4. Kapličky pod lipami schoulené aneb Cirkus, válka, robota…

Zborovické lípy v k.ú. Přední Zborovice (památné stromy)
(obvody kmenů ve výšce 1,30 m nad zemí 350 a 260 cm, výška cca 24 m a 20 m, přibližné stáří 200 let, vyhlášeny za památné stromy 2004)
Cehnická lípa v k.ú. Cehnice (památný strom)
(obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 330cm, výška cca 27m, přibližné stáří 300 let, vyhlášena za památný strom 2004)
Paračovská lípa v k.ú. Paračov (památný strom)
(obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 690 cm, výška cca 27 m, přibližné stáří 400 let, vyhlášena za památný strom 2000)
Slanická (Robotní) lípa v k.ú. Slaník (významný strom)
(obvod kmene 260 cm, výška 17m, stáří 175 let)
Svaryšovská (Robotní) lípa v k.ú. Svaryšov, obec Radošovice
(obvod kmene 290 cm, výška 24m, stáří 175 let)

„Osamělé lípy s bílou kapličkou mně ukázaly cestu do Cehnic, odkud se na jaře rozjíždívaly „světácké“ kapely k cirkusovým manéžím, aby se na podzim vracely do rodného hnízda s mnohou zkušeností i našetřenými groši. Už pominula sláva světoběžnická, ale muzika v Cehnicích nevymřela a úpravná náves s budovou nové školy, kterou si svépomocí vystavěli zdejší občané pro své děti, svědčí o jejich vypěstěném smyslu pro krásné prostředí… Jakou by měl radost Eduard Bass ze svých čtenářů, kteří znalecky obdivují jeho Cirkus Humberto, tak dychtivě čtený nejen v Cehnicích, ale po celém Pošumaví…
(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.287 )

Kapličky a Boží muka od barokní doby dotvářejí neopakovatelnou harmonii jihočeské krajiny. Na rozcestích, při polních cestách, na návrších, na hranicích katastrů i přímo v osadách. Někdy doprovázejí studánky se „zázračnou“ vodou, označují historické hranice, připomínají zachráněný život při neštěstí, nebo naopak život nebo životy ztracené, poděkování za narození dítěte nebo za šťastný návrat ze světa a často rámují významné historické události, např. zrušení nevolnictví nebo roboty. Vždy s poselstvím víry a poslušnosti církvi. Většinou s vysazenými stromy, aby stínem ochladily modlícího se nebo jen přemýšlejícího poutníka. Během let se řada z nich stala stromy památnými, nepřehlédnutelnými krajinnými dominantami, s ukrytou pamětí krajiny a příběhem..

Klasickým případem je vysazení dvou lip při nově zbudované sakrální stavbě, výklenkové kapličce Svatého Jana, na hranicích katastru obcí Cehnice a Jinín. Nápis ANNO DOMINI 1693, přesvědčivě dokládá období tuhé rekatolizace českých zemí. V jejich chladivém stínu odpočívaly celé generace rolníků a Svatý Jan, dříve ze dřeva vyřezán, dnes již jen namalovaný, nad nimi držel ochrannou ruku. Ale chudým polím ani přímluva svatého nepomohla a těžko říci, který cehnický “Karas” se první upsal kočovnému cirkusovému životu. Skutečností je, že právě muzikanti z Cehnic a okolí, podobně jako jejich kolegové „světáci“ z pošumavské Škůdry, patřily mezi evropskými cirkusy k velmi vyhledávaným. A v paračovské hospodě možná zůstaly na památku fotografie cirkusů Knie nebo Sarrasani o kterých nekonečně zajímavě dokázal rozprávět pan hospodský Kulíř…

Protože jde o památné lípy na hranicích katastru, při pohledu od hlavní silnice Strakonice – České Budějovice připomínající obrovského kráčejícího obra se sehnutou hlavou, nabízelo by se, aby jedna patřila Cehnicím a jedna Jinínu. Hádky ale nikdy nehrozily. Naopak. Od vybudování nové spojovací cesty, se pod nimi u kapličky vždy na Nový rok scházejí sousedé z obou vsí, popijí svařák, opečou špekáčky, proberou rok minulý, popřejí si do nového. Takové drobné samozřejmé radosti, které v dnešní koronavirové době plné zákazů, někdy oprávněných, někdy směšných, už moc a moc chybí. Že přicházejí doby smutnější možná naznačila vichřice koncem října 2017, která mohutnější lípu (obvod kmene 430 cm, výška 28m), sice už hodně dutou, ale svázanou a ošetřovanou, rozlomila a zničila. Zbytek kmene někteří hlupáci chvíli ještě používali jako odpadkový koš, ale naštěstí je již zakrytý. A protože cehnická obec se o svou zeleň příkladně stará, dokonce za ni obdržela zelenou stuhu v rámci soutěže Vesnice roku Jihočeského kraje, určitě se u kapličky brzo objeví nová mladá lipka. Jako symbol naděje a víry, že zase bude líp…

