3. Zámecké parky Bratronice a Škvořetice

„Kráčím pomalounku z luční pěšiny k hrázi, která je zastíněna alejí dubů, cvrká cvrček, hořce zavoněly puškvorce a z humen vcházím na nádvoří bratronického zámečku. Nahořkle dýchnou ořechy, nad nimi šedne mansardová střecha, štít pivovárku se zakudrnatí křivkami barokních říms a z hnízd na komínech zamávala černobílá křídla, zaklapaly čapí zobany. Vcházím do parku, jehož lavičky opanovaly lišejníky, na zarostlých záhonech rudne rybíz, vladaří lebeda a mléč… ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Místo, kde se zastavil čas, jen ty duby na hrázi rybníka Trávnického jsou o padesát let starší. Stejně rudý rybíz, břečťanem porostlé vysoké stromy, vážné přítmí, zbytky kdysi stříhaných buxusových špalírů, napůl zavezený rybníček, pohledy připomínající místy české pohraničí po odchodu vysídlenců… Bratronický zámek a park. Součást jižního Blatenska se stříbrnými rybníky, roztroušenými remízky, starými alejemi i čertovskými kameny na drahách, kde má čas opravdu jinou dimenzi. Kraje čarovného v každém ročním období a vnímavému návštěvníku neodbytně připomínající nejstarobylejší českou krajinu plnou víry. Však počátky bratronické tvrze a panství spadají do počátku 13.století (1227), patříce ke klášteru Svatého Jiří na Pražském hradě.

Přešla čtyři staletí a tvrz se změnila v mohutný renesanční zámek, vybudovaný podle vzoru mnohem známější Kratochvíle pánů z Rožmberka. Šlo o zámek purkrabský, neboť bratronický pán Jan Hořčice z Prostého byl hejtmanem tehdejšího Prácheňského kraje a potřeboval reprezentativní sídlo. Samozřejmě i se zahradou. Pro obživu hospodářskou užitkovou, čili zelinářskou a ovocnářskou, pro odpočinek i poučení okrasnou květnou s oranžerií plnou pomerančovníků a citroníků podle italského vzoru. Dohromady o výměře přes dva hektary byly ohrazena zdí se zachovanou renesanční bránou v části východní a soustavou hospodářských budov s pivovarem, sýpkou a rybníčkem v západní. Ovocný sad se zbytky dodnes zachovanými zabral prostor severní.

Vypadaly tak ještě v polovině 18. století, kdy je nekompromisní baroko mění v pozdně barokní, následně klasicistní třístupňovou zahradu francouzského typu se stříhanými špalíry, oválnými bazénky, zahradním domkem se skleníkem, geometrickými tvary záhonků a kamennými piniovými šiškami. Války Marie Terezie o dědictví rakouské, v jejichž rámci pronikla do relativně zdrsnělých Čech jemná francouzská elegance tedy měly i svá pozitiva. Kromě parku budiž důkazem i v celém regionu naprosto ojedinělá mansardová střecha zámku, dle vzoru slavného francouzského barokního architekta Julese Mansarta.

Poslední úprava před sto dvaceti lety obohatila park o částečně exotické jehličnaté dřeviny (douglasku či vejmutovku) i místní listnáče (kaštany, buky, duby), ale barokní charakter setřít nedokázala. Za vlahých podzimních večerů ožívají ve stínu stromů i na listím zapadaných cestičkách vzpomínky na Talacka z Ještětic, kterému Alois Jirásek věnoval úsměvnou povídku z doby před rokem 1848. Když kvůli inspiraci životem rázovitého vlasteneckého šlechtice navštívil Jirásek Bratronice, určitě se tu potkal i s posledními, neméně rázovitými majiteli z rodu italských benátských Battagliů. Avšak až jiný spisovatel, Ota Pavel, nechal Christiana a Blanku Battagliovy vstoupit do literatury, když v povídce Baroni na kolech zaznamenal neuvěřitelné cyklistické osudy obou sourozenců. Kéž by se i jejich osobním životům dostalo podobného literárního zpracování, i když by to bylo čtení přesmutné a určitě ne o spravedlnosti.

