10. Přírodní památka Smyslov a PP Kadovský viklan aneb Mokrosuchou loukou do Kamenného království…

PP Smyslov
výměra: 6,67 ha
katastrální území: Pole
nadmořská výška: 460 – 464 m n.m.
vyhlášení: 1990

PP Kadovský viklan
výměra: 0,12 ha
katastrální území: Kadov u Blatné
nadmořská výška: 506 – 508 m n.m.
vyhlášení: 1985

„Od tohoto ptačího království jdeme polní cestou k Poli, vesnici s překrásnou renesanční tvrzí, jež se bělá svými bohatými štíty. Na okolních kamenitých drahách se odbývaly „kočičí sněmy“ a podle vyprávění starých lidí nebývalo prý radno dostat se do blízkosti tohoto sněmování, skýtajícího chodcům mnohá nebezpečí. Zanedlouho spatříme siluetu Kadova s kostelní bání a neogotickou hrobkou bývalých majitelů lnářského panství, baronů z Lilgenau, kterou zastiňuje architektonickým půvabem renesanční štít staré tvrze Řesanických z Kadova, přestavěné na sýpku.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41-42)

Jedno z nejkrásnějších míst celých jižních Čech se rozkládá v prostoru mezi Blatnou, Tchořovicemi, Kadovem a Zábořím. Rybniční soustava na Smolíveckém, Páleneckém a Mračovském potoce, z východu ohraničená lesními komplexy Kupcovy a Hora, spoluvytvářejí na malém prostoru charakteristickou krajinu Blatenska. Malebnou, melancholickou, přívětivou a přemýšlivou. Přes dvacet let plánovanou k vyhlášení jako Přírodní park Pálenec. Nekonečné tmavé brdské hvozdy ze severu se již definitivně změnily na lesy světlejší, kromě buku i s olšemi, břízami a duby, rozvolněné hladinami rybníků. Jen tady mohly vzniknout typické hospodářské stavby – hajnice, kombinace lesnické hájovny, rybářské bašty a hospodářské usedlosti. Němí svědkové historických změn celého území a dnes navíc význačné orientační body všudypřítomné turistiky.

Hajnice u rybníka Smyslov, který se světu naposledy výrazněji připomněl protrženou hrází v květnu 2016, například avizuje blízkou přítomnost jedinečného zvláště chráněného území, Přírodní památky Smyslov. Vyhláškou Okresního národního výboru Strakonice z roku 1990 definovaného jako „Komplex balvanitých pastvin a vlhkých luk, který je reprezentativní ukázkou typické krajiny Blatenska“. Publikace Chráněných území České republiky, díl osmý, Českobudějovicko, popis upřesňuje jako: „Komplex balvanitých pastvin a vlhkých luk mezi rybníky Smyslov a Jezero Smyslov, s množstvím vzácných a ohrožených rostlinných druhů, se specifickou luční avifaunou a početnými populacemi několika druhů obojživelníků“. Hlavním předmětem ochrany je zachovaná škála lučních společenstev, typických pro extenzivní harmonickou kulturní krajinu Blatenska, respektive celé geologické oblasti středočeského plutonu.

Laicky řečeno, se mezi rybníky Smyslov a Jezero Smyslov zachoval zbytek původní zemědělské krajiny Blatenska, kvůli nedostupnosti a špatné obhospodařovatelnosti prakticky nedotčený zemědělskými velkovýrobními experimenty druhé poloviny 20. století, včetně tolik populárními melioracemi. Díky částečné podmáčenosti, roztroušeným žulovým balvanům i poloze na rozhraní jižních a západních Čech, byl většinou využíván jako pastvina. Případně jako jednosečná louka, dnes jedinečná vzájemným prolínáním vlhkomilné a suchomilné, pro Blatensko kdysi běžné vegetace. Botanický průzkum v roce 1995 prokázal přítomnost 250 druhů rostlin, z toho 19 chráněných Vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Pozoruhodný je například výskyt dvaceti druhů rodu Carex, tedy ostřic. Například trsnatá, třeslicovitá, šedavá, jarní, dvoumužná, ježatá, štíhlá, srstnatá, bledavá, stinná, liščí, bleší, zaječí… Botanik, milující ostřicovité bude na vrcholu blaha, ale většinu prostých návštěvníků více osloví barevné květy.

