9. Přírodní památka Nový rybník u Lnář a Pastvina u Zahorčic aneb Probuzení lásky k domácímu kraji…

PP Nový rybník
výměra: 34,40 ha
katastrální území: Lnáře
nadmořská výška: 459 – 461 m n.m.
vyhlášení: 1933

PP Pastvina u Zahorčic
výměra: 1,60 ha
katastrální území: Zahorčice u Lnář
nadmořská výška: 489 – 491 m n.m.
vyhlášení: 1985

„Procházím lesem k Novému rybníku, známému ornitologům pod jménem Ostrov racků, který je jejich největším soustředištěm. Toto kamenité a bažinaté místo hostí kromě racků i některé druhy kachen a malých roháčů, o nichž je známo, že svá nápadně bílá vajíčka přikrývají trávou před blížícím se nebezpečím. Racčí pípání tu můžeme slyšet už v polovině března a netrvá dlouho, kdy hnízdo vedle hnízda se se hemží malinkými racky, jimž stačí den života, aby se mohli samostatně pustit na vodu. Jednou ročně zde provádějí pracovníci ornitologického oddělení Národního muzea kroužkování racků…“(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41)

Silvestr bývá většinou symbolem radosti a veselí. V roce 1933 se navíc stal zásadním dnem pro republikovou ochranu přírody. Výnos Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 31. prosince 1933, č.j. 143.547 V, o ochraně přírodních památek, tzv. Silvestrovský výnos, totiž představil soupis do té doby existujících chráněných území Československa. Při absenci zákona na ochranu přírody, mohlo být dosud chráněné území zřízeno buďto dohodou s vlastníkem pozemků nebo od roku 1919 v rámci probíhajících pozemkových reforem. Výnos byl sice jen úředním soupisem k informaci profesorských a učitelských sborů, ale protože byl vydán nejvyšší autoritou státní ochrany přírody, začal být brán jako výnos zřizovací.

„Normální učebné osnovy pro obecné (ľudové) školy ukládají, aby žactvo bylo vychováváno k lásce k přírodě, k chápání její zákonitosti a krásy, k probuzení lásky k domácímu kraji, k národu a k naší vlasti – Československé republice, k poučování o památkách přírodních a kulturních a k pěstování smyslu pro jejich ochranu.“ Vlastenectvím, sebevědomím a rozumem prodchnuté věty Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky, zdůvodňující soupis sto osmi přírodních památek, nejcennějšího přírodního bohatství mladé republiky. Převažovaly pralesy a geologické útvary, ale neztratila se ani rybniční území. V jižních Čechách se soupis týkal například novohradského pralesa Hojná Voda, Boubínského pralesa nebo šumavských ledovcových jezer.

A v našem regionu Nového rybníka u Lnář, uvedeného a tím pádem o Silvestru 1933 vyhlášeného za chráněné území. Jako jedna z prvních státních přírodních rezervací v republice na ochranu hnízdišť vodního ptactva. Zde konkrétně racka chechtavého a rybáka obecného. Ještě v polovině 19. století byl racek lovným ptákem a početné populace trpěly i nekontrolovatelným sběrem vajec. V období první republiky byl ale velmi vzácný a blízká Národní přírodní rezervace Řežabinec u Ražic původně vznikla také na jeho ochranu. Do 80. let minulého století se stavy zvyšovaly a v paměti zůstávají stovky sněhobílých nenasytných racků na zoraných polích. Následoval opět populační ústup. Menší kolonie se zachovaly na Českobudějovicku a Třeboňsku, největší zůstala věrná Řežabinci.

