1. „Zázračný“ pramen U Dobré vody na Podsrpu aneb „Panenko Maria Posrpenská, za co mě trestáš…“

“Ani zbrojovka, vyrábějící motocykly, ani překotně rostoucí ulice nového města nám nevyvolají duši strakonickou. Ta je skryta v gotických freskách ambitů, kde stávala proslulá Madona Strakonická a nesvěřuje se na potkání. Jistě by nám o ní mohla mnoho zasvěceného pověděti historička umění dr. Alžběta Birnbaumová, jejíž gotické objevy v celém kraji radostně překvapily všechny ctitele umění. Přiblížila nám nově i Pannu Marii Podsrpenskou, do jejíhož kostela putuje tolik procesí z celého širokého okolí... (L. Stehlík, Země zamyšlená, 1947, s. 89)

Schoulen pod zalesněným vrchem odpočívá Podsrp na Strakonicku, jehož největší sláva, coby poutního místa již nenávratně pohasla. Stovky procesí se od roku 1774, kdy byl posvěcen zdejší chrám Panny Marie Bolestné, přišly poklonit i pomodlit k sošce na oltáři, kterou roku 1748 strhla ze strakonického mostu povodeň. Voda ji přinesla k zatopenému domu na strakonické Ohradě a majitel domu, který měl pole na Podsrpu, ji pod vlivem snů ke svému poli donesl a tam již zůstala. A úsloví „panenko Maria Podsrpenská“, například s pokračováním „za co mě trestáš“, zná dnes celý národ díky rázné paní Škopkové ze slavné filmové trilogie Zdenka Trošky o slunci, senu a tak dále…

Nebývalý rozvoj poutních míst koncem 18. století měl velice prozaický základ. Císaře Josef II., který neměl církev příliš v oblibě, zrušil vícedenní křesťanské poutě na “svatá” místa (k nám nejblíže třeba Svatá Hora u Příbrami) a nařídil pouze poutě krátké, takže vzniklo mnoho nových poutních míst, navštěvovaných pouze v jednom dnu, základ dnešních poutí. Císař tím reguloval velký počet církevních svátků, kdy se nepracovalo. A Podsrp se stal jedním z nových poutních míst, podobně jako v blízkém okolí Skočice, Svatá Anna u Kraselova nebo Svatý Jan Křtitel u Radomyšle. Každé nové místo bylo navíc spojeno s nějakým zázrakem, v případě Podsrpu s lesním pramenem údajně „zázračné“ léčivé vody, zasvěceným Panně Marii, kterou si většina poutníků odnášela na památku nebo si vodou přímo na místě omývala nemocná místa.

Odpověď, proč je většina léčivých pramenů zasvěcena Panně Marii, případně Svaté Anně, nutno hledat až v biblickém Nazaretu, místě údajného života Ježíše Krista. V něm se dodnes zachovala tzv. Mariina studna, ze které Ježíšova rodina brala vodu a protože křesťanství si libovalo v napodobování a v “přenášení” všech možných “svatých míst”, přenesl se i kult Panny Marie a její matky, Svaté Anny, na ochranu studní, studánek a pramenů. Postupně nahradily kult bohyně Demétér v Řecku (Ceres v Římě, v obou případech s významem „matka“), která, měla na starost také vodu a prameny a kult vycházel z pohanského uctívání vody, prostřednictvím svatých kněžek.

Zdejší pramen čerpá sílu z mohutného masívu Srpské. Podle historika Františka Teplého dal název hoře slovanský kmen Srbů sousedící s kmenem Volyňanů. Je-li to pravda, užívali si Srbové výborné vody, kterou pozdější křesťanství zasvětilo Panně Marii a v době budování poutního chrámu prohlásilo za zázračnou. Vzniklo kouzelné místečko Dobrá Voda, později doplněné výklenkovou kaplí Panny Marie Lourdské nad chladivým pramenem. Věř a víra Tvá tě uzdraví platilo tehdy a platí stále. Pramen vyvěrá do kamenného bazénku v příjemném prostředí lesní tišiny, obklopen vzrostlými lipami, s popředím mohutné vrby a s lavičkou, lákající k usednutí. Těžko uvěřit, že jen pár desítek metrů odtud vede nekonečná autostráda hlavní krajské silnice na České Budějovice…

