9. Od královny po strašidla aneb Jak Kyrill severním Blatenskem prolétl…

Dub královny Johanky v k.ú. Blatná (již neexistující strom)
(dub letní, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí cca 590 cm, výška 30 m, údajné stáří až 800 let)
Bezdědovický dub v k.ú. Bezdědovice (památný strom)
(dub letní, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 400 cm, výška 25 m, stáří asi 200 let, vyhlášení za památný strom 2003)
Paštická lípa v k.ú. Paštiky u Blatné (památný strom)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 420 cm, výšky 26 m, přibližné stáří 200 let, vyhlášena za památný strom 2002)
Lípa Jana Komana v k.ú. Paštiky u Blatné (památný strom)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 340 cm, výška 26 m, přibližné stáří 250 let, vyhlášena za památný strom 2011)
Fiřtova lípa v k.ú. Podruhlí u Bělčic (památný strom)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 480 cm, výška 28 m, přibližné stáří 150 let, vyhlášena za památný strom 1979)
Hostišovická lípa v k.ú. Hostišovice u Bělčic (památný strom)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí cm, výška 28 m, přibližné stáří 230 let, vyhlášena za památný strom 2001)
Huťská lípa v k.ú. Závišín u Bělčic (památný strom)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 600 cm, výška 27 m, přibližné stáří 280 let, vyhlášena za památný strom 1979)
Paračovské lípy v k.ú.Kocelovice (památné stromy)
(lípa malolistá, obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 290, 320, 320 a 380 cm, výšky asi 26 m, přibližné stáří 200 let, vyhlášena za památné stromy 2001)

„V modru za švestkovými stromy matně zasvitl štíhlý prst bělčické věže, pozdrav domova. Čím tebe mám pochválit, mé tiché městečko rodné, když se tu setkávám jen se svým dětstvím, nikoho tu už nemám, jen hroby svých nejdražších za hřbitovní zídkou ? A přece, nikde není nebe modřejší, hladiny spanilejší, louky voňavější, lesy tajemnější než právě tady, ale jak to sdělit druhým ? Jen o nejdůvěrnější krásu tě neměli připravit moji rodáci, o červny kvetoucích lip, které nás provázely do světa a vítaly při návratech…Tvé večery voněly vodou a lipami…“ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 53 )

Přestože krajinu jižního Blatenska kolem Rošic si básník Ladislav Stehlík vnitřně zamiloval a přisvojil, jeho „rodnou hroudou“ zůstává Blatensko severní, mezi městem růží a Bělčicemi. Tady vyrůstal ve stínu kvetoucích trnek a brambořišť, znal každý rybník, kámen, památný strom, příběh a po celý život nalézal inspirace pro literární tvorbu a předlohy básnických sbírek. V případě zralého, rekapitulujícího díla „Dub královny Johanky“, vydaného prvního důchodového roku (1969), doslova. Pojítkem lyricko epických zpěvů oblíbených básníkových míst a přátel, je uctívaný prastarý strom v blatenském zámeckém parku. Podle pověstí pod ním, již tehdy vzrostlým, sedávala Johanka z Rožmitálu. Nejprve sama, později se svým mužem, králem Jiřím z Poděbrad, který na Blatné rokoval s Johančiným bratrem Lvem o bezpečném uspořádání Evropy. Rokování skončilo slavnou cestou českého rytířstva „ z Čech až na konec světa“, ale Evropa byla na podobný projekt, chránící jí před islámským nebezpečím ještě nezralá. A při pohledu na dnešní politickou evropskou situaci s nezvládnutou migrací, lze oprávněně konstatovat, že myšlenkově nedozrála ani po pěti a půl stoletích…

Jak dokládají historické fotografie z počátku dvacátého století, byl Dub královny Johanky oblíbeným a často navštěvovaným symbolem blatenského zámeckého parku. Dostal se i do pověstí, kdy zjevení se královny Johanky má přinášet štěstí a radost. Po několika zásazích blesky začal později chátrat, ztrácet větve, až z něj zůstalo pouze charakteristické torzo s vypálenou dutinou, které se zhroutilo v polovině osmdesátých let. Ale z piety zůstalo na místě a postupně trouchnivělo. Zbytky kmene, stářím odhadované na osm set let, se objevily ještě roku 2002 v televizním pořadu „Paměť stromů“ s Luďkem Munzarem, a v témže roce je odnesla ničivá srpnová povodeň. Blatenský zámecký park s oborou se přesto může stále pyšnit ojedinělou skupinou majestátních starých dubů, s obvody kmenů přes pět metrů na okraji sejpového lesa. Navíc s výskytem vzácných druhů xylofágních druhů hmyzu, což byl jeden z důvodů pro zařazení celého území parku do soustavy NATURA 2000 a následně do soustavy zvláště chráněných území České republiky jako Přírodní památka Blatná. A nabízí ještě další významné stromy, přes ořešák, jasan, lípu, po slavnou borovici s podobou svíce, kterou „sfoukl“ orkán Kyrill v roce 2007. Ještě bližší podrobnosti mohou zájemci vyčíst ve „Stromoknížce“, vydané Svazkem obcí Blatenska v roce 2008.

Že je Blatná městečkem dubům zaslíbené, potvrzovala alej v lokalitě Na Hodáni, při cestě na Bělčice, kde zůstal zachován obrovský, vitální, bohužel poslední dub, vedený pouze jako významný strom, chránící studánku. Za nejbližším, opravdu ze zákona památným, je třeba popojít pár set metrů severněji, do Bezdědovic. Nikoli do parku, k rybníku, do lesa nebo jiné části přírody, ale stačí do kopce, k místnímu hostinci. Zdaleka viditelná košatá dominanta obce vypadá zdravě a svěže, přesto se člověk neubrání pocitu strachu, co všechno by se mohlo stát, kdyby… Pravděpodobně byl kdysi vysazen na terasu před hospodou pro popíjení v příjemném stínu a ševelu. A zatímco se příjemně popíjelo, povídalo a bavilo, strom si ševelil, poslouchal příběhy, pomalu přirůstal, přirůstal, až přerostl. Naštěstí je dobře ošetřen, neustále dozorován, plný života, takže se dá předpokládat, že jen co pominou koronavirové „manévry“, zaplní zahrádku pod ním znovu žíznivci a Bezdědovický dub se ujme své nezastupitelné společenské funkce, do které, mimo jiné, spadá dohled nad modře značenou turistickou stezkou.

Ta, směrem východním, přivede poutníka ke kostelu v Paštikách. Barokní skvost z poloviny 18. století je dárkem blatenské krajině od hraběnky Marie Serenyiové. Neváhala vybrat nejlepšího architekta té doby, pod jehož osobním dohledem vyrostl u hřbitova během sedmi let kostel Svatého Jana Křtitele a hřbitovní kaple. Citlivé zasazení do přírodní scenerie podtrhují vzrostlé lípy, možná pamatující první zvonění v novém svatostánku. Úlohy křtitele se symbolicky ujal Jan, příjmením Koman, nový kostelník. Určitě si na něm dal hodně záležet, protože kostelnické žezlo si tady už navždycky předávali pouze členové jeho rodu. A díky tomu poslednímu, z chaloupky pod kostelem, se zachovaly příběhy minulých let. Generace za generací přicházely, žily, umíraly. Zvonění je vyprovázelo na hřbitov, široko daleko známý symboly tzv. „Paštické smrti“, pod stále košatějšími a voňavějšími dvěma lipami u vchodu a dalšími dvěma na protilehlé skalnaté stráni. Ty byly vyhlášeny za památné a pod jmény Paštická lípa a Lípa Jana Komana spoluvytvářejí “paštické baroko”, přirozené souznění přírody a umění. A v jejich šumění dodnes zůstává vzpomínka na obyčejné lidi a na barokní umělce, kteří s jejich pomocí obohatili zdejší lyrickou krajinu o další rozměr . . .

V Paštikách doprovázejí dvě památné lípy barokní chrám. Dále na sever, v Hostišovicích, držely další dvě stráž u návesní kapličky a na hrázi Mlýnského rybníka zároveň svíraly litinový křížek. Ale již výše zmíněny, neblaze proslulý orkán Kyrill „Hostišovická dvojčata“ navždy rozdělil. Jen zázrakem bez výrazných materiálních škod, když se třicetimetrový strom vyvrátil přesně do proluky vedle kapličky. Ale rána to byla obrovská. Zbylá lípa u křížku už zůstala smutná. I po mnoha letech je na vykrojené koruně dobře patrné, že nebyla zvyklá žít sama. Už ji nemůže těšit ani čapí klapání, protože jejich skoro tunové hnízdo na komíně bývalé kruhové cihelny vzalo při Kyrillovi také za své. Možná by stálo za pokus vytvarovat novou lipku z výmladků zbylého pařezu, aby se lípa, prababička, měla o koho starat. A z důvodu nevyváženosti koruny by bylo vhodné uvažovat o jejím sesazení a stabilizaci. Vichřice může přijít znovu kdykoli a štěstí v neštěstí s první lípou už by se nemuselo opakovat...

Hostišovice spadají pod město Bělčice. A přesně na půli cesty mezi nimi a městem, nedaleko osady Podruhlí, stojí těsně při silnici další památná lípa. Ne u barokního kostela, ne u kapličky, pouze u samotného křížku. Tedy podstavce, protože hlavní část vandal před léty zničil a není síla, která by křížek obnovila. Ústní tradice říká, že lípu zasadil Vojtěch Fiřt z Podruhlí. Z radosti, že se po dvanáctiletém “kroucení” vojny živ a zdráv vrátil domů. Měl štěstí, protože vojna byla dříve doživotním “řemeslem”, teprve od 1802 zkráceným na dvanáct a po dalším půlstoletí na let osm. Vojtěch se měl vrátit domů z napoleonských válek, ale údaje na soklu ukazují u iniciál V.F. letopočet 1866. Proto se přímo nabízí domněnka, že nebojoval v napoleonských válkách, ale v nesmírně krvavé válce prusko – rakouské, navždy měnící evropské dějiny následným vznikem Velkoněmecké říše. Vojtěch Fiřt nebyl jediný, kdo z vděčnosti za návrat z krvavé války postavil křížek. Po české krajině jsou jich s letopočtem 1866 rozesety stovky. Ale ne všechny oznamují šťastné shledání s blízkými. Mnohdy právě naopak… Fiřtova lípa rostla, mohutněla, vzpomínala, ale v již dvakrát zmiňovaném neblahém větrném roce 2007, přišla ulomením hlavní kosterní větve o charakteristickou siluetu. Přestože může při vyvrácení maximálně přehradit silnici, také by si zasloužila odborný stabilizační zásah. Včetně ošetření velké dutiny, která se větrným „úrazem“ vytvořila. S obvodem kmene téměř pět metrů se lípa dožila časů, kdy je vojna zrušená úplně. Myslí si o tom své, protože dobře ví, že “panská láska po zajících skáče” a každý by měl v určitých věcech spoléhat sám na sebe, národ nevyjímaje. Protože se zemí bez armády a respektu nikdo nejedná, jen přikazuje. Podobnost s naší republikou je samozřejmě čistě náhodná…

Pod Bělčice spadá i další osada, Závišín, zahrnující při okraji Velkého bělčického, jinak též Huteckého rybníka, „podosadu“ Hutě. Podle názvu středisko zpracování železných rud z okolních podbrdských důlních děl, z kterého zbylo pouze jméno a pár chalup na tmavozeleném pozadí Třemšína. V neudržované zahradě, u polorozpadlé cihlové zídky, na ně dohlíží obrovitá rozdvojená lípa s téměř šestimetrovým obvodem. Nikomu neschází, nikomu nevadí, skoro nikdo o ní neví. Mohutné zlomené větve, porostlé zelenými mechy nikdo neuklízí a s rozpadajícím se plaňkovým plotem a tabulkou „Památný strom“, vytvářejí bizarní až strašidelné zákoutí. Nejmohutnější lípa regionu, která by nutně potřebovala instalovat bezpečnostní vazbu, nedoprovází ani kostel, ani kapli, ani obyčejný křížek. Byla vysazena jako hraniční na rozhraní katastrálních území Závišín a Hornosín a jen vzpomíná na osmahlé svalnaté huťaře, vonící železem, kteří pod ní chodívali. Určitě netušila, jak bude klid po jejich odchodu narušen jedné nešťastné srpnové noci roku 2002, kdy po vydatných deštích hráz Huteckého rybníka nevydržela přívaly vod z brdských kopců. Dravá voda ji protrhla, vlna podemlela i část silnice na Bělčice spolu s právě projíždějící sanitkou a pokračovala ve svém ničivém díle dál na Závišín a Blatnou. Za pár chvil smete v blatenském zámeckém parku poslední zbytky památného Dubu královny Johanky…

Pomyslnou kružnici památných stromů severního Blatenska, uzavírají hned čtyři památné lípy za Novým Dvorem u kocelovického Paračova. Obklopují litinový kříž a podle místní pověsti byly vysazeny spolu s jeho instalací, aby zbavily od strašidla blízký Starý (dnes Nový) Dvůr. Strašidlo se objevovalo v podobě kostlivce, který byl nalezen při požáru a teprve vztyčením a vysvěcením kříže bylo prokletí zlomeno. Stromy byly zároveň vysazeny jako hraniční, mezi katastry obcí Kocelovice a Chlum. Jsou relativně mladé, vitální, bez známek poškození nebo strádání. Ať už v jejich korunách bručí chrousti, bzučí včely nebo vrtají tesaříci, tvoří mile zapadlé „paračovské“ místo na okraji lesa Mýto, patřícího do velkého lesního komplexu, rozkládajícího se od Bezdědovic až k Závišínu. Ovšem po zdrcujícím náletu lýkožrouta smrkového, se již nedá mluvit o hlubokých hvozdech, ale území by se klidně mohlo jmenovat podle jeho jedné části, Soudný les…

Co si budeme namlouvat, není v kondici naše krajina. Staleté památné stromy dobře znají důvody, protože mohou srovnávat. Smyslem dnešní doby je hlavně moc nepřemýšlet, ale využít a užít. Lesy, pole, louky, rybníky. Všechno a všechny. A po nás potopa. Tedy pokud ještě bude nějaká voda. Však ona to příroda nějak zvládne. Samozřejmě, že to zvládne. Jako vždycky v minulosti. S námi i bez nás. Ale chovejme se tak, aby raději s námi…

Soutěžní otázky č. 9
9.1. Patří chroust obecný mezi xylofágní druhy hmyzu?
9.2. Přibližně kolikrát delší bylo manželství Luďka Munzara s Janou Hlaváčovou, než manželství Johany z Rožmitálu s králem Jiřím z Poděbrad ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 12. května 2021, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 8. dílu:
8.1. Nemohli se bavit o ničem, protože F.L. Čelakovský zemřel 1852 a pan profesor Velenovský se narodil 1858.
8.2. Ano, některé druhy chorošů jsou jako mladé plodnice jedlé (např. choroš šupinatý). V pohádce vystupovali králové Jindřich Spravedlivý a Dobromysl Veselý.

Nesoutěžní otázka: Nomen omen (z lat. jméno znamením) lze laicky vysvětlit, že jméno zároveň obsahuje sdělení o jeho nositeli. Např. hrobník Kostěnec, botanik Větvička, apod.

Výherci 8. kola: Jiřina Dobešová, Ivana Matějovicová a Marie Zídková

Výherci, kteří si ještě nevyzvedli věcné ceny za minulá kola:
2. kolo: Jan Babka
3. kolo: Josef Benada
5. kolo: Agáta Skotnicová
6. kolo: Damianeks
7. kolo: Adela Kunešová, Klára Šišková, Marta Mrázová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 5. května 2021