Soutěž 8.týden - Studánka Bělička v Krtech

“Třebohostice, Doubravice a Krty si zachovaly mnohé památky barokní selské architektury, zvlněná krajina skýtala malířovu oku mnohý lákavý motiv, ale Bohumilovi (Bohumil Ullrych, malíř, pozn.), který sem dojížděl z Prahy na svátky a prázdniny, stýskalo se přece jen po řece Otavě.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 111)

Za řekou Otavou sice musel malíř Ullrych do nedalekých Katovic, ale přímo v Krtech měl scenérii, kterou by neodmítl žádný umělec. Malý stříbrný rybníček Bělíčko na okraji jihočeské vesnice, s mohutnou “vodníkovskou” vrbou, napájený jiskřivým pramenem křišťálové vody, vytékající zpod bělostných výklenkových božích muk na zelené louce, vše s dalekým zadumaným pozadím šumavských hor. Obrázek stejný možná už po staletí a stejně tak po staletí přitahující pozornost díky zázračnému pramenu studánky Běličky.

Však o něm psal již v 17. století český historik a zeměpisec Bohuslav Balbín, tvořící v nedalekých Klatovech dílo Rozmanitosti z historie Království českého. Vzdělaný jezuitský kněz a přitom český vlastenec v prvním dílu své knihy, věnovaném přírodě, uvedl, že západně od Strakonic, v Krtech, se nachází léčivý pramen, vykopaný pod vedením anděla, jehož zázraky prý dosvědčuje mnoho svědků. Z informace logicky vyplývá, že již v 17. století muselo jít o místo všeobecně známé, a to nejen v rámci jižních Čech a je potěšující, že informace o něm se objevují i v posledním souborném díle o významných studánkách a pramenech naší republiky z roku 1998 (Petr Kovařík : Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezska, 1998).

Anděl, určitě bílý, jméno rybníka Bělíčko, jméno studánky Bělička, bílá boží muka . . . Nějak příliš bělosti najednou. Příčinu je třeba hledat jen pár metrů odsud, za krtenskými humny. Rozkládá se tu známý lom, těžící krystalický, středně zrnitý vápenec, zejména pro stavební účely a právě vápencovému (co může být bělejší než vápnem nově obílená stěna...) podloží vděčí zázračný pramen za všechno a přeneseně i za své jméno.

Je s ním spjata řada pověstí, ve kterých hlavní roli hraje čistá pramenitá voda, přinášející úlevu a uzdravení. Nejznámější je příběh francouzských vojáků, jejichž regimenty s exotickými jmény (např. Manderlio de Levy, Bourbon, Navarre) pod vedením maršálka Broglia, ve zdejším kraji ložírovali celou zimu 1741 – 1742, v rámci tzv. “války o dědictví rakouské” a znovu se zde ocitli při ústupových bojích roku 1742. Andělská uzdravující voda z Běličky pro ně byla pravým požehnáním, ať již při léčení bodných či sečných ran nebo při léčení nebezpečné úplavice.

Tehdy ještě nevěděli nic o své malé francouzské vesničce Lurdy na úpatí Pyrenejí, kde se až v roce 1858 údajně zjevila u horského pramene ve skále Panna Maria a dnes jde o největší poutní místo křesťanského světa, které ročně navštíví přes 6 milionů poutníků. Pijí vodu, jejíž chemické složení, jak potvrzují laboratorní výsledky, je obyčejná pitná voda, vytékající ze skal, bohatých na vápník a čekají na zázrak. Víra je mocná věc.

No vida. V Krtech pili odpočívající vojáci také vodu bohatou na vápník a v klidu jihočeské vesnice možná ani nezáviděli svým kamarádům, kteří trávili zimu severněji, kolem Prahy, třeba i v Lázních Toušeň a Mšené. Právě prameny podzemních vod v okolí Mšeného (15 km od Roudnice nad Labem) byly užívány k léčení již od poloviny 18. století a to především pro nemoci pohybového ústrojí. Po první světové válce však částečně ztratily své minerální látky a později přestaly být uznány za léčivé, takže nyní se jako nejdůležitější léčebný prostředek kromě vodoléčby stále více prosazuje slatina.

Podobně i v Lázních Toušeň, ležících jen 25 km od Prahy na soutoku Labe a Jizery, vrací méně pohyblivým pacientům zdraví koupel v sirnoželezité slatině a procházky lázeňským parkem s útulnou kolonádou.

Nemohli tedy mít francouzští a bavorští vojáci lepší místečka na ložírování než lázeňská městečka středních Čech. Samozřejmě když pomineme Krty se zázračnou studánkou, nad kterou byla možná právě v téhle době vystavěna charakteristická bílá boží muka, svou siluetou výrazně připomínající nedalekou katovickou kostelní věž. Možná nikoli náhodou. A možná to pro všechny ty různé Pierry, Jeany či Francoise byly jejich poslední hezké chvilky v Čechách, protože po zimě už se na scéně objevil vynikající rakouský (to nutno vzít s rezervou, rodem Skot, usazený v Livonsku, části dnešního Estonska) generál Gideon Laudon, ve své bílé čepici, projíždějící skrz vesnice, který Francouze opravdu neměl rád…

Je potěšující, že jak pověsti, tak Bělička se zachovaly dodnes a za dobrou vodou přijíždějí konzumenti nejen místní, ale z celého regionu. Boží muka jsou stále pečlivě udržována, schází jen obrázky svatých ve výklencích, jako kdysi a pouze blízkost vápencového lomu vyvolává obavu, zda nemůže dojít k poklesu vydatnosti pramene nebo dokonce k jeho zániku. Aby se tak nestalo, provádí těžební organizace pravidelné monitorování vydatnosti pramene Bělíčko, které je nyní zhruba 2 litry, což je i jeho dlouhodobá průměrná hodnota. Takže doufejme, že je všechno jak má být.

