10. Zámecký park Libějovice

„Ano, na vaši Zahradu mariánskou jsem vzpomínal, Julie Zeyere, kráčeje jindy starými alejemi od Libějovic k Lomečku. Nebudu se přít s historiky o to, kdo vlastně nakreslil plány lomecké svatyňky, ale jsem ochoten uvěřit, že je vymyslila některá z buquoyských komtes a ne hrabě Filip Emanuel, jak je v kronikách psáno. Nikde jinde jsem neviděl v architektuře takovou přemíru „ruční práce“ jako právě tady, kde je samá kraječka a frizúra, že to vypadá jako barokní hračka, upuštěná do překrásného přírodního prostředí... (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 70)

Končí regionální putování pěšinkami zámeckých parků a parčíků, které započalo před deseti týdny ve Lnářích. Ze stínu Brd jsme došli zadumaným Blatenskem, údolím Otaviným a Podlesím na rozhraní posledních výběžků Šumavy a ploché Budějovické pánve, do Libějovic. Prastará, typicky česká krajina kmene slovanských Netoliců vždy lákala svou úrodností, umocněnou ideálními podmínkami pro pěstování ovoce i možností výstavby rybníků. Pracovitostí místních lidí byla v běhu staletí přeměněna v jedinečnou přírodně krajinářskou zahradu, jejíž centrální část, Libějovicko-Lomecko, s rozsáhlým zámeckým parkem, byla v roce 1996 vyhlášena památkovou zónou. Ale po pořádku.

Samotné jméno Libějovice má v základu jednoznačně vypovídající slovanské „ljubě“, čili líbivé, krásné a výnosné panství původně patřilo rodu Ljubějoviců. Větší úpravy gotické tvrze, spolu se založením obory a bažantnice s rybníkem však spadá do doby Malovců z nedalekých Malovic, erbu rozpůleného koně. V polovině šestnáctého století vše kupuje tehdy nejmocnější šlechtic českého království a zároveň starostlivý, ač stále zadlužený hospodář, Vilém z Rožmberka. V rámci renesančního rozvoje, na kterém se v oblasti rybníkářství profiluje osobnost Jakuba Krčína, střídá tvrz nový (dnes paradoxně zvaný Starý) zámek a první parkové úpravy mění i bažantnici.

Panství, vyváženě postavené na obilnářství, sadovnictví, pivovarnictví, chovu skotu, ovcí a ryb se stává pilířem rožmberského hospodářství. Poslední vladař, Petr Vok, který na umoření obrovských dluhů po bratrovi prodává i rodový Krumlov, si kromě Třeboně ponechává právě Libějovice, po vymření rodu přecházející na pány ze Švamberka.

Třicetiletá válka zcela mění mocenské pozice nejen v jižních Čechách. Libějovice nezůstávají stranou. V červnu 1619 se v nedalekém Záblatí, odehrává, aniž to tehdy kdokoli tuší, zlomová bitva nesmiřitelného náboženského konfliktu. Stavovské vojsko je poprvé výrazně poraženo, musí odložit dobytí Vídně a historie nabírá jiný směr. Záblatský vítěz, nejlepší císařský generál Karel Bonaventura de Longueval baron de Vaux, hrabě de Buquoy, získává od vděčného panovníka mimo jiné i Libějovice a definitivně si tím podmaňuje zdejší krajinu. Velkorysému císaři Ferdinandu II., rozdávajícímu nikoli ze svého, ale z majetku zkonfiskovaného Švamberkům, se ještě odvděčí vítězstvím na Bílé hoře, ale o rok později (1621) umírá v bezvýznamné šarvátce při obléhání Nových Zámků na jihozápadním Slovensku…

Libějovice se za Buquoyů probouzejí do barokní krásy. Církevní reprezentuje kaple Máří Magdalény nad pramenem s léčivou vodou a na konci 17. století poutní kostel Panny Marie na nedalekém Lomci. Uprostřed osové spojnice obou staveb vzniká Nový zámek. Kompozici dotvářejí výsadby dvou a čtyřřadých alejí, které všechny prvky spojují a ohraničují. Duchovní rozměr staveb překračuje hranice libějovicka, neboť protažená osa Lomec – kaple Máří Magdalény míří přímo na kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vodňanech. Zkrátka baroko se vším všudy. Zahrada mariánská Julia Zeyera…

Mezi nyní již Starým a Novým zámkem zůstává plocha bažantnice, jejíž čas přichází počátkem 19. století. Opět známá písnička. Je po napoleonských válkách, móda všeho anglického, včetně zámeckých parků, graduje a Libějovice kupují Schwarzenbergové (Buquoyové prodávají z finančních důvodů, ale v Čechách zůstávají až do roku 1945, kdy se na ně pro úzkou spolupráci s nacistickým Německem vztahují paragrafy Benešových dekretů). S empírovou úpravou průčelí Nového zámku kolem roku 1820 souvisí úprava čestného dvora ale i zadního traktu tvarovanými záhony s kašnami. Bažantnice u Starého zámku přichází o část rybníka a stává se součástí krajinářského parku, který volně přechází do krajiny. Barokní liniové lipové a dubové výsadby jsou vhodně využity a doplněny výsadbami cizokrajných dřevin, především severoamerických. Podobně jako u Lnář, i tady známe jméno dvorního zahradníka – Gervasia Immelina. Během 18. století dotvořil unikátní, dnes památkově chráněný Libějovicko-Lomecký areál o výměře 40 ha.

