4. Zámecké parky Čekanice a Osek

„Už nejezdí panský kočár z Blatné do rušných Čekanic, ani z Bratronic do blatenského zámku, nezaznívá troubení postiliónovy trubky na cestě mezi Blatnou a Březnicí, nezašelestí hedvábná krinolína rošické paní lesní a studentská čamara se už také dávno nenosí…
V zámeckém parku nás pěšinky zavedou k hrobu husarského generála Petra Arnolda, nad jehož hrobem bychom mohli vyvolat jiné pásmo milostných příběhů. Oklikou na zpáteční cestě se dostaneme k psímu hřbitůvku s kamennými náhrůbky, zahradnickou kamufláží proměněného v skalku...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 102 a 282)

Zajímavou souvislost mají minule navštívené Bratronice s dnešními Čekanicemi. Pocházel z nic prostý voják, který ve víru napoleonských válek uzavřel tehdy neobvyklé přátelství se šlechticem, svobodným pánem z Helversenu, jemuž patřilo čekanické panství. V bitvě u Lipska zachránil rytmistrovi život a oba se nakonec šťastně vrátili na své krásné Blatensko, které je v daleké cizině spojilo. Osud věrného kamaráda vojáka odvál čas. O Aloisovi z Helversenu víme, že nechal zbudovat kapličku nedaleko studánky, jejíž „zázračná“ voda mu zachránila alespoň jedno ze zraněných očí a domýšlíme se, že zbytek života strávil, mimo jiné, i dobudováním rozlehlého parku kolem svého čekanického zámku.

Klasicistní zámek trochu připomíná mnohem známější čistě empírovou Kačinu u Kutné Hory a pochází z roku 1785, z doby osvícenské, kdy sepětí člověka z přírodou začalo být velice módní záležitostí. Čekanice měly svým způsobem štěstí v neštěstí. Od poloviny 13. století byla centrem panství klasická tvrz, přestavěná renesančně známým rodem Řepických ze Sudoměře. Jenže v 18. století vyhořela, což umožnilo již zmiňovanou dokonalou klasicistní přestavbu včetně zřízení krajinářského parku, vhodně zapadajícího do typické krajiny Blatenska, navíc i s využitím okolních rybníků.

Ani doznívající přísné a zároveň hravé baroko však nepřišlo zkrátka, jak dokládá impozantní čestný dvůr, na který jsme zvyklí třeba z českých Ploskovic, Veltrus nebo z moravských Buchlovic. Terasa s kamennými schody, doplněná nezbytnou kašnou a vázami, odděluje záhony, stříhané špalíry zimostrázu a keře s květinami v popředí zámeckého průčelí. Před vstupní branou vše sleduje vážná tvář Mistra Jana Husa vsazená do kamene na popud majitelky zdejšího panství z počátku minulého století.

Navazující svažitý a proto podélnými terasami upravený park o výměře přes čtyři hektary zabírá celý západní prostor od zámku. Nebýt zbytků zdí a poničeného drátěného oplocení mohl by bez problémů přejít soustavou rybníčků do nekonečného komplexu Rošického lesa a následně se rozplynout v blatenské krajině. Takhle však obrovské borovice vejmutovky a jedle Douglasovy tiše šumí nad stále ještě znatelnými cestičkami se zbytky rozpadlého glorietu, v očekávání, co přinese plánovaná regenerace celého území. Určitě nutná, protože od poloviny minulého století byl celý zestátněný areál přeměněn na ústav sociální péče pro ženy. Padesátileté ústavní trvání přineslo nejen celkovou změnu vnitřních dispozic zámku, ale „obohatilo“ park o nevhodné více či méně obytné stavby, které by měly být postupně odstraněny.

Plány jsou jedna věc, realita druhá. Po zrušení ústavu byl veškerý majetek vrácen v restituci posledním majitelům, ale ti si bez pomoci orgánů státní památkové péče celkovou rekonstrukci parku nemohou dovolit. Přes počáteční těžkosti obnovili hospodaření v lesích, na polích i v rybnících a část zámku je sezóně využívána jako turistická ubytovna. Po dohodě je samozřejmě možný i přístup do parku.

