Soutěž 10.týden - Dobrá Voda v Záhoříčku (u Nahořan)

“A je potřeba ten kraj milovat nesobeckou láskou, pečlivě shledávat jeho krásu, abys odtud z těch kamenitých strání neutekl steskem po bohatší přírodě. Není to kraj, který na první pohled zaujme, je nutno učit se jej teprve milovat.
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 229)

Málokde jsou slova o kamenitých stráních tak výstižná, jako v zapomenutém kousku Volyňska, mezi vesničkami Krušlov, Nahořany a Záhoříčko. Právě Záhoříčko, obecním úřadem již patřící do obce Čkyně (od 8.10. 1938 po celou dobu 2. světové války byla Čkyně součástí strakonického okresu), se zakouslo do neúrodných svahů a svými rozptýlenými zemědělskými usedlostmi se výrazně podobá kopaničářským samotám, známým třeba z Beskyd nebo z Karpat. Však i podobně vzniklo. I život tam byl podobný. Práce, práce a zase práce. A s ní jedna krásná pověst o tom, že v Záhoříčku se blahé paměti narodil budoucí “otec vlasti”, Karel IV., když jeho matka prchala před svým rozzlobeným manželem Janem.

Možná právě za tu nezdolnou vůli a vytrvalost věnovalo příroda zdejším osadníkům alespoň dar, nad jiné cenný. Pramen vody při okraji lesa, vyvěrající mezi samotami Za lesy. Vody tak dobré, že jedné ze samot se začalo říkat U Dobré Vody a název se zachoval do dneška. Stejně jako pramen se studánkou, který neznalý návštěvník najde v zimě podle hluboce vyšlapané stezičky z lesní cesty a v létě podle pěšinky vyšlapané v louce. Lidé si pamatují a věří, že čistá voda z hlubin země je léčivá a také zaručuje dlouhověkost. Však měla být kdysi vedena až do Čkyně, ale nakonec ze záměru sešlo.

Kamenem vyložená studánka s chladivou, temnou vodou, nikdy nezamrzající, nikdy nevysychající, pod kamenným překladem, na kterém je postaven obyčejný porcelánový hrníček s motivem kytičky, dotvářejí neobyčejně magickou přírodní sílu celého, chtělo by se říci Bohem zapomenutého místa. Ale opak je pravdou. Již před více než sto lety, ač se tomu ani nechce věřit, chodila ke studánce procesí věřících z celé čkyňské farnosti, aby v suchých letech prosila o vodu. Ruce si tu podávala víra v přírodu i v Boha. Pohanskou přírodu zastupovala léčivá voda ve stínu obrovského smrku, víru křesťanskou dvě dřevěné skříňky se svatými obrázky na tento smrk připevněnými. Není se co divit, vždyť jsme v kraji, kde ještě v 16. století nahořanský rychtář Fučík vyhazoval sekyru proti bouřkovým mrakům, aby zaplašil krupobití.

Roku 1868 byla Čkyně povýšena na městys (na městečko byla povýšena již roku 1537 Ferdinandem I.), což byla veliká sláva a ve stejném roce a možná i z tohoto důvodu byl u studánky vztyčen železný kříž, jako předvoj budoucí kapličky. Na místo byl přivezen stavební materiál, ale více sil už nebylo a nový svatostánek zůstal jen zbožným přáním.

Přání jsou jedna věc, realita věc druhá. Život šel dál. Kamenité svahy, se postupně přestávaly orat a stávaly se loukami, soukromě hospodařících rolníků, symbolů lásky a úcty k rodné hroudě ubývalo a roku 1961 pak velké povětří vyvrátilo i smrk se svatými obrázky. Ale studánka dál zůstává pohádkovou studánkou ze které nikdy neubývá vody, pohádkovou studánkou šumavského Podlesí s dřevěným korýtkem a květovaným hrníčkem . . .

Podobné studánky mají všechna horská podhůří a některé daly základ i celým lázním. Příkladem budiž Lázně Bělohrad a Velichovky v Pokrkonoší. U O Bělohradu pochází první zmínka pochází již z roku 1267, ale přesto tu lázně o třech koupelnách byly postaveny až v roce 1872, v krátkém období bujného rozmachu malých lázniček po celých Čechách. Další rozvoj uspíšil nález ložiska mineralizované slatiny, což spolu s se zábaly a s koupelemi pomáhá především při nemocech pohybového ústrojí, ale léčí se tu i stavy po popáleninách a v klidném prostředí také nervové nemoci, vše v komplexu nazvaném Anenské slatinné lázně.

