11. Závěrečné vyhodnocení

Správné odpovědi na soutěžní otázky 10. dílu:
10.1. Trápící se básník Fráňa Šrámek v básni Splav, by chtěl svou milou potkat v lukách, ale bál by se jí potkat v poledním lese.
10.2. Perlorodka se může dožít až 150 let.

Nesoutěžní otázka: Autor veršů, Fráňa Šrámek, zemřel 1.7. 1952, takže se bohužel premiéry filmu Plavecký mariáš, 24.4.1953 (dnes je to právě 71 let :o)), nedožil.

10. Otava řeka (2.část) aneb Plavali plavci…



Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp. 54 km
k.ú. Čepice, Žichovice, Velké Hydčice, Horažďovice, Střelské Hoštice, Poříčí, Strakonice, Slaník, Štěkeň, Čejetice, Kestřany, Písek, Zvíkov

„Večer na březích řeky patří milencům a rybářům, k oběma si můžeme přimyslit chvíle pozasněnosti a voňavých olšových stínů. V ten čas silueta hradu ztemní proti nazlátlému nebi, zezlátnou i vlnky pospíchající řeky a na starém přístavišti vorů, bývalém „holcplacu“ zlíbezní stromy do poezie corotovských obrazů. Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné...“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 273)

9. Otava řeka (1.část) aneb Zasviť mi ty slunko zlaté…

Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp. 54 km
k.ú. Kvilda, Modrava, Čeňkova Pila, Rejštejn, Annín, Dlouhá Ves, Sušice

„Z pravé strany strměl Svatobor, zleva pospíchala řeka Otava čisťounkým parkem V luhu a já nevnímal nic, než měkkou otavní zeleň luk, prosvítající kmeny zvláštní pozastřenou zelení pod průsvitnými nebesy, která nás tolik dojímá na obrazech Corotových. Je tu mýtus pravěkých hradišť a stará rýžoviště na březích Otavy, románské svatyně i sesuté štoly z dob středověkého dobývání zlata..“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 131)

8. Volyňka řeka (2.část) aneb Tam v zátočině je naše chajda malá…

Nadmořská výška pramene (úbočí Světlé hory): 1 115 m n.m..
Nadmořská výška ústí (Strakonice, hrad): 388 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 727 m
Délka: 46 km
Plocha povodí: 413 km2
Průměrný průtok: 3 m3/s
k.ú. Malenice, Černětice, Nišovice, Volyně, Němětice, Strunkovice nad Volyňkou, Radošovice, Mutěnice, Strakonice

„Strohý obrys Boubína vedl mne jižně Strakonic po vlnách kopců drsnatou, málomluvnou krajinou k Volyni. Dole pod olšemi přeskakovala voda hladké kamení, měníc se co chvíli ve vymrštěný pstruží hřbet a na žitných políčkách plál z prořídlého nízkého obilí chuďoučký planý mák.(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.213)

7. Volyňka řeka (1.část) aneb Na Šumavě je dolina…

Nadmořská výška pramene (úbočí Světlé hory): 1 115 m n.m..
Nadmořská výška ústí (Strakonice, hrad): 388 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 727 m
Délka: 46 km
Plocha povodí: 413 km2
Průměrný průtok: 3 m3/s
k.ú. Vimperk, Sudslavice, Bohumilice, Čkyně, Lčovice

„„Když jsem připutoval do Čkyně, přivítala mě rozpěněná a rozlitá Volyňka, která v čase povodní je k nepoznání: strhává lávky, podemílá stavení, zaplavuje sklepy, odnáší dříví, senné kopky i zvířata, a na lukách dovede udělat takovou spoušť, že ji staří právem nazývali Třeštilkou.“(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.223

6. Říčka Kolčava (Novosedelský potok) aneb Od Kůstrého ke Kůstrému…

Nadmořská výška pramene: 790 m n.m. U Biskupa nad Růždím a
652 m n.m Volešek u Strašína.,
Nadmořská výška ústí (Liboč v Katovicích): 397 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 393 m resp. 263 m
Délka: 24,3 km
Plocha povodí: 101 km2 (v Tažovicích 41 km2)
Průtok ústí: 430 l/s (v Tažovicích 180 l/s)
k.ú. Strašín, Soběšice, Strašice, Zvotoky, Škůdra, Tažovice, Volenice, Štěchovice, Novosedly, Katovice

„Život učitelského chlapce se v ničem nelišil od života ostatních venkovských dětí. I v jeho kapsách by jste nalezli provázek s udicí, přichystanou pro lov okounů v potoce Kolčavce, jako ony pociťoval trnutí strachu při večerních výpravách za lusky. Později vodil své hosty údolím Kolčavky a ukazoval jim vrchy a lesy se starobylými jmény: Vraník, Kůstrý, Na Lipici, Boží kámen…“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.105)

5. Potok Peklov aneb Elce pelce, do pekelce…

Nadmořská výška pramene (Pod Korytským u Zálesí): 750 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Němětice, ústí): 428 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 322 m
Délka: 18,3 km
Průměrný průtok: 360 l/sec
Plocha povodí: 80,5 km2

k.ú. Vacov, Zálesí, Chvalšovice, Dřešín, Čestice, Střídka, Nihošovice, Němětice

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesa na chvilku zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219

4. Zorkovický potok aneb Bylo nebylo, dávno tomu…

Nadmořská výška pramene (za Čihadlem nad Stříteží): 600 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Čejeticemi): 378 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 222 m
Délka: 16,5 km
Plocha povodí: 34,3 km2
Průtok ústí: 130l/s
k.ú. Milejovice, Kuřimany, Sudkovice, Třešovice, Zorkovice, Jinín, Čejetice

