7. Zámecké parky Řepice a Strakonice

„Panečku, mít tak v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty a být jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě bez starosti o chléb vezdejší, a psát si večer v některé z komnat verše. Což, žilo se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřit alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem léta Páně 1561. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolika nádher…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 276)

Zlatý kapr v modrém poli, erb rodu Hodějovských z Hodějova, byla v šestnáctém století vysoce ceněná značka. Jan starší Hodějovský, renesanční kavalír a předchůdce Petra Voka z Rožmberka, pod ní dosáhl roku 1537 funkce místosudího Českého království. Vzdal se jej roku 1555 a zbytek života věnoval rozvoji panství v Řepici, kterou pozvedl k nebývalé slávě. Starou tvrz přestavěl na moderní renesanční zámek se sbírkami a tehdy největší knihovnou v Čechách. Říká se, že zámek byl celý z červených pálených cihel, takže ohnivě zářil do krajiny. Kromě nových hospodářských budov a špýcharů jej doprovázela rozsáhlá, téměř čtyřhektarová zahrada, vytvořená nejen pro potřeby hospodářské a reprezentativní, ale i botanické a vědecké. V tehdejší době nevídaný jev, vábící na Řepici nejvýznamnější humanistické učence i básníky své doby. Učenci studovali „uspávačný papaver, zrak zostřující routu, život nadýmající tuřín či cizrnu všelikou“, básníci opěvovali krásu přírody kolem Řepice i laskavost a štědrost svého mecenáše, který tu zemřel roku 1566.

Samotná zahrada byla obklopena kamennou zdí s brankami a průhledy na vzdálenou Šumavu, doplněnou čtyřbokými baštami s vysokými jehlancovými střechami, z nichž dvě se dochovaly do dnešní doby. Podle popisu pamětníků šlo o zahrady dvě. Ovocnářskou, čili štěpnici, s rozličnými druhy dřevin (včetně moruší) a zeleninovou, jejíž součástí byla právě i zahrada botanická. Ještě prý začátkem 20.století tu rostly vzácné a neobvyklé rostliny. Závlahu obstarával drobný, středem protékající potůček s dvěma zásobními rybníčky. Součástí byly i domácí dřeviny, z nichž se až do dvacátého století zachovala Hodějovského lípa, pamatující založení zahrady. Nejpamátnější strom regionu podlehl krutým mrazům roku 1929 a musel být skácen roku 1936.

Historie se bohužel k řepickému skvostu zachovala zcela v duchu hesla: „Všechna sláva, polní tráva!“ a stačila ji k tomu jedna třicetiletá válka. Ohnivý zámek byl doopravdy vypálen, panství zpustošeno a zničeno, včetně zahrady, kde nakonec opravdu zůstala jen ta „polní tráva“. Žádný z dalších majitelů Řepice ji už nedovedl ani přiblížit renesanční velikosti. Dopadla však přeci jen lépe, než zcela zničený zámek, z kterého nezůstalo téměř nic a v roce 1795 byl pozemek, na němž se nacházel, rozparcelován na domky. Za zbylými kamennými zdmi se zatím rozmanitostí hýřící botanická zahrada postupně měnila ve zdánlivě obyčejný hospodářský pozemek až k dnešnímu využití jako ovocný sad, pastvina a pila. Avšak opravené bašty, obnovené rybníčky, pasoucí se ovce ve stínu ovocných stromů pod kamennými tarasy, vše podmalované zvuky katru dovedou navodit atmosféru činorodé a přitom klidné a pohodové renesance. A přesně taková je dnešní Řepice, kde by se Janu Hodějovskému určitě moc líbilo.

Jeho „rybí“ kamenný erb z „řepického mramoru“ veškeré dění bedlivě sleduje z návrší od kostela Sv. Máří Magdalény. Jen pro úplnost, druhý pamětní kámen Hodějovského jsme minuli při procházce štěkeňským parkem. Původně zdobil vstupní bránu řepické tvrze a do štěkeňské parkové zdi byl převezen roku 1885. A pro úplnou úplnost. Poslední kamenný erb, datovaný roku 1555, je umístěný v průjezdu dnešní Komerční banky na Malém náměstí, kde Hodějovský vlastnil dva domy. A nás tím dovedl do Strakonic, k dalšímu zámeckému parku našeho putování…

