Soutěž 7.týden - Dobrá voda u Štěkně

“U štěkeňského jezu křeše jitřní slunce z modra vln oslnivé, stříbrné jiskry, zatímco v tůních tmí se stín nahořklých olší s nepohnutými postavami rybářů. Od bělidla bzučí hovor pradlen, z koupaliště stříká dětský smích. Jinak je tu voňavé, průzračné, zelenavé ticho. Rozsvítí se obloha a ztmavnou stromy, celá krajina zvážní až k Sudoměři, slunce zajde za mraky a rozsvítí se zase louky ve stálém střídání zeleně a žluti.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 112)

Přívoz a brod U Mostáka, tvrziště Srdov, dvorec Chrast u Dobré Vody, žulový pomníček Windischgraetzů, štekeňský jez, Kubíkův mlýn... Co jméno, to slavná historie městečka Štěkně, sevřená mezi levý břeh stříbropěnné Otavy a skalnatý zalesněný svah mohutného žulového vrchu Brda. Historie, podle kronikáře Hájka z Libočan, počínající údajně již rokem 818 za bájného knížete Vojena, kdy srdnatý Všekeň na rozlehlém ostrohu nad řekou vybudoval tvrziště s příznačným jménem Srdov a následně založil osadu Štěkeň, jejíž obyvatele natolik lákala zlatá zrnka říčního písku, že odmítali pracovat na svých polích. I samotný název Brdo patří mezi starobylá slovanská slova a znamená nevysoké pohoří s hlubokými neprostupnými lesy a brody.

Veškeré pověsti, ale i reálná bohatá historie jsou kompletně zachovány v kronice městečka, která, mimo jiné, praví :

“Po svahu Brda, táhne se lesem silnice ze Štěkně do Přešťovic, kdež po pravé straně skrývá se známé výletní místo U tří lip. Dále žulový pomníček, k oslavě stříbrné knížecí svatby manželů Alfréda a Gabriely z Windischgraetzu z roku 1902 a odtud vpravo k Dobré Vodě, dvěma chalupám, kde ve 14. století stával nesvěřenský dvorec Chrast. “

No vida, a jsme u pramene! Je jasné, že při zakládání hospodářského dvorce Chrast (další staročeské slovo, například kronikář Kosmas mluví o hradu Chrasten, který byl mužským protějškem Děvína v “dívčí válce”), rodem pánů z Janovic, byla voda nezbytnou podmínkou úspěchu a tady prýštila dokonce přímo ze skály! Vysoce kvalitní, rodící se a sílu sbírající v žulovém podloží Brda v takovém množství, že pod dvorem mohl být vybudován i malý rybníček, z něhož pak voda odtékala dále stružkou až do řeky Otavy.

Krajinou přecházela staletí, majitelé panství se měnili, dvorec zanikl a nahradily jej dvě chalupy. Jen pramen se neměnil a chutnal stále víc a víc, takže se místu začalo říkat Dobrá Voda a původní název dvorce se zachoval pouze v místním pojmenování Na chrastech. Je s podivem, že na rozdíl od většiny ostatních “zázračných” pramenů zde nikdy nebyla vystavěna žádná kaplička nebo alespoň boží muka. Zdá se, že síla a moc přírody tu zkrátka byla a je naprosto neoodiskutovatelná a je zbytečné ji jakkoli doplňovat nebo suplovat.

Po hrázi rybníčka, nyní bohužel nefunkčního, ale už se prý blýská na lepší časy, procházela zmiňovaná cesta do Přešťovic, dnes součást Klostermannovy stezky, věnované památce slavného českého spisovatele, který ve Štěkni dožil svůj bohatý život. Sám turisticky založený Klostermann pramen zdravé vody určitě navštěvoval a kdo ví, třeba mu vděčil i za vitalitu svých téměř osmdesáti let.
Stejně jako mnozí chataři, a samozřejmě i štěkenští, kteří dobrodiní a sílu své “dobré vody” stále využívají. A proč by ne, když byla dobrá i samotnému císaři Františku Josefu I., který ji pil a chválil při své návštěvě Štěkně na císařských vojenských manévrech v roce 1905. Dokonce ji zde použil při křtu a nějaký čas si ji nechal dovážet do císařského paláce ve vídeňském Schönbrunnu. Majitele panství, knížete Windischgraetze, musela takováto pozornost, věnovaná české vodě, určitě potěšit, obzvláště když císař byl vyhlášeným znalcem vod, zvláště minerálních a často a rád navštěvoval lázně.

