7. Zámecké parky Řepice a Strakonice aneb Vyrazíme na Panskou !!!

„ „Panečku, mít tak v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty a být jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě bez starosti o chléb vezdejší, a psát si večer v některé z komnat verše. Což, žilo se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřit alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem léta Páně 1561. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolika nádher…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 276)

6. Zámecký park Štěkeň aneb Pootavská romance…

Šel jsem chvíli mezi poli a chvíli lesem, než jsem dospěl k bílému průčelí štěkeňského zámečku s červenými květy růží a fialovými kalíšky plaménků. Sestra fortnýřka v řeholním hábitu mne vpustila do parku, kde na lavičkách pod starými duby seděly stařenky. Když kolem celého parku rozkvetou šeříky, rozevře se od balustrády nádherný pohled na „luznou“ Štěkeň s pozadím píseckých Hůrek nad Putimí, na aleje větrolamů v lukách od Nových Kestřan až k Sudoměři, na komín lihovaru s čapím hnízdem i na nové silo u čejetického nádraží …“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 283)

5. Zámecké parky Horažďovice, Střelské Hoštice, Střela aneb Po proudu řeky Otavy za bílými jeleny …

„Krásné pěšinky a cestičky na ostrově, v anglický park proměněném, kolikrát jsem obdivoval váš topol balzamický, hlohy, mukyně i lonicery, dřišťál a borovici vejmutovku. Veverky skotačily v rozložitých korunách a na rozsáhlém palouku ujížděl jezdec jakoby vystřižený z některé staré rytinky a do vln Otaviných vklouzla užovka, zasvítivší žlutými půlměsíčky. Nerušme milence a neplašme srn! Pod těmito krásnými loubími zadumaně chodíval i máchovský lyrik Rudolf Mayer. Což nevidíte padající hvězdu? Tolik miloval noc…“(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 254)

4. Zámecké parky Čekanice a Osek aneb Nejen ústavy sociální péče…

„Už nejezdí panský kočár z Blatné do rušných Čekanic, ani z Bratronic do blatenského zámku, nezaznívá troubení postiliónovy trubky na cestě mezi Blatnou a Březnicí, nezašelestí hedvábná krinolína rošické paní lesní a studentská čamara se už také dávno nenosí…
V zámeckém parku nás pěšinky zavedou k hrobu husarského generála Petra Arnolda, nad jehož hrobem bychom mohli vyvolat jiné pásmo milostných příběhů. Oklikou na zpáteční cestě se dostaneme k psímu hřbitůvku s kamennými náhrůbky, zahradnickou kamufláží proměněného ve skalku... (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 102 a 282)

3. Zámecké parky Bratronice a Škvořetice aneb A čas se znovu zastavil…

„Kráčím pomalounku z luční pěšiny k hrázi, která je zastíněna alejí dubů, cvrká cvrček, hořce zavoněly puškvorce a z humen vcházím na nádvoří bratronického zámečku. Nahořkle dýchnou ořechy, nad nimi šedne mansardová střecha, štít pivovárku se zakudrnatí křivkami barokních říms a z hnízd na komínech zamávala černobílá křídla, zaklapaly čapí zobany. Vcházím do parku, jehož lavičky opanovaly lišejníky, na zarostlých záhonech rudne rybíz, vladaří lebeda a mléč… ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

2. Zámecký park Blatná aneb „Znám jednu krásnou zahradu…“

„"Miloval jste stromy, zušlechtil zámecký park, zřídiv v něm umělou jeskyni a skály, které tam možno spatřit podnes. Věřte, nevymyslil jsem si setkání s ohromným broukem roháčem na dřevěném můstku, vedoucím k parku, ale řekněte sami, proč právě se mi zjevil při purkyňovském vzpomínání a proč při pohledu na osamělý prastarý dub, rozehraný prvními krůpějemi teplého letního deště, mne z ničeho nic napadlo vypočítat množství vody zachycené v jeho listoví...“ (L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

1. Zámecký park Lnáře aneb „Nebe modré jako len…“

„Před zámkem, ozdobeným reliéfem mohutného klíče, podle něhož býval nazýván Schlüsselburg, střeží na terasách krásu několik půvabných rokokových grácií a alegorií. Mlčí sochy svatých patronů českých pod větvemi kaštanů, sluneční hodiny měří svým stínem dění jiného času a na podřimujícím nádvoří v zeleni loubince i Neptun s trojzubcem stojí nepohnutě . . . A kolem dokola voda, voda, modro a jas, a slunce v listí, a konipásek s třepetavým ocáskem… “ ( (L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

0. Brány kulturní krajiny se poprvé otevírají…

Nekonečně inspirativní jihočeská krajina…Slavní čeští romanopisci, básníci, malíři, dramatici, filmaři i vědci ji vzali za svou a zobrazili ve svých dílech, ke kterým se neustále vracíme a snažíme se z nich čerpat poučení do dnešního složitého života, ze kterého odešla dlouhá koronavirová pandemie, aby ji vystřídaly nesmyslné války a hloupé ideologie…

11. Závěrečné vyhodnocení

Správné odpovědi na soutěžní otázky 10. dílu:
10.1. Trápící se básník Fráňa Šrámek v básni Splav, by chtěl svou milou potkat v lukách, ale bál by se jí potkat v poledním lese.
10.2. Perlorodka se může dožít až 150 let.

