Soutěž 12.týden - Dobrá Voda u Milejovic

“Dobrá Voda, jako ostatně všechny Dobré Vody, co jsem jich viděl, vznikla kolem léčivé studánky. Víra v její zázračnou moc je živá i dnes. Na malé akropoli uprostřed lesa stojí kaple, jejíž architektura neudiví, ale alej bílých kapliček, rozestavených v kruhu pod košatými lipami, vyzařuje takovou zvláštní poezii, až ti zatrne srdce. Místo pro usebrané zpovědi duše, tišina soustředěná k modlitbám, díkům, prosbě a zasnění. Nerad jsem se loučil s touto dobrovodskou poezií, nevěda, vstoupím-li sem ještě jednou v životě.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 219)

V jedné z nejslavnějších “studánkových” básniček, píše ruchovec a lumírovec Josef Václav Sládek, že “Zná křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.” (1894). Názorným příkladem, že takováto místa se nevyskytují pouze v básních, je Dobrá Voda u Milejovic (postaru a pomístně též u Milivic) na Volyňsku, nacházející se téměř ve středu rozlehlého lesního komplexu Vráž.

Slovo Vráž je původu praslovanského, značí rokli, strž nebo svah, ale přeneseně i chmurné, neveselé místo (slovo “vražda” se přímo nabízí), pro které zná jihočeská řeč nádherně výstižné slovo – “důvoda”. Při procházce zalesněnou Vráží, kde je možno narazit i na chráněného ducha lesa, rysa ostrovida, se někdy takový nejasný nepříjemný pocit opravdu dostaví. Pravým důvodem “důvody” je však poloha krásné studánky v opravdu, ale v opravdu hlubokém lese, kde si člověk a zejména je-li sám, blízkost přírody a jejich sil uvědomuje mnohem výrazněji než třeba na strakonickém náměstí a přestává si být takzvaně “jistý v kramflecích”.

Pamětní kniha obce Milivice v roce 1924 o zdejší podivuhodnosti píše : “V lesích na místě zvaném u Dobré Vody, vystavěna jest v roce 1890 velká kaple, známa kolem pode jménem kaple u Dobré Vody. Jméno to snad dostala od studánky, která nedaleko této kaple se nachází a na níž vystavěna jest menší kaplička, podobná kapličkám křížové cesty, vystavěných kolem hlavní velké kaple. Ze studánky u Dobré Vody teče potůček směrem ke Kuřimanům”. Zápis z roku ještě 1976 doplňuje, že kaple je zasvěcena korunovační Matce Boží (Panna Marie Sněžná), pod jejíž ochranu utíkalo lidí a chodila sem s prosbami procesí z širokého okolí.

Léčivé vlastnosti zdejší vody však byly určitě známy mnohem dříve, podle starodávného jméno Vráž pravděpodobně již v dobách pohanských. I křesťanství “ocenilo” výjimečnost místa, k němuž by možná hodně dodali psychotronici nebo lidé citliví na přítomnost energií, výstavbou nejen malé kapličky přímo nad studánkou, ale i následnou výstavbou centrální kaple Panny Marie, se čtrnácti kapličkami, symbolizujícími zastavení křížové cesty. Nejspíš pro jistotu, kdyby se snad “důvodě” chtělo tropit neplechu.

Tradice červencových, hojně navštěvovaných poutí (11 týdnů po Velikonocích) se zachovala dodnes, přestože z Milivic nebo z druhé strany od Stříteže je k Dobré Vodě docela dlouhá pěší procházka. Odměnou poutníkům je posezení ve stínu lip na dřevěných lavicích a osvěžení nejen nezbytným pohárem dobré vody. Ošizen nezůstane ani osamělý návštěvník, protože studánka je přístupná celoročně, prostřednictvím dlouhé naběračky a malovaného hrníčku na římse kapličky.

Voda osvěží a v šumění lesa zní vzpomínky na bohatou “králováckou” minulost zdejšího kraje. Králováci na Volyňsku, z nichž Milejovická rychta patřila k největším a k nejbohatším, se právy a povinnostmi podobali Chodům na Domažlicku. V případě potřeby sloužit zemi, ať již obranou hranic, zřizováním záseků na stezkách nebo opravou královských hradů, v případě míru využívat privilegia, vztahující se především k hospodaření v královských lesích. Výrazně je rozšířil a potvrdil český král Jan roku 1316 a letopočtovou přesmyčkou, roku 1361, jeho syn Karel IV., který zároveň nechal vystavět nové královácké centrum, hrad Kašperk, ležící již v západních Čechách, které tehdy císaře přitahovaly čím dál více.

Mimo jiné i svými horkými prameny, objevenými při štvanici, v údolí nevelké říčky Teplé. Pramen Vřídlo tak blahodárně působil na císařovu dnu, čili podagru, že kolem něho nechal vystavět malou vesnici, potažmo městečko, kterému v roce 1370 udělil, se statutem královského města a svého jména, i erb, stříbrného lva, vystupujícího ze tří vln (Vřídlo, Teplá, Ohře). A dnes jsou Karlovy Vary s více než 50.000 obyvateli naším největším lázeňským městem, známým po celém světě.

