2005 Regionem ve stínu památných stromů + 2006 U pramenů živé vody + 2007 Město v přírodě, příroda ve městě + 2007 U pramenů živé vody + 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky + 2009 Na vlnách stříbrných rybníků + 2010 Pěšinkami zámeckých parků + 2011 Stíny lesa tajemné + 2012 Šel tudy, měl dudy + 2013 Putování románovou krajinou + Ostatní + Rok stromu + 2008 Rozkvetlá okna + Strom roku

aneb Není páter, jako páter

Bohuslav Balbín (1621 – 1688) Rozmanitosti z historie království českého
Antonín Koniáš (1691-1760) inkvizitor
Josef Kovář (1779-1848) nálezce RKZ
Václav Krolmus (1790-1861) Staročeské pověsti, zpěvy
Jan Vlastislav Plánek (1789-1865) písmák
Josef Šmidinger (1801-1852) apoštol české knihy

„A ještě jednu postavu si vyvolejme z probuzeneckých Strakonic.Nad belhavou chůzí vidíme vznícenou souchotinářskou tvář pátera Josefa Šmidingera, vracejícího se z apoštolské pouti pro českou knihu. Kolik vsí a dvorů asi prošel, na kolika školách a farách se zastavil tento neúnavný churavec, aby získal členy pro Matici českou nebo předplatitele na Jungmannův Slovník… (L.Stehlík, Země zamyšlená I, s. 272)

„Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina. Tehdy se vracíval z dalekých cest, které podnikal s Pěveckým sdružením pražských učitelů až do zámoří a jako kdysi Tylův Švanda dudák dostal se s muzikou do celého světa…. (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112)

„Dominantu kraje tvoří „Kátoucká hora“ se spečenými valy pravěkého hradiště, k níž je soustředěn děj balady Čelakovského z „Ohlasů písní českých, nazvané „Svatební den“. Pod horou je starodávný můstek, pojmenovaný po Žižkovi,z roviny se zvedá zámeček Střela a tmí se Šibeniční vrch, kde prý hrával Švanda dudák viselcům na trojhranu šibenice. Na obzoru dýmají komíny strakonické fezárny a zbrojovky a melodii kraje vyzpívává řeka Otava.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 107)

„Hledaje stopy starého zámeckého dřevěného divadla, vzpomněl jsem i vaší veliké křížové cesty, Josefe Kajetáne. Jedno z jejích posledních zastaveních bylo tady v Blatné. Přijel jste sem roztřásán horečkou na kodrcajícím voze odněkud z Vodňan a ještě jste se šel podívat na staré divadlo v zámeckém parku, kde jste před lety hrál. Bylo zřízeno právě v roce vašeho narození. Ještě vás pohostili v zámku a potom v hostinci u Bílého lva jste prožil smutnou horečnatou noc…
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 72)

„Kouzlo místních pověstí už od dětství vzrušovalo vnímavou mysl spisovatele a ředitele škol Adolfa Daňka, narozeného v domku zámeckého zahradníka. O jedné chlubné paní vrchní, která si nechala z chlebového těsta udělat střevíce na nedělní mši. Když noční vítr lomcuje starými lucernami, rozléhá se nádvořím její zoufalý pláč. A v ten čas je slyšet i vřeštění známých dud za kostelním oltářem…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

„Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné! Pohled k Přeborovicům mi vyvolal jednu postavu z Heydukova literárního díla, kterou starý básník umístil do přeborovské chalupy a do komnat štěkeňského zámku. Ani jednající osoby, ani prostředí a děj nevznikly v básníkově fantazii: Heydukova Běla skutečně žila, ale nevím, zda autor zvolil dobře poddtitul své knihy, označiv je „idyla z Pootaví“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 284)

„Přisoudil-li archeolog Bedřich Dubský krajině střední Otavy zvláštní slovanský kmen, pozornější zrak i sluch postřehne v povaze i dnešních lidí zvláštní rysy, na prvý pohled i poslech zcela odlišné od ostatních Jihočechů. Poměrná zámožnost vypěstovala zde furianství a smysl pro jadrný vtip, zvýšený smysl pro vlastnictví a z něho plynoucí cit pro vše, co je reprezentuje. Zde je domovem bujarost i opatrnost, která se nikdy nepředá, lpění na svém, ale i určitá okázalost, je-li toho potřebí."
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 261)

Svobodná hora, V Korázu, Blyštice (k.ú. Pražák, Vodňany, Stožice, Vodň.Svob.Hory, Bavorov, Křepice)

Čichtický les, Lomecký les (k.ú. Křepice, Čichtice, Chelčice, Truskovice, Nestánice)

„Celé šestnácté století je vyplněno silničními spory s městskými sousedy píseckými a prachatickými i potyčkami s posádkou blízkého Helfenburku, jehož pán si činil nároky na lesní bohatství svobodných Vodňanských „hor“... Lomecký lesní hřbitůvek je tak poetický, že plně chápu Julia Zeyera, který si přál být pohřben v této lesní tiši... Ostatně nejsou Vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce-pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve Vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.“ “ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 61, 81)

Vráž, Jasánek, Červená, Brdo (k.ú. Milejovice, Střítež, Kuřimany)

Mlaka, Chmelovky, Duškovec, Šibák (k.ú. Skály, Záluží, Čepřovice, Krajníčko, Jiřetice, Koječín, Tourov)

„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým... Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať...“
(L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 77, 219)