Trochu jiné osudy má věkovitá lípa v nedalekém, již zmiňovaném „cirkusovém“ Paračově. Před vjezdem do statku ji roku 1741 zasadil prvorozený syn z rodu, který se na usedlost nově přistěhoval. Podle tehdejšího zvyku měla chránit před požáry a živelnými katastrofami a přinést do domu štěstí. A stín odpočívajícím koním i lidem, medovou vůni a potravu včelám a úkryt hospodářovým holubům. Dnešní doba už sice tolik koním, holubům a včelám nepřeje, ale objevuje se další problém. Vysoká a trochu nakloněná lípa, přestože je odborně svázána, přidělává vrásky majiteli i sousedům. Při bouřkách nebo poryvech větru. Opětovně bude nutné její statické zajištění, aby ještě dlouho a bez nebezpečí pro okolí, vyprávěla dalším generacím příběhy z dob, kdy lidé zapalovali svíčky hromničky, když přicházela bouřka, ale zase se nemuseli bát, že jim při ní vyletí pojistky…

Dnes památnou lípu, vysazoval hospodář před klenutý vjezd do statku v těžké době. Možná jej postihla i vojenská „rekvírka“, zabavení koní, sena nebo proviantu, protože v blízkém okolí a i jinde na Strakonicku trávily nelehkou válečnou zimu na přelomu let 1741/1742 oddíly francouzské armády. V rámci Války o dědictví rakouské vpadly do českých zemí spolu s vojsky bavorskými, byla dobyta Praha a králem provolán bavorský kurfiřt Karel Albrecht. Regimenty s exotickými jmény (např. Manderlio de Levy, Bourbon, Navarre) pod vedením maršálka Broglia, ložírovali na Strakonicku celou zimu a hojily si nejen válečné šrámy, ale i nebezpečné nemoci jako úplavice nebo tyfus. Možná to pro všechny různé Pierry, Jeany či Francoise byly poslední hezké chvilky v Čechách, protože po zimě už se na scéně objevil vynikající rakouský (ovšem rodem Skot, usazený v Livonsku, části dnešního Estonska) generál Gideon Laudon, ve své bílé čepici, projíždějící skrz vesnice, který Francouze opravdu neměl rád… A těm ke ztrátám zimním, přibyly i ztráty při ústupových bojích roku 1742. Pobyt francouzského vojska v našem regionu je díky vesnickým kronikám poměrně dobře zmapován a stal se postupně součástí lidového folkloru.

Méně šťastní vojáci, kteří se nemohli vrátit do své vlasti, většinou ze zdravotních důvodů, zůstali a splynuli s obyvatelstvem. Ti ještě méně než méně šťastní byli pochováni v české zemi a jejich společné hroby často dozdobily kapličky. Na Strakonicku jich najdeme několik. Jednu z nich v nedalekých Předních Zborovicích, zastíněnou dvěma památnými stromy, košatými lipami. Podle ústní lidové tradice tu mají být pohřbeni vojáci ze švédských válek, což by znamenalo nejpozději roku 1648. Lípy jsou ovšem mnohem mladší, něco přes dvě stě let a tomu by odpovídala spíše přítomnost francouzských vojáků za napoleonských válek. Jenže z té doby zase nevíme o žádných zdejších obětech...

Vysvětlení nesrovnalostí nabízí třetí hypotéza. Severovýchodně od Předních Zborovic, pod lesním komplexem Vlčiny, se blízko hlavní silnice Strakonice – Volyně, skrývá, za zelenou přírodní stěnou, zcela zapomenutá kaplička. Ještě jsou u ní patrné zbytky po pařezech dvou velkých lip, které, zcela duté a ztrouchnivělé, dožily před nějakými patnácti dvaceti lety. Pamětníci si na ně možná vzpomenou. Protože nepřátelští vojáci se většinou ukládali do společných hrobů na okrajích obcí nebo volně v krajině (v regionu dále např. Zadní Zborovice nebo Hlupín), dá se předpokládat, že jde právě o místo posledního odpočinku francouzských vojáků z roku 1742. Vojenské řemeslo bylo vždycky smutné a krvavé…

A co se současnými Zborovickými lipami, vyhlášenými jako stromy památné ? I přes absenci silného příběhu splňují všechny parametry pro vyhlášení památného stromu, takže není nutná žádná změna. Kaplička je opravena, stromy ošetřeny, svázány a na zavěšené pneumatice se dál mohou houpat malí Zborováčci. Jen obecní zastupitelé by mohli zvážit, zda by kapličce pod Vlčinami, spolu s celkovou úpravou „neviditelného“ místa, neslušela výsadba nových lip, aby jejich šumění dál přinášelo pokoj neklidným francouzským duším…

A rodová lípa hospodáře z Paračova ? Jako čtyřicetiletá zažívala se všemi velikou radost ze zrušení nevolnictví a o dvě generace později ještě větší ze zrušení roboty. To se pod ní možná i tancovalo a určitě zpívalo, protože v místě muzikantům zaslíbené to jinak nejde. Radost byla veliká. A pohřeb roboty definitivně stvrdila kaplička Svatého Martina na malém kamenitém návrší, nedaleko v polích, na půl cesty mezi Svaryšovem a Novou Vsí. Robotní nářadí pod ní bylo pohřbeno a jak jinak, vysazeny dvě lípy. Běhu času odolala jen jedna, ale elegantní, s obvodem kmene ke třem metrům, výrazná krajinná dominanta. Z druhé zbyl jen pařez s několika vyrůstajícími výmladky. Bylo by vhodné ten nejmohutnější vytvarovat do nového stromu a stávající lípu vyhlásit za památnou, jako Svaryšovskou robotní lípu.

Ještě o něco dále, za řekou Otavou, ve Slaníku, byla na oslavu zrušení roboty postavena Boží muka a lípy vysazeny dokonce čtyři. Na výrazném ale ještě více kamenitém návrší nad obcí. Pozdější zápis o této události praví:
„Je to košatá lípa na „Vršku“, od jara do zimy zelená, působí v našich srdcích radost, dojemná píseň zvonku útěchu a povznešení a Boží muka za humny vzbuzují v nás chvíle smutných vzpomínek a pokory. Jak by ta košatá lípa nepůsobila v našich srdcích radost ? Vždyť již její vysazení na vršku učiněno bylo na památku zrušení roboty a poddanství, které i obyvatele naší vesničky nemálo tížilo. Osazena byla ještě se svými čtyřmi družkami, které však následkem sucha zhynuly. Skoro s podivem jest, že i ona nepodlehla zkáze svých družek. Stojí uprostřed temene nevysokého vešku a vévodí celému Slanickému okolí. Její široké větve příjemně v létě stíní a proto scházejí se k ní za nedělních letních odpolední občané slaničtí, výměnkářovi i děti, aby na měkkém drnu nebo na podezdívce Božích muk odpočinuli a trávili zde, v živém a veselém rozhovoru, chvíle přátelské…“

A k takto citlivě zaznamenaným slovům slanické kroniky již není, z pohledu stromů, historie, současné pandemické situace, i samotného čtenáře, cokoli dodávat…

Soutěžní otázky č. 4
4.1. Kdy a kým bylo v českých zemích zrušeno nevolnictví a kdy a kým robota ? Byl mezi „zrušiteli“ nějaký příbuzenský vztah ?
4.2. Přibližně za kolik hodin dojedu autem nejkratší cestou z města Česká Lípa do města Český Dub a kolikrát při cestě přejedu hranice samosprávného kraje ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 7. dubna 2021, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 3. dílu:
3.1. Orkán musí mít rychlost nejméně 32,7 metrů za sekundu (118-119 kilometrů za hodinu). Stupnice rychlosti větru se nazývá Beaufortova stupnice podle britského kontraadmirála sira Francise Beauforta.
3.2. Podle pověsti se Jan Žižka narodil ve dvorci v Trocnově pod mohutným dubem. Husitským králem byl nazýván český král Jiří z Poděbrad, narozený 23.4. 1420. Bitvy u Sudoměře (25.3. 1420) se tedy nemohl zúčastnit ani teoreticky.

Výherci 3. kola: Josef Benada, David Ochotný a Eva Šťastná

Výherci, kteří si ještě nevyzvedli věcné ceny:
1. kolo: Viktorie Obendraufová, Karol. Pauknerová a Ivana Karasová
2. kolo: Lucie Krůtová, Jan Babka

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
31. března 2021