2005 Regionem ve stínu památných stromů + 2006 U pramenů živé vody + 2007 Město v přírodě, příroda ve městě + 2007 U pramenů živé vody + 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky + 2009 Na vlnách stříbrných rybníků + 2010 Pěšinkami zámeckých parků + 2011 Stíny lesa tajemné + 2012 Šel tudy, měl dudy + 2013 Putování románovou krajinou + Ostatní + Rok stromu + Rozkvetlá okna + Strom roku

6. Lesy Volyňska



Kalný vrch, Hora (k.ú. Hoštice u Vol., Strunkovice n V.)
Brda, V lesích, Manina, Přidinec (k.ú. Přechovice, Milejovice, Neuslužice)
Bukovec,Betaň (k.ú. Černětice, Úlehle, Malenice,Nišovice)
Krakošín (k.ú. Nahořany, Zlešice, Starov)
Obecní les, Ostrý, Březovec (k.ú. Volyně, Doubravice, Nihošovice, Prkošín)

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesy na chvíli zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen. V těchto chvílích ti krajina svěřuje něco ze své duše.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219)

5. Lesy pravobřežního Pootaví



Srpská (k.ú. Přední Ptakovice)
Hůl (k.ú. Nové Strakonice, Pracejovice, Drachkov)
Kbíl, Kamenná bába (k.ú. Nové Strakonice, Drachkov, Libětice, Švejcarova Lhota, Smiradice)
Boží kámen, Dřetiny, Holý vrch (k.ú. Tažovice, Štěchovice, Novosedly, Koclov, Makarov, Milčice, Kraselov)

„Bohumil vedl své hosty údolím Kolčavky do Hrobí, ukazoval jim vrchy a lesy, které zde mají starobylá jména: Vraník, Kůstrý, Na Lipici a Boží kámen. Zde se jistě zastavili, protože odsud je možno spatřit nejen řeku Otavu, ale i průsvitně modrou siluetu Rábí. Jiný vrch, Kamenná bába, byl znám všem neplodným ženám z celého okolí. Věřily tehdy nezlomně, že se dostanou do požehnaného stavu, když usednou zde na velký kámen, mající ženskou podobu…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 110)

4. Lesy levobřežního Pootaví


Zádušní les (k.ú. Střelské Hoštice)
Tisovník (k.ú. Hubenov u Třebohostic, Droužetice)
Brdo, Borovnice (k.ú. Štěkeň, Vítkov, Přešťovice)

„Vystrojení sedláci vážně kráčeli vykonat svou povinnost, vždyť tato námaha nebyla zadarmo. Mohli si totiž v babinských lesích porážet některé stromy. A tu se valívali vždycky najednou do lesů, neboť příliš dobře jeden druhého znali..Tady se mohl malíř dosyta vynadívat na nazlátlou oblohu nad Slaníkem před západy slunce, které později mění řeku Otavu v sytě červenou stuhu. Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch a Tisovík s Jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku.Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina.(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112, 258)

3. Lesy na rozhraní Blatenska a Strakonicka


Kamenice, Chlum (k.ú. Sedlice, Mužetice, Lom)
Hradec, Křídlí (k.ú. Sedlice, Láz, Lažany, Chrášťovice)
Starobor, Obora, Kukly (k.ú. Sedlice, Holušice, Velká Turná, Malá Turná)

„.Zpod lípy u lesa Kamenice obhlédneme celý širý obzor šumavský i hraniční pásmo hor Novohradských, na opačné straně se rozprostírá režná a blankytná krása blatenské kotliny a za ní indigové lesy Brd od Třemšína až k Toku. Houstne stín lesa Hradce vržený na hladinu, krajina temní pod bouřkovými mraky, zvedá se vítr, v dálce zahřmělo. V lese Křídlí už se setmělo do černa a pod smrky se zabělal březový kříž nad vlnou hrobu, kde spí svůj věčný sen myslivecký mládenec. Zastřelil se pro nešťastnou lásku roku 1826 a od té doby obnovují křížek i zahrádku u jeho hrobu (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.84, 85).