Fialových prstnatců májových i vstavačů kukačky a barevně podobných všivců a zábělníků bahenních. Nebo sice bíle křehkých tolijí a ptačinců, přesto obou také „špinavě“ bahenních. Raritou je přírodní bonsai, vrba rozmarýnolistá, krčící se u balvanů, a rozmanitost území potvrzuje suchomilný jalovec. Po ukončení pastvy a sečení nastala obvyklá situace, návrat do přírodního stavu zarůstáním náletovými dřevinami a třtinou křovištní. Hlavní úkol odborného manamegentu pro zachování druhové rozmanitosti proto spočívá v sečení a mýcení zarůstajících ploch. Větším problémem, nejen Smyslova, je ovšem postupný úbytek spodní vody a vysychání. Byliny zatím, s podporou nově budovaných jezírek z grantů MŽP, zvládají, ale nepřehlédnutelný je totální úbytek ptáků bahňáků. Kdysi běžní bekasína otavní, vodouš rudonohý a břehouš černooocasý, už se tu nezastaví ani na tahu, o hnízdění ani nemluvě. Ticho zachraňují alespoň nenápadní zpěváčci, bramborníček a linduška, doplnění „obojživelným triem“ rosničky zelené, blatnice skvrnité a skokana ostronosého. První z tria ve slušivém zeleném semišovém kabátku, druhý ve skvrnitém a třetí, v období páření dokonce v kabátku modrém.

Co narůstající deficit vody udělá s Přírodní památkou Smyslov je ve hvězdách. Projekty za miliony korun, spolufinancované Evropskou unií a Státním fondem životního prostředí ČR, pro rozvoj mokřadní a vodní vegetace, s vytvořením podmínek pro existenci živočichů vázaných na periodické tůně, přinesly ve třech fázích více než deset tůní. Což ale zároveň nastoluje otázku uměřenosti, protože chráněné území zásadně mění svůj charakter, díky němuž bylo kdysi vyhlášeno. Je na posouzení odpovědných míst, zda by nebylo vhodnější směřovat nemalé finanční prostředky do přírodně krajinářsky „degradovaných míst“, kde by mohly vznikat nové, pro přírodu přínosné a celospolečensky žádoucí biotopy. A stávající chráněná území udržovat nastaveným odborným manamegentem.

Po návštěvě Smyslova, s relativně malými žulovými balvany, se turistům přímo nabízí přechod nebo přejezd do vzdušnou čarou necelé tři kilometry vzdáleného Kadova, za jejich grandiózním příbuzným. Ve stínu dubového hájku vedle obecního úřadu, se skrývá nejmenší, ale zároveň asi nejpopulárnější a nejznámější přírodní památka strakonického okresu. Kadovský viklan. Granodioritový, zjednodušeně žulový balvan, tvarem připomínající čočku, s výškou dva metry, třímetrovým průměrem, jedenáctimetrovým obvodem, vše o váze téměř 30 tun. Geologická definice říká, že viklan je “ … oblý skalní blok nebo balvan, spočívající nepatrnou plochou na svém původním podloží, takže ho lze rozkývat.“

Výstižné slovo poprvé použil světově proslulý český geolog, kutnohorský rodák Jan Erazim Vocel (1802-1871) právě pro balvan kadovský. Blatensko by se pohádkově klidně mohlo jmenovat Kamenné království. „Kamenné“ pastviny, kamenné mísy, spoustu kamenolomů, bizarní kamenné sestavy typu „Zkamenělé krávy“ u Zámlyní, „Čertova kamene“ v Blatné nebo „Čertova náramku“ opět u Kadova. Dlouho panoval názor, že kamenné výtvory mají na svědomí naši pohanští předkové v rámci rituálních náboženských praktik. Erazim Vocel svůj souhlasný názor deklaroval v díle Kamenné pomníky pohanských věků.

Dnes již víme, že příroda je mocnější čarodějka než praslovanští šamané. Kouzelníky jsou v tomto případě mechaničtí činitelé. Voda, dešťová nebo sněhová, proniká do skalního masivu a mráz kamenný blok postupně rozštípe. Vítr vzniklé bloky miliony let mechanicky tvaruje například drobným pískem. Ve výsledku je blok spojen s mateřskou skálou jen úzkou stopkou, případně úplně oddělen a může se na podloží kolébat. Pozn..: Nezaměňovat s tzv. bludnými (eratickými) balvany, zůstávajícími v terénu po ústupu ledovce, který je přinesl“. Kolébání viklanu se promítá i do světových jazyků. Angličané jej nazývají „balanced rock“, Francouzi „roche tremblante“, Němci „wackelstein“ a Rusové měkce „kačajuščijsja kameň“.

Kadovští byli na svůj kámen hrdi. Kronika z 19. století přímo píše:„U farského pole ve vršku řečeném Hendrichových,východně od Kadova, spatřuje se balvan žulový, nazvaný „viklan“. Krychlový obsah jeho obnáší 10,893 metrů krychlových a jeho váha jest 294 centů metrických. Kámen ten spočívá prostředkem svým na ostrém výběžku ze země vystupující skály a sice tak, že se s ním dost lehce pohybovati dá, ale shoditi se nemůže“. Traduje se, že malí chlapci kámen roztáčeli pro potěšení hostů rukou, ale poslední věta dráždila urostlé chasníky. Zatímco horažďovičtí dragouni ho v třicátých letech 19. století jen rozkývali, vojákům císaře Františka Josefa se ho po císařských manévrech 1893 podařilo z lůžka už vyhodit. Čímž se stal obyčejným ležícím kamenem a místní kameníci začali okamžitě tesat dodnes patrné kapsy na klíny, aby jej rozštípli a zužitkovali. Jen zásahem blatenského hejtmana a určitě dost neradi museli svůj malý lom na kraji vsi opustit.

