2. Před dubem za dubem aneb Císař a písař…

Otavský dub v k.ú. Nové Strakonice (památný strom)
(obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 340 cm, výška cca 22 m, přibližné stáří 250 let, vyhlášena za památný strom 2004)
Štěkeňské duby v k.ú. Štěkeň (památné stromy)
(obvody kmenů ve výšce 1,30 m nad zemí 480 cm a 330 cm, výška cca 23 m a 23 m, přibližné stáří 200 let, vyhlášena za památný strom 2004)
Dub Karla Klostermann v k.ú. Štěkeň (významný strom)
(obvod kmene ve výšce 1,30 m nad zemí 390 cm, výška cca 29 m, přibližné stáří 150 let, vyhlášen za významný strom 2008)

„Šel jsem chvíli mezi poli a chvíli lesem, než jsem dospěl k bílému průčelí štěkeňského zámečku s červenými květy růží a fialovými kalíšky plaménků. Sestra fortnýřka v řeholním hábitu mne vpustila do parku, kde na lavičkách pod starými duby seděly stařenky, jedny se procházely po travnatých cestičkách a jiné se belhaly o holi, provázené některou ze řádových sester. Když kolem celého parku rozkvetou šeříky, rozevře se od balustrády nádherný pohled na „luznou Štěkeň“ s pozadím píseckých Hůrek nad Putimí, na aleje větrolamů v lukách od Nových Kestřan až k Sudoměři...“(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.282,283 )

V památných stromech naší republiky velikostí i dlouhověkostí jednoznačně dominují lípy a duby. Strakonicko není výjimkou i když přímo na katastrálním území města najdeme památný dub pouze jeden. V široké pravobřežní údolní nivě řeky Otavy, před zúžením do romantického Podskalí. Na okraji lužního remízku s několika jezírky, pár metrů od říčního proudu, proti osadě Nový Dražejov. Jezírka v prohlubních jsou zbytky po středověkém rýžování říčního zlata, které ale ani mohutný dub pamatovat nemůže. Roste si nenápadně sám, krytý okolními stromy a jen občasného návštěvníka náhle překvapí nečekanou majestátností.

Svou „chvíli slávy“ si užil v srpnových povodňových dnech roku 2002, kdy zůstal jakýmsi majákem uprostřed rozlehlého jezera mezi Dražejovem, Pracejovicemi a Střelou. Nespoutaná řeka, připomínající veletok, se valila dál na město, zmizel jez u hradu a pár centimetrů zbývala do zaplavení nového mostu. Normální průtok Otavy ve Strakonicích je kolem 20 kubických metrů za sekundu, při hloubce asi půl metru. O povodni to bylo zhruba 400 kubických metrů za sekundu a hloubce 4,65 m!

Ještě rozlehlejší jezero ovšem dokázala Otava ve stejné chvíli vytvořit v ploché údolnici od Hajské a Slaníka až k Sudoměři a Novým Kestřanům, nejlépe viditelné právě z teras štěkeňského zámeckého parku, v souladu s úvodním citátem Ladislava Stehlíka. Vodní plocha zvýraznila lokalitu Buzov s geometricky členěnými liniemi dvouřadých dubových alejí, vysazených hospodářsky smýšlejícím šlechtickým rodem Windischgratezů na místě původního rozlehlého rybníka. V polovině devatenáctého století se mělký nevýnosný rybník Buzov změnil v kvalitní louky pro ovce a skot a dubové aleje olemovaly odvodňovací stoky a promenádní cesty pro kočárové čtyřspřeží generála „s bílou čepicí…“ Dnes jsou dubové aleje vyhlášeny evropsky významnou lokalitou jako Přírodní památka Štěkeň, kvůli výskytu vzácných „dřevomilných“ druhů brouků, vázaných právě na staré stromy a množství drobného ptactva.

Když v roce 1848 generál Windischgraetz z petřínských a vyšehradských výšin bombardoval vzbouřenou Prahu, byl jeho rod téměř osmdesát let vlastníkem prosperujícího štěkeňského panství. Po napoleonských válkách došlo k empírově klasicistní úpravě zámku, ale největší změnou prošel park. Pravidelné stříhané baroko nahradila rozevlátá anglická kompozice romantického krajinářského parku, svažujícího se k řece. Blízké okolí zámku ozdobily vzácné listnaté dřeviny a dokonce až z ostrova Madeira dovezené duby před jeho parkové průčelí.

Stále ještě v roce 1848 nastupuje na rakouský trůn osmnáctiletý císař František Josef I. a v malém městě Haag am Hausruck, v rodině lékaře Klostermanna, brouká v kolébce malý Karel. Za dvanáct let se jeho otec stane osobním doktorem neoblíbeného generála Windischgraetze a celou rodinu přestěhuje na štěkeňský zámek. Krásnou pootavskou krajinu si chlapec Karel navždy zamiluje a poměrně brzký konec dvouleté tatínkovy lékařské zámecké idyly hodně obrečí. Během života se alespoň do Štěkně často vrací na letní byt. Na sklonku života dokonce trvale bydlí přímo na zámku, jako „pan rada“, uznávaný plzeňský profesor němčiny a neméně uznávaný český spisovatel. Často sedává pod duby z Madeiry, většinou s perem v ruce. Připomínají mu, že své mladistvé literární výtvory skrýval za pseudonym Doubravský. Červánky mého mládí pojmenuje svá vzpomínání a je tu natolik šťastný, že chce být ve Štěkni pohřben…

Kdyby léto roku 1905 netrávil ve Zlivi „na Blatech“, mohl se tu osobně potkat právě s Františkem Josefem I., ubytovaným ve štěkeňském zámku u „svého“ generála, v rámci rozsáhlých několikadenních vojenských manévrů. Císař a „písař“. Zdali by pod šumícími korunami nalezli společnou řeč na složité otázky rakousko uherského mnohonárodnostního soustátí.…? Navíc když na dveře právě klepala diplomaticky připravovaná anexe Bosny a Hercegoviny, jedna z pozdějších příčin první světové války, po které už bylo všechno navždy jinak…? Těžko říci, císař a „písař“ se minuli, aby se několikrát symbolicky potkali až o více než století později na slavnostech ve Štěkni, vrcholících oslavou 700. výročí založení Městyse Štěkeň (2018) a 100. výročí vyhlášení a založení samostatné Československé republiky.

Její vznik přinesl štěkeňskému panství historické prvenství, když tu byla, jako na prvním šlechtickém velkostatku v Čechách provedena v roce 1919 pozemková reforma. Majitelé, stále ještě Windischgraetzové, účelově (ale v konečném důsledku se přepočítali) směnili celý zámecký areál s církevním řádem Institutum Beatae Mariae Virginis (Institut Blahoslavené Panny Marie), známějším v Čechách jako Ústav anglických panen, který v něm zřídil školu pro dívky. Po roce 1948 byla škola změněna na domov důchodců, kde řádové sestry zůstaly jako ošetřující personál. I když musely v roce 1985 odejít, v rámci restitucí v devadesátých letech jim byl majetek vrácen. Nyní se, jako členky řádu Congregatio Jesu, starají o své nemocné sestry a řádně pečují i o park, v horní části s malým řádovým hřbitovem.

Stranou nezůstává ani péče o stromy. Zdravé silné plazivé duby z Madeiry, sklánějící větve až k zemi jako velké houpačky, byly v roce 2004 vyhlášeny za památné stromy. A brzo je dozdobila i kaplička Panny Marie ve stylu Božích muk. Volně přístupný park nabízí posezení na kamenných lavičkách i rozjímání u kostela Svatého Mikuláše, opět s malým hřbitůvkem. Nabízí se otázka, proč památné štěkeňské duby nenesou spisovatelovo jméno? Vysvětlení je jednoduché a docela prozaické. Protože v roce 2004 bylo zkrátka ještě příliš brzo.

Přestože štěkeňští patrioti zahájili proces „znovuobjevení“ šumavského romanopisce a povídkáře již v roce 2000, otevřením tzv. Památného pokoje v zámku, obnovením Klostermannovy stezky (2001), umístěním pamětní desky na rodném domě v Haagu nad Hausruckem (2005) a dalšími aktivitami, přelomovým se stal až rok 2008, vyhlášený jako Rok oslav výročí Karla Klostermanna (160 let od narození a 85 let od úmrtí). Opět se konal zájezd do rodného města, velká slavnost na zámku, návštěva francouzských příbuzných, vydání knížky Dvě gardy a strakonický pivovar uvařil skvělé tmavé pivo Klostermann, dodnes sklízející úspěchy na pivních festivalech.

Při slavnosti na štěkeňském zámku, spojené s posvěcením nového praporu městyse Štěkeň, ale nakonec došlo i na stromy. Jako významný strom byl pasován pyramidální (sloupovitý) kultivar dubu letního při severní straně zámku. Pod jménem Dub Karla Klostermanna, protože spisovatelův pobyt určitě pamatuje. Na rozdíl od rozložitých památných dubů před zámkem, se sloupovité (fastigiátní) kultivary dubů vyznačují elegancí. Strom, jakoby spínající větve k nebi, se podobá už téměř zmizelým štíhlým topolům kolem silnic.

Kategorie významný strom je spíše symbolická záležitost, nemá oporu v zákoně a velmi často jde o předstupeň k vyhlášení památného stromu. Vždy ovšem záleží na stanovisku vlastníka, zda si přeje památný strom vyhlásit, protože pak musí počítat s určitými omezeními a povinnostmi. Pokud je vlastníkem obec, je situace vždycky jednodušší. Ve Štěkni se přímo nabízí u mohutného a esteticky jedinečného dubu blízko náměstí nad restaurací. Obecní pozemek, obvod kmene hodně přes tři metry, pravidelná koruna, vitalita a vzpomínky na dobu, kdy do hospůdky za Karlem Klostermannem jezdíval z Písku „na viržinko“ profesor a básník, „Pootavský slavík“ Adolf Heyduk. Pro vyhlášení památného stromu ideální předpoklady...

Z celého dnešního povídání je zřejmé, že přírodně krajinářsky velmi citlivě pozměněné území, památkáři nazývané Krajinná památková zóna Štěkeňsko, včetně samotného městečka, je jedinečným koutem jihočeské přírody, v níž památné a významné stromy spoludotvářejí historickou paměť, kterou si žádný národ nesmí nechat brát. Kdo si nepamatuje svou minulost, musí si ji prožít znovu… A to je velké varování…

Soutěžní otázky č. 2
2.1. Co jsou to „duběnky“ ?
2.2. Byl nakonec Karel Klostermann pohřben ve Štěkni ? A promluvil na jeho pohřbu císař František Josef I. ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 24. března 2021, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
16. března 2021