2. Lesy jižního Blatenska – mezi rybníky


Kupcovy, Hora, Mýť, Zákupy (k.ú. Blatná, Tchořovice, Mračov, Vrbno, Blatenka, Lažánky, Záboří)
Rošický les, Balkov, Trchov (k.ú. Čekanice, Mačkov, Němčice, Jindřichovice)

„U Velkého Pálence se v hajnici narodila moje maminka. Procházím ne bez dojetí touto končinou jejích dětských let…Pěšinou mezi lesy mířím k rybníku Ostrému pro několik vzpomínek čistě osobních. Vyvolávám si krajinu dětství své maminky, která před šedesáti lety chodívala z hajnice u Ostrého do zábořské školy. Už tu nebydlí hajní a hajnice je pronajímána letním hostům…
Rošice. Je to myslivna v lesích, zastíněná stmívavou zelení rozložitého klenu, v její blízkosti kaplička a panský dvůr nedaleko lesního jezírka, do jehož tmáně se propastně propadá černý stín převysokého smrku, několik rybníčků, stromů a pěšin . . . ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41,46,96)

1. Lesy severního Blatenska - Podtřemšínsko


Špalková hora (k.ú. Bělčice)
Zlaté hory, Kněžská hora (k.ú. Kocelovice, Hornosín, Újezdec, Řiště)
Březová hora, Hliničný vrch, Málkovský vrch (k.ú. Závišín, Podruhlí, Hostišovice, Uzenice, Chobot, Vahlovice, Drahenický Málkov, Dobšice, Bezdědovice)

„Tam jsou paseky plné vrbovky, zmijí a slunce – tam jsou hluboké lesy s přetichou vůní mařinky vonné, kde slova pověstí mají přízvuk tragický. V nejzapadlejších koutech dýmávaly milíře a v říjnových dobách se tu ozývalo troubení jelenů. Ani ne před dvěma stoletími byl u Roželova zastřelen poslední vlk. Železné křížky v lesních tišinách rozežírá rez a na sveřepé pytlácké bitky s mysliveckými mládenci se už také pozapomíná. Řekni jen Zlatohlav nebo Zlatá hora, jiskra vyskočí z těch jmen, ale dnes už zbytky starých skláren a hutí přerůstá vřes. ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

10. Zámecký park Libějovice


„Ano, na vaši Zahradu mariánskou jsem vzpomínal, Julie Zeyere, kráčeje jindy starými alejemi od Libějovic k Lomečku. Nebudu se přít s historiky o to, kdo vlastně nakreslil plány lomecké svatyňky, ale jsem ochoten uvěřit, že je vymyslila některá z buquoyských komtes a ne hrabě Filip Emanuel, jak je v kronikách psáno. Nikde jinde jsem neviděl v architektuře takovou přemíru „ruční práce“ jako právě tady, kde je samá kraječka a frizúra, že to vypadá jako barokní hračka, upuštěná do překrásného přírodního prostředí... (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 70)

9. Zámecké parky Pošumaví: Tažovice, Vojnice, Němčice, Čestice


„Musil jí slíbit, že v Tažovicích zřídí zahradu, která by jí stále připomínala její francouzský domov. Rozjeli se do Čech architekti, zahradníci a sochaři, zřídili kašnu a jiní „wasserkunsty“, na balustrády před zámečkem postavili aleje soch, na okraje zahrady zasadili lipky a buky pro stinná loupí a vystavěli gloriet, zakončený kamennou lvicí a dvěma korouhvičkami. Šelest krinolíny a šepot francouzských veršů ozvaly se mi nad horkou červení rozkvetlého ibišku syrského. Co mi to připomíná? -To je přeci Watteau, ale jak ho umístit do zapadlé pošumavské vesnice?..." (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 259)

8. Zámecké parky středního Pootaví: Kladruby, Štěchovice, Kalenice


„V parku kladrubského zámečku se pomalu nad jezírkem rozpadává skalka s profilem tváří bývalého majitele a jeho paní a jen podivínství téměř surrealistické mohlo proměniti zdivo umělé zříceniny v dračí hřbet, zakončený ještěří hlavou, jež měla podobu altánku, pokrytého bambusem. I jména remízků jsou tady exotická. Odoháj, Idoháj - kdo to jakživ slyšel? Zámecký mladý pán se jmenoval Odo, slečinka Ida - už rozumíme, jsou pokřtěny po nich." (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 259)

7. Zámecké parky Řepice a Strakonice


„Panečku, mít tak v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty a být jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě bez starosti o chléb vezdejší, a psát si večer v některé z komnat verše. Což, žilo se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřit alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem léta Páně 1561. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolika nádher…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 276)

6. Zámecké parky na Otavě – Štěkeň


„Šel jsem chvíli mezi poli a chvíli lesem, než jsem dospěl k bílému průčelí štěkeňského zámečku s červenými květy růží a fialovými kalíšky plaménků. Sestra fortnýřka v řeholním hábitu mne vpustila do parku, kde na lavičkách pod starými duby seděly stařenky. Když kolem celého parku rozkvetou šeříky, rozevře se od balustrády nádherný pohled na „luznou“ Štěkeň s pozadím píseckých Hůrek nad Putimí, na aleje větrolamů v lukách od Nových Kestřan až k Sudoměři, na komín lihovaru s čapím hnízdem i na nové silo u čejetického nádraží …“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 283)