Jisté je, že vyvalením z lůžka ztratil kámen svou geologickou hodnotu, což kniha Slepé uličky archeologie z r. 1977, shrnuje větou, „.Nepodařilo se dragounům, podařilo se jiným. Dnes už je viklan dávno zničen.“ Ale jiného názoru byl šikovný strakonický inženýr Pavel Pavel. Zatímco svět jej zná jako „rozpohybovače“ černých mnohatunových soch na nekonečně vzdáleném Velikonočním ostrově, pro kadovské zůstává zachráncem „jejich“ kamene. Zpět do lůžka se mu podařilo viklan umístit poprvé roku 1983. Pouze za pomoci sochorů, pák, lidských rukou nadšenců a důvtipu. Sláva veliká a zasloužená ve všech sdělovacích prostředcích. Obnovená geologická atrakce se o dva roky později stala přírodní památkou, ale to vandalům nevadilo. Roku 1987 následovalo nové usazení, pro jistotu se zajištěním klíny. Ale ani klíny nestačily… Třetí „repatriace“ proběhla roku 1997 a poslední 2003. To již pomáhaly i hevery a kámen byl usazen způsobem, neumožňujícím opětovné vyhození. Ale trochu rozkývat stále jde. Stačí znát správné místo. A ten pocit, když se vám pod rukou kolébá třicetitunový cvalík…

Z iniciativy obecního úřadu následně (2004) vznikla šestikilometrová Naučná stezka okolím viklanu. Začíná nedaleko Přírodní památky Smyslov. Na třinácti zastaveních nabízí kromě viklanu obětní kameny, skalní mísy a Malý i Velký čertův náramek. Velký až u osady Slatina na Horažďovicku, kde na chalupě ráda odpočívala oblíbená herečka Helena Růžičková. Ostatní zastavení se týkají lesa, zvířeny, rybníkářství, luk a pastvin i místní historie. Zachycují zdejší kouzelnou a jedinečnou krajinu takovou, jakou bychom ji chtěli vidět i za deset, dvacet nebo sto let. Při podrobném prostudování vidíme, jak moc jsme se na ní provinili a kolik věcí musíme napravit. Hlavně se trapně nevymlouvat na dědictví minulosti, protože za posledních třicet let jsme dopokazili co se dalo a víme o tom. Právě probíhající světová pandemie, z hodiny na hodinu přinášející období “velkého klidu“, by mohla být žádoucím myšlenkovým přelomem…

Soutěžní otázky č. 10
10.1. Kde se nachází největší viklan a kde největší bludný balvan České republiky ?
10.2. Co je rozmarýna, pro kterou šel zahradník do zahrady s motykou a odkud vzala své jméno ?

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Mohl si Jan Erazim Vocel zpívat, aniž by lhal, „Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory koudelníkův syn…. „ ?

Na otázky 10. dílu lze odpovídat do středy 29. dubna 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 9. dílu:
9.1. Nejstarším chráněným územím je Žofínský prales(vyhlášený 1838). Nejstarší CHKO je Český ráj (1955) a nejstarším NP je Krkonošský (1963).
9.2. Prvním ptákem roku byla 1992 vlaštovka obecná, racek chechtavý jím byl 2008 a rybák obecný zatím Ptákem roku nebyl.

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Na „loupačku“ jsou brambory vařené ve slupce. Pro konzumaci se oloupaly a podávaly s kouskem másla, se solí a s mlékem nebo s podmáslím. Karel IV. (1316-1378) tenhle recept nepoznal, protože brambory se objevily v Evropě až v 16. století.

Výherci 9. kola: Matyáš Červenka, Sedláček (ZŠ Štěkeň) a Věra Brejchová

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Michal Fulín, Josefína Holá, Matyáš Hradský a Simča Kramlová
Výherci 4. kola: Tadeáš Němejc, Silvie Chadová a Jiřina Dobešová
Výherci 5. kola: František Kohout, Diana Marešová a Jana Svobodová
Výherci 6. kola: Jindřich Lukeš, Žaneta Rozhonová a Alena Košáková
Výherci 7. kola: Ivana Matějovicová, Mathew Fiche a Patrik Smrž
Výherci 8. kola: Zdena Hradská, Ester Vávrová a Hana Kohoutová

Ceny je již možno vyzvednout na MěÚ Strakonice, odboru životního prostředí, 3. patro, číslo dveří 6312 (budova Komerční banky na rohu Velkého náměstí, vchod na úřad z ulice Na Stráži). Vždy v úřední dny.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
22. dubna 2020