Možná se v tomto ohledu Windischgraetzové císaři podobali, protože svoji rodovou hrobku umístili do lázeňské oblasti, konkrétně do Tachova, města, známého nejjižnějším výskytem pramenů v soustavě mariánskolázeňských kyselek. A vlastně symbolicky se vůbec nejjižnější pramen jmenuje Windischgraetzův. Během historického vývoje si však tento rod přízeň Čechů a svých poddaných nikdy nezískal, podobně jako další známý rod, Metternichové, vlastnící nedaleko Tachova zámek Kynžvart. Zasloužili se sice v roce 1862 o vznik nového lázeňského města – Lázní Kynžvart – ale my jim stejně neodpustíme Lothara Clemense, říšského kancléře a zastánce tuhého absolutismu z první poloviny 19. století, jen pro spravedlnost řekneme, což se příliš neví, že takový Richard Metternich byl naopak velkým příznivcem Bedřicha Smetany. Však lázeňský pramen Richard díky tomu nese jeho jméno.

Lázně Kynžvart vždy těžily ze tří darů přírody : blahodárného klimatu uprostřed jehličnatých lesů, minerálních vod (kyselek) a ložisek slatiny. Počátkem 19. století se odsud vyvážela v hliněných džbáncích Kynžvartská ocelová voda, později se proslavily výtečnou minerální kyselkou z pramene Richard (viz Richard výše). Z léčebných procedur se uplatňovala vodoléčba, elektroléčba, ale také tzv. terénní léčba, spočívající v turistice po upravených chodnících podle stupně namáhavosti. Přelomem byl rok 1950. Po epidemii černého kašle se Lázně Kynžvart stávají lázněmi dětskými, vhodnými pro onemocnění dýchacích cest, především astma a k nim se v posledních letech přidala i léčba všech alergických onemocnění.

Pitnou kůru a terénní léčbu lze určitě úspěšně aplikovat i při využití štěkeňského “Císařského” pramene u Dobré Vody. Stačí pořádně propláchnout ledviny a po Klostermannově stezce vyrazit obdivovat okolní Pootavskou krajinu. Samotnému pramenu bohužel příliš neprospělo poměrně necitlivé vedení nové silnice do Přešťovic, které ho téměř ukrylo pod vozovku do jakési jeskyně a určitě je v zájmu všech zainteresovaných stran, tj. vlastníků pozemku, obce Štěkeň i uživatelů vody, realizovat úpravu pramene i s jeho okolím (rybníčkem či jezírkem), jak bylo navrženo již v roce 2001.

On dnešní stav, kdy z frekventované silnice se ke zdroji sestupuje rozbitými kamennými schůdkami ke zrezivělým vrátkům, nesvědčí o přílišné úctě k přírodnímu, léty prověřenému daru. A věřím tomu, že sami štěkeňští i chatařští by dobrovolně přiložili ruce k dílu, když by věděli, že výsledkem bude obnova kousku přírody, po věky přinášející všem krásu i zdraví, obnova jejich “dobré vody…”…

A co o kvalitě “Císařského” pramene prozradily rozbory z února 2006 ?
Hodnota radonu 78 Bq/l je sice mírně nad limitní, ale jak již víme, u volně probublávající vody, tedy nikoli v uzavřené místnosti, není plynný radon nebezpečný.

Velmi nízká je hodnota dusičnanů (21 mg/l), což sice neznamená vodu kojeneckou (10 mg/l), ale hodnotu hluboko pod normou pro pitnou vodu dle vyhlášky (50 mg/l).

Žulové podloží Brda způsobuje poněkud vyšší obsah železa (0,05 mg/l) a především výrazně ovlivňuje pH vody- 6,06, jde tedy o vodu kyselou, vlastně v celém zatím zmapovaném okolí o vodu nejvíce kyselou.

Tvrdost vody bude určena až podrobným rozborem v jarních měsících.
Co se týče bakterií, byly zjištěny hodnoty 0 KTJ/l00 ml u Escherichia coli a 1 KTJ/100 m u coliformních bakterií, což je výsledek výborný. Důvodem je velká samočistící schopnost a rychlá obměna vody díky vydatnosti pramene.

Z výsledků lze odvodit, že voda u štěkeňské Dobré Vody si uchovává svou výbornou kvalitu, minimálně ovlivněnou nevhodným vedením vozovky nad pramenem, což je určitě dobrá zpráva pro všechny její uživatele. Samozřejmě však stále platí, že jde o vodu z volného přírodního zdroje, kde ji každý užívá pouze na své vlastní riziko a s případnými následky, takže převařením rozhodně nic nezkazíte. A pokud bude výsledkem převaření vídeňská káva, vychutnejte si ji s pocitem, že ani císař nemohl mít lepší. Maximálně stejnou. Dobrou chuť.

7. soutěžní otázka na 29.3. 2006:
1) Jak se jmenuje povídka Karla Klostermanna z cyklu Pošumavské rapsodie, popisující “bratrovražedný boj” strakonické a písecké gardy o štěkeňský zámek v revolučním roce 1848 ?
2) V kterém roce se dal císař František Josef I. korunovat za českého krále?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
V jakém večerníčkovém seriálu vystupuje švec Kuba, který si svou panenku musí vybojovat proti celé císařské armádě ?

Na otázky je možno odpovídat do úterý 4. dubna 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP