8. Zámecké parky Kladruby, Štěchovice, Kalenice aneb Pootaví na dlani…

„V parku kladrubského zámečku se pomalu nad jezírkem rozpadává skalka s profilem tváří bývalého majitele a jeho paní a jen podivínství téměř surrealistické mohlo proměniti zdivo umělé zříceniny v dračí hřbet, zakončený ještěří hlavou, jež měla podobu altánku, pokrytého bambusem. I jména remízků jsou tady exotická. Odoháj, Idoháj - kdo to jakživ slyšel? Zámecký mladý pán se jmenoval Odo, slečinka Ida - už rozumíme, jsou pokřtěny po nich." (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 259)

Původem polský rod Taszků přichází do Čech až počátkem 18. století. Rytířského stavu dosáhl roku 1867 v osobě Františka Tascheka, jednoho z prvních poslanců českého zemského sněmu. Po jeho stopách erbu stříbrné osmicípé hvězdy v modrém poli povede dnešní putování. Rod zbohatl obchodováním se železem a v krajině středního Pootaví se uchytil roku 1810 získáním panství Štěchovic, později Kladrub a Kalenic. Štěchovický statek je připomínán ve třináctém století coby majetek církve, přecházející díky tzv. „odúmrti“ pod hrad Kašperk, tedy do majetku krále. Pohodová doba 16. století nahrazuje středověké tvrziště v místech dnešního Krčohradu nad říčkou Kolčavou, zámečkem, s nezbytnou renesanční zahradou, dělenou na část užitkovou a okrasnou. Během staletí se změnila v kombinovaný přírodní park s vodní plochou, kašnou, vzrostlými dřevinami, květinovými výsadbami i orchidejovými skleníky.

Mimo areál doplnila kompozici kaplička Sv. Jana Nepomuckého na umělém návrší nad obcí. Bohužel po roce 1948 byl zámeček, již dávno barokně a klasicistně přestavěn, znárodněn a dále využíván pouze pro potřeby obce a družstva. O park přestalo být pečováno a spodní část, v níž spolu s odstraněním kamenné zdi zanikl rybníček, se změnila rozparcelováním v drobnou zahrádkářskou kolonii. Současná situace po restitučním majetkovém vyrovnání začala nadějně. S rekonstrukcí zámečku nastoupila snaha vrátit parku jeho podobu částečně francouzské zahrady z počátku minulého století. Úspěch závisí především na úspěšném obnovení specifického vodního režimu zahrady podle zachovaných projektů. Rybník byl úspěšně obnoven, zemní a terénní práce běžely anplno, ale v posledních letech jakoby „ztratily dech“. Snad jej zase brzo naberou…

Možná i pod vlivem tragické rodinné události, v poli nedaleko zdi zámeckého parku připomínané dodnes dvěma duby, odcházejí Taschekové v 80.letech 19. století ze Štěchovic, ponechávaje si rozsáhlá navazující panství kladrubské a kalenické. Pro zachování historické posloupnosti pokračujme nejprve v Kladrubech, kde první zmínky z počátku 15. století připomínají vodní, spíše by se mohlo říci, bažinnou tvrz, poměrně brzo zpustlou. Znovuoživení v podobě výstavby malého zámečku, umístěného již mimo mokřadní prostor zničené tvrze, nastává teprve počátkem 18. století, kdy je panství na krátký čas spojeno s panstvím kalenickým. Další sloučení spadá až do druhé poloviny 19. století, díky Karlu Taschekovi, který jako vlastník Kladrub získal sňatkem i Kalenice. Carl Ritter von Taschek (1847-1903), jak psáno na rodinné hrobce ve Volenicích, byl bezesporu nepopulárnější postavou svého rytířského rodu, mimo jiné i otcem v citátu zmiňované Idy a Oda.

Dnes bychom řekli renesanční člověk. Vzdělaný, hodně cestoval, působil dlouhá léta jako diplomat v Číně a ovlivněn východní kulturou ozdobil Kladruby ojedinělým romantickým zámeckým parkem. Močálovité území změnil soustavou rybníka, jezírek, vodopádků a pěšinek v krajinářský park. Zbytky zdí původní tvrze na jednom z ostrůvků do něj začlenil vytvarováním profilů svého a manželčina obličeje. Zážitky z Východu zhmotnil přetvořením pohledově nejexponovanější parkové kamenné zdi do podoby těla čínského draka - Indioska. Hlavu tvořila samostatná oplechovaná dřevěná konstrukce a oko vybroušené, ve slunci zářící sklo. Celek doplňoval bambusový altánek s pagodovitou střechou na dračím hřbetě s nádherným výhledem na Šumavu. Měnil i okolní krajinu zakládáním remízů a v lese Lipovici vytvořil dokonalý kruhový palouk s majestátním dubem (v roce 2025 vyhlášený za památný strom pod jménem Dub Na Kole), střežícím velký oblý kámen s vytesanými důlky, původně vyzlacenými hvězdičkami. Kámen představuje vesmír a až se celý ponoří do země nastane prý konec světa. Zatím je ponořen zhruba do dvou třetin . . .