Velichovky jsou na tom s historií velmi podobně a léčení pacientů s kloubními potížemi, za pomoci tentokrát křídové slatinné zeminy, u nás naprosto ojedinělé, opět počíná koncem 19. století. V oblasti plné zeleně, uprostřed jehličnatých lesů a luk.

Lázně dávají zdraví, ale lidé by chtěli ještě víc. Být zdraví a dlouhověcí. A proto musíme zpátky na šumavské Podlesí k Dobré Vodě. Kdo nechce věřit, nemusí, ale kdo věřit chce a k tomu být dlouho živ, bude cestičku ke studánce s porcelánovým hrníčkem stále znovu a znovu prošlapávat. Mnoho se toho na Podlesí změnilo, ale lidé ne. Praví Podlešáci se s láskou ke svému, zdánlivě nehostinnému a drsnému kraji už rodí a přetrvává v nich celý život, dokud je hlas křídlovky nedoprovodí zpátky do země, ze které vzešli. Do země, ze které pochází i zahoříčská “živá” voda …

A co když se podíváme na pramen dlouhověkosti z hlediska chemického rozboru ?
Hodnota radonu 485 Bq/l je zdaleka nejvyšší ze všech dosavadních zastavení. Jen pro připamatování, “radioaktivní” pramen u Dobré Vody na Podsrpu dosahuje hodnoty “pouze” 419 Bq/l a již víme, že pokud jde o radon ve volné přírodě a nikoli v uzavřené místnosti, není škodlivý, spíše naopak. Zdá se, že právě jeho vysoký obsah způsobuje údajné léčivé vlastnosti pramene v Záhoříčku.

Velice nízká je hodnota dusičnanů, 3 mg/l, což ze zdejší vodu činí vodu více než kojeneckou (hodnota dusičnanů pro kojeneckou vodu je do 10 mg/l). I tento ukazatel je velice podobný hodnotě pramene na Podsrpu (1 mg/l).

Podloží šumavského podhůří, spolu se značným zalesněním území výrazně ovlivňuje pH vody, které dosahuje pouze hodnoty 6, což je nejméně ze všech navštívených lokalit a opět velice blízké lokalitě na Podsrpu (6,1).

Poměrně nízký obsah vápníku (28 mg/l) a hořčíku (7 mg/l) způsobuje tvrdost zdejší vody pouze 1 mmol/l, což v šestibodové stupnici (od velmi měkké po velmi tvrdou vodu) znamená, že je měkká a tedy velice vhodná pro přípravu čajů, kávy a podobně. Už asi nepřekvapí, že hodnota vody z Podsrpu je 1,2 mmol/l, což je také voda měkká a zároveň jde zatím o dvě jediné “měkké” vody našeho putování.

Co se týče bakterií, byly zjištěny hodnoty 0 KTJ (kolonií tvořících jednotku) /l00 ml u Escherichia coli a stejně tak 0 KTJ/100 m u coliformních bakterií, k čemuž netřeba komentáře a výsledek opět odpovídá výsledkům na Podsrpu. Důvodem je nejspíše opět velká samočistící schopnost a rychlá obměna vody díky vydatnosti pramene, ale po hlubším zamyšlení se zdá, že nezanedbatelný vliv může mít i vysoký obsah radonu, který jako kdyby “nehodné” bakterie pacifikoval.

Výsledek kompletního rozboru vzorku vody z Dobré Vody u Záhoříčka tedy jasně říká, že vodu je možno používat jako vodu pitnou. Její podobnost s Dobrou Vodou podsrpenskou je až zarážející, ale zároveň potěšující. Naši předci neměli ani ponětí o nějakém plynném radonu, ale přesto dovedli poznat, která voda jim prospívá a měli ji v úctě a vážnosti. A na téhle pravdě se nezměnilo nic, protože i dnes přistupují lidé ke studánce u Dobré Vody v Záhoříčku s pokorou a také s nadějí, že voda z hlubin šumavského Podlesí jim přináší zdraví, sílu a energii. Nemýlí se.

10. soutěžní otázka na 19. dubna 2006:
1) Z jakého důvodu byla Čkyně od října 1938 součástí strakonického okresu ?
2) Kdo byla matka “otce vlasti” a kdo jeho děda a babička z matčiny strany?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
Jakou rostlinku musel zalévat krtek, aby získal materiál na své nové kalhotky s vééélikými kapsami?

Na otázky je možno odpovídat do úterý 25. dubna 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP