Soutěž 6.týden - Studánka pod Heritesovým dubem na Pražáku

“V té nesmírnosti ticha ztrácí se člověčí samolibost a hlas dálek se tu odedávna pře s hlasy deroucími se z nitra. Zrak hledající v nebesku pravou vlast duše – i zrak upřený k věčným pravdám dělné země má tato krajiny. Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená II,1959, s. 77)

Básnickými slovy vzdaný hold krajině Vodňanska i básníku Juliu Zeyerovi, který ji měl tak rád, že si přál být v ní pohřben. Na dlouhých třináct let mu od roku 1887 poskytovala inspiraci i odpočinutí před okolním světem, kterému jeho máchovsky rozervané srdce příliš nerozumělo a nalezl tu i své nejvěrnější životní přátele. Vodňanský kulturní trojlístek, Herites, Mokrý, Zeyer tím zároveň vstoupil do historie české literatury a kultury vůbec a už v ní zůstal.

Společné vycházky rodin nerozlučných přátel (mimo Zeyera, který byl sám) často mířily z Vodňan směrem západním, po oblíbené turistické stezce k osadě Pražák a dál po úbočí mohutného zalesněného vrchu Koráz, jednoho z vrchů Svobodných Hor, aby skončily u hájovny na hrázi Záhorského rybníka. Pod starou silnicí na Bavorov jim poskytovala osvěžení malá studánka s křišťálově čistou vodou, chráněna mohutným dubem, dnes památným a nesoucím jméno Heritesovo.

Století uplynulo jako ta voda ve studánce Pod dubem. Nová moderní autostráda ji oddělila od nově vzniklého kempu u Záhorského rybníka, ale její dobrodiní, načerpané v útrobách Korázu naštěstí nezmizelo. Podvrtem silnice byla převedena na okraj kempu, kde nyní celoročně vyvěrá jako voda užitková. Samotná studánka je stále opatřena stříškou, ale je vidět, že její osud příliš nikomu na srdci neleží. Posloužila tolika generacím poutníků, ale dnes by potřebovala sama posloužit.Vyčistit, lépe zakrýt před padajícím listím a také obnovit lavičku pod dubem. Vždyť jde stále o tak krásný kousek přírody. Trochu jako z pohádky.

Možná, že kdyby byl pramen blíže Vodňanům, výborně by posloužil v roce 1906 v městských parních, vanových a sprchových lázních, nově zřízených při městské elektrárně, kde byla použita studniční voda. Jak praví dobový tisk : “Lázně tyto doporučují se svojí moderní úpravou, vzornou čistotou, bezpečnou obsluhou a vším pohodlím bez další reklamy k hojnému používání P.T. obecenstva.” Ale že byl pramen dáleji (v písničce by se řeklo “ale že je za vodou . . .”), žádné lázeňské místo, třeba stylově nazvané Poddubí nebo jen Dubí, nevzniklo.

Za takovými lázněmi se musíme vypravit až do severních Čech, na jižní svahy Krušných hor, do podobně nížinaté oblasti jako je Vodňansko, do Dubí a do Teplic. Společnost Lázně Teplice v Čechách patří k nejmodernějším ale zároveň k nejstarším lázním ve střední Evropě. Horké léčivé prameny zde byly známy již před 2 000 lety Kelty i Římany a samozřejmě daly jméno pozdějšímu městu. Pro současnost byly dle pověsti znovu objeveny roku 762, ve skutečnosti šo o 13. století) v kališti divokých prasat a proto nejznámější pramen “Pravřídlo” (teplota skoro 43 °C) symbolicky vytéká z kovové tlamy mohutného divočáka. Svým složením je tzv. akratoterma, což znamená, že kritéria minerální vody dosahuje pouze teplotou, nikoli obsahem minerálních látek. To však nijak nevadí, neboť není jediný a například radioaktivní Horský pramen se může pochlubit obsahem radia a thoria.

Průval na uhelném dole Dölinger u Duchcova v roce 1879 sice s horkými prameny notně zamával, ale podle další pověsti neexistuje téměř nemoc, která by se zde nedala vyléčit. Pro jistotu byl však v šedesátých a v sedmdesátých letech dvacátého století dokončen hloubkový vrt, tzv. terma, která je nyní jediným zdrojem všech teplických lázeňských objektů. Množství zelených parků a příznivé klima pomáhá při léčbě pohybového a oběhového ústrojí v Teplicích, stejně jako léčbě potíží nervových a zažívacích v Dubí. Takže nepřekvapí, že léčebnými procedurami jsou vodoléčba (perličkové, uhličité, bylinné a jodové koupele), vše s důrazem na léčebný tělocvik.

A protože procházky krásnou krajinou jsou pravým pokladem léčebního tělocviku, vracíme se zpět na Vodňansko, které takovéto poklady nabízí na každém kroku. Jen si stačí vybrat toulání mezi stříbrnými hladinami rybníků nebo zlatými a rudnými podložími Svobodných Hor. A protože čistá pramenitá voda bude vždycky pokladem nejdražším, neopomeňte ji také navštívit a chránit. Nejen ve studánce Pod dubem na Pražáku, ale všude, kde nám ji příroda vyčarovala . . .