Dnešní podoba místa, včetně kamenného vydláždění, pochází z roku 1931, kdy je v Památní knize fary Podsrpské psáno : “Kaple Panny Marie u Dobré Vody byla již bídná a okolí ještě horší – bahno. Dal jsem ji obnovit malíři a okolí vydláždit. Novou litinovou odvodňovací rouru a bazénku kamennou věnovala firma Herzig ze Strakonic zdarma, za upravení okolí dal jsem jen 150 zlatých.” Hezké gesto. Třeba ho někdo napodobí a vyústění pramene dá reprezentativnější podobu než je dnešní polyetylenová hadice. V každém ročním období je u vyzdobené kapličky hezky, protože lidé na zdejší dobrou vodu nezapomněli a stále je využívána, ačkoli o její kvalitě kolují mnohé dohady, z nichž největší je údajná radioaktivita.

V tomto bodě podsrpenské zátiší navozuje atmosféru Jáchymova, od roku 1906 prvních radonových lázní na světě v hlubokém údolí Krušných hor. Konradsgrün, později Údolí Sv. Jáchyma, významné královské hornické město, těžící ze zásob stříbra, bylo v roce 1533 druhým nejlidnatějším městem celých Čech (18.000 obyv.). A jáchymovský tolar (něm. Joachimsthaler) hrabat Šliků, jehož jménem dodnes zvoní americký dolar, měl setsakra zvuk! Po stříbru přišel velký úpadek, v polovině 19. století zmírněný těžbou uranové rudy pro výrobu barev. V uranovém odpadu (smolinci) pak objevili manželé Curieovi roku 1908 radium a polonium. A po zjištění, že vysoká radioaktivita důlních vod z dolu Werner (dnes Svornost), nacházejícího se více jak půl kilometru pod zemským povrchem, má léčivé účinky, nestálo nic v cestě vzniku radioaktivních lázní, vynikajících především pro nemoci pohybového ústrojí.

A tím se vracíme zpátky domů, protože zdravé pohybové ústrojí je hlavním předpokladem zdárného absolvování návštěvy poutního místa. Dnes k návštěvě podsrpenského pramene netřeba čekat na pouť. Stačí pevné boty a nenechat se zmást vodojemem při okraji silnice, zásobovaného z úpravny vody v Hajské. Odměnou bude voda, nabitá energií zemského nitra, které ji nám, unaveným spěchem dnešní doby, nezištně poskytuje. Stojí za to, posadit se chvilku na lavičku, popíjet a poslouchat zurčení, ztrácející se v šumění lesa. Síla pramenité vody je totiž největší právě u pramene (nenasytný večerníčkový Trautenberk, v posledním díle Krkonošských pohádek se snahou prodávat pramenitou vodu, by mohl vyprávět…).

Poslední úplný rozbor zdejší vody, dle vyhlášky 252/04 o pitné vodě, byl proveden v roce 2006, zkušební laboratoří Zdravotního ústavu se sídlem v Českých Budějovicích a rozbor na radon provedla v témže roce vodohospodářská laboratoř Povodí Vltavy, s.p. v Českých Budějovicích. Výsledky opravdu potvrdily vysoký obsah radonu a to 419 Bq/l (Becquerel je jednotka radioaktivity), takže voda je opravdu mírně radioaktivní. Norma pro pitnou vodu povoluje u radonu ve vodě maximální hodnotu 50 Bq a horní mez pro případné účinné odradonování 300 Bq. Přirozená radioaktivita všude okolo nás pak dosahuje velikosti kolem 3 Bq/l. S radonem žije lidstvo od nepaměti. Bezbarvý radioaktivní plyn, bez chuti a zápachu, vznikající rozpadem prvků uranové řady, proniká na zemský povrch z geologického podloží. Český masív patří k nejvíce “zamořeným” celkům v celé Evropě, což je způsobeno vyšším zastoupením vyvřelých hornin. Samotný radon nám neškodí, ale jeho radioaktivní produkty rozpadu – trium nebo polonium, usazené na prachové části, se při dýchání dostávají do dýchacího ústrojí, což při vyšší a opakující se koncentraci může vést k rakovině plic. Ve srovnání s rakovinou plic, zapříčiněnou kouřením, je však toto nebezpečí několikanásobně nižší. Nebezpečný radon je, pokud se nahromadí v uzavřených prostorách bytů, zvláště pak koupelen. Do domů proniká z podloží a tam kde se bere voda ze studní, se s ní také může dostat do bytu, protože je v ní velmi dobře rozpustný. Ochranou proti němu je větrání a u vody prováděné odradonování. Radon se dříve užíval v léčení rakoviny, ale postupně byl nahrazen jinými prvky. A jen pro porovnání, léčivé lázeňské koupele v Jáchymově se provádí ve vodě s obsahem 4 000 – 4 500 Bq/l. Z toho vyplývá, že pramen na Podsrpu, který má hodnotu 10x nižší opravdu může být mírně léčivý. Naši předci nebyli hloupí…

