8. Přírodní památka Blatná a PP Závišínský potok aneb Zlaté písky Podbrdí…

PP Blatná
výměra: 43,87,6 ha
katastrální území: Blatná
nadmořská výška: 440 m n.m.
vyhlášení: 2013

PP Závišínský potok
výměra: 7,6 ha
katastrální území: Újezdec, Tisov
nadmořská výška: 500 – 495 m n.m.
vyhlášení: 2015

„Miloval jste stromy, zušlechtil zámecký park, zřídiv v něm umělou jeskyni a skály, které tam možno spatřit podnes. Věřte, nevymyslil jsem si setkání s ohromným broukem roháčem na dřevěném můstku, vedoucím k parku, ale řekněte sami, proč právě se mi zjevil při purkyňovském vzpomínání a proč při pohledu na osamělý prastarý dub, rozehraný prvními krůpějemi teplého letního deště, mne z ničeho nic napadlo vypočítat množství vody zachycené v jeho listoví.. “
( L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Františku Hildprandtu z Ottenhausenu patří úvodní citát ze Země zamyšlené Ladislava Stehlíka, svobodnému pánu, jehož rod v roce 1798 zakoupil panství Blatná a zasloužil se o vytvoření přírodního krajinářského parku u romantického vodního zámku. Co by říkali mocní Bavorové, zakládající ve 13. století na skalnatém výchozu močálovitých blat řeky Lomnice pevný románský hrad, na dnešní parková zákoutí a procházky maminek s kočárky i ratolestmi mezi poskakujícími daňky? Asi by své bažiny, sloužící jako strategický obranný prvek nepoznali. Není divu. Během staletí se proměnili v park, spojující skrze přírodu středověkou minulost s přítomností.

Restitučním narovnáním v devadesátých letech minulého století, mu začíná, znovu péčí rodiny Hildprandtů, nová životní etapa. Není úplně jednoduchá. Časté záplavy a podmáčení přináší vývraty olší na protažených ostrůvcích kolem zámku i v říční meandrovité severní nepřístupné části. Kromě vývratů se poškozením kmenů začíná šířit nebezpečný patogen Phytophora alni, způsobující chřadnutí olší zničením jejich kořenového vlásečnicového systému. Hlavně po povodni z léta 2002, kdy celou Blatnou a lužní les v parku nejvíce zasáhly tři mohutné povodňové vlny. Počátkem roku 2007 navíc udeřil orkán Kyrill, mimo jiné ničící v parku i majestátní a malíři často zpodobňovanou borovici tvaru víceramenného svícnu.

Veřejnost si oblíbila především romantická partie navazující na zámek. Žluté květy stulíků v zámeckém rybníce i ve slepých ramenech přecházejí do syté travní zeleně mírně podmáčené louky s partií prastarých dubů, hostících vzácné druhy brouků. Tesaříka obrovského, největšího evropského brouka roháče obecného nebo silně ohroženého páchníka hnědého. Díky tomu byla lokalita parku zařazena do soustavy NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita a zvláště chráněné území, Přírodní památka Blatná. Vyhlášená pro jedinečný přírodní biotop v samém centru města, s hlavním důvodem ochrany páchníka hnědého a také strakapouda prostředního. Šplhavého ptáka, stejně jako páchník výskytem silně vázáného na staré dutinové stromy, většinou duby. Ne příliš sympatické jméno získal zavalitý těžkopádný brouk podle charakteristického zápachu staré kůže. Botanik by upřesnil, že jde o vůni zimostrázku. Dospělci i mohutné larvy se živí odumřelou dřevní hmotou a jejich výskyt signalizuje drobný trus, výrazně podobný myšímu, v trouchu starých stromů. Vhodných dutin využívá ke hnízdění i strakapoud prostřední a pokud se potká s páchníkem nebo s jeho larvami, jde o vítané zpestření jídelníčku. A jak je možné, že právě blatenský zámecký park jim nabízí ideální životní podmínky ?

První zásadní změnu přinesli v 15. století Lvové z Rožmitálu. Přebudovali románský hrad na gotický, řeku „zklidnili“ rybníkem a blata regulacemi. Ohrazením dubového a sosnového lesa s vlnitými sejpy po bývalém rýžování zlata vznikla reprezentativní obora. I král Jiří z Poděbrad se stal jejím vzácným hostem a přestože díky korpulentní postavě nepatřil k typickým zástupcům Hubertova cechu, v rozpuku třiceti let tu dosáhl svého největšího „loveckého“ úspěchu. Čekaje na kamarády, na koních mizející v prostorách obory, setkal se pod mladým dubem s dvacetiletou sestrou svého hostitele.

Pokračování je českou pohádkou... Zdeněk Lev se stal královým švagrem, doprovodil Jiříkovo poselstvo z Čech až „na konec světa“ a jeho sestra vstoupila do historie i lidských srdcí jako moudrá a spravedlivá královna Johanka. A „osudový“ dub jejího jména odolával času až do roku 1987, kdy podlehl vichřici. Padlé torzo, s průměrem kmene 180 cm, postupně zetlívalo a po povodni roku 2002 najdou poslední zbytky pouze zasvěcení návštěvníci. Podobných obrovských dubů, byť o něco mladších se naštěstí v parku zachovalo do dnešních dnů více a pro brouky, vázané na staré dřevo, jsou pravým požehnáním.

Druhou změnou je nástup rodiny Hildprandtů a s ním spojené další zásadní úpravy zámku i okolí. Obora se změnila v přírodně krajinářský anglický park se sítí cest a průhledů i se stádem tradičních daňků. Prostory vzdálenější ozvláštnily uměle vytvořené skalní romantické partie s jeskynním systémem. V těžkém období konce napoleonských válek vítaná pracovní příležitost. Stavební práce při parkových procházkách pečlivě sleduje mladý vychovatel Jan Evangelista Purkyně. Ale ještě neví nic o fyziologii srdečního svalu, která jej později, coby doktora světového jména proslaví. Jeho srdce je totiž právě beznadějně a marně v zajetí krásy a půvabu mladé komtesy Adelaidy Desfoursové...

Dnešní novogotickou podobu vtiskla blatenskému zámku poslední přestavba v polovině 19. století. Park podobné štěstí neměl. Období první republiky jej „dotvořilo“ fotbalovým hřištěm, tenisovými kurty, střelnicí a v nejdelší, 400 m dlouhé aleji, dokonce jízdárnou. Po roce 1945 byla sice sportoviště zrušena, ale severní části natrvalo změnilo charakter zřízení střední zemědělské školy s rybníčkem. Ale naštěstí i po všech úpravách jedinečná skladba starých i mladších dřevin zachovala ideální biotop pro řadu chráněných živočichů a položila základy k později vyhlášenému chráněnému území. Letos navíc odstartoval projekt Jihočeského kraje na záchranu páchníka, spočívající ve zdravotně bezpečnostním prořezu stromů starých a ve výsadbě desítek stromů nových. Současná majitelka panství, jejíž pradědeček anglický park v Blatné vybudoval, může klidněji usínat…

Neobvyklé přírodní scenérie neunikly ani pozornosti pohádkových filmařů. Do Zámeckého rybníka padá v roce 1968 mladý princ Václav, aby nalezl lásku a štěstí v podobě „šíleněsmutnéprincezny“ Heleny. O čtyřicet let později tatáž místa představí baladický příběh Křišťálek meč o prokletém daru Křišťálových skal. Hlavní hrdinka Johanka, doprovázená stádem daňků, se posmutněle prochází parkem a divák se možná ptá, proč je park místy jakýsi zvlněný ? Inu proto, že jde o zbytky sejpů po rýžování zlata, ukončeného někdy v 16. století. A odkud zlato ?

Ze zlatonosného podloží Brdska a Podbrdska, přinášené po staletí jen něco přes dvacet kilometrů dlouhým Závišínským potokem. Pramení pod bájným Třemšínem (jedna varianta názvu Třemšín mluví o třech zlatých šínech –prutech- ukrytých v podzemí) a protéká oblastí severního Blatenska. Mezi Oujezdcem a Kocelovicemi se zlato ve středověku dolovalo. Vzpomínkou zůstaly již zavalené a opuštěné Barbořiny štoly ve Zlatých horách a jména rybníků Velký a Malý Zlatohlav. A kolem Závišínského potoka spousty sejpů mezi Blatnou a Bělčicemi. Zejména rýžoviště u Chlumu, Závišína a Bezdědovic svádí k amatérským průzkumům, zatímco profesionální průzkumy ve vzdálenějších Brdech by v budoucnu mohly přinést nejedno překvapení. A vzhledem k tomu, jak se světu sami podbízíme, aby naše vlastní nerostné bohatství zkoumal a případně za půl darma využíval, nemuselo by jít jen o překvapení příjemné. Zlato stále vábí a láká…

Jeho nositel, Závišínský potok, doputuje ze severu až do Blatné. V zámeckém parku se ještě v třicetimetrové délce stane součástí Přírodní památky Blatná, aby se spojil s potokem Smolíveckým, přitékajícím od západu. Teprve tímto soutokem doopravdy vzniká řeky Lomnice, přepadem Zámeckého rybníka pokračující východním směrem až k soutoku s Otavou nedaleko Dědovic. Zajímavé jsou osudy Smolíveckého a Závišínského potoka. Oba pramení pod Třemšínem, v Chráněné krajinné oblasti Brdy, jen necelý kilometr od sebe. První pod kamenným mořem Přírodní památky Hřebenec, druhý nedaleko horských suťových jasenin Přírodní památky Třemešný vrch. První se na čas rozplyne v rybničných systémech Lnářska, druhého nejvíce zviditelní Velký bělčický (Huťský) rybník a Pustý rybník přímo v Blatné. O ničivých povodních 2002 se většina velkých rybníků na prvním (včetně neblaze proslulého Meteláku) protrhne, stejně jako Huťák i Pusťák na druhém. Blatenským zámeckým parkem proběhnou dvě obrovské povodňové vlny…

Takže by se řeklo, skoro jako sourozenci. Ovšem z hlediska ochrany přírody má Závišinský potok má o hvězdičku navíc. V části toku mezi Tisovem a Újezdcem, včetně rybníka Luh, byl pro mimořádně vhodný biotop vyhlášen evropsky významnou lokalitou a zvláště chráněným územím jako Přírodní památka Závišinský potok. Pro ochranu ohrožené vranky obecné, kriticky ohrožené mihule potoční a stále ubývajícího raka říčního. Ale i pro ochranu ledňáčka říčního, který vrankou nebo mihulí určitě nepohrdne a vydry říční, která navíc nepohrdne ani rakem. Takový životní koloběh chráněných živočichů…

Od rybníka Luhu jen několik kilometrů západně, letecky přes Bělčice, leží u obce Koupě rybník se zvláštním názvem Dražská Koupě, upomínajícím na bývalá obecní draha. Přestože obec Koupě již patří ke Středočeskému kraji a okresu Příbram, jde o poslední přírodní památka severního Blatenska, ležící necelých sedm set metrů od hranice s krajem Jihočeským. Přírodní památka Dražská Koupě zahrnuje nebeský rybník s litorálními porosty a blízkými zahradami. Je pravým rájem obojživelníků. Významným zimovištěm kuňky ohnivé, s výskytem blatnice skvrnité, rosničky, ropuch a čolků. A vůbec Dražskému rybníku nevadí, že je ze tří stran obklopen „civilizací“. Koneckonců, Přírodní památka Blatná je jí oklopena ze všech stran…

Obě přírodní památky „ v malém“ názorně ukazují, že konfrontace civilizace a přírody nemusí být nutně jen konfliktní, ale při používání obyčejného selského rozumu naopak prospěšná. Což platí z hlediska regionálního i globálního. A v současné, naprosto nečekané celosvětové virové krizi, několikanásobně…

Soutěžní otázky č. 8
8.1. Kdy vznikla Chráněná krajinná oblast Brdy, koho najdeme na jejím logu a kde má sídlo její Správa ?
8.2. Jaké je rodové heslo šlechtického rodu Hildprandtů z Ottenhausenu ?

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Jak dopadla láska mezi mladým J.E. Purkyněm a komtesou Adelaidou Desfoursovou ? Dobře nebo špatně ?

Na otázky 8. dílu lze odpovídat do středy 15. dubna 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 7. dílu:
7.1. Na výrobu papíru se používal šáchor papírodárný. V prvohorním moři se nemohl koupat žádný ze známých druhohorních dinosaurů. Otázka byla takto jednoduše myšlena, takže se omlouvám za případnou nesrozumitelnost :o).
7.2. Juránkova chata nese jméno Arnošta (Arneho) Juránka (1878-1944), propagátora lyžování na Šumavě. Díky tomu, že jeho ovdovělá matka Barbora Juránková se v roce 1898 provdala za spisovatele Karla Klostermanna, byl Arnošt Juránek nevlastním synem K. Klostermanna.

Výherci 7. kola: Ivana Matějovicová, Mathew Fiche a Patrik Smrž

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Michal Fulín, Josefína Holá, Matyáš Hradský a Simča Kramlová
Výherci 4. kola: Tadeáš Němejc, Silvie Chadová a Jiřina Dobešová
Výherci 5. kola: František Kohout, Diana Marešová a Jana Svobodová
Výherci 6. kola: Jindřich Lukeš, Žaneta Rozhonová a Alena Košáková

Ceny budou k vyzvednutí, ihned po znovuotevření úřadu pro veřejnost, na MěÚ Strakonice, odboru životního prostředí, 3. patro, číslo dveří 6312 (budova Komerční banky na rohu Velkého náměstí, vchod na úřad z ulice Na Stráži).
Děkujeme za pochopení.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
8. dubna 2020