Vlastní kompozici parku tvoří louky s remízky, doplněné skupinami dřevin i soliterami. Remízky jsou „opláštěny“ pásem obvodových dřevin, většinou lip nebo dubů, někdy s parametry památných dřevin. Neschází soustavy rybníčků, údolnice potůčků, ale i obhospodařované louky a políčka. A využity jsou i pro zdejší kraj tolik typické ovocné dřeviny. Pouze v bezprostřední blízkosti zámku zůstaly zachovány drobnější zahradnické prvky, jako lipový rondel, kašna, zbytky opěrných zdí a růžové zahrady. Relativně nejméně dotčeným a pozměněným územím je východní část teď již bývalé bažantnice. Původně záměrně vysázený porost, ponechaný přirozenému vývoji, obsahuje všechny věkové kategorie dřevin až do stáří 300 let. Nabízí útočiště mnoha druhým ptáků a zcela po zásluze byl v roce 1996 vyhlášen přírodní rezervací Libějovický park o výměře 14 ha. Ze stromů opět dominují lípy a duby a v podmáčených částech bývalého rybníka rostou obrovském olše, nemající v jižních Čechách obdoby. V přírodní rezervaci jsou v posledních letech prováděny revitalizační úpravy, s cílem stabilizovat vodní režim i druhové složení porostu.

Schwarzenbergové vlastnili libějovické panství do roku 1924, kdy po pozemkové reformě získal Nový zámek s parkem církevní řád redemptoristů. Nikoli nadlouho. Po 2. světové válce přišel stát a do roku 1992 sem umístil výcvikové středisko pohraniční stráže a služebních psů, později ještě psů policie. Smutná kapitola. Veškeré technická zázemí, vojenské ubikace, kotce pro psy, garáže, čerpací stanice, cvičiště, byly budovány bez ohledu na kulturní a historické dědictví, údržba dřevin a rozlehlých parkových prostor se omezila na vysekávání luk, pod památnými duby vznikl velký sportovní areál s fotbalovým hřištěm…Snad jen první zdejší Buquoy by měl radost, protože vojáci mu byli vším, ale to je slabá útěcha.

Po renesančním nástupu, barokním vzepjetí a krajinářské dokonalosti přišel hluboký socialistický pád, dovršený nepovedenou restitucí. Výsledkem je žalostný stav areálu (s výjimkou chráněného území, které si žije svým vlastním životem) a nikdo neví, zda, jak, kdy, či jestli vůbec se situace obrátí k lepšímu. Na základě dobrozdání historiků (kniha Zahrady a parky jižních Čech, M.Pavlátová, M. Ehrlich, 2004, z které jsem čerpal množství informací pro letošní soutěž), je Libějovicko-Lomecký přírodně krajinářský areál ve své celistvosti a zachovalosti památkou evropského, potažmo světového významu a jako k takové bychom k ní měli přistupovat.

Právě rozkvétají ovocné stromy. Pokud budete mít štěstí a čas, vypravte se pěšky nebo na kole na Libějovicko, Netolicko, Chelčicko, Lhenicko… Poznáte, proč se tomuto koutu naší vlasti říká „Zahrada jižních Čech“. A každá zahrada by měla mít odpovědného hospodáře… Měla…

Soutěžní otázky :
10.1. Je nějaký rozdíl mezi višní a třešní a co je „malvice“?
10.2. Znáte alespoň tři české vojenské výcvikové prostory a co je vlastně vojenský újezd, (jinak vojenský prostor nebo vojenský výcvikový prostor) ?

Otázka mimosoutěžní:
10. V jakém městě se Buquoyův „kolega“, Albrecht z Valdštejna, proslavil výsadbou unikátní, také čtyřřadé lipové aleje ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 5. května 2010 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice !!!

Celkové výsledky soutěže budou vyhlášeny v pátek 7. května 2010.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 9. dílu:
9.1 Watteau nemohl namalovat tažovickou rokokovou zahradu, protože zemřel roku 1721 a zahrada vznikla po roce 1750 (2.pol. 18. stol.). Veduta je topograficky přesný malířský nebo grafický záznam např. výseku krajiny s bočním pohledem na město. Nahradila ji až fotografie.
9.2 Verpán, lerpán je starší název modřín opadavý. Modřínu se říkalo také břem, mladému modřínovému porostu také „křivánčí“. Tis červený je celý prudce jedovatý, kromě červeného dužnatého míšku, obalujícího semeno.

Mimosoutěžní otázka č. 9:
V němčickém zámeckém parku se natáčel český film Pravidla lži s Jiřím Langmajerem v hlavní roli.

Výherci 9. kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek, frisbee a samolepky s logem soutěže získává tým ZŠ Volyně, tričko, čepici, hrnek, frisbee a samolepky s logem soutěže Zuzana Konvičková ze Strakonic a Lída Baloušková z Cehnic

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
28. dubna 2010