Na soutoku řek Otavy a Volyňky vznikl v době gotické, na přelomu 12. – 13. století, pevný hrad (od roku 1995 národní kulturní památka) pro potřeby a reprezentaci mocných Bavorů ze Strakonic, aby následně přešel na sedm století do majetku řádu johanitů, jako centrum celého panství. Roku 1715 došlo k zásadní proměně okolí hradu výstavbou nové vrchnostenské rezidence – barokního zámku, velkopřevorem Leopoldem Dubským z Třebomyslic. Před zámkem byly provedeny zahradní úpravy, vysazeny kaštany a svou nezaměnitelnou parkovou tvář tím získalo prostranství Na Dubovci, pojmenované na počest oblíbeného velkopřevora. V roce 1925 získává jméno Husovo nábřeží, podle nově umístěné sochy M.J. Husa a v 50. letech je doplněno památníkem padlým obětem obou světových válek. V sedmdesátých letech již nese tendenčně jméno Gottwaldovo a je realizován monstrózní projekt současného přemostění obou řek, včetně odstranění sousoší M.J. Husa, který charakter Dubovce navždy mění. Celková rekonstrukce jeho zbytku roku 2006, sice přináší do města znovu zajímavou a kvalitní parkovou úpravu, ale v srdcích pamětníků už navždy zůstane smutný pocit něčeho nenávratně ztraceného…

Od 19. století nastává ve městech velký rozmach a móda nedělních promenád. Ve Strakonicích je možno vyrazit na Podskalí nebo do vznikajících Rennerových sadů, ale největší oblibu si udržuje zámecká čili panská zahrada. Přírodně krajinářský park vzniká v polovině 18. století založením užitkové zahrady s ovocným sadem a pokračuje o století později zavezením již zbytečných ochranných příkopů na západní a jižní straně hradu
Dolní park na zavezených jižních příkopech je doplněn tenisovými kurty a neplánovaně i sádkami pro Blatský rybník. Svou funkci parku prakticky ztrácí ve třicátých letech výstavbou silnice na Pracejovice, kdy je „odříznutý“ od horní části a zůstává již stranou, jako sportovní centrum Sádky.

Jméno Panská čili Zámecká zahrada přejímá horní část parku, vzniklá zavezením západních nefunkčních příkopů. Původně se rozprostírala až na dnešní Kalvárii, ale stavbou železniční tratě roku 1868 byla rozdělena a zmenšena. Sem směřují kroky nedělních návštěvníků třeba na partičku kuželníku nebo je odsud možno podniknout delší vycházku na Zellerinovu stráň nebo Kalvárii. Po druhé světové válce čas promenád končí a zámecká zahrada začíná „chřadnout“. Přes dalekosáhlé plány na její kulturní „zhodnocení“ dochází pouze k vybudování letního kina a ke změně názvu na Park oddechu, ale atmosféra místa je stále opuštěnější.

Od roku 2005, v rámci celkové rekonstrukce hradu, naštěstí dochází k oživení zájmu. Prvním krokem je úprava zanedbaného hradního příkopu a nejvýchodnější části zahrady na moderní parčík, určený především pro maminky s dětmi, které si mohou pohrát v malé zoologické „příkopové“ zoo. Dojde i na zbylou část Panské zahrady a Strakonicím se vrátí „do užívání“ cenné historické a přírodní zákoutí v klidném „skorocentru“ města. Zda znovu dosáhne bývalé popularity a krásy už záleží jen a jen na lidech…

Soutěžní otázky :
7.1. Co je papaver, routa, cizrna a tuřín ?
7.2. Co je ex libris ? Čemu se u šlechtických erbů v heraldice říká klenot a jaký klenot zdobil erb Hodějovských z Hodějova a jaký erb Bavorů ze Strakonic?

Otázka mimosoutěžní:
Jaká je nejmladší národní kulturní památka strakonického regionu a kdy byla vyhlášena?

Na otázky je možno odpovídat až do středy 14. dubna 2010 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice !!!

Správné odpovědi na soutěžní otázky 6 a 7. dílu, spolu s oznámením výherců budou součástí 8. dílu soutěže.

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav a upozorňuji, že ještě nejsou vyzvednuty některé výhry z 1. a 2. kola !!

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
7. dubna 2010