Podobně společenským ptákem je i rybák obecný, pro eleganci a vykrojený ocas nazývaný „mořská vlaštovka“. Hnízdí v menších koloniích, třeba na štěrkových ostrůvcích nebo vypuštěných dnech nádrží a nebrání se spoluvytváření hašteřících společenstev s racky, s nimiž je často zaměňován. Ostrov racků uprostřed Nového rybníka byl typickou ukázkou takové symbiózy. Větší společenství se snáze vypořádá s predátory i včas zaregistruje případné nebezpečí. Obě populace ale postupně ubývaly až ostrůvek osiřel. Rackové i rybáci si našli vhodnější hnízdiště a nejstarší chráněné území okresu se o svou existenci začíná obávat. První návrhy na zrušení zákonné ochrany spadají do roku 2011, ale zatím nebyly vyslyšeny. Cestou by mohlo být i spojení se sousední Přírodní rezervací Hořejší rybník s bažantnicí, oddělenou pouze hrází Nového rybníka s obrovskými duby. Chráněnému ptactvu by bylo určitě jedno, zda se koupe v přírodní rezervaci nebo v přírodní památce.

Když jsme u chráněného ptactva… Okresní úřad Strakonice v roce 1996 představoval přírodní památku Nový rybník u Lnář v ekologicko osvětovém cyklu „Toulky po přírodních krásách Strakonicka“. Mimo jiné s informací, že při troše štěstí tu návštěvník může spatřit exotického návštěvníka, chráněného kormorána velkého. Mohutného černého ptáka se žlutým zahnutým zobákem. Během uplynulého čtvrtstoletí se ovšem exotický návštěvník změnil v palčivý problém jihočeského rybářství. Z jedinců se stala několikasethlavá hejna, při jarních a podzimních tazích decimující rybí obsádky. Takovým neúnosným způsobem, že i přes finanční kompenzace rybářům, byl kormorán velký v roce 2013 vyškrtnut ze seznamu zvláště chráněných živočichů, aby bylo možné jeho rychlejší a účinnější tlumení. Souboj s rybáři ovšem pokračuje dál a ochrana přírody tady těžce zaspala.

Pozn.: Pokud se Vám zdá, že něco podobného se v současnosti odehrává s chráněným a stále se rozšiřujícím vlkem obecným, kdy chovatelům ovcí v některých horských oblastech jsou vypláceny vysoké kompenzace za stržená zvířata, ale vlk se kvůli ochraně přírody tlumit nemůže, jde o podobnost čistě náhodnou…

Z hráze Nového rybníka se proto čas od času ozývají výstřely, „vítající“ nezvané požírače ryb. Pamětníkům mohou vyvolávat vzpomínky, kdy se přímo tady, v přírodních kulisách, odehrálo jedno ze závěrečných dějství druhé světové války. Na demarkační linii Plzeň – Nepomuk –Lnáře – Blatná – Písek -České Budějovice, předali 12. května 1945 zástupci americké armády sovětským vojenským úřadům generála Andreje Andrejeviče Vlasova. Velitele tzv. „vlasovců“, oficiálně Ruské osvobozenecké armády (ROA), vzniklé na podzim 1944 a bojující po boku fašistického Německa. Hladina rybníka a květnové slunce ve světle zelených korunách dubů byly poslední generálovou vzpomínku na svobodu. Zrada ve válce se neodpouští, ani když se na poslední chvíli vykupuje dobrými skutky…

Zatímco na hrázi Nového rybníka u Lnář se v květnu před třičtvrtě stoletím psaly světové dějiny, na louce u Sychrů rybníka, mezi Zahorčicemi a Předmíří, pět kilometrů severněji, právě kvetl vstavač májový a život šel ustáleným rytmem. Zdejší pastvina, podobně jako řada jiných, byla kdysi odlesněná plocha s kamenitou půdou, nevhodná pro pěstování polních plodin, využívaná hospodářskými zvířaty. Proto jsou vzniklá rostlinná společenstva odolná proti okusování i sešlapávání a umožňují existenci světlomilných druhů rostlin. Zdejší typ louky se odborně nazývá loukou bezkolencovou, což je společenstvo nehnojených jednosečných luk na zamokřených půdách, s typickým zástupcem bezkolencem modrý. U Zahorčic navíc s výskytem specifické entomofauny, včetně vzácných motýlů a avifauny, reprezentované zahnízděním lindušky luční nebo bramborníčka hnědého.