Rozbor dále ukázal, že podsrpenská voda je poměrně kyselá (pH 6,1 a mezní hodnota dle normy je pH 6,5), opět díky podloží a okolní lesní půdě. Obsah organických i anorganických látek, zejména pak vápníku a hořčíku je ukazatelem tvrdosti vody. Měkká, což je třeba voda dešťová, má těchto látek mnohem méně, než voda pramenitá, obohacující se průchodem hlubinných podložích. Pro lidský organismus je prospěšnější voda tvrdá, na druhou stranu ji doprovází například nepříjemný vodní kámen v pračkách, "zarůstání" vodovodních trubek nebo nevábné "povlaky" na čaji či kávě. Z tohoto důvodu je limit tvrdosti pitné vody vyhláškou stanoven na 3,5 milimolu na litr (mmol/l). Zdejší voda, díky nízké přítomnosti vápníku i hořčíku, dosahuje tvrdosti pouze 1,2 mmol/l, což všestibodové stupnici (od velmi měkké po velmi tvrdou vodu) znamená, že je měkká, což mohou ocenit třeba právě milovníci dobrého čaje. Co se týče biologického a mikrobiologického rozboru svědčí naměřené hodnoty o velmi vysoké kvalitě vody, bez přítomnosti coliformních bakterií. A konečně tolik populární a diskutované dusičnany. Dle normy pro pitnou vodu je mezní hodnota dusičnanů v pitné vodě 50 mg/l a podsrpenský pramen dosáhl při rozboru hodnoty menší než 1 ! K tomu není třeba komentáře.

Závěr posudku v roce 2006 zněl, že ukazatele, které ve vyšetřeném vzorku nedosahují požadavků vyhlášky č. 252/2004 Sb., jsou jakostního charakteru, odchylky od požadovaných hodnot nejsou významné a vodu je možno používat jako vodu pitnou. Vždy ovšem platí, že jakoukoli pramenitou vodu ve volné přírodě pijete vždy na vlastní nebezpečí a kvalita vody se může výrazně lišit podle ročního období. Potvrdily to i kontrolní rozbory v říjnu roku 2011, kdy se ve vodě nečekaně a naštěstí jen krátkodobě objevily coliformní bakterie. Nové rozbory jsou naplánovány na letní měsíce letošního roku (2022) a veřejnost s nimi bude určitě seznámena.

Necelý kilometr lesními cestami lze dojít i k druhé podsrpenské studánce zasvěcené Panně Marii. Je mnohem méně známější a vyvěrá při úpatí zalesněného svahu, opět pod ochranou svatého obrázku Panny Marie. Přírodní, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Vždy koncem zimy z ní přetékala voda stružkou do příkopu podél cesty. Následně pospíchala k hlavní „budějovické“ silnici, kde pozdravila výklenkovou kapličku Svatého Jana Nepomuckého a stále z kopce, přes osadu Hajskou se rozplynula ve vlnách řeky Otavy. Letos (1.3.2022) voda zatím nezurčí…V zimě nebylo příliš sněhu a kůrovcová kalamita navíc „zředila“ les, čímž snížila jeho jímací schopnost. Ale studánka žije svým životem a možná ji na jaře opět přijdou vyčistit podsrpenští školáci…

Jen pomalu a neradi si zvykáme, že vody nám ubývá a stále si ještě nechceme přiznat, že je to jen a jen naším špatným a nezodpovědným hospodařením. V lesích, na polích, ve městech i v obcích. Vymlouváme se sice na doby minulé, ale co jsme pro zadržení vody v krajině udělali za posledních třicet let ? S touto otázkou se při našem putování určitě ještě několikrát setkáme…

Soutěžní otázky č. 1
1.1. Kolik litrů a kolik hektolitrů vody je nutné k naplnění bazénu o objemu 18 m3 ?
1.2. Přibližně z jaké hloubky a odkud se na náš stůl dostává populární minerálka Dobrá Voda ?

Protože se jedná o první díl soutěže, je na otázky opět možno odpovídat až do středy 16. března 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
2. března 2022