10. Hořela, lípa hořela… aneb V barvě lněného a bramborového květu

Tchořovická lípa v k.ú. Tchořovice (1.8. 1983 zničena vichřicí)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 680 cm, výška cca 28 m, údajné stáří při zániku 335 let)
Budislavická v k.ú. Budislavice (20.5. 1971 zničena bleskem)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí asi 620 cm, cca výška 30 m, údajné stáří při zániku 323 let)
Augustiniánské lípy v k.ú. Lnáře (památné stromy)
(lípa malolistá a lípa velkolistá, obvody kmenů ve výšce 1,30 m nad zemí 360 a 650 cm, výšky 26 a 28 m, přibližné stáří 300 let, vyhlášeny za památné stromy 1979/2001)
Brandlova lípa v k.ú. Lnáře (památný strom)
(lípa velkolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 440 cm, výška 20 m, přibližné stáří 250 let, vyhlášena za památný strom 1979/2001)
Předmířská lípa v k.ú. Předmíř (památný strom)
(lípa velkolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 350 cm, výška 22 m, přibližné stáří 200 let, vyhlášena za památný strom 2001)
Divadelní lípa v k.ú. Březí (památný strom)
(lípa velkolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 670 cm, výška 20 m, stáří přes 300 let, vyhlášena za památný strom 1979/2001)

„Toť Blatensko a Lnářsko, kraj přetichých pěšin, zapadlých hájoven, mlýnů i staré rybářské tradice, kraj schoulený pod hradbu Brd a otevřený k šumavským horám… Rozloučil jsem se s barokní kamennou Madonou na rajském dvoře, vonícím heřmánkem i pelyňkem, a pod odkvétající lípou sešel schodištěm k zámku…Vůně puškvorců a modř hladin pod vysokými bílými oblaky, květ potměchuti na zdejších hrázích i rozmodlené mlýny, to ještě není krajina celá. Ještě k ní patří košatá tchořovická lípa, v jejímž stínu svačí ženci, i vláček ujíždějící k Nepomuku jednokolejnou tratí. I básník Kamil Bednář se zatoulal do zdejší krajiny a ve sbírce Jezdci v topolech věnoval Čapí báseň našim rybníkům a jinou tchořovické lípě.“ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 35, 37, 40, 41)

Nevyrostla jsi v knížecí oboře, tchořovická lípo,
skromně stojíš při silnici, kudy proudí nejvšednější život,
ale co říkám, stojíš, ty strmíš, pneš se a košatíš,
vyšlehuješ korunou k nebi, kotvíš ponorně v zemi,
oble se větvíš do prostoru, staletý strome !


A hledím-li na Tebe z dálky, vidím tvou zelenou hlavu
vyčnívat nad krajinu a stanu-li blízko tebe
musím se naklonit dozadu, abych Tě viděl,
jako plavčík ležící na palubě
a pozorující plachtoví pradávného korábu, staletá lípo !

Bednářovo lyrické vyznání z šedesátých let minulého století ukazuje pocity vnímavého člověka při setkání s majestátem památné Tchořovické lípy. Na půl cesty mezi Blatnou a Lnářemi nepřehlédnutelná krajinná dominanta, byla údajně vysazena na počest vestfálského míru, který v roce 1648 ukončil ničivou třicetiletou válku. Díky umístění při hlavní silnici by se nabízela přítomnost nějaké drobné sakrální stavby nebo alespoň dřevěného kříže, ale pravděpodobně šlo o strom hraniční. Z konce 19. století je doloženo pouze umístění svatého obrázku od frátera Josefa Patery z augustiniánského lnářského kláštera, s nápisem Královno míru, oroduj za nás. Univerzitní profesor Josef Velenovský (1858-1949), mykolog a botanik, pod jehož památným bukem nad rodnými Čekanicemi jsme již poseděli, zaznamenal lípu ve spisku „Botanická vycházka po okolí Blatenském“. S výškou téměř třicet metrů a obvodem kmene k sedmi metrům, přežila všechny další války (a že jich bylo !!) a živelné pohromy. Včetně katastrofální povodně z roku 1895, postihující lnářské panství a nejvíce právě Tchořovice. Ještě ničivější povodeň, ze srpna 2002 již nezažila, protože o necelých dvacet let dříve (1.8. 1983), podlehla vichřici. V pařezové dutině ještě do roku 1996 bojovala neúspěšně o přežití nová lipka, ale po terénních úpravách silnice zůstala po nejslavnějším stromu Lnářska jen vzpomínka...