Skromní a pracovití zůstali oba po druhé světové válce jako nájemníci věrni svému rodišti a v nejtěžších dobách je živila v potu tváře zahrada, proto ty keře rubínových rybízů, která měla původně sloužit k odpočinku a k procházkám písčitými cestičkami kolem zurčících vodotrysků…Vydrželi, protože Battaglia znamená „boj“. Dočkali se ještě řešení a vyřešení svých restitučních nároků po roce 1989, ale vysoký věk již nedovolil znovu se o majetek začít řádně starat. Snad z nebeské výšky vzpomínají jen na ty hezčí chvíle svého života a věří, že i když je nyní celý areál neudržován, na prodej a není možné jej navštívit, jednou bude líp. Už kvůli té spravedlnosti…

O několik kilometrů severovýchodním směrem leží Škvořetice. Zajímavá obec středního Blatenska, uváděná již v roce 1299. Na staré obchodní stezce, jedné z odboček slavné Zlaté stezky, mířící dále až na Prahu, byla nejprve vybudována vodní tvrz, chráněná močály a příkopy naháněnými vodou z rybníků. Opět za renesance došlo k přestavbě tvrze v „modernější“, dokonce třípatrové sídlo, s nezbytnou užitkovou a parkovou zahradou. Během staletí dostaly podobu menšího volného krajinářského parku, ozdobeného jen kamennými tarásky. Zámek byl kolem roku 1800, to již Škvořetice patřily do rozlehlého blatenského panství, přestavován ve stylu pseudorenesančním, čímž ztratil hodně ze své historické hodnoty. Totéž platí o parku, jehož část byla dokonce v druhé polovině 20. století přeměněna na fotbalové hřiště pro potřeby odborného učiliště, později školícího střediska Českých drah.
Uplatňované restituční nároky přinesly sice změnu majitele, ale současný obrázek vůbec není potěšující. Snad jen popelící se slepice jsou spokojené, že je v klidu parkových douglasek nikdo neruší, protože areál není, přes místy značně poničené oplocení, volně přístupný. Pravdou je, že opuštěné hřiště, smutné polámané a místy vyvrácené stromy, se starými socialistickými, samozřejmě nefunkčními světly, k návštěvě vůbec nelákají…
Vzrostlé duby, lípy, douglasky i vrby, tvoří živou kulisu zámku, který se navzdory bohaté historii ocitl na seznamu realitních kanceláří a určitě má jen jedno jediné přání. Začít znovu žít…
Děkuji za nebývalý zájem o soutěžení v zámeckých parcích a zde jsou otázky třetího kola :o).

Soutěžní otázky :
3.1. Co jsou to humna co draha a co buxus?
3.2. Odkud kam vedla Zlatá stezka? Mohl se Alois Jirásek setkat osobně s Julesem Mansartem a co je to vlastně ta „mansarda“ ?

Otázka mimosoutěžní:
Uveďte alespoň jeden film, realizovaný podle námětu povídek Oty Pavla ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 17. března 2010 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1 Salla terrena je místnost v přízemí paláce nebo zámku, otevřená jednou stěnou s arkádami do zahrady nebo i samostatná otevřená budova v zahradě. Putti je drobná nahá dětská postava, doplňující sochařskou výzdobu barokní zahrady.
1.2 Hrabě Kašpar ze Šternberka a František ze Šternberka významně přispěli k založení českého Národního muzea roku 1818 (tehdy název Vlastenecké muzeum v Čechách), jemuž poskytli i první útočiště ve svém pražském paláci.

Mimosoutěžní otázka:
Adina Mandlová prožila poslední roky života na zámku v Dobříši.

2.1. J.E. Purkyně byl v Blatné vychovatelem dětí Františka Hildprandta (1810-1813). Purkyněho vlákna se nacházejí v srdečních komorách, jako poslední výběžky srdečního převodního systému a mají velký význam pro „pumpování“ krve. Univerzita J.E. Purkyně je od roku 1991 v Ústí nad Labem, v letech 1960 – 1991 byla též v Brně.
2.2. Jde o vývojový cyklus paroží daňků podle tvaru (špičák též u jelenů). Rohy jsou z rohoviny, duté a trvalé (např. skot, muflon). Parohy pak kostěné, plné, většinou mají výsady a každým rokem je zvíře shazuje a vyrůstají mu nové (jelen, srnec, daněk).

Mimosoutěžní otázka:
Kromě Blatné se pohádka Šíleně smutná princezna natáčela také na slovenském zámku Bojnice.

Výherci 1. kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Šárka Koštelová za ZŠ Cehnice, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Lucie Hlinšťáková a Zdeněk Brom za ZŠ Alešova Vodňany.

Výherci 2.kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Vendula Kramerová z Nové Vsi, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Helena Arenbergerová ze Suchdola a žáci 6.B ZŠ Bavorovská Vodňany.

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav ale pozor, až od pátku 19.března 2010 z důvodu dodělávání propagačních předmětů. Děkujeme za pochopení.

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
11. března 2010