5. Přírodní památka Svaté Pole a PP Kozlovská stráň aneb V samém srdci Prácheňska…

PP Svaté Pole
výměra: 3,50 ha
katastrální území: Svaté Pole u Horažďovic
nadmořská výška: 475 - 515 m n.m. 2007

PP Kozlovská stráň
výměra: 1,32 ha
katastrální území: Kozlov nad Otavou
nadmořská výška: 414 – 425m n.m.
vyhlášení: 2011

„Kterými asi slovy bychom se dorozuměli s prvními příchozími, kteří za hliněnými valy sroubili na této výšině první hradisko, aby ochránili před vpádem některého z nepřátelských kmenů své ženy a stáda… Na školním dvorku v Hejné jsem konečně poznal srdečník in natura, když mi jej tam ukázal jeden z nejlepších znalců pošumavské flóry, ředitel Josef Vaněček... Jdouce dál podle řeky, míjíme přívozy, pastevce, rybáře i naháče a pěšinou pod strohými skalnatými stráněmi doputujeme ke kozlovskému jezu…“ ( Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 249, 251 a 257 )

Stejnou pěšinu, kterou před tři čtvrtě stoletím kráčel básník Ladislav Stehlík z Horažďovic do Kozlova, ovládají v posledních letech pedály cyklistů. Je součástí páteřní Otavské cyklostezky, v délce 152 kilometrů začínající na šumavské Modravě a končící ve Zvíkovském Podhradí. V celém úseku přesně nekopíruje říční tok, takže na turistu čeká spoustu i „nevodních“ přírodních překvapení. Za Horažďovicemi, v samém srdci historické oblasti Prácheňska, hned dvě. Vzdušnou čarou necelý kilometr od sebe. Starší, Přírodní památka Svaté Pole, vyhlášená Plzeňským krajem roku 2007, nese jméno blízké osady, dříve proslavené motokrosovými terénními závody a léčivým pramenem, vytékající u kaple Svaté Anny blízko bývalých lázniček. Díky všudypřítomnému vápencovému podloží se složením trochu blíží minerálce Poděbradce (neochucené) a spoustu cyklistů sesedne a doplní si v zájmu zachování pitného režimu cykloláhve pramenitou vodou z útrob vrchu Radlín.

Právě na jeho jihozápadní straně se přírodní památka rozkládá. Suchá louka, svažující se ke vsi, kdysi pastvina, na níž s jarem rozkvétají tisíce orchidejí, chráněného vstavače kukačky (Orchis morio). Nověji uváděného také jako rudohlávek kukačka (Anacamptis morio). Botanický název má vazbu na volání kukačky, nejvíc se ozývající právě v době květu vstavačů. Pokukují z nízké trávy fialovými nebo fialovo růžovými květy, ale najít se dají i jedinci mnohem světlejší, až úplně bílí (albinotičtí). Odborně jde o louku mezofytní (prostřední), tedy ani ne příliš vlhkou, ani příliš suchou. Zkrátka akorát. Srdce botanika zaplesá i nad zbytky porostu jalovců, lilií zlatohlavou nebo kriticky ohroženým ovsíčkem obecným. Obraz krásné vyhlídky, jihozápadně na pásmo Šumavy, severozápadně na posvátný slovanský vrch Slavník (627 m n.m) nad Břežany dotvoří kvetoucí hlohy a modře voňavá šalvěj obecná.

Díky filmové komedii mnohem známější příbuzná šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), čili babské ucho, také milovnice vápencových podloží, hledí do údolí Otavy z nedalekého vrchu Šibeník nad zříceninou Rabí. Ačkoli hrad byl pány z Rýzmberka založen už v polovině 14. století, historii ochrany zlatonosného otavského údolí začalo mnohem dříve psát středověkého hradiště, později přebudované na hrad Prácheň. Starobylou keltskou a staroslovanskou historii krajiny – Prácheňska – dokládají některá jména okolních vsí a vrchů. Břežany, Velešice, ale i zmiňovaný Slavník, na jehož úbočí se zachovalo i kamenné keltské obětiště. Samotné jméno Otava vzniklo z keltského Atawa, bohatá voda. A výjimkou není ani Svaté Pole, původně zapovězené území posvátného pohřebiště starých Slovanů.

Směrem severovýchodním od jeho „kukaččí“ přírodní památky, zastaví turistu před řekou Otavou vápencové výchozy druhé přírodní zajímavosti, Přírodní památky Kozlovská stráň. Díky vyhlášení roku 2011, na základě průzkumu v rámci NATURA 2000, o čtyři roky mladší než „svatopolská květnice“. Cykloturista se k ní dostane oklikou po stezce, nabízející kromě soustavy rybníčků, s loni necitlivě vykáceným stromořadím, i památník českého krále Rudolfa Habsburského, prvního toho jména na českém trůně. Roku 1307 zemřel při obléhání Horažďovic na úplavici a podle legendy se odbojný strakonický Bavor poddal již mrtvému králi. Určitě těžko se nepopulárnímu Králi Kaše umíralo v počínajícím létě pod příkrými vápencovými skalami otavského údolí…

Přecházela staletí. Kozlovská stráň žila svým životem, občas se na ní páslo, občas zarůstala křovinami… Na samém konci dvacátého století bylo rozhodnuto její využít alespoň vysázením borového lesa. Stalo se. Ale po několika letech botanický průzkum potvrdil zjištění již z poloviny padesátých let minulého století, že vápencový podklad stále hostí životaschopnou populaci hořečku mnohotvarého českého, chráněné modré rostlinky, už známé s pošumavských kamenitých louček. Jenže bez rázného zásahu by hořečci další pobyt na Kozlovské stráni jistojistě „odpískali“. Nezbylo nic jiného než mladý borový porost zase vymýtit a místo lesa opět zaujala svažitá stepní louka s občasnými duby, jalovci, břízami a jinými keři. Zejména svída krvavá je svou rozpínavostí zapeklitým problémem.

Botanické mapování NATURA 2000, hodnotící území jako evropsky významnou lokalitu - vápencovou stráň s jalovcem bez výskytu vstavačovitých, navíc prokázalo výskyt řady dalších cenných rostlinných společenstev, což v souhrnu vedlo ke vzniku esteticky a pohledově asi nejkrásnějšího chráněného území našeho regionu. Oceňovaného všemi, kdo se zastaví u informační tabule. Vůbec není jednoduché v rámci plánu péče o chráněné území zajistit ochranu před expanzivními náletovými dřevinami. Slouží ke cti hasičům z blízkých Střelských Hoštic, že neváhají přiložit ruce k dílu a svou stráň, tolik vábící i k procházkám ve dvou, pomáhají udržovat.

I díky nim modré hořečky doprovází trsy růžových hvozdíků, modráskové zvonky, voňavé šalvěje nebo nepřehlédnutelné zlaté klasy divizen. Přestože do daleka zářící, jde o diviznu černou, za což mohou její zdaleka viditelné tmavé prašníky, i když ve skutečnosti jsou temně fialové. Známější divizna velkokvětá (pro děti to „verbaskum“, které sebralo Vochomůrkovi čepičku) má prašníky žluté a je mohutnější. Kozlovská stráň hostí i méně barevně výraznější rostliny. Z nejvzácnějších kriticky ohroženou travičku ovsíček obecný nebo kapradinku vratičku měsíční. A voňavý svízel syřišťový připomene dobu, kdy se všude okolo páslo a v domácnostech se běžně vyráběl domácí, krásně žlutý sýr.

Prácheňské Horní Pootaví, mezi Horažďovicemi a Sušicí, je díky přírodním vhodně se sešlým podmínkám botanickým rájem. Asi nejpodrobněji popsaným v knize Květena Horažďovicka (1969) Josefem Vaněčkem, rodákem ze Lnářského Málkova. Dlouholetý řídící učitel základní školy v Hejné, člen Československé botanické společnosti a konzervátor ochrany přírody pro okres Klatovy. Významně se zasloužil o vyhlášení tří přírodních rezervací. Pučanky u Hejné, bukového lesa na vápencovém podloží, Práchně u Horažďovic, starého lipového lesa na témže podkladě a Milčic nad Dlouhou Vsí na Sušicku, se vzácnými druhy orchidejí včetně tořiče hmyzonosného. Botanické lokality u Svatého Pole a na Kozlovské stráni měl samozřejmě zmapované také. Na první objevil řadu chráněných rostlin a na druhé v padesátých letech minulého století poprvé zaznamenal výše uvedený výskyt hořečku mnohotvarého českého, důvod k později vyhlášenému chráněnému území.

Vychoval řadu mladých botaniků a v Hejné působil přes čtyřicet let. Kromě kantořiny i jako místní kronikář. Básníku Ladislavu Stehlíkovi ujasnil rozdíl mezi blatenským srdečníkem – křehkou tolijí bahenní (Parnassia palustris) - a opravdovým srdečníkem obecným (Leonurus cardiaca), statnou bylinou včelařů a venkovských návsí před nástupem všudypřítomného asfaltu. Obě rostliny se navíc používaly v lidovém léčitelství. Dožil se požehnaného věku a v roce 2012 mu byla na budově obecního úřadu v Hejné odhalena pamětní deska. S textem: Na paměť Josefa Vaněčka (1910 -2001) dlouholetého řídícího učitele školy v Hejné (1939-1970), věhlasného regionálního botanika a konzervátora přírody. Krátké a naprosto vypovídající. Kolika obyčejným vesnickým učitelům byla odhalena pamětní deska…A na kolik jiných, kteří by si ji také zasloužili, protože venkovští kantoři byli a jsou pravou „solí země“, se ještě nedostalo…

Soutěžní otázky č. 5
5.1. K čemu se při domácí výrobě sýrů užíval svízel syřišťový ? Odkud vzala svůj český název rostlina tolije bahenní ?
5.2. V které české komedii hraje ústřední roli šalvěj přeslenitá ? A v které české komedii vystupuje gymnaziální profesor, autor kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici ?

Na otázky 5. dílu lze odpovídat do středy 25. března 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 4. dílu:
4.1. Vody Vodňanské a Vlašimské Blanice se mohou potkat u Davle, na soutoku Vltavy se Sázavou. Mládenec z Maletic chodil do školy do Myšence.
4.2. Glochidie je larvální stadium perlorodky říční. Hvozdík známe pod lidovým názvem karafiát.

Výherci 4. kola: Tadeáš Němejc, Silvie Chadová a Jiřina Dobešová

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Michal Fulín, Josefína Holá a Matyáš Hradský

Ceny budou k vyzvednutí, ihned po znovuotevření úřadu pro veřejnost, na MěÚ Strakonice, odboru životního prostředí, 3. patro, číslo dveří 6312 (budova Komerční banky na rohu Velkého náměstí, vchod na úřad z ulice Na Stráži).

Děkujeme za pochopení.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
18. března 2020