Od počátku 19. století je karlovarská léčivá voda využívána nejen ke koupelím, ale i k pitným kůrám. Z dvanácti (někdy se uvádí z patnácti) minerálních horkých pramenů je nejvýznamnější právě Vřídlo. Během minuty, vychrlí z hloubky až 3 000 m do dvanácti-patnáctimetrové výšky 2 000 litrů vody, teplé 73 °C. Jde o alkalicko-zemito-salinickou muriatickou (slanou podzemní) termální vodu s obsahem 6,44 g soli v jednom kilogramu vody. Zdejší minerálky (další prameny např. Karla IV., Mlýnský, Rusalčin apod.) jsou si složením podobné, ale díky rozdílné teplotě a rozdílnému obsahu oxidu uhličitého mají různé účinky, takže i záběr léčebných účinků je velice široký. Ovšem největších úspěchů dosahuje stále léčba vleklých chorob zažívacího ústrojí a poruch látkové výměny, nyní i s využitím ložisek rašeliny z blízkého Krásna.

Podobně je příznivých účinků léčivé zemité slatiny využíváno v našich nejmladších lázních, ve Vráži u Písku, které získaly lázeňský statut až v roce 1978. Z původně loveckého zámečku vznikla nejprve zotavovna pro soukromé úředníky a následně sanatorium. Léčebný program se zaměřuje na nemoci pohybového ústrojí, nervové a duševní, to vše při využití příznivého klimatu a krásné okolní přírody.

Ve jméně, k nám vůbec nejbližších oficiálních lázní, se tak vracíme zpátky k Dobré Vodě u Milivic, kde bohužel krásu přírody, konkrétně kompaktnost lesního komplexu Vráž v posledních letech výrazně narušil masivní nálet nebezpečného kůrovce a následné nutné kácením. Dotknul se i okolí Dobré Vody, ale na podmanivosti místa se příliš nezměnilo, naopak, větší přístup slunečních paprsků kouzelnou studánku krásně rozsvítil.

O důvod více ji co nejdříve navštívit a ochutnat osvěžující poklad pod kamennou kapličkou, kterého si lidé stále váží a aniž chci strašit, budou vážit čím dál víc. Protože i když třeba ropě se říká “černé” zlato, čistá pitná voda je nad zlato. A v kontextu pohádky určitě i nad sůl …

A co na to říkají rozbory zdejší vody z března 2006 ?
Hodnota radonu je 164 Bq/l, oproti normě pro pitnou vodu (50 Bq/l) tedy značně nadlimitní, ale jak již víme, u volně tekoucí vody, nikoli v uzavřené místnosti, není plynný radon nebezpečný.

Velice nízká je hodnota dusičnanů (4 mg/l), takže i z hlediska normy se jedná o vysoce kvalitní vodu kojeneckou (do 10 mg/l).

Podloží zalesněného vrchu Vráže významně ovlivňuje pH vody, které je 6,2, tedy kyselé a odpovídající ostatním podobným, nevápencovým lokalitám našeho regionu.

Poměrně nízký obsah vápníku (23 mg/l) a hořčíku (10 mg/l) způsobuje tvrdost zdejší vody pouze 1 mmol/l, což v šestibodové stupnici (od velmi měkké po velmi tvrdou vodu) znamená, že je měkká a tedy velice vhodná pro přípravu čajů, kávy a podobně. V tomto kontextu se zdejší pramen řadí po bok “radioaktivním” pramenům na Podsrpu a u Nahořan.

Co se týče bakterií, byly zjištěny hodnoty 0 KTJ/l00 ml u Escherichia coli a 0 KTJ/100 m u coliformních bakterií, což je výsledek výborný. Důvodem je velká samočistící schopnost a rychlá obměna vody díky vydatnosti pramene.

Závěr odborného podrobného posudku na pramen Dobré Vody u Milejovic tedy zní, že ačkoli voda nesplňuje některá kriteria normy pro pitnou vodu, jde pouze o jakostní ukazatele a vodu je možno používat jako pitnou.

Takže vzhůru do zalesněné tajemné Vráže, nalézt studánku “kde nejhlubší je les…” a odpoutat se od shonu všedních dnů. Tady to půjde úplně samo…

12. soutěžní otázka na 3. května 2006:
1) Co u J.V. Sládka znamená označení ruchovec a lumírovec ?
2) Jak se projevuje nemoc dna, čili podagra a která naše rostlina, s druhovým jménem podagraria se v minulosti k jejímu léčení používala ?

Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední díl soutěže, lze na soutěžní otázky odpovídat do pátku 12. května 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Vyhodnocení soutěže bude uveřejněno 15. května 2006.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP