3. Husité z dubu vytesáni aneb Jak princezna k vodovodu přišla …

Žižkův dub v k.ú. Mladějovice (památný strom)
(obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 690 cm, výška cca 27 m, přibližné stáří 400 let, vyhlášena za památný strom 2000)
Dub Břeňka Švihovského v k.ú. Mladějovice (památný strom)
(obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 570 cm, výška cca 35 m, přibližné stáří 300 let, vyhlášen za památný strom 2004)
Dvojčata princezny Hedviky v k.ú. Mladějovice (památné stromy)
(obvody kmenů ve výšce 1,30 m nad zemí 510 a 490 cm, výška cca 28 m a 28 m, přibližné stáří 300 let, vyhlášeny za památné stromy 2004)


„Poutníče, který v předjarním čase zavítáš do této krajiny, ztaj dech a naslouchej. Nejsi v krajině ledajaké-nebude se vemlouvat do přízně tvého zraku sličností svého odění. I tvář její je přísná, nehybná, vzpomínající. Ani pláč čejčin ani pípání rackovo nejsou jejími jedinými hlasy v tom stálém soustředěném tichu. Ten nejpravdivější, který tě tu mocně ovane, dere se z hlubin a přesvědčivě hovoří teprve k duchu.Tady u Sudoměře se zaposlouchej, ať uslyšíš, čím hřmí vlna obzoru za hradbou staletých dubů a co říká ono náhlé výmluvné ztišení. Je to hlas ničím nepřehlušitelný….“(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.293 )

Staleté duby jsou jedním z poznávacích znamení široké údolní nivy řeky Otavy mezi Štěkní a Mladějovicemi. V části levobřežní, štěkeňské, pravidelně uspořádány v alejích zrušeného rybníka Buzov, v části pravobřežní, mladějovické, lemující hráze rybníků a napájecích stok, se soustředěním v bývalé Bažantnici (místně nazývaná Lužice). Obě části byly do roku 1919 ve vlastnictví Windischgraetzů, jednoho z nejbohatších šlechtických rodů Rakouska-Uherska. Generála Alfréda, který v revolučním roce 1848 potlačil české vlastenecké povstání v Praze, nemusíme mít rádi, ale jeho synu a vnuku stejného jména nelze upřít smysl pro dobré hospodaření, v souladu s potřebami krajiny. Možná i pod vlivem tzv. „Schwarzebergského hospodářského zázraku“, který v „přímém přenosu“ sledovali na sousedním Protivínském panství. Šlechtický život v nejvyšších knížecích kruzích vyžadoval totiž spousty peněz a k Windischgraetzům se ještě vrátíme…

Veškeré hospodářské snažení již tehdy sledoval z nadhledu obrovský dub blízko panské myslivny na hrázi Mlýnského rybníka v Mladějovicích. Údaje ze Soupisu památných stromů z roku 1941 uvádějí, že „Strom asi 25 m vysoký, se 4 m vysokým kmenem a mohutnou košatou korunou, vitální, s odhadovaným stářím 300 let. Obvod kmene u kořene činí 630 cm a v prsní výšce 540 cm. Je na něm zavěšen obraz Panny Marie, Josefa Pěstouna a Ježíše. Před obrazem je klekátko a do stromu připevněna svítilna“. O šedesát let později, při vyhlašování za památný strom už měl obvod skoro sedmimetrový. Následovalo komplexní ošetření, bezpečnostní vazba, ořez suchých větví, zakonzervování řezných ran a nedávno i rekonstrukce „svatého„ obrazu. Zatím bez klekátka pro prosebníky…

V současnosti je Žižkův dub, někdy také Dub Panny Marie, nejmohutnějším stromem celého strakonického regionu. Pověsti ho datují až do doby husitské a prý pamatuje slavnou bitvu u Sudoměře. Pokud ano, bylo by to právě dnes (25. 3. 2021) přesně 601 let, kdy přívrženci kalicha bojovali za odkaz pravdy Mistra Jana, který za ni položil život na kostnické hranici. Lid polem pracující, později historiky přejmenovaní na husity, tehdy na hrázi mezi rybníky Markovcem a Škaredým, vybojoval první a nikoli poslední vítěznou bitvu. Stávají velitel Břeněk z Dolan, velitel budoucí Jan Žižka z Trocnova, kněz Václav Koranda. S nimi dvanáct bojových vozů, devět jízdních koní a houfec o čtyřech stech duších “božích bojovníků”. Proti železem oděným strakonickým pánům z řádu johanitů a píseckému královskému vojsku…

Ozvěna slavného vítězství už navěky zůstala v paměti krajiny i lidí a zosobňovala sílu a statečnost předků. Ale až po vzniku samostatné republiky se bylo možno svobodně přihlásit k husitskému odkazu a proto je teprve od roku 1920 nepřehlédnutelnou dominantou území šestnáctimetrová kamenná socha Jana Žižky.
Do té doby plnil funkci neoficiálního “památníku” jiný, také zvaný Žižkův dub v blízké Bažantnici. Podle údajů ze Soupisu z roku 1941 asi dvacetimetrové výšky, obvodem kmene u rozvětvení 710 cm a stáří odhadem 600 let. Bohužel po něm zůstalo jen rozpadávající se torzo, jehož zbytky bylo možno nalézt ještě počátkem devadesátých let minulého století. Možná opravdu pamatoval sudoměřskou bitvu, na rozdíl od dnešního Žižkova dubu na hrázi, kterému odborníci hádají „pouze“ 400 let.

Zachoval se ovšem jeho soused, lidově nazývaný Zikmundův dub, asi 300 let starý a s obvodem kmene kolem 450 cm. Opět údaj z roku 1941. Ten během dalších let zmohutněl do obvodu 560 cm, ale jméno upadlo v zapomnění, spolu s výše zmiňovaným “Soupisem památných stromů”, který se teprve po roce 2000 nečekaně vynořil ve strakonickém muzeu. Ale to již dub, vyhlášený za památný strom, nesl jméno Břeňka Švihovského z Dolan. Určitě oprávněně, protože Zikmund tady nikdy nebyl, kdežto Břeněk na hrázi u Sudoměře položil život. Památný strom Břeňkův dub je součástí linie starých dubů při jihozápadním okraji Bažantnice, z nichž každý by bez problémů splňoval podmínky památného stromu, pravděpodobně vysazených na terénním hřbetu jako ochrana pozemku před erozní činností Cehnického potoka. Díky krytu okolní lužní vegetace není ale tak pohledově výrazný jako Žižkův dub na hrázi rybníka, od kterého je vzdálen vzdušnou čarou pár set (asi 340) metrů.

Další mohutné duby jsou po okolí nepravidelně rozprostřeny, většinou kolem napájecích rybničních stok. A některé i po zániku zůstávají v jiné formě okrasou slavného sudoměřského bojiště. Jako dub, vyvrácený smutně proslulou vichřicí se silou orkánu z 13. července 2011. Sochař Ivan Šmilauer z jeho pětimetrového kmenu během měsíce vyřezal čtyři dva a půl metru vysoké husitské válečníky, Břeňka, Jana, Mikuláše a Viktorina. Jsou uctěním odvahy a hrdinství čtyř stovek bojovníků ze slavné bitvy i symbolem čtyř pražských artikul, teoretického základu husitského hnutí. Panovala obava, zda se umělecké dílo nestane terčem vandalů, ale zatím zůstává příjemným vyhledávaným odpočinkovým a vzpomínkových místem, spojujícím minulost s přítomností.

Podobnou spojovací funkci zastávají i další dva obrovské a navzájem si velice podobné památné stromy, podél bývalé cesty z mladějovické hájovny k sudoměřským rybníkům. Protože souputníkem cesty je zajímavá technická památka, s ještě zajímavějším názvem, Vodovod princezny Hedviky, dostaly stromy jméno Dvojčata princezny Hedviky. Princezna není jen pohádkový pojem, ale oficiálně ho užívají dcery knížecích rodů. Otcem Hedviky, narozené 1878 ve Štěkni (zemřela roku 1918 v Tachově), byl kníže Windischgraetz III. a matkou kněžna Gabriela z Auerspergu (osudy kněžny a jejich dětí literárně zpracoval básník Adolf Heyduk ve smutné básni Běla, idyla z Pootaví v roce 1882). Jméno pravděpodobně obdržela jako pietní vzpomínku na otcovu první manželku, Hedviku z Lobkowicz, umírající jen dva roky po svatbě. Ale proč dostala „do vínku“ i ojedinělé rybniční zařízení zůstává otázkou...

Vodovod princezny Hedviky je totiž náhonová stoka, spojující Mlýnský rybník v Mladějovicích s rybníkem Šilhavým a Škaredým u Sudoměře. Technicky neobvykle řešený „majstrštyk“, využívající pro průchod terénní vlnou podzemní štolu. Jméno zlatým písmem potvrzuje pamětním kámen, ležící přibližně v polovině zachovalé dvouřadé dubové Knížecí aleje, původně vysazené jako propojení již několikrát zmiňované Bažantnice s bývalou oborou. Pro potřebu lovu, který k aristokratickému způsobu života neodmyslitelně patřil. Stejně jako k rybničnímu hospodaření náhonové stoky.

Až do podzimu roku 2013 si byly oba památné duby princezny Hedviky k nerozeznání podobné. Bohužel, poryv vichřice pohledově atraktivnější dvojče poničil odlomením obrovské kosterní větev, která sama o sobě mohla být vzrostlým stromem. Čas ránu sice „obrousil“, ale majestátnost pravidelné koruny je pryč. Jen pro úplnost, skutečná princezna Hedvika měla později čtyři děti, ale žádná dvojčata. Provdala se za maďarského šlechtice Szapáryho, Štěkeň vyměnila za uherskou pustu a zemřela v roce vzniku Československé republiky. Určitě se jí stýskalo v rovinaté krajině po vodních hladinách a prastarých dubech své domoviny. Lidem štěkeňského a mladějovického panství se ale po Windischgraetzech určitě nestýskalo…

Dnes v šumění zdejších památných dubů stále zní odkaz husitství. Posiloval národ v dobách nejtěžších a ve spojení s legionářskou statečností na něm vyrostla i svobodná Československá republika. V době vzniku s obrovským mezinárodním kreditem, v dějinných zvratech dvacátého i našeho století občas klesajícím, občas stoupajícím. Jak už to v historii chodí. Ale vždy s vědomím, že český národ má v Evropě pevné místo, které si musel vybojovat a rozhodně jí nic nedluží. Spíše naopak…

Soutěžní otázky č. 3
3.1. Jakou rychlost musí mít vítr, aby byl označen jako „orkán“? Podle koho je nazvána stupnice měřící rychlost větru ?
3.2. Pod jakým stromem se podle legendy narodil Jan Žižka ? Který český panovník získal přízvisko „husitský král“ a mohl se, třeba jen teoreticky, zúčastnit bitvy u Sudoměře ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 31. března 2021, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1. Květenstvím lípy je vrcholík a plodem lípy je oříšek.
1.2. Protože nekonfliktní a flegmatický král Vladislav Jagellonský neuměl příliš česky, na mnoho věcí odpovídal pouze „bene“, latinsky „dobře“. Proto získal přízvisko Král Bene, čili Král Dobře. Elegie jsou melancholicky, smutně a zádumčivě laděné básně nebo skladby.
2.1. Duběnka, jinak též hálka, je útvar kulovitého tvaru, vznikající na listech dubu působením blanokřídlého hmyzu, žlabatky dubové. V hálce se vyvíjí larva žlabatky.
2.2. Karel Klostermann (zemřel 16.7. 1923) nebyl pohřben ve Štěkni, ale v Plzni, na hřbitově Sv. Václava. Protože císař František Josef I. zemřel již 21.11. 1916, na jeho pohřbu promluvit nemohl.

Výherci 1. kola: Viktorie Obendraufová, Karolina Pauknerová a Ivana Karasová
Výherci 2. kola: Lucie Krůtová, Jan Babka, David Jakš

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
22. března 2021