A pro jistotu se podívejme, co nám o studánkové vodě, vytékající v kempu na Pražáku, prozradí rozbory.
Obsah radonu 333 Bq v litru znamená, že studánka Na Pražáku je mírně radioaktivní (jen pro porovnání, studánka na Podsrpu má obsah radonu 419 Bq/l), přičemž limitní hodnota by měla být 50 Bq/l, ale jak víme, u volně tekoucí vody ve volné přírodě není plynný radon nebezpečný, spíše naopak.

Zdravotně významný ukazatel, obsah dusičnanů, je 85 mg/l, což je hodnota vyšší, než povoluje norma pro pitnou vodu dle vyhlášky (50 mg/l).

Zalesněný vrch Koráz a jeho podloží výrazně ovlivňuje pH vody- 6, takže jde o vodu kyselou, vlastně v celém zatím zmapovaném okolí o vodu nejkyselekší.

Podloží má na svědomí určitě i velice zajímavou skutečnost, týkající se zvýšeného obsahu niklu, překračující o 6 ug/l (mikrogramů na litr) nejvyšší doporučenou hodnotu dle normy pro pitnou vodu. Nikl je stříbrobílý lesklý kov, vyskytující se v rudách s jinými kovy a od nepaměti byl užíván k ražbě mincí (viz. drobný penízek “niklák”). Samotné jméno “nikl” je starý hornický výraz pro rudu, ve které je očekávána měď, ale nelze ji z ní dostat. Zdá se, že ve vzorku vody tady zaznívá stará vzpomínka na ve středověku využívané nerostné bohatství okolních svobodných Hor.

Tvrdost vody, daná obsahem hořčíku a vápníku (hořčíku je zde méně, vápníku více), dosahuje hodnoty 1,7 mmol/l, čímž jde o vodu středně tvrdou.

Co se týče bakterií, byly zjištěny hodnoty 0 KTJ/l00 ml u Escherichia coli a 0 KTJ/100 m u coliformních bakterií, což je výsledek výborný, pravděpodobně způsobený dobou odebrání vzorku (únor) a budou zajímavá porovnání v letních měsících, zda si pramen dokáže udržet svou kvalitu.

Závěr odborného posudku zní, že vzhledem k obsahu dusičnanů, obsahu niklu a nedostatečné tvrdosti vody ji nelze používat jako pitnou. Přesto nutno říci, že jde o vodu stále velmi kvalitní, jejíž stav lze určitě zlepšit vyčištěním a údržbou a jejímuž používání po převaření nic nebrání, přičemž stále platí, že jde o vodu z volného přírodního zdroje, užívanou pouze na vlastní riziko a s případnými následky. Na druhou stranu, kde si můžete uvařit pravou nefalšovanou “niklákovou” kávu . . .

6. soutěžní otázka na 22.3. 2006:>
1) Splnilo se Juliu Zeyerovi jeho přání z úvodu tohoto článku ?
2) Co v dopise, v oslovení, znamená zkratka P.T. ?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
V jakém večerníčkovém seriálu musel beránek Kudrna prokopnout led na studánce a vypít z ní všechnu vodu, aby tím nevědomky osvobodil měsíc, uvězněný ve studánce?

Na otázky je možno odpovídat do úterý 28.3. 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP

Správné odpovědi na soutěžní otázky č.3, 4 a 5.

3.1.) U skladby Otvírání studánek je autorem hudby Bohuslav Martinů a autorem textu Miloslav Bureš
3.2.) Slovo fontána vzniklo z latinského “fontes” (případně fons, fontis), což znamená prameny (zřídlo, studánka).

3. knihu Toulavá kamera získává kolektiv 9.tř. ZŠ Štěkeň

4.1.) Břeněk Švihovský z Dolan zahynul v bitvě u Sudoměře, 25.3. 1420. Jiří z Poděbrad se narodil 23.4. 1420. Setkat se tedy nemohli.
4.2.) Někteří pohanští bohové starých Slovanů : např. Perun, Radegast, Velen, Morana, Svantovít, apod.

4. knihu Toulavá kamera vyhrává kolektiv 8A ZŠ Volyně.

5.1.) Václav Hájek z Libočan žil v 16. Století (asi 1499 – 1553). Jiní kronikáři např. Kosmas, tak řečený Dalimil, Beneš Krabice, Václav Březan apod.
5.2.) Rašelina je organogenní sediment, vzniklý přeměnou rostlinného materiálu téměř nebo úplně pod vodou za nepřístupu kyslíku. Jde o první stadium přeměny rostlinného materiálu v uhlí.

5.knihu Toulavá kamera vyhrává kolektiv ze ZŠ T.G.M. Blatná (Veronika Zrostlíková, Martina Šeriová a Veronika Heiglová).