Poslední pověst ještě říká, že ustupující francouzská armáda v blízkosti studánky v rychlosti zakopala poklad, který již nestačila vyzvednout a nikdo o něm již dnes neví ani nepátrá. Nevadí, protože dokud bude téci léčivá voda z Běličky, po jiných pokladech je tady pátrat úplně zbytečné …

A co nám o údajné kvalitě andělského pramene prozradily rozbory?

Výhodou je, že máme k dispozici i rozbor, provedený v květnu 2005, takže je možno srovnávat. A dále je možné srovnávat s již navštíveným pramenem u Svaté Anny u Horažďovic, který také vytéká z vápencového podloží, takže prameny by si měly být podobné.

Co se týká radonu, naměřená hodnota 10,2 Bq/l, je mnohem nižší než povolený limit pro pitnou vodu (50 Bq/l) a zdaleka nejnižší ze všech odebíraných vzorků celého seriálu. Je to logické, protože vápencové podloží je typově zcela jiné než například podloží žulové nebo rudné, kde je přítomnost radonu mnohem vyšší. Takže nepřekvapí, že druhou nejnižší radonovou hodnotu měl právě pramen u Svaté Anny u Horažďovic.

Do ostatních charakteristik se výrazně promítlo vápencové podloží, díky němuž není zdejší voda kyselá, jako ve většině případů, ale s pH 7,2 jde již o vodu lehce zásaditou (neutrální pH je 7). Tomu odpovídá i vysoký obsah vápníku, 132 mg/l, kdy doporučená hodnota dle normy pro pitnou vodu je 80 mg/l. Obě hodnoty jsou téměř totožné s hodnotami pramene od Horažďovic. Jen pro zajímavost, minerální voda Poděbradka na našich stolech obsahuje vápníku 172 mg/l. Zároveň byla potvrzena i vyšší (83 ml/l) přítomnost síranů, ovšem nijak dramatická, neboť již zmiňovaná Poděbradka jich obsahuje přesně tolik. Dále se potvrdilo, že voda z vápencového podloží obsahuje velmi málo železa.

Díky vápníku, a nemůže to ovlivnit ani velmi nízká hladina hořčíku, dosahuje zdejší voda tvrdosti 3,5 mmol/l, což v šestibodové stupnici (od velmi měkké po velmi tvrdou vodu) znamená, že je tvrdá. Výsledek opět téměř shodný se vzorkem od Horažďovic.

Mírně nadlimitní je hodnota dusičnanů, 71 mg/l (50 mg/l je limit pitné vody), v květnu 2005 to bylo 59 mg/l, ale zdá se, že změna zemědělského obhospodařování v širším okolí lokality vodě vysloveně prospívá, neboť při měření v roce 1983 byla hodnota dusičnanů v rozmezí 180 – 220 mg/l !!

Z hlediska výsledků jsou velmi dobré mikrobiologické ukazatele vzorku, zde mnohem lepší než u Horažďovic, protože vzorek neobsahuje žádné coliformní bakterie ani žádné bakterie Escherichia coli. Ty se objevují až při kultivaci kolonií při 22°C a 36°C. Je pravda, že při rozboru v květnu 2005, byl obsah coliformních bakterií 20 KTJ/100 ml (KTJ-kolonie tvořící jednotku) a obsah Escherichia coli opět nulový.

Z rozborů tak vyplývá, že voda pramene Bělička sice neodpovídá určeným kriteriím pro pitnou vodu v obsahu dusičnanů a částečně v obsahu bakterií při 22°C, ovšem jde o hodnoty, které lze převařením snadno odstranit a stejně tak snadno si s nimi v “syrovém” stavu poradí zdravý, navíc třeba ještě trochu žíznivý žaludek.

Obzvláště je potěšující zlepšují se kvalita v obsahu dusičnanů a tak lze celkově říci, že zdejší voda je vysoce kvalitní a obliba mezi lidmi je zasloužená a opodstatněná. Svou kvalitou se výrazně podobá vodě u Svaté Anny u Horažďovic, což je dáno vápencovým podložím a bylo by zajímavé provést její srovnání se “zázračnou “ vodou z francouzských Lurd. Možná na to také někdy dojde.

Závěrem opět upozorňuji, že jakoukoli vodu ve volné přírodě lze pít jen na vlastní riziko a nebezpečí, ale opět platí, že kdo o vodách něco ví a trochu rozumí rozborům, rozhoduje se mnohem snázeji. I když u Běličky se ani rozhodovat nedá. Tady se zkrátka napít musíte !!

8. soutěžní otázka na 5. dubna 2006:
1) Co byla “válka o dědictví rakouské” ?
2) Co je to hašené vápno a jak se dá vyjádřit chemickou rovnicí ?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
Jak se jmenuje rybník, v kterém žije skřítek Rákosníček?

Na otázky je možno odpovídat do úterý 11. dubna 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 6 a 7.
6.1.) Juliu Zeyerovi se jeho přání nesplnilo. Zemřel 29.1. 1901 v Praze a pochován je na vyšehradském Slavíně.
6.2.) P.T. je zkratka latinských slov “pleno titulo”, znamenající “plným titulem”(tzv. zástupný titul). Uvádí se v adrese místo uvedení titulu nebo v dopise místo oslovení.

6. knihu Toulavá kamera získává pí. Zdeňka Málová ze Strakonic.

7.1.) Povídka K. Klostermanna se nazývá Dvě gardy.
7.2.) Císař František Josef I. sice užíval titulu českého krále, ale nikdy se jím nenechal korunovat.

7. knihu Toulavá kamera vyhrává pí. Hana Bolečková z Velešína.