Již v roce 1985 dostatečné důvody pro vyhlášení zvláště chráněného území, Přírodní památky Pastvina u Zahorčic. Jenže pastva postupně skončila a díky vystupujícím žulovým balvanům bylo problematické i sečení. Situaci ihned využily náletové dřeviny a expandující třtina křovištní, množstvím odumřelé hmoty postupně dusící vše ostatní. Tedy i řadu vzácných a chráněných rostlin vlhkých kamenitých luk severního Blatenska. Hořec hořepník s tmavě modrými zvonkovými kalichy, zdaleka viditelný upolín nejvyšší se žlutými bambulkami květů a vysoký hladýš pruský patří k nejvzácnějším. Situaci zachránil odborný manamegent, spočívající ve vysekávání a odvozu třtiny a likvidace náletových keřů, takže Pastvina u Zahorčic opět vrací návštěvníka do méně uspěchané doby, kdy večerní klekání svolávalo z pastvy a brambory se často jedly speciálně upravené tzv. „na loupačku“.

Chráněná území severního Blatenska podporují osobité kouzlo krajiny, v brzkém jaru ošperkované bělostně kvetoucími trnkovými pásy a historickými souvislostmi svádějící k přemýšlení a úvahám. O zemi, která nás živí. O vlastenectví, které není nacionalismem. O vydávání lži za pravdu. O selském rozumu, ztraceném v informačních pralesích a politických hašteřeních… Je dobré chodit do přírody…

Soutěžní otázky č. 9
9.1. Jaké je nejstarší chráněné území, nejstarší CHKO a nejstarší NP v ČR ?
9.2. Byl racek chechtavý nebo rybák obecný někdy Ptákem roku, vyhlašovaným Českou ornitologickou společností ? Kdo a kdy byl vůbec prvním Ptákem roku ?

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: V čem spočívá speciální úprava brambor tzv. „na loupačku“ a čím si ji ještě vylepšoval Otec vlasti, císař Karel IV. ?

Na otázky 9. dílu lze odpovídat do středy 22. dubna 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 8. dílu:
8.1. CHKO Brdy byla vyhlášena k 1. 1. 2016. Ve znaku má raka kamenáče a sídlo Správy CHKO je v Jincích.
8.2. Per aspera ad astra je rodové heslo Hildprandtů z Ottenhausenu. Ve volném překladu Drsnou cestou ke hvězdám, v rodovém překladu Přes překážky ke vznešenosti.

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Špatně. Rodiče nepřáli nerovnému vztahu. Purkyně a Adelaida zůstali jen v písemném kontaktu. Adelaida tragicky zahynula v roce 1846. Bylo jí 46 let a uhořela, když se na ní při pečetění dopisu horkým voskem vzňaly šaty.

Výherci 8. kola: Zdena Hradská, Ester Vávrová a Hana Kohoutová

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Michal Fulín, Josefína Holá, Matyáš Hradský a Simča Kramlová
Výherci 4. kola: Tadeáš Němejc, Silvie Chadová a Jiřina Dobešová
Výherci 5. kola: František Kohout, Diana Marešová a Jana Svobodová
Výherci 6. kola: Jindřich Lukeš, Žaneta Rozhonová a Alena Košáková
Výherci 7. kola: Ivana Matějovicová, Mathew Fiche a Patrik Smrž

Ceny budou k vyzvednutí, ihned po znovuotevření úřadu pro veřejnost, na MěÚ Strakonice, odboru životního prostředí, 3. patro, číslo dveří 6312 (budova Komerční banky na rohu Velkého náměstí, vchod na úřad z ulice Na Stráži).

Děkujeme za pochopení.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
15. dubna 2020