Podobný osud měla „souputnice“ Tchořovické lípy, památná lípa v nedalekých Budislavicích, patřících pod obec Mladý Smolivec v Plzeňském kraji. Podle záznamů v obecní kronice byla vysazena také na počest ukončení třicetileté války. Při úvozové cestě, zároveň jako hraniční strom mezi panským polem Smolánka a selskými poli. Proto opět bez sakrálních stavbiček nebo křížku. Majestátním trojkmenem a siluetou, bez poškození bouří nebo větrem, vévodila okolí až do šedesátých let minulého století. Zkáza přišla nenápadně, plíživě, když místní JZD Budovatel, neuváženě uložilo do nepoužívaného úvozu kukuřičnou siláž. Agresivní silážní šťávy vnikly podložím do kořenového systému a lípa začala usychat. Deset let bojovala se skrytým nepřítelem. Oslabená a polosuchá již neměla v květnu 1971 sílu odolat květnové bouři a zahynula čestnou smrtí úderem blesku. Podle slov kroniky „… i blesk ji zasáhl, takže rozlámána hořela na stojatě. Zbytky vykotlaného kmene požárnící uhasili.“ Nová lípa, přivezená z nedalekého dožického Kamýku, byla na jejím místě vysazena roku 1989. Díky tomu má přes své mládí (podobně jako nové tchořovické lípy, vysazené po povodni roku 2002 na nově vzniklém „pietním“ místě pod tehdy protrženou hrází Hořejšího rybníka) „našlápnuto“, aby se v budoucnosti stala také památným stromem, mapujícím přelomové letopočty našich dějin. Brzo pod ní přibude posezení s výhledem do kraje a možná i s verši, které Budislavické lípě věnoval patriot zdejšího kraje, básník Ladislav Stehlík:

Zní harfa soumraku, tiše dech ztaj,
ty lípo věžitá – střez dál můj kraj !
Sluníčko naváží vodu, sotva se za mraky schová,
vlaštovky při zemi létají – slyšet je zvoneček z Přebudova.
Z pleskotu kapřího – počasí uhádnu
i z barvy lesů tvých – krajino má,
v průslyšnu vyznám se a ve všech hlasech tvých
jsem nadosmrti doma

Obě slavné „vestfálské“ lípy tak odešly ze světa v souladu se zákony přírody. Následovnice ale není třeba hledat nijak daleko. Již zmiňovaný augustiniánský klášter, kde maloval nejen svaté obrázky fráter Josífek (Josef Patera, vášnivý amatérský malíř, v klášteře od r. 1892), nabízí památné lípy dokonce tři. Od roku 1707 tu pobýval barokní malíř, mistr šerosvitu, Petr Brandl (1668-1735). Pobýval, ale správněji řečeno skrýval u bratrů augustiniánů před svými hříchy, když pro milenku Konstancii opustil zákonitou manželku. Nádherný obraz Nejsvětější Trojice, jeho vůbec nejrozměrnější dílo, bylo odměnou za poskytnutý azyl a je zajímavé, že přes všechny historické veletoče nikdy nepustilo prostory klášterního kostela. Brandl to samozřejmě ještě nemůže vědět, když po práci odpočívá na hlavních schodech do kostela pod mladou lipkou. Za obraz dostane zaplaceno 500 zlatých, obrovské peníze, které bohémský malíř brzo utratí, a nejšťastnější je milenka Konstancie, že konečně opouští příliš nudnou krajinu a míří zpátky ku Praze. Sny a peníze rozvál vítr, ale lípa u kostelních schodů vyrostla, zmoudřela a při jmenování památným stromem přebrala Brandlovo jméno. Roky se na ní ale podepisují stále více. Chybí řada kosterních větví a těžko říci, nakolik pomůže odborné ošetření, aby mohla ještě dlouho střežit vstup ke slavnému obrazu…

Roky se zastavit nedají a příkladem je v těsném sousedství, u vedlejšího vchodu do kostela a kláštera, dvojice dalších památných lip. Ještě před patnácti lety držela větší z nich, s obvodem přes šest a půl metru, primát největšího stromu rybníkářského Lnářska vůbec. Ale po řadě větrných smrští a ulámaných větví, dožívá v sousedství své mladší sestry jako trouchnivějící torzo, s výmladky stále ještě bojujícími o místo na slunci. Může pamatovat založení kláštera koncem 17. století, ale své příběhy již dovyprávěla. Obě lípy určitě pamatují průkopníky novodobého českého sochařství, Václava Levého a později Františka Bílka, kteří nějaký čas ve lnářském klášteře žili (Václav levý jako začínající kuchtík) a v pozdější tvorbě uplatnili zdejší neopakovatelné genius loci kláštera i krajiny, rozbíhající se k brdským horám.