5. Zámecké parky na Otavě – Horažďovice, Střelské Hoštice, Střela


„Krásné pěšinky a cestičky na ostrově, v anglický park proměněném, kolikrát jsem obdivoval váš topol balzamický, hlohy, mukyně i lonicery, dřišťál a borovici vejmutovku. Veverky skotačily v rozložitých korunách a na rozsáhlém palouku ujížděl jezdec jakoby vystřižený z některé staré rytinky a do vln Otaviných vklouzla užovka, zasvítivší žlutými půlměsíčky. Nerušme milence a neplašme srn! Pod těmito krásnými loubími zadumaně chodíval i máchovský lyrik Rudolf Mayer. Což nevidíte padající hvězdu? Tolik miloval noc…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 254)

4. Zámecké parky Čekanice a Osek


„Už nejezdí panský kočár z Blatné do rušných Čekanic, ani z Bratronic do blatenského zámku, nezaznívá troubení postiliónovy trubky na cestě mezi Blatnou a Březnicí, nezašelestí hedvábná krinolína rošické paní lesní a studentská čamara se už také dávno nenosí…
V zámeckém parku nás pěšinky zavedou k hrobu husarského generála Petra Arnolda, nad jehož hrobem bychom mohli vyvolat jiné pásmo milostných příběhů. Oklikou na zpáteční cestě se dostaneme k psímu hřbitůvku s kamennými náhrůbky, zahradnickou kamufláží proměněného v skalku...

(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 102 a 282)

3. Zámecké parky Bratronice a Škvořetice


„Kráčím pomalounku z luční pěšiny k hrázi, která je zastíněna alejí dubů, cvrká cvrček, hořce zavoněly puškvorce a z humen vcházím na nádvoří bratronického zámečku. Nahořkle dýchnou ořechy, nad nimi šedne mansardová střecha, štít pivovárku se zakudrnatí křivkami barokních říms a z hnízd na komínech zamávala černobílá křídla, zaklapaly čapí zobany. Vcházím do parku, jehož lavičky opanovaly lišejníky, na zarostlých záhonech rudne rybíz, vladaří lebeda a mléč… ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

2. Zámecký park Blatná


"Miloval jste stromy, zušlechtil zámecký park, zřídiv v něm umělou jeskyni a skály, které tam možno spatřit podnes. Věřte, nevymyslil jsem si setkání s ohromným broukem roháčem na dřevěném můstku, vedoucím k parku, ale řekněte sami, proč právě se mi zjevil při purkyňovském vzpomínání a proč při pohledu na osamělý prastarý dub, rozehraný prvními krůpějemi teplého letního deště, mne z ničeho nic napadlo vypočítat množství vody zachycené v jeho listoví... “
( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

1. Zámecký park Lnáře


„Před zámkem, ozdobeným reliéfem mohutného klíče, podle něhož býval nazýván Schlüsselburg, střeží na terasách krásu několik půvabných rokokových grácií a alegorií. Mlčí sochy svatých patronů českých pod větvemi kaštanů, sluneční hodiny měří svým stínem dění jiného času a na podřimujícím nádvoří v zeleni loubince i Neptun s trojzubcem stojí nepohnutě . . . A kolem dokola voda, voda, modro a jas, a slunce v listí, a konipásek s třepetavým ocáskem… “
( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Zimní safari

Městský úřad Strakonice vyhlašuje fotosoutěž s názvem „Zimní safari“. Zúčastnit se může každý, kdo rád fotografuje zvířecí obyvatele našeho hradního safari – kozičky, ovečky nebo poníky a svou nejhezčí fotografii zašle v termínu do 31. března 2010 na adresu Městský úřad Strakonice, Velké náměstí 2, 386 01 Strakonice nebo ji osobně zanese na podatelnu městského úřadu nebo Městské informační centrum, Velké náměstí 3 (přízemí budovy).

Soutěž - Jak se bude jmenovat nový městský park?

Město Strakonice pro Vás připravilo soutěž o nejlepší název pro městský park, který má vzniknout v lokalitě Jezárka ve Strakonicích.

Vánoční soutěž

Vážení,

opět jsme pro všechny šikovné děti připravili vánoční soutěž. Předvánoční atmosféra vybízí k tvůrčí náladě, proto doufáme, že nám kresbou, přáním, keramickým dílem nebo jiným výrobkem ukážete, jak si představujete „Martina na bílém koni“. Na tvůrce nejzajímavějších dílek bude čekat odměna.

Syndikovat obsah