„„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým“. (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.219)

3. Cehnický potok aneb Kdož sú boží bojovníci…


Nadmořská výška pramene (nad rybníčkem v lese nad Skalami): 560 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Sudoměří): 374 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 186 m
Délka: 12,5 km
Plocha povodí: 34 km2
Průměrný průtok: 120 l/s
k.ú.: Skály, Kváskovice, Paračov, Cehnice, Mladějovice, Sudoměř

„Nevidíte nad hladinami dvou rybníků k nebi vztyčenou kamennou postavu? Tvář je soustředěna v úporném přemýšlení, ruka s velitelským palcátem strnula vyčkávavě v rozmyslné nehybnosti. Mračna, ještě plna březnového sněhu, valí se nízko nad zemí ze všech stran, jako by chtěla zavalit i nečetný zástup, který se zde mlčky zastavil před vaším vnitřním zrakem…Kraj náhle probuzený z dum se rozpomíná a mluví……“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.293)

2. Březový potok aneb „Ecce homo pošumavský…“

Nadmořská výška pramene (ryb. Blejskota u Pačejova): 498 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Kněží horou u Katovic): 401 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 97 m
Délka: 21,5 km
Plocha povodí: 116 km2 (v Babíně 50 km2)
Průměrný průtok: 160 l/s
(k.ú.: Strážejov, Pačejov, Jetenovice, Velký Bor, Svéradice, Babín, Horažďovice, Střelské Hoštice, Dolní Poříčí, Katovice)

„Bohumil (Bohumil Ullrych /1893-1948/ jihočeský malíř, přítel L. Stehlíka) chodíval nejraději s panem učitelem na lov ryb a raků do potoka Rachače pod Kátouckou horu. Tehdy ještě zněla vesnice písní cepů dlouho do vánoc a z chalup voníval chléb. Od dětství poznával tak důvěrně celý barvitý život staré vsi, její zvykosloví a ustálený řád, který se v jádře neměnil do první světové války. A všichni pejskové na březích vod z jeho pozdějších obrazů jsou vlastně vzpomínkou na Alíka a Bohumilova láska k zvířatům se datuje z těch dob“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.108)

1. Brložský potok aneb „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn…“

Nadmořská výška pramene (velký rybník pod Zábořím): 550 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Chotěbořice): 368 m n.m
Délka: 28 km
Plocha povodí (v Dobevi): 104 km2 v Rojicích 21 km2
Průměrný průtok: 380 l/s v Dobevi v Rojicích 80 l/s
(k.ú. Záboří, Bratronice, Nahošín, Doubravice, Lažany, Sedlice, Rojice, Velká Turná, Malá Turná, Petrovice, Podolí, Brusy, Dobev, Kestřany)

„Pod kůrkovou střechou bývalého mlýnu Kabelíku tušíme nápověď renesančního sgrafita a na štítové zdi zašlý, rumělkou psaný nápis, jehož význam říká:Cokoli konáš, konej dobře a mysli na konec. Po vysoké mezi vstoupíme do lesa k jinému rybníčku stejného názvu, kde před lety sebrala voda mlýn. Pípání racků jako by naříkalo ještě dnes nad zmizevším životem uprostřed této tišiny. A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn“.(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 85)

0. Brány vodníkova říčního a potočního království se poprvé otevírají…

Nekonečně inspirativní jihočeská krajina…Slavní čeští romanopisci, básníci, malíři, dramatici, filmaři i vědci ji vzali za svou a zobrazili ve svých dílech, ke kterým se neustále vracíme a snažíme se z nich čerpat poučení do dnešního složitého života, ze kterého odešla dlouhá koronavirová pandemie, aby ji vystřídaly nesmyslné války…

11. Závěrečné vyhodnocení

Správné odpovědi na soutěžní otázky 10. dílu:

10.1. Slavnostní odhalení kalendářní desky pražského orloje proběhlo 18.8. 1866 a motiv rybníka najdeme v měsíci dubnu, kdy hospodář uvazuje stromek a rybník je v pozadí..
10.2. Do české literatury přivedl malíř Stanislav Lolek obrazově lišku Bystroušku v roce 1920, takže malíři Mikuláši Alšovi, který žil v letech 1852 – 1913 se nemohla nijak líbit ani nelíbit.

10. Rybníky umělecké aneb Paleta s bahnem i kalnou vodou…


„Malíř, malující na hrázi Podškalského rybníka známou krajinu, stal se postavou, na niž přenesl všechen svůj údiv a uctívání. S obdivem pozoroval i náčiní, s kterým je možno konat takové divy. Nejvíc ho lákala rozevřená malířská skříňka plná tub. … A což paleta, na okraji plná barevných kopečků, jež namíchány nějakým zázrakem se na plátně proměnily v nebe, čejku, strom s rybničnou hládí! Voněl z nich terpentýn nějakou omamnou exotickou vůní. Hlava se ze všeho točila…“ L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .89)

9. Rybníky zkázonosné aneb „Nemelem , nemelem, sebrala nám voda mlejn…“


„Po vysoké mezi vstoupíme do lesa k jinému rybníčku stejného názvu, kde před lety sebrala voda mlýn... A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn..“,. Houstne stín lesa Hradce vržený na hladinu, krajina temní pod bouřkovými mraky, zvedá se vítr, v dále zahřmělo, osika na hrázi se prudce rozšuměla a vlny kymácejí loďkou, přivázanou u břehu pod rozložitou lípou.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .81)

Syndikovat obsah