Krajiny, které Ladislav Stehlík přidal do erbu kvetoucí trnky ještě květy obyčejných „průmyslových“ rostlin, lnu a brambor. Nemohl zvolit lépe, protože světlemodře kvetoucí len dal jméno Lnářím a brambory, ve spojení se sousední Předmíří, mají dodnes zvuk po celém širokém zemědělském světě. Jen malá políčka musela ustoupit moderní velkovýrobě, ale duše krajiny se příliš nezměnila. Zůstala zadumaná, melancholická a věrně zachycená i dvěma památnými lipami. Jednou v Předmíři, ve dvoře u Chourů, druhou v nedalekém Březí. Jde o rodové lípy, mající rodině, usedlé na hospodářství, přinést klid a štěstí do domu. Velikostí, tvarem i umístěním přímo ve vsi připomínají sourozence. A mají i podobné osudy, protože v tomhle kdysi chudém, ale krásném koutě plyne život pomalu, klidně, bez zbytečného v zrušení. Výjimkou byl již několikrát zmiňovaný deštivý srpen roku 2002, kdy nedaleký Metelský rybník vstoupil do české historie. Přívalová vlna z protržené hráze smetla část obce Metly i Předmíř (o Tchořovicích jsme mluvili výše) a odstartovala další obrovskou vlnu, tentokrát lidské solidarity. Rybník je již dávno opravený ještě mohutnější hrází, ve vsích vyrostly nové domy a tehdejší tragické události má Předmířská lípa navždy uloženy v šumící paměti. Vysazená ve dvoře uzavřeném stodolou, s malým altánkem, již tady dávno nemusela být. V 30. letech minulého století ji těžce poškodil požár stodoly. Protože svou obětí zabránila mnohem většímu rozšíření požáru, neměl hospodář srdce nechat ji porazit. Lípa bojovnice se postupně vzpamatovala a dodnes, již jako památná a odborně ošetřená, láká k posezení ve voňavém stínu. Ze všech námi navštívených památných stromů nejlépe naplňuje slova známé lidové písničky, Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička….

Její starší sestra v Březí může vyprávět jiné příběhy. Podle místní tradice pochází z doby Karla IV. a protože jde o lípu „pohostinskou“, u bývalého i současného hostince, prý v jejím stínu usedli i samotný Jan Žižka a Jiří z Poděbrad. Však byl její věk původně odhadován na pět set let, ale současné odhady jsou asi o dvě století „mírnější“. Také bojovala s požárem, tentokrát díky lidské neopatrnosti, za což zaplatila ztrátou terminálního kmene a velkou vypálenou dutinou. Životní nástrahy ale překonala, vytvořila novou korunu a obvodem kmene se blíží k neuvěřitelným sedmi metrům. Bohužel bez lavičky k posezení, protože majestátnost je potlačena okolní zástavbou a uložením různých materiálů včetně složeného dřeva. Nejraději vzpomíná na proslulé ochotnické divadlo, hrané někdy na návsi a někdy právě v hostinci U Kloučků. Pýchou společnosti byla hra Psohlavci od Aloise Jiráska, hraná v kostýmech, zapůjčených až z Prahy. Škoda, že nedošlo i na jinou Jiráskovu hru, Lucerna. Žádné jeviště by nemohlo nabídnout tak krásnou lípu k úkrytu mlynářovy Haničky, jako právě Březí, protože v sobě tehdy měla prostornou dutinu, která by snadno pojmula i tři Haničky. Dutina se postupem let zaceluje, což je důkazem, že „divadelní“ lípa v Březí, přestože se pod ní opravdu nikdy divadlo nehrálo, ještě neřekla své poslední slovo. To přenecháme paní kněžně z Lucerny: „ Již chápu a rozumím, co vy jste měli znát a neznali, neb znali a přece nešetrně rušili. Ten strom tu, je city lidu, jeho úctou a věrností posvěcený…“

Slova, která bychom si měli zapamatovat ve vztahu ke všem stromům, nikoli jen k těm památným. A zároveň závěrečná slova letošního putování za příběhy památných stromů Strakonicka, Vodňanska a Blatenska, které právě končí…

Soutěžní otázky č. 10
10.1. Proč neměl král Karel IV. rád brambory (ani Předmířské) na loupačku?
10.2. Jaká je spojitost mezi lnem, fermeží a koudelí ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 19. května 2021, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 9. dílu a předem se omlouvám za otázku 9.2, byl to chyták :o)
9.1. Chroust obecný se živí listím a mladými letorosty stromů, takže mezi xylofágní (živící se výlučně dřevem) brouky nepatří.
9.2. Přibližně 4 x delší. Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou byli manželé 54 let (od 1965 do 2019). Johana z Rožmitálu s Jiřím z Poděbrad 21 let (od 1450 do 1471). Ale jako s králem Jiřím z Poděbrad pouze 13 let (1458-1471).
Pozn.: Protože ale žádný ze soutěžících chyták neprokoukl, byly do slosování zařazeny všechny odpovědi, které uváděly údaj: Přibližně 2,5 x delší.

Výherci 9. kola: Dana Michálková, Josef Vrána a Martina Petříková

Výherci, kteří si ještě nevyzvedli věcné ceny za minulá kola:
2. kolo: Jan Babka
3. kolo: Josef Benada
5. kolo: Agáta Skotnicová
6. kolo: Damianeks
7. kolo: Adela Kunešová, Klára Šišková, Marta Mrázová
8. kolo: Marie Zídková

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 12. května 2021