Soutěž 9.týden - Studánka Panny Marie u Rošic nad Čekanicemi

“Tehdejší Rošice vděčily za svou proslulost především léčivé studánce a milostnému obrazu “kojící” Panny Marie, k němuž přicházela procesí z celého kraje. Scenérie zůstala táž jako před sedmdesáti lety, jen lesy se změnily po obou stranách čekanické silnice a stará hajnice u rošické myslivny se zatím sesula v hromadu trosek. Jsou tu i jiní lidé, vlídní a hodní, ale jen kaplička si zachovala svou podobu beze změn.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 98)

Musely být krásné čekanické Mariánské poutě, konané vždy první neděli v červenci, kdy se u malé kapličky pod rozložitým bukem scházela snad polovina Blatenska. V “Zemi zamyšlené” básník sugestivně popisuje jejich průběh a čtenář se doslova stává přímým účastníkem dění. Od samého rána, plného příprav, až po večerní loučení ve zšeřelých alejích krásných rošických lesů, kterými už některé dvojice odcházejí stranou ostatních poutníků. A neopomněl zdůraznit jakousi nepsanou povinnost hospodyň a babiček odskočit si ještě ke studánce pro léčivou vodu, zatímco dědové a pantátové spíš věřily “léčivé vodě”, tekoucí ze šenkýřské pípy a raději šetřili kroky na cestu domů.

Pro spravedlnost však budiž řečeno, že ženy by je ke “své” studánce, schované pár desítek metrů od kapličky ve vysokém douglaskovém lese, možná stejně nepustily, protože dobrodiní zdejší léčivé vody, bylo opravdu čistě ženskou záležitostí. A jsou věci mezi nebem a zemí, které zkrátka mužské uši slyšet nemusí…

Od návštěvy básníkovy uplynulo dalších šedesát let. I když jsou mariánské poutě již nenávratnou minulostí, památný buk, nesoucí jméno slavného čekanického rodáka, univerzitního profesora Josefa Velenovského, se stále košatí nad pečlivě udržovanou, barevností překvapující kapličkou s vyřezaným božím okem v rámu okenice. Nechal ji vystavět roku 1815 tehdejší majitel panství, svobodný pán z Helversenu, jinak rytmistr rakouské armády. V napoleonských válkách přišel o jedno oko a druhé mu zachránila právě voda ze studánky na jeho čekanickém panství a proto nad ní z vděčnosti nechal vystavět nepřehlédnutelnou kapličku, zasvěcenou Panně Marii, která asi jediná ví, proč si ji později “přivlastnily” pouze ženy

Samotnou studánku zatím místa neznalý návštěvník bude hledat hůře, ačkoli je ukrytá jen pár metrů od silnice. Už nikoli ve vysokém lese, ale v nově vyrůstajíce (a zarůstající) pasece. Studánka, jakou známe z vyprávění babiček. Prostá, obložená kameny, z nichž ten překladový tvoří přirozenou stříšku, s vodou vyvěrající z mírného svahu a svou sílu beroucí v náručí nekonečných šumících rošických lesů. V suchém roce 2003 sice nakrátko přišla o svůj tekoucí poklad, ale nyní znovu poskytuje úlevu nebo alespoň osvěžení všem, kdo ji potřebují.

A nemusí to být zrovna pán z Helversenů. Ten byl za svou statečnost v bojích proti Napoleonovi vyznamenán samotným rakouským císařem Františkem I., tím, jehož jméno nese třetí nejznámější člen slavného západočeského lázeňského trojúhelníku, Františkovy Lázně.

Císař František I., před rokem 1806 František II., navštívil lokalitu nedaleko Chebu, s vývěrem od středověku vyhlášené a známé Chebské kyselky, o které Balbín napsal, že předčí všechny prameny v Čechách, roku 1812. Nechal tu postavit empírový kostel a postupně tu v uceleném empírovém a klacisistním stylu vyrostly opravdové lázně, které však statutu města dosáhly až roku 1852, za vlády dalšího rakouského císaře, Františka Josefa I.. Takže co jiného se mohlo stát symbolem města, než František, zdrobněle Frantík, jehož sochařská podoba, nahatý malý chlapec s rybou, sedící na zeměkouli, má však do podoby obou císařů poměrně daleko. Což však návštěvníkům nikterak nevadí a rádi si v rámci léčebných procedur dojdou “frantíka” do klidu lázeňského parku pohladit. Vždyť co by člověk neudělal pro zdraví.

Zdejší lázeňské prameny jsou studené alkalické slané glauberovy kyselky s poměrně velkým obsahem železa. Koncem 18. století tu také byly založeny nejstarší slatinné lázně na světě a další světové prvenství má obsah Glauberovy soli ve vodě Glauberova pramene. Lázeňsky se využívá celkem 24 pramenů, nejstarší, jak jinak, pramen Františkův, léčících nemoci oběhového ústrojí, poruchy metabolismu, ale v první řadě nemoci ženské. Však již historik Balbín (viz díl 8., pramen Bělička v Krtech) psal v 17. století, že zdejší voda podle dobrozdání lékařů uvolňuje tvrdé břicho a způsobuje plodnost u mužů i žen.

Nu vida, studánce nad Čekanicemi by také určitě slušela socha nějakého “frantíka” a jeho ryba v náručí by tady, na Blatensku, v kraji protkaném stříbrnými šupinami rybníků, měla určitě větší opodstatnění. Obzvláště, když lidé sem stále nacházejí cestu, protože tradice a víra je zkrátka tradice a víra. Ale ještě více bude studánce určitě slušet připravovaná celková rekonstrukce. Pokud vše vyjde, turisty, kteří v létě využijí možnost ubytování v blízkém čekanickém zámku, čekají nezapomenutelné romantické vycházky k léčivému prameni. K tekoucí křišťálové esenci celé podmanivé blatenské krajiny, celé země zamyšlené . . .

Poznámka :
Díky letošní tuhé zimě, kdy studánka promrzla až na dno a tento stav trval ještě začátkem dubna, budou rozbory provedeny v nejbližším dalším termínu a jejich výsledky budou okamžitě publikovány.

9. soutěžní otázka na 12. dubna 2006:
1) Co je to Glauberova sůl a jaký je její chemický vzorec ?
2) Proč u výše jmenovaného císaře Františka máme někdy pořadovou číslovku I. a někdy pořadovou číslovku II. ?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
Kterýpak forman měl za manželku vodní vílu Julču ?

Z důvodu Velikonoc je možno na otázky odpovídat do úterý 25. dubna 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP