6. Přírodní památka Tůně u Hajské a PP Štěkeň aneb Zlaté písky starého mocnářství …

PP Tůně u Hajské
výměra: 6,38 ha
katastrální území: Hajská
nadmořská výška: 386 - 388 m n.m.
vyhlášení: 1985

PP Štěkeň
výměra: 6,02 ha
katastrální území: Štěkeň
nadmořská výška: 400 m n. m.
vyhlášení: 2014

„Na hudbu Z českých luhů a hájů myslíme u řeky Otavy, kde metlice potichu šelestí na „hrabatech“ dávných rýžovišť a proutek husopasčin kreslí do modra nebes kradmé obrazy snů… Za humny prozkoumává několik kulturních vrstev a odpadových jam. Trochu zčernalé prsti, popelu, děr po ztrouchnivělých dřevěných kůlech – ale on už ti kreslí na kus novin přesnou konstrukci chaty, zaniknuvší požárem…Když kolem celého parku rozkvetou šeříky, rozevře se od balustrády nádherný pohled na „luznou Štěkeň“ s pozadím píseckých Hůrek nad Putimí, na aleje větrolamů v lukách od Nových Kestřan až k Sudoměři… “ ( Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 248, 283, 290, )

Od Horažďovic již řeka Otava doprovází Otavskou cyklostezku poměrně věrně. Před Katovicemi vlevo mine Přírodní rezervaci Katovická hora, za Pracejovicemi vpravo Přírodní rezervaci Bažantnice u Pracejovic. Ve Strakonicích, pod středověkým hradem kdysi mocného rodu Bavorů, navíc přijme rozdováděnou Volyňku. Proběhne Ohradou, Křemelkou a za čistírnou odpadních vod, v širokánské údolní nivě, ji znovu dostihne její „zlatá“ minulost. Opět vlna za vlnou, ale pro změnu do dálky utíkajících sejpů, někdy hrůbat, v údolnici řeky, mezi osadami Hajská a Modlešovice. Pozůstatek činnosti zlatachtivých předků. Nejprve Keltů, jimž vděčí za jméno řeka a později Slovanů. Zlatonosná rýžoviště vyrostla rukama Keltů a dosáhla rozkvětu za Lucemburků. Potom už jen skomírala na úbytě. Průzkumy v roce 1943 ještě ukázaly průměrný obsah zlata 0,018g na kubík písku a pozoruhodný je velký obsah pyropu. Pro historický význam, doložený objevem chaty rýžovníka zlata, odkryté archeologem Bedřichem Dubským, byly modlešovické sejpy vyhlášeny chráněným archeologickým nalezištěm.

Chráněnou částí krajiny, jako Přírodní památka Tůně u Hajské, byla pro změnu vyhlášena část sejpů v prostoru mezi tokem řeky a úpravnou vody v Hajské. Po skončení zlaté horečky se změnila na pastvinu. Donedávna její část sloužila i jako bažantnice a jistý zdroj štěrkopísků pro stavební činnost. Postupným zarůstáním náletovými dřevinami a pravidelnou záplavovou činností řeky, vznikl mezi sejpy labyrint jezírek, tůní a tůniček, pravý ráj pírek, vůní a žabiček. Odborníka potěší ropucha zelená i obecná, kuňka s červenými skvrnami na břiše, skokan skřehotavý i vzácná a chráněná blatnice skvrnitá, poznatelná podle velkých očí se svislou zorničkou. Laikové a děti ale nedají dopustit na populární rosničku, malé krokodýly – čolky a kuňku s roztomilým latinským jménem Bombina bombina, filmově proslavenou panem otcem mlynářem Radimem Zvonem. Její „kuňk“ se nese nocí za doprovodu tlukotu slavíka a černohlavé pěnice, zatímco flétnové hvízdání žlutočerné žluvy hajní zaznívá i v pravé poledne.

Dalším důvodem pro vznik chráněného území je neobvyklá kombinace teplomilné a suchomilné květeny na sejpech a bažinných společenstev tůní. Chráněná žebratka bahenní, v bělostných až růžových kobercích pokrývající kulatá oka jezírek, je odměnou za nákladné, v rámci revitalizací v několika fázích prováděné odzemnění a vyčištění tůněk. Pomáhá i porostům mohutného bazanovce kytkokvětého, drobného ptačince bahenního a masožravé bublinatky jižní. Pravidelnému kosení agresivních kostřav a vysekávání náletových osik a bříz, zase tleskají prstnatci májoví, puškvorci a žluté kosatce. Protiklad k nekonečným porostům vřesů a pavinců na temenech sejpů.

Revitalizace ale může mít i stinné stránky. Původní dramatické a přírodní scenérie se postupně proměňují tak trochu v krajinářsky upravený park. Navíc musely být vykácené rozlámané a vyvrácené vrby z okrajového pláště památky, o uschlých smrcích bývalé bažantnice ani nemluvě, usychají břízy, vymýtily se keře... V ploše přírodní památky tím postupem času výrazně ubývá zastíněných míst. A do toho totální propad spodní vody vlivem suchých let, kdy většina tůní se ocitá na suchu. Bohužel i v jarních měsících, kdy by měl život v tůňkách přímo kypět. Je otázkou, v jakém rozsahu provádět revitalizace, aby se dobře míněné záměry neobrátily proti samotným zájmům ochrany přírody.

Historii i současnost lokality od roku 2019 nově přibližuje půlkilometrová naučná stezka s informačními panely. Zatím jediná v rámci všech zvláště chráněných území regionu, původně plánovaná už na přelomu nového století před reorganizací okresních úřadů, jako součást širší soustavy naučných stezek. Vyšlapaná pěšinka prozrazuje výrazně zvýšený zájem návštěvníků o chráněné území „zlatých písků“, přírodou neustále připomínaných. Zlatožlutě elegantní žluvou třpytícími se lesklými pírky bažantů, poletujícími brouky zlatohlávky, rozkvetlými zlatými květy divizen. Až si z toho ťuhýk klepá na čelo a krutihlav nechápavě kroutí hlavou. Oni už možná vědí, co my teprve začínáme zjišťovat díky „ranám osudu“, o které si (ne)vztahem k přírodě a krajině neustále říkáme, že poklady se skrývají úplně někde jinde…

Směrem východním se řeka Otava rozlévá do stále větší a větší údolní nivy. Při povodních roku 2002 nabídly terasy štěkeňského zámku úchvatnou a zároveň děsivou podívanou na obrovské rozlité jezero od Hajské a Slaníka až k Sudoměři a Novým Kestřanům. Při pohledu jihovýchodním směrem zmizela pod vodou silnice na Čejetice a jednolitá vodní plocha zvýraznila lokalitu Buzov, charakteristickou geometricky členěnými liniemi dubových alejí. Jde o historickou záležitost. Bohaté štěkeňské panství proslulo ve středověku mimo jiné rozvinutým rybničním hospodářstvím v širokém otavském údolí. V roce 1860, přechodem na moderní a výnosnější formy hospodaření, došlo k vysušení největšího rybníka, Buzova. Nově vzniklé pozemky se staly loukami a vzniklá síť odvodňovacích kanálů a stok (Hlavní stoka, Bílá stoka) byla doplněna dvouřadými dubovými alejemi. Kopírovaly hlavně komunikace, vodní toky, hráze rybníků i hranice pozemků. Hlavní spojovala Štěkeň s Čejeticemi. Vznikla krajinářsky citlivě pozměněná část přírody, přirozeně navazující na rozsáhlý krajinářský park anglického stylu kolem zámku. Dnes památkáři nazývaná Krajinná památková zóna Štěkeňsko.

Dřeviny, které tehdejší majitelé, šlechtický rod Windischgraetzů, před 150 – 200 lety vysadili, aby se ve stinných alejích mohli romanticky projíždět v kočáře po panství, dávno pevně zakořenily a staly se užitečnou a oblíbenou součástí zdejší historie. Což se o “generálovi s bílou čepicí”, který v roce 1848 z těžkých děl a z Petřína bombardoval revoluční Prahu, nikdy nepodařilo. Nepomohla mu určitě ani oblíbená věta, že “člověk začíná od barona výš!” Dědictví knížat Windischgraetzů ve Štěkni je však nepřehlédnutelné a městys je i díky němu turistickou perlou na Otavě. Park, zámek, železitý pramen Dobré Vody, Klostermannova stezka, na barokní fara, řada slavných rodáků i návštěvníků, včetně rakouského císaře Františka Josefa I v roce 1905. Po Buzovu se v doprovodu věrného knížete určitě projížděl…

A o sto patnáct (2020) let později ? Projíždí se tady především zemědělské stroje, obhospodařující louky. Dubové aleje hostí nejen řadu ptáků, podobného druhového složení jako na Tůních u Hajské, ale entomologický průzkum prokázal, i když ne zcela přesvědčivě, přítomnost chráněného tesaříka obrovského. Díky tomu se část alejí stala nejprve součástí evropské soustavy NATURA 2000 a od roku 2014 i zvláště chráněným územím, Přírodní památkou Buzov. S cílem ochrany: Zachování vhodného biotopu pro předmět ochrany tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) a další významné druhy s vazbou na staré stromy. Poněkud diskutabilním chráněným územím, vzhledem k dlouhodobě nedoloženému výskytu hlavního broučího hrdiny, což částečně vyvažuje bohatá přítomnost ptactva a jiných významných druhů brouků, vázaných na staré duby.

A určitě i starosvětský ráz alejí, ze kterých, konkrétně z Velké aleje směrem od Čejetic, se v roce 2005 vynořil opravdový kočár, tažený koňmi, s císařem pánem, přijíždějícím na oslavy stého výročí velkých c. a k. manévrů. Nebylo asi od té doby ve Štěkni většího pozdvižení. Na náměstíčku lidé mávali, ostrostřelci stříleli, šavle a hasičské přilby se blýskaly, hudba hrála Radeckého marš, pivo teklo proudem, císař pán rozdal metály… A lidé se nakrátko vrátili do rádoby bezpečné stabilní doby plné úsměvů, nadějí a plánů, kdy nikdo netušil, co všechno přinese tolik očekávané dvacáté století. A co všechno odnese. Ale takový už je život. Není všechno zlato, co se třpytí. Písnička „Těšínská“ Jarka Nohavici…

Soutěžní otázky č. 6
6.1. Jaký je zásadní rozdíl mezi hnízdem žluny a žluvy ? Co je pyrop a kde je v ČR jeho muzeum.
6.2. V které české komedii vypravuje pan otec Radim Zvon osobitým způsobem historii svého mlýna ? A ve které české komedii vrah Nývlt dubluje císaře Františka Josefa ?

Mimosoutěžní otázka: Kteří dva slavní generálové „ s bílou čepicí“ se ocitli v českých písních ?

Na otázky 6. dílu lze odpovídat do středy 1. dubna 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 5. dílu:
5.1. Svízel syřišťový byl díky přítomnosti syřišťových fermentů, které sráží mléko, používán při výrobě sýrů. Tolije má jméno ze staročeského „toliti“, znamenající tišiti, mírniti, protože se dříve používala v lidovém léčitelství.
5.2. Filmová komedie Dívka na koštěti a filmová komedie Adéla ještě nevečeřela..

Výherci 5. kola: František Kohout, Diana Marešová a Jana Svobodová

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Michal Fulín, Josefína Holá a Matyáš Hradský
Výherci 4. kola: Tadeáš Němejc, Silvie Chadová a Jiřina Dobešová

Ceny budou k vyzvednutí, ihned po znovuotevření úřadu pro veřejnost, na MěÚ Strakonice, odboru životního prostředí, 3. patro, číslo dveří 6312 (budova Komerční banky na rohu Velkého náměstí, vchod na úřad z ulice Na Stráži).
Děkujeme za pochopení.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
25. března 2020