Nesoutěžní otázka: Autor veršů, Fráňa Šrámek, zemřel 1.7. 1952, takže se bohužel premiéry filmu Plavecký mariáš, 24.4.1953 (dnes je to právě 71 let :o)), nedožil.

10. Otava řeka (2.část) aneb Plavali plavci…



Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp. 54 km
k.ú. Čepice, Žichovice, Velké Hydčice, Horažďovice, Střelské Hoštice, Poříčí, Strakonice, Slaník, Štěkeň, Čejetice, Kestřany, Písek, Zvíkov

„Večer na březích řeky patří milencům a rybářům, k oběma si můžeme přimyslit chvíle pozasněnosti a voňavých olšových stínů. V ten čas silueta hradu ztemní proti nazlátlému nebi, zezlátnou i vlnky pospíchající řeky a na starém přístavišti vorů, bývalém „holcplacu“ zlíbezní stromy do poezie corotovských obrazů. Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné...“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 273)

9. Otava řeka (1.část) aneb Zasviť mi ty slunko zlaté…

Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp. 54 km
k.ú. Kvilda, Modrava, Čeňkova Pila, Rejštejn, Annín, Dlouhá Ves, Sušice

„Z pravé strany strměl Svatobor, zleva pospíchala řeka Otava čisťounkým parkem V luhu a já nevnímal nic, než měkkou otavní zeleň luk, prosvítající kmeny zvláštní pozastřenou zelení pod průsvitnými nebesy, která nás tolik dojímá na obrazech Corotových. Je tu mýtus pravěkých hradišť a stará rýžoviště na březích Otavy, románské svatyně i sesuté štoly z dob středověkého dobývání zlata..“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 131)

8. Volyňka řeka (2.část) aneb Tam v zátočině je naše chajda malá…

Nadmořská výška pramene (úbočí Světlé hory): 1 115 m n.m..
Nadmořská výška ústí (Strakonice, hrad): 388 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 727 m
Délka: 46 km
Plocha povodí: 413 km2
Průměrný průtok: 3 m3/s
k.ú. Malenice, Černětice, Nišovice, Volyně, Němětice, Strunkovice nad Volyňkou, Radošovice, Mutěnice, Strakonice

„Strohý obrys Boubína vedl mne jižně Strakonic po vlnách kopců drsnatou, málomluvnou krajinou k Volyni. Dole pod olšemi přeskakovala voda hladké kamení, měníc se co chvíli ve vymrštěný pstruží hřbet a na žitných políčkách plál z prořídlého nízkého obilí chuďoučký planý mák.(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.213)

7. Volyňka řeka (1.část) aneb Na Šumavě je dolina…

Nadmořská výška pramene (úbočí Světlé hory): 1 115 m n.m..
Nadmořská výška ústí (Strakonice, hrad): 388 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 727 m
Délka: 46 km
Plocha povodí: 413 km2
Průměrný průtok: 3 m3/s
k.ú. Vimperk, Sudslavice, Bohumilice, Čkyně, Lčovice

„„Když jsem připutoval do Čkyně, přivítala mě rozpěněná a rozlitá Volyňka, která v čase povodní je k nepoznání: strhává lávky, podemílá stavení, zaplavuje sklepy, odnáší dříví, senné kopky i zvířata, a na lukách dovede udělat takovou spoušť, že ji staří právem nazývali Třeštilkou.“(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.223

6. Říčka Kolčava (Novosedelský potok) aneb Od Kůstrého ke Kůstrému…

Nadmořská výška pramene: 790 m n.m. U Biskupa nad Růždím a
652 m n.m Volešek u Strašína.,
Nadmořská výška ústí (Liboč v Katovicích): 397 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 393 m resp. 263 m
Délka: 24,3 km
Plocha povodí: 101 km2 (v Tažovicích 41 km2)
Průtok ústí: 430 l/s (v Tažovicích 180 l/s)
k.ú. Strašín, Soběšice, Strašice, Zvotoky, Škůdra, Tažovice, Volenice, Štěchovice, Novosedly, Katovice

„Život učitelského chlapce se v ničem nelišil od života ostatních venkovských dětí. I v jeho kapsách by jste nalezli provázek s udicí, přichystanou pro lov okounů v potoce Kolčavce, jako ony pociťoval trnutí strachu při večerních výpravách za lusky. Později vodil své hosty údolím Kolčavky a ukazoval jim vrchy a lesy se starobylými jmény: Vraník, Kůstrý, Na Lipici, Boží kámen…“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.105)

5. Potok Peklov aneb Elce pelce, do pekelce…

Nadmořská výška pramene (Pod Korytským u Zálesí): 750 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Němětice, ústí): 428 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 322 m
Délka: 18,3 km
Průměrný průtok: 360 l/sec
Plocha povodí: 80,5 km2

k.ú. Vacov, Zálesí, Chvalšovice, Dřešín, Čestice, Střídka, Nihošovice, Němětice

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesa na chvilku zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219

Syndikovat obsah