1. Zámecký park Lnáře

„Před zámkem, ozdobeným reliéfem mohutného klíče, podle něhož býval nazýván Schlüsselburg, střeží na terasách krásu několik půvabných rokokových grácií a alegorií. Mlčí sochy svatých patronů českých pod větvemi kaštanů, sluneční hodiny měří svým stínem dění jiného času a na podřimujícím nádvoří v zeleni loubince i Neptun s trojzubcem stojí nepohnutě . . . A kolem dokola voda, voda, modro a jas, a slunce v listí, a konipásek s třepetavým ocáskem… “
( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Neptun s trojzubcem, voda, voda…Jen ten len chybí, aby nálada malého městečka s klášterem a dvěma zámky, rozděleného třemi protáhlými rybníky Smolíveckého potoka, byla úplná. A bude chybět i dál, protože len (nejen kvetoucí) mizí z našich polí ještě rychleji než podobně nebesky modré ledovce z povrchu Země. Zkusíme jej při troše štěstí, nalézt alespoň za hradbami zámecké zahrady, ještě před půl stoletím odborníky historiky považovanou za druhou nejkrásnější celých jižních Čech, hned po Českém Krumlově.

Ale po pořádku. Proslulost zdejšímu kraji v severozápadním koutu Blatenska, přineslo kromě umně spřádaného lnu především rybníkářství. Lnářským vladykům, píšící se také ze Schlüsselburgu čili Klíčohradu, stačila k životu gotická tvrz, následovníky renesančně přestavěná. V polovině 17.století však na mírném ostrohu v klínu rybníků Zámeckého (dříve Hradského) a Podhájského vzniká „moderní“ (tehdy) barokní zámek a stará lnářská tvrz jako Starý zámek, slouží dál jen pro úředníky rozsáhlého panství a později i jako pivovar a sklady.

U Nového zámku je zřízen libosad s kamenným letohrádkem, základ nové módní barokní zahrady, do níž se vchází přímo ze zámku tzv. sallou terrenou, skleník s citrusy a exotickými stromy a kašny, napájené vodou samospádem z „Jezárka“ u kláštera. Pravidelně utvářená zahrada podle francouzského stylu Ludvíka IVX., typická pro baroko, hlásí „hotovo!“ začátkem 18.století (1727). Téměř k dokonalosti ji později dovádí dvanáct již klasicistních soch antických bohů, střežících znamení zvěrokruhu, z dílny slavného Františka Platzera.

Po napoleonských válkách přichází „antifrancouzská“ móda romantického anglického stylu. Projeví se zřízením altánů, obnovou skleníků, naprosto ojedinělou výstavbou minaretu a dokonce parkově upraveným ostrůvkem Podhájského rybníka. Ale změnit naštěstí dokáže jen třetinu čtyřhektarové zahrady a využitím zachované hlavní osy je zámek navíc pohledově propojen s hrázděným dvorem Annabergem nad městečkem. Vzniká ještě růžová alej, fíkovník a park získává dnešní, třístupňovou podobu. Bývalý vodní příkop zdobí stálezelené keře a Platzerovy sochy. Romantický pás křivolakých cestiček se vzrostlými solitery anglického parku bezprostředně obepíná zámek a kašna je centrem vějířovitě se rozbíhajících cestiček, vymezujících pravidelné záhonky francouzské zahrady.

V období první republiky přibývá bazén, kuželník a tenisový kurt, což jistě uvítali členové německého Hitlerjugend, jimž lnářský zámek sloužil po konfiskaci majitelům jako výcvikové středisko. Další konfiskace roku 1948 nahradila prvorepublikovou eleganci z filmů Adiny Mandlové střízlivým obdobím státních statků, preferujícím především rozsáhlé, na západní část parku navazující svažité hospodářské zahrady. Štěstím v neštěstí je rozsáhlá oprava a rekonstrukce zámku i parku pro účely luxusního sídla československé vlády od roku 1980, doplňující park o nový tenisový kurt, volejbalové hřiště či minigolf, včetně tvarovaných habrových a lipových stěn.

Restitučním vyrovnáním se celý areál vrátil posledním majitelům i svému původnímu účelu. Návštěvníkům, kromě bohatých a zajímavých zámeckých interierů, nabízí neobvyklý a ucelený pohled na vývoj barokní zahrady přes anglický park k funkcionalistickému sportovně rekreačnímu využití. Bývalé exotické dřeviny jsou sice vystřídány dřevinami původními, ale minaret se zlatým půlměsícem, udržované záhony i celková atmosféra pohladí po duši. Následky ničivé povodně roku 2002, kdy se bývalý vodní příkop se sochami stal znovu vodním příkopem, jsou již odstraněny a pro nejeden mladý pár se procházka udržovanými pískovými pěšinkami podél stříhaných tisových špalírů stává první společnou procházkou stavu manželského…I barokní kašna tvaru šternberské osmicípé hvězdy je zrekonstruována a „macatí“ andílci okolo s šibalským kamenným úsměvem znázorňují čtyři roční období...

Občas si vzpomenu na více než devadesátiletého posledního lnářského zahradníka, kterého si v polovině 90. let „pozvala na kobereček“ Česká inspekce životního prostředí. Důvodem bylo oznámení o údajně neodborném ořezání špalíru hlavových lip při jižním okraji zámecké zahrady. Zprvu velice nepříjemnému mladému inspektorovi čiperný děda jen slušně odpověděl, že oboru se vyučil ve Vídni, jako zámecký zahradník pracuje již osmdesát let a není si vědom neodborně a nekvalitně provedené práce. Inspektor pochopil svou chybu a se za sebe i za hloupý anonym se omluvil. Starý zahradník s blankytnýma očima kvetoucího lnu se jen usmíval…

Vidíte, len… Jak nakonec dopadlo jeho hledání v zámecké zahradě? Dobře. Pro potěchu očí návštěvníků rozkvétá celoročně na fresce v salla terreně, což je určitě dalším důvodem jedinečný zámecký areál ve Lnářích, který v zákoutích své zahrady poctivě zmapoval a zachoval všechny historické i přírodní kotrmelce posledních tří set let, navštívit…

A nezapomeňte při návštěvě i na Starý zámek, čili lnářskou Tvrz, sloužící po rozsáhlé rekonstrukci jako moderní kulturní středisko celého, nově se probouzejícího lnářského regionu…

Soutěžní otázky :
1.1 Co je v barokní zahradě „salla terrena“ a co „putti“?
1.2 Lze najít nějakou souvislost mezi šlechtickým rodem Šternberků a Národním muzeem ?

Otázka mimosoutěžní:
Do kvetoucích záhonů kterého zámeckého parku se na samém sklonku svého života dívala smutnýma očima kdysi tolik slavná Adina Mandlová?

Na otázky je možno odpovídat do středy 3. března 2010 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
25. února 2010