V orientálním stylu komponoval Karel i své zámecké sbírky. Bohužel, nepřežily období znárodnění a rabování, kterým započala rozsáhlá devastace celého zámeckého areálu. Poslední členové rodu odešli po druhé světové válce do Německa, samotný majitel, který neměl z válečného období úplně čisté svědomí, si sáhl na život a propadlý majetek připadl v rámci Benešových dekretů státu. Část parku byla využita na zahrádky, ovocný sad se v sedmdesátých letech změnil na fotbalové hřiště kladrubských „Draků“ se zázemím, na obecní úřad a kulturní zařízení byl přestavěn zámeček. V posledních letech obec přistoupila k jeho venkovní úpravě opětovným osazením věžičky, takže si jej lidé již nepletou s obytnou budovou bývalé Kočárovny a snaží se, s využitím řady dotačních titulů, obnovit i zámecký park, v roce 2024 kolaudací probuzený do původní krásy. Návštěvníky znovu vítá majestátní drak s dřevěnou hlavou, potaženou titanozinkovým plechem, stabilizovány jsou ostrůvky, odbahněna jezírka, obnoven vodopád i kamenné profily manželů. Je otázkou, kolika návštěvníkům populárních kladrubských „parketů“ je známo, kde že se vlastně svíjí v rytmu disca a proč je částí kamenné zdi kolem celého areálu čínský drak…

Kalenické panství získal Karel Taschek sňatkem koncem 19. století. Původně šlo opět o církevní zboží Břevnovského kláštera, připomínané již roku 1045, z něhož pocházel slavný a rozvětvený rod Kaleniců z Kalenic erbu tuřích rohů v červeném poli. Gotická tvrz na malém potůčku mohla být podobná kladrubské, protože obranné valy s příkopy se daly napustit vodou. Idylická doba renesance však přinesla vypálení tvrze, později obnovené a klasicistně upravené do dnešní podoby patrového domku, zvaného „Hvížďalka“. Tvrz je obklopena malým přírodním parčíkem na původních valech, přecházejícím do užitkové štěpnice. Před vchodem nelze přehlédnout památný javor klen s obvodem kmene téměř 5,50 metru, s odhadovaným stářím tří set let. Raritou je také vzrostlý exemplář liliovníku tulipánokvětého, dovezeného z dálného Východu opět Karlem Taschekem.

Druhá polovina dvacátého století připravila kalenickému panství podobný osud jako Kladrubům a Štěchovicím. Jednotné zemědělské družstvo využívalo pouze hospodářské budovy statku, tvrz s parčíkem byla ponechána svému osudu a pozvolnému pustnutí. Ani restituční vyrovnání po roce 1989 zprvu nevedlo ke zlepšení situace a panství se pouze po částech rozprodávalo. Naštěstí se na Hvížďalku a okolní park usmálo opravdové štěstí, díky němuž se za posledních několik let změnila k nepoznání. V nádherně opravené tvrzi se dá bydlet, vstupním upraveným parčíkem s památným javorem a liliovníkem pokojně protéká potůček a návštěvníci, kterým není brána uzavřena, si mohou koupit turistickou známku místa. Navíc je zpracován a postupně realizován i kompletní plán rekonstrukce parku, takže se chce říci, konec dobrý, všechno dobré…

Ať se všem třem dnes navštíveným parkům a zámečkům, jejichž život byl spjat s rytířským rodem Tascheků a některé osudy ve 20. století přímo ovlivněny historickým dopadem Benešových dekretů, podaří vytrvat v nastoupené cestě obnovy, která přináší do krásné krajiny středního Pootaví nové a neokoukané turistické cíle…

Soutěžní otázky č. 8:
8.1. Přibližně kolik tisíc kilometrů je vzdálenost z hlavního města Země červeného draka do hlavního města Země hřmícího draka ?
8.2. Mohl milovník východní kultury, Carl Ritter von Taschek, cestovat po Japonsku i v období Rusko-japonské války z počátku 20. století ?

Nesoutěžní otázka: Odkud pochází cosi, s prazvláštním latinským názvem Liriodendron tulipifera ?

Na otázky je možno odpovídat až do středy 9. dubna 2025, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 7. dílu:
7.1. Tuřín je kořenová zelenina s celým názvem brukev řepka tuřín, papaver je mák.
7.2. Kalvárie je počeštěný latinský název biblického vrchu Golgoty, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus a význam slova znamená „velké utrpení“. Na Strakonicku je nejznámější, kromě Kalvárie přímo ve Strakonicích nad řekou, Kalvárie v Česticích. Téměř neznámou je Kalvárie u východní stěny kostela Sv. Martina v Radomyšli.

Nesoutěžní otázka: 1. MDF v roce 1967 se konal u příležitosti 600.výročí povýšení Strakonic na město.

Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 2. kola: Hana Mlíková
Výherci 3. kola: Věra Kontríková,
Výherci 4. kola: Eliška Žitná
Výherci 5. kola: Leontýna Pauknerová, Sofie Baťková
Výherci 6. kola: Alena Košáková

Výherci 7. kola: Kamila Burianová, Ivana Matějovicová, Nikola Machová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 2. dubna 2025