2. "Železitý pramen" Dobré vody u Štěkně aneb V širém poli studánečka, kamenná…

"Plyň, řeko, zatoč se před samotou u Mostáka a vpluj zeširoka ke Štěkni. Bohumile Ullrychu, všechny ty pradleny a všichni ti rybáři od štěkeňského jezu se rozběhli do tvých obrazů, lyrických a modrých jako zdejší nebe… Vím, jak se rád vracíš do tohoto městečka, stuleného pod windischgrätzským zámkem jako kuřátka pod kvočnou - k zámečku, z něhož se dnes ozývá dívčí smích a vyhlédnou tváře ctihodných Anglických panen, řádových sester - jak si citlivě kreslíš starou barokní faru se statuí svatojanskou i průčelí statku "u Sosnů". Prostý sedlák nechal si zde postaviti lepší architekturu, než celé šlechtické rody za staletí." (L. Stehlík, Země zamyšlená, 1947, s. 94/95)

Přívoz a brod U Mostáka, tvrziště Srdov, dvorec Chrast u Dobré Vody, žulový pomníček Windischgraetzů, štěkeňský jez, Kubíkův mlýn... Co pojem, to část slavné historie městečka Štěkně, sevřeného mezi levý břeh stříbropěnné Otavy a skalnatý zalesněný svah mohutného žulového vrchu Brda. Historie, podle kronikáře Hájka z Libočan, počínající údajně již rokem 818 za bájného knížete Vojena. Tehdy srdnatý Všekeň na rozlehlém ostrohu nad řekou vybudoval tvrziště s příznačným jménem Srdov a následně založil osadu Štěkeň, jejíž obyvatele lákala zlatá zrnka říčního písku více než práce na polích. Pozorní čtenáři Jiráskových Starých pověstí českých si možná vybaví, že podobné patálie s poddanými měl i bájný Horymír z Neumětel za knížete Křesomysla…

I samotný název Brdo patří mezi starobylá slovanská slova a znamená kopce s hlubokými lesy a s brody nebo močály. Místní "podnázvy" Blatce, Slatina nebo Mokřiny jsou dostatečně výmluvné, o brodu U Mostáka ani nemluvě. Veškeré pověsti, ale i reálná bohatá historie jsou kompletně zachovány v kronice městečka, která, mimo jiné, praví :

"Po svahu Brda, táhne se lesem silnice ze Štěkně do Přešťovic, kdež po pravé straně skrývá se známé výletní místo U tří lip. Dále žulový pomníček, k oslavě stříbrné knížecí svatby manželů Alfréda a Gabriely z Windischgraetzu z roku 1902 a odtud vpravo k Dobré Vodě, dvěma chalupám, kde ve 14. století stával dvorec Chrast. "

No vida, a jsme u pramene! Protože při zakládání jakéhokoli hospodářského dvorce, zdejší Chrast (další staročeský název pro neprůchodný zarostlý les a například kronikář Kosmas mluví o hradu Chrasten, který byl mužským protějškem Děvína v "dívčí válce") pánů z Janovic nevyjímaje, byla voda nezbytnou podmínkou a tady prýštila přímo ze skály! Vysoce kvalitní, rodící se a sílu sbírající v žulovém podloží Brda v takovém množství, že pod dvorem mohla být vybudována i malá kaskáda rybníčků, kdy z posledního voda přepadala stružkou do řeky Otavy.

Krajinou přecházela staletí, majitelé panství se měnili, dvorec zanikl a nahradily jej dvě chalupy. Jen pramen se neměnil a chutnal stále víc a víc, takže se místu začalo říkat Dobrá Voda a původní název dvorce se zachoval pouze v místním pojmenování Na chrastech. Je s podivem, že na rozdíl od většiny ostatních "zázračných" pramenů zde nikdy nebyla vystavěna žádná kaplička nebo alespoň boží muka. Zdá se, že síla a moc přírody tu zkrátka byla a je naprosto neoddiskutovatelná a je zbytečné ji jakkoli doplňovat nebo suplovat.

Po hrázi největšího spodního rybníčka procházela zmiňovaná cesta do Přešťovic, dnes součást Klostermannovy stezky, věnované památce slavného českého spisovatele, který ve Štěkni trávil poslední roky života. Turisticky založený spisovatel pramen určitě navštěvoval a třeba mu vděčil za vitalitu svých téměř osmdesáti let. Stejně jako mnozí zdejší chataři, a samozřejmě i štěkenští, kteří dobrodiní a sílu své "dobré železité vody" stále využívají. A proč by ne, když byla dobrá i samotnému císaři Františku Josefu I., který ji pil a chválil při svém pobytu ve Štěkni, na císařských vojenských manévrech v roce 1905. Dokonce ji zde použil při křtu a nějaký čas si ji nechal dovážet do paláce vídeňského Schönbrunnu. Majitele panství, knížete Windischgräetze (žulový památníček k výročí jeho stříbrné svatby, již neúplný a poškozený, stále stojí nedaleko pramene), musela takováto pozornost, věnovaná "jeho" vodě, určitě potěšit, obzvláště když císař byl vyhlášeným znalcem vod, zvláště minerálních a často a rád navštěvoval lázně.

Velké císařské manévry měly přivést do Štěkně, jako záložáka "rezervistu", také bohémského spisovatele Jaroslava Haška. A údajně železitý pramen z Dobré Vody měl později využít ve slavných Osudech dobrého vojáka Švejka. Ve scéně, kdy Švejk na východní frontě vydává koňak za obyčejnou, jen trochu nažloutlou železitou vodu a před očima neoblíbeného poručíka Duba (jedna z teorií "haškologů" tvrdí, že poručík Dub byl před první světovou válkou profesorem češtiny na strakonickém gymnáziu) celou láhev na jeden "zátah" pro jistotu vypije.

Samotnému pramenu bohužel v novodobé historii neprospělo poměrně necitlivé vedení nové silnice úbočím Brda do Přešťovic, které ho téměř ukrylo pod vozovku do jakési jeskyně. Mělo by být zájmem všech zainteresovaných stran, tedy vlastníků pozemku, obce Štěkeň i uživatelů vody, realizovat nějakou konečnou a hlavně důstojnou úpravu pramene i s jeho okolím (rybníčkem či jezírkem), jak bylo navrženo počátkem nového století (2001). Část, spočívající v opravě kamenné zídky, schůdků, dřevěných vrátek a malého jezírka se podařila. Jenže zůstalo jen u ní a současný okolní stav vyvolává smutek na tváři. Nejen slaboučkým pramínkem vody, která ani počátkem března, kdy má po zimě nejvíce "divočet", prostě není. Ale díky kůrovci uschly stínící vysoké smrky, další polámané stromy leží ve stráňce a jen bahniště bývalého rybníčka připomíná, že voda ještě svůj zápas o bytí a nebytí nevzdala. Pokud se má štěkeňská Dobrá Voda probudit k životu, je nejvyšší čas.

A možná opět pomohou žáci zdejší školy, podobně jako před patnácti lety, kdy se zapojily i do obnovy dalších okolních studánek. Mimo jiné na Den Země roku 2007 vyčistily "v širém poli studánečku kamennou", pracovně nazvanou Pod kaštanem nebo Mezi bezy. Mezi Štěkní a Vítkovem se totiž v rozlehlých lánech zachoval malinký háječek (místní jméno pole Pod hájkem), spíše jen několik trnek, bezů, jeden dub a jeden kaštan, ukrývající kamennou studánku s pramínkem, pospíchajícím malou polní stružkou do soustavy kestřanských rybníků. Překlenuta velkým plochým kamenem a kaštanovou větví byla v minulosti malou oázou pro všechny zemědělce na okolních polnostech. Kaštan poskytoval chladivý stín, studánka osvěžující vodu a někdo z úcty k pramenu kolem něho vysázel kruh keřů černého bezu, nejléčivějšího keře vůbec. Díky intenzivně obdělávané okolní krajině a znečištění však byla již v roce 2005 nepitná (bakterie Escherichia coli, tak Koliformními bakteriemi a zdaleka nejvyšší hodnota nebezpečných dusičnanů -141 mg/l). Žákům se podařilo probudit ji k životu, dokonce zjistily, že její správný původní jméno zní Na Farčici, protože ležela na církevním pozemku, ale suché roky poslední dekády zvítězily. Studánka pod kamenným překladem je zcela vyschlá, jen suché listí v ní bezcílně poletuje. Ale pár metrů pod ní, ve svahu, se ještě prodírá k nebi malý pramínek, měnící nejbližší okolí v blátivou stružku a na rovině okolních polí místy zůstávají bahnitá oka temenců. Smutný pohled.

Podobně jako na dvě studánky v nedalekém, ještě donedávna hustém a vodou nasáklém hlubokém lesním komplexu Brdo, obnovené společností Lesy České republiky. V duchu básně "Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les…". Jedna u Slatiny, podle tehdy sloužících bratrů hajných nazvaná Hrochova, druhá, bezejmenná, v místě zvaném V blatci. Obě opatřené stříškou, Hrochova navíc zaskružená. Přes končící zimu jen s malými zásobami vody, spíše symbolickými. Není voda, není. Ani v lese. V blatcích pod studánkou se ale ještě stýkají dva malé lesní potůčky, s výrazně červenavou barvou podloží. Další důkaz přítomnosti vody s vyšším obsahem železa zdejšího území.

A tím se vracíme k pramenu u Dobré Vody, jehož rozbory v roce 2006 potvrdily jen mírně nadlimitní hodnotu radonu (78 Bq/l) a velmi nízkou hodnotu dusičnanů (21 mg/l), což sice neznamená vodu kojeneckou (10 mg/l), ale hodnotu hluboko pod normou pro pitnou vodu dle vyhlášky (50 mg/l). Žulové podloží Brda opravdu způsobuje vyšší obsah železa (0,05 mg/l) a především výrazně ovlivňuje kyselé pH vody (6,06). Bez škodlivých bakterií. Z výsledků lze odvodit, že zdejší voda si uchovává výbornou kvalitu, minimálně ovlivněnou nevhodným vedením vozovky nad pramenem, což je určitě dobrá zpráva pro všechny její uživatele. Samozřejmě však stále platí, že jde o vodu z volného přírodního zdroje, kde ji každý užívá pouze na své vlastní riziko a s případnými následky, takže převařením rozhodně nic nezkazíte. A pokud bude výsledkem převaření klasická vídeňská káva, vychutnejte si ji s pocitem, že ani císař pán nemohl mít lepší. Maximálně stejnou. Dobrou chuť.

Soutěžní otázky č. 2
2.1. Z jaké básnické sbírky a od jakého autora pochází slavná básnička Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les… ?
2.2. Jaký je u nás na Prácheňsku význam slova "temenec" ?
(Pokud nebudete vědět, zeptejte se prarodičů, nejlépe těch, kteří dříve zemědělsky hospodařili...)

Mimosoutěžní bonusová otázka pro zvídavé:
2.1. Mohl poručík Dub z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, působit před vypuknutím první světové války jako profesor češtiny strakonického gymnázia ?

Na soutěžní otázky je možno odpovídat do středy 16. března 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
9. března 2022