Procházka stinnými pěšinkami navodí neodbytné otázky. Zda si náš stát váží zachovaného kulturního dědictví ? Jak je ochoten napravovat škody, za které nese svůj díl odpovědnosti ? A jestli si vůbec cení poctivé práce ?, která na celém dnešním čekanickém panství nejde přehlédnout. Protože poctivá práce je, ve světle hospodářské krize, miliardového tunelování, narůstání státního dluhu hloupými rozhodnutími užvaněné a rozhádané vládnoucí elity, jedinou jistotou, že se zítra nebudeme muset „jít pást“…

Opouštíme vlídné Blatensko a míříme jihovýchodně do strakonické kotliny. Zatímco v Čekanicích byl ústav sociální péče zrušen, v nedalekém zámeckém areálu v Oseku zůstal zachován a v posledních letech ještě moderně doupraven, když ubytovací pavilony nově zbudovány v prostoru bývalého hospodářského dvora. Samotné dispozice obou zámeckých areálů vykazují kromě bývalého využívání mnoho dalšího společného. Čestný dvůr s pravidelnou zahradní úpravou, v Oseku ovšem menší, téměř čtyřhektarový krajinářský park opět západně od zámku, se zpracovaným návrhem celkové obnovy i obrovské exempláře jehličnanů. Oseckému parku, rozloženému v rovině, však chybí ono rozevlátí se do volné krajiny. Obehnán kamennou zdí, s téměř lesním porostem, v němž zaujmou krásné štíhlé pyramidální duby, je schoulen sám do sebe a návštěvníka obklopuje vážnou, až trochu pietní atmosférou. Přispívají k ní kmeny stromů obrostlé mohutnými tmavě zelenými břečťany, romantická kaple, hrobka v úvodu zmiňovaného husarského generála i neobvyklý psí hřbitov, náhrobní kameny se jmény psů ve stínu starých tisů, porostlé barvínkem.

A na dokreslení tajuplné melancholické atmosféry pošeptá obrovský červenolistý buk návštěvníkovi příběh Franze Kafky, jehož rod z Oseka pocházel, jak dokládá hrob dědečka na nedalekém lesním židovském hřbitově. Atmosféru z dětství, alespoň podle tvrzení literárních historiků, přenesl dnes uznávaný spisovatel na stránky svého nejznámějšího románu Zámek, který přes veškerou světovou popularitou a povinnou studentskou četbu nepatří v Čechách právě k bestsellerům. Představa Franze Kafky, procházejícího se osobitým oseckým parkem, před nímž drží vartu dva památné duby jeho jména, k jakoby zapomenuté mohutné bráně v nejzápadnější části, je však opravdu velice přesvědčivá.

Samotný park patří k nejmladším, se kterými se při letošním putování setkáme. Vznikl až počátkem dvacátého století v moderním historizujícím slohu, spolu s přestavbou původní kamenné tvrze, „cvičně“ vypálené hned na počátku třicetileté války. Většina dřevin je původních a nabízí již moderní pohledové kompozice, využívající i průhledů na osamělou kapličku v polích. Současný stav areálu je díky neustálé péči velmi dobrý, což mohou návštěvníci posoudit například při dnech otevřených dveří, které ústav pro veřejnost pořádá. Rytíři Daubkové, jimž Osek vděčí za cennou kulturní památku, by takovýto přístup určitě ocenili…

Soutěžní otázky :
4.1. Co je to gloriet a jaký je rozdíl mezi krinolínou a čamarou ?
4.2. Je nějaký rozdíl mezi husarem, dragounem, hulánem, rejtarem a švališarem a jakou funkci u jezdectva zastával rytmistr ?

Otázka mimosoutěžní:
V kterém díle Franze Kafky najdeme významnou spojitost s hmyzem ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 24. března 2010 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 3 dílu:
3.1. Humna znamenají původně mlat ve stodole, později i přilehlý, většinou protáhlý pozemek za stodolou. Také místo ve sladovnách pivovarů kde klíčí namočený ječmen. Draha jsou původně cesty mezi poli, kterými se vyháněl dobytek (průhon) a obecní neobdělávaná půda, užívaná jako obecní pastvina. Buxus čili zimostráz je stálezelený keř, často používaný do stříhaných živých plotů.
3.2. Zlatá stezka byla obchodní stezka, dopravující sůl z rakouských solných dolů, vedoucí z Pasova do jižních a západních Čech (Prachatice, Vimperk, Kašperské Hory). Alois Jirásek (1851-1930) se s J. Mansatrem (1646-1708) nemohl setkat. Mansarda je obytná podkrovní místnost s jednou nebo dvěma sešikmenými zdmi v horní části.

Mimosoutěžní otázka:
Dílo Oty Pavla se promítlo například do filmů Zlatí úhoři nebo Smrt krásných srnců.

Výherci 3.kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek, frisbee a samolepky s logem soutěže získává tým Marcely Červinčákové ze ZŠ Štěkeň, čepici, hrnek, frisbee a samolepky s logem soutěže Miluše Mazuchová z Volenic a Lenička (prosím přihlásit se e-mailem !).

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav ale pozor, až od pátku 19.března 2010 z důvodu dodělávání propagačních předmětů. Děkujeme za pochopení.

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
18. března 2010