2005 Regionem ve stínu památných stromů + 2006 U pramenů živé vody + 2007 Město v přírodě, příroda ve městě + 2007 U pramenů živé vody + 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky + 2009 Na vlnách stříbrných rybníků + 2010 Pěšinkami zámeckých parků + 2011 Stíny lesa tajemné + 2012 Šel tudy, měl dudy + 2013 Putování románovou krajinou + Ostatní

Délka od Čeňkovy Pily k soutoku s Vltavou pod Zvíkovem : 113 km
Plocha povodí : 3 787 km2
Průměrný průtok ve Strakonicích : asi 26 m3/sec při hloubce od 0,50 do 1 m
Průtok při povodni 2002 ve Strakonicích : asi 400 m3/sec a hloubce 4,65 m

“Předhradí, podhradí a vyšehrad, na něm zbytky věže a studně, a zase jiné studně pod skalami „tejn“, to vše, obehnané velikými valy kolem dokola, svědčí o velikém rozmyslu dávných obyvatel, kteří si zde pracně vybudovali nedobytnou pevnost a útočiště.Veliká rozloha hradiště, opevněná s použitím přírodních srázů, na svou dobu úžasně plánovitě budovaná, vedla k odvážnému soudu, že zde vlastně musíme vidět marobudum, hlavní vojenské sídlo markomanského krále Marobuda.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 222)

Na Podsrpu 15 žáků s pedagogickým dozorem provedlo úklid, shrabání a vyčištění celého okolí pramene. Byly odklizeny větve, shrabáno staré listí, které naplnilo celý kontejner, sebrány dva pytle odpadků, především plastu a vyčištěno dosud hodně odpudivě vypadající ohniště. Kvalitně a s úsměvem provedenou práci průběžně oceňovali a chválili všichni návštěvníci pramene, kteří si přijeli pro jednu z nejkvalitnějších vod celého regionu. Oprávněně. A to si po práci ještě žáci stačili „střihnout“ malý branný závod věnovaný přírodě.

“Chytám-li na vábničku vůní podzimy mého domova, ozve se mi odněkud z kvetoucího vřesu zabručení čmeláků a pod sosnovými korunami ucítím z vlhkého jehličí vydýchnutí zelánek. Je to poslední houbový pozdrav našich lesů a druží se k němu vůně schnoucí bramborové nati, dým ohníčku z pastev nad rudnoucími šípky, matný lesk brázd, plavá vlna metlice na pasekách a chlad mlh z otavních luk...“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 26)

“Před Česticemi vejdeme do modřínového lesa, v němž se bělá známá čestická kalvárie, postavená nejprve na začátku osmnáctého století a přestavěná po zničujícím požáru do dnešní podoby o sto let později. Před zámkem šumí voda v kamenné kašně, jejíž výzdoba není bez půvabu a v zámeckém parku zarostly pěšinky trávou, jen ptáci tu zpívají jako jindy a v korunách starých lip bzučí melodie včel vždycky stejně vznešená.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 227)

“Morový sloup na náměstí před radnicí s Alšovými sgrafity, v nichž velký malíř zdůraznil erbovní atributy strakonické historie : střelu, rožmberskou růži a maltánský kříž, v typicky alšovské ornamentice, dále kamenný relief řezníka s býkem na průčelí masných krámů je snad s kostelem svaté Markéty vše, co z oblasti výtvarného umění nabídne toto město. . .“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1959, s. 225)

”Usoustředěné ticho nad žírnou rovinou se zamýšlí prosvítavými nebesy i šedým zrakem hladin, ze suchého rákosí vzlétly koroptve, z remízku zakvokal bažant, na hrázi šelestí duby a mlha zatahuje černé oranice i rozlehlé louky až k tušeným lesům na obzoru. Nad chelčickým kostelíkem krvavě zapadá slunce. Slyšíš jen hlasy přírody, cítíš dech otevřené země.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená II,1959, s. 64)

“Tehdejší Rošice vděčily za svou proslulost především léčivé studánce a milostnému obrazu “kojící” Panny Marie, k němuž přicházela procesí z celého kraje. Scenérie zůstala táž jako před sedmdesáti lety, jen lesy se změnily po obou stranách čekanické silnice a stará hajnice u rošické myslivny se zatím sesula v hromadu trosek. Jsou tu i jiní lidé, vlídní a hodní, ale jen kaplička si zachovala svou podobu beze změn.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 98)

“U štěkeňského jezu křeše jitřní slunce z modra vln oslnivé, stříbrné jiskry, zatímco v tůních tmí se stín nahořklých olší s nepohnutými postavami rybářů. Od bělidla bzučí hovor pradlen, z koupaliště stříká dětský smích. Jinak je tu voňavé, průzračné, zelenavé ticho. Rozsvítí se obloha a ztmavnou stromy, celá krajina zvážní až k Sudoměři, slunce zajde za mraky a rozsvítí se zase louky ve stálém střídání zeleně a žluti.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 112)