1.Husitství a humanismus

aneb Chelčický Otec Scholastikus a První český bestseller

Petr Chelčický (asi 1390 – 1460) Síť víry O trojím lidu
Václav Hájek z Libočan (1495 – 1553) Kronika česká
Jan Hodějovský z Hodějova (1496 – 1566) mecenáš

„Století šestnácté přisoudilo Řepici sehrát velkou roli v humanistické kultuře celého národa. Jen si vzpomeňte na pana místosudího Království českého Jana staršího Hodějovského z Hodějova. Panečku, mít v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty a být jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě bez starosti o chléb vezdejší. Což, žiloť se asi pěkně tenkrát na Řepici. Už Hájkova kronika zaznamenává pověsti o vzniku Řepice, Štěkně a Kraselova, kladouc je jako historickou skutečnost do pohanských dob, které nám zachovaly i pověstné názvy Hradců a Jaslova…! (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.276-277 )

Moudrý zeman Petr Záhorka ze Záhorčí u Chelčic, pokračovatel myšlenek Mistra Jana Husa, poznal, jak krajina určuje povahu a osudy lidí. Filosofické činnosti, která mu vynesla přezdívku Mistr Kopyto, se mohl věnovat jen díky mimořádně úrodné půdě vodňanské pánve a rozsáhlé knihovně svého strýce, faráře v Českém Krumlově. Pochopil, že základem spokojenosti je život v souladu s vírou a přírodou. Kolikrát od té doby se znovu a znovu vracíme „k přírodě“ a stačí vzpomenout aktuální módu tzv. „permakultury“, nemající ani pořádné české jméno nebo pojmu „trvale udržitelný rozvoj“. Přitom jde stále o totéž: úcta k přírodě a její rozumné využívání. V česky psaných náboženských traktátech ctil práci zemědělce jako prvořadou. Přesto zemědělec tvořil až „třetí“ lid, zneužívaný církví a šlechtou. Díla O trojím lidu a Síť víry pravé mluví jasně.

Chelčický vysvětloval nutnou rovnost všech tří stavů a proto souhlasil s myšlenkami husitské revoluce. Věřil v jejich prosazení duchovní cestou, bez použití násilí. Zdrtilo jej, když po návratu z Prahy našel vypálené Vodňany i Chelčice. Myšlenka „neprotivení se zlu násilím“ zůstala pouhým snem, byť jsou myšlenky, stojící u zrodu Jednoty bratrské, sebeušlechtilejší.

V učených disputacích využíval teoreticky krajinu biblickou (např. v podobenství jak si stromy volily krále, až se jím nakonec stal bodlák) a prakticky i „svou domácí“. Například proslavené hádání s husitským knězem Mikulášem z Pelhřimova, biskupem táborského bratrstva, o oprávněnosti ozbrojeného boje za čistotu víry, proběhlo pod vysokým nebem na hrázi rybníka Hliněného u Vodňan. Klidná, ničím výrazně nerozptylující vodňanská krajina, dává myšlenkám logický chod a Chelčický v ní o všem dlouze promýšlel své závěry. Z hlediska literárního ji ale využíval pouze po svém gotickém myšlení, jako všeobjímající, úctu zasluhující kulisu, bez příběhu. Kromě čistoty a chudoby církve, v kontextu dnešní doby další idealistický názor, měl velké výhrady i k ženám. S trochou nadsázky si jej můžeme představit jako zapšklého otce Scholastika ze známé divadelní hry Jana Drdy, Hrátky s čertem. Možná proto, že mu příliš brzo zemřela matka, rodem z Blska (Bílska) u Bavorova, si k ženám nedokázal nalézt cestu. Ovšem jeho mravní poselství je nezpochybnitelné a L.N.Tolstoj, Mahatmá Gándhí i T.G. Masaryk jej považovali za jednoho z největších světových myslitelů.

Renesance, s objevem a rozvojem knihtisku, je už jiná kategorie. Náboženské traktáty střídá světské vyprávění a české země dobývá (1543) první „bestseller“, domácím jazykem psaná Kronika česká, kněze Václava Hájka z Libočan. K.H. Mácha později prohlásí, že jde „o první román český“. Kronikář čerpal řadu údajů ze zemských desek, které ke škodě celého národa shořely při požáru pražského hradu r. 1541. Přes veškeré nedostatky a pozdější odsouzení zůstalo dílo trvalou inspirací řadě dalších spisovatelů historických děl.

Jeden z hlavních mecenášů a podněcovatelů kroniky, šlechtic Jan starší Hodějovský z Hodějova, místosudí Království českého, erbu zlatého kapra, sídlí na Řepici. Skvostný „ohnivý“ zámek z červených cihel skrývá jednu z největších renesančních knihoven doby, kdy kniha v kůži vázaná, stojí téměř tolik, co jedna kráva. Zlatorudné Pootaví, dle Hájka mezi Boubínem a Čížovou, se nejprve mihne ve vyprávění o statečném Horymírovi a vzápětí Brašena, Řepice, Všekeň a Krasel naplno roztočí propletenými příběhy staročeskou románovou „telenovelu“. Ve víru lásek, bohatství a intrik s leskem zlata, vzniknou vesnice Řepice, Štěkeň a Kraselov, datované do počátku 9. století. Samozřejmě zůstává otázka, co se stalo s Brašenou…

Kronika česká hojně využívá přírodních motivů a je zřejmé, že Hájek Řepici i blízké okolí, při pobytu u Hodějovského, dobře poznal. Pootaví je zlatorudné, kolem budoucího Kraselova se rozkládají krásné lesy, bohaté zvěří, z Řepice vedou tajné chodby do okolních vrchů. S  regionem se v kronice setkáme ještě r. 1520, bohužel, již v mnohem méně příjemných souvislostech. Pražská královská vojska, z důvodu obnovení pořádku v neklidném království, vypálila sídla zdejších loupeživých rytířů v Mačicích, Doubravicích, Kalenicích a Nestanicích.

A co se v krajině zachovalo na památku Chelčického a Hájka, do našich časů….? Na Chelčicku a Libějovicku úrodná pole, zahrada jižních Čech, na jaře kvetoucí ovocnými stromy, lákající k poznání pěšky i na kole, nejen při sousedsky neopakovatelných Slavnostech květů a Slavnostech plodů. V Záhorčí stará památná lípa, možná v místech bývalé tvrze velkého myslitele. U Chelčic pramen téměř minerální léčivé vody, známý již z doby Karla IV. a ve vsi socha a památník jihočeského myslitele.

Řepický zámek s jedinečnou botanickou zahradou bohužel odnesl ohnivý vír třicetileté války a mrazivý rok 1929 i poslední renesanční vzpomínku, přes pět set starou lípu Jana Hodějovského. Ale řepičtí určitě brzo vysadí novou. Pověsti o založených vesnicích později často zpracovávali regionální autoři. Například František Pecen vydal ve 30. letech minulého století knihu Strakonicko v pověstech a bájích, v níž oprášil některé Hájkovy příběhy. Mezi vrchy Hradcem, Jaslovem a Ostrým navíc připomněl zaniklou vesnici Lemůzy, možná jednu z nejstarších v celých Čechách. Ale do říše pověstí jistě patří řepický „baskervillský“ pes, hlídající na Jaslově zlaté sedlo loupeživého rytíře. Naopak, opravdovými svědky nedodržování zákonů v Čechách z počátku 16.století, zůstávají památná lípa v Mačicích u Soběšic, s obvodem kmene téměř 8 m a zbytky vypálené a již neobnovené tvrze v Doubravici u Volyně.

A když jsme u nepravostí, zakončíme putování úvahou Petra Chelčického z díla Síť víry pravé, jak by měly být vydávány zákony, aby nesloužily zlodějům a lidem nepočestným:
Proto zákon má býti počestný, spravedlivý, vhodný zvykům země, místu i času slušný, užitečný, jasný, aby nic temného k polapení v sobě neměl, pro prospěch nikoho zvlášť, ale pro obecné dobro všech sepsaný.“ Napsáno v roce 1441 a je na posouzení každého, jak jsme za těch pět a tři čtvrtě století v pojetí zákona postoupili vpřed...
Tolik první seznámení s románovou krajinou. V příštích dílech ji začneme poznávat mnohem konkrétněji. Zatím přemýšlejte nad slovní hříčkou „není páter, jako páter“…

Soutěžní otázky č. 1
1.1. Co se skrývá pod pojmem „permakultura“ ?
1.2. Co znamená výraz „bestseller“ ?

Protože soutěž se rozbíhá, je možno na otázky mimořádně odpovídat až do pondělí 4. března 2013, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice, v redakci Strakonického deníku nebo ve Šmidingerově knihovně.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ceny pro výherce budou k vyzvednutí od středy 6. března 2013 na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.
Kromě standartních upomínkových cen budou po skončení soutěže vylosováni z individuálních účastníků tři výherci, kteří obdrží půlroční předplatné do Šmidingerovy knihovny.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
19. února 2013