3. Přírodní památka Chvalšovické pastviny, PP Onšovice-Mlýny aneb Mezi peklem a mravenci…


PP Chvalšovické pastviny
výměra: 4,54 ha
katastrální území: Chvalšovice
nadmořská výška: 663-687 m n.m.
vyhlášení: 1990

PP Onšovice-Mlýny
výměra: 23,1 ha
katastrální území: Onšovice
nadmořská výška: 615-590 m n.m.
vyhlášení: 2014

„Potkával jsem v lukách družstevnice, dohánějící zpožděnou práci v senách, a zastavil se i na pastvách s drobnými zemědělci, z nichž jeden, bývalý světák, si posteskl po starém rušném životě, kdy „člověk viděl kus světa a vydělal si fůru peněz“. Vyprávěl mi o cirkusáckém životě a cizích městech, o svých veselých příhodách a muzikantství, vzpomněl i Bassova románu, který je velmi oceňován právě tady. S podobným vyprávěním jsem se tu setkal častokráte a všechna byla laděna na jednu tóninu…“ Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.224 )

Stále hlouběji na šumavské Podlesí, na prameniště, vede putování, tentokrát proti proudu Peklovského potoka. Svým jménem je předurčen k vystupování v černých hodinkách, kdysi běžných ve vesnických chalupách. Pravdou je, že jméno zní mnohem romantičtěji než dříve užívané jméno potok Přečínský a pravdou je také, že samotné hledání pramene Peklova je zapeklitý, ba přímo čertovský oříšek, rozlousknutý ďábelským zjištěním, že zdrojnic může být několik. Hlavní, nesoucí jméno Peklov, skrývá pod hájovnou Korytský u Vrbice úbočí Zahájeného. S 845 metry nad mořem, mezi Vrbicí, Zálesí, Malčí a Milíkovem, nejvyššího vrchu strakonického regionu. Nad Přečínem se pod jménem Božetín připojuje druhý pramen, beroucí počátek u Zálesí.

Za třetím už musí nebojsové do zapomenutého Černého lesa v údolí slatinných luk mezi Ptákovou Lhotou a Vacovicemi, na místo příznačně zvané V peklovech. Ponurou atmosféru naštěstí dostatečně vyvažují blízké louky Na Oltáři a také Čistá hora, jejíž blízkou přírodní památku stejného jména s hořečkem českým mnohotvarým představilo minulé putování. Pro nepohádkové odlehčení: Mezi Ptákovou Lhotou a Vacovicemi se postupně nacházejí místa zvaná Peklo, V peklovech a Peklova. Ve staré češtině se podobnými termíny označovaly hřbety a hřebeny vrchů či hor, takže nepřekvapí, že ve stejném území zároveň nalezneme názvy Na hrbech, Malý Vrch, Za vrchem, Kalený vrch nebo právě Čistá hora.

Jsme zkrátka na pohádkovém šumavském Podlesí a potok Peklov si jeho pečeť nese v názvu od samého počátku s plnou parádou. Pro úplnost a spravedlnost, jméno si vysloužil i prudkými, strach nahánějícími výkyvy vodnatosti při přívalových deštích. Během několika minut se mění v bouřlivou, po čertech jankovitou říčku, se kterou si není radno zahrávat. V tom je podobný řece Volyňce, lidově zvané Třeštilka, jejímž je také druhým největším přítokem, hned po říčce Spůlce. O ní ještě uslyšíme.

Ale ještě další zdrojnice. Pod jménem Přečínský potok vytéká ze soustavy čtyř rybníčků jižně od Přečína a míří ke Chvalšovicům, kde se všechny hlavní potůčky spojí v jediný Peklov. A zároveň tu do „pekelského“ mariáše přijmou poslední pramen, vytékající přímo z prameništních slatinných luk nad Chvalšovickými chalupami. Na mírném údolním svahu, pod dohledem nejvyšších vrcholů regionu, tu zůstal zachován zbytek původních podhorských pastvin. Trvale podmáčený pozemek soustavou pramenišť a rašelinných luk byl dlouhá léta využíván jako pastvina. V sedmdesátých letech se mu nevyhnuly rekultivace, zmizely balvany. Později ponechán svému osudu zarostl náletovými jívami, břízami a osikami, dnes průběžně klučenými. Následovala zpětná rekultivace na pastevní pozemek. Natolik úspěšná a věrohodná, že výsledkem bylo již v roce 1990 vyhlášení Chvalšovických prameništních luk za zvláště chráněné území v kategorii přírodní památka.

Největší chloubou jsou určitě porosty chráněného kosatce sibiřského, s velkými fialovými květy. Statná bylina je nepřehlédnutelná v každém ročním období. Pravý opak, tedy přehlédnutelná v každém ročním období, ač má také krásně fialové květy, platí pro jednu z našich „adélek“, masožravou tučnici obecnou. Hlavně kvůli ní a kvůli její kolegyni, rosnatce okrouhlolisté, je žádoucí pravidelné narušování travního drnu až na ornici. Návštěvníky masožravky sice nepokoušou, ale drobný hmyz se před nimi musí mít na pozoru. Ale rosnatku již bohužel nenajdete a území vhodné pro tučnici kolem drobné vodoteče stále více zarůstá vrbami. Z dalších ohrožených druhů rostlin stojí za zmínku řada ostřic, všivec, hladýš, čertkus, prstnatec májový a opět s fialovými kvítky jen na pár jarních dnů rozkvétající dřípatka horská. Až sem, do podhůří, dovedou na pravidelně sečenou louku přivábit i něžného fenyklového otakárka. Část pastviny, ponechaná svému osudu a zarostlá náletovými dřevinami zas dovede přilákat kalibry z nejtěžších, jelení zvěř. Inu, Šumava…

Přímo na té „nejšumavější“, na Zadově, pod Churáňovským vrchem blízko meteorologické stanice, se na více než deseti hektarech rozkládá Přírodní rezervace Malý Polec. Klasické vrchovištní rašeliniště, kdysi těžbou rašeliny hospodářsky využívané, s porosty kleče, rašeliníku, klikvy nebo kyhanky. A zároveň prameniště dvou významných vodních toků Šumavy a šumavského Podlesí. Ze západní části vytéká zlatonosná Losenice, v Rejštejně splývající s vodami neméně bohaté Otavy. S nadsázkou, z pohledu aljašské zlaté horečky z konce 19. století, situace připomínající bájný Yukon se slavným přítokem malé říčky Klondike.

Východní část Malého Polce opouští jako drobný pramen Spůlka, mířící opačným směrem než Losenice a po dlouhé cestě Podlesím se pod Bohumilicemi vlévající do další šumavské řeky Volyňky. Mezi Putkovem, Nespicemi, Žárem a Onšovicemi, si v prostoru vlhkých, podmáčených luk zachovala přirozený charakter. A s loukami dohromady se proto dostala, při hledání významných přírodních lokalit v rámci mapování soustavy NATURA 2000, do hledáčku ochrany přírody. V blízkosti zdejších porostů krvavce totenu žijí žahaví mravenci, kteří jsou nezbytní pro zachování životního cyklu vzácného a chráněného modráska bahenního. Samička naklade vajíčka do květů totenu. Vylíhlá housenka po pár dnech života v květu spadne na zem a musí doufat, že ji žahaví mravenci najdou. Právě a jen ti žahaví. Díky feromonům ji považují za „svou“ larvu, odnesou do mraveniště a živí ji až do zakuklení. Housenka modráska se ale před zakuklením vůbec nechová jako hodné dítko, spíš jako Otesánek, sytící se i mravenčími larvami a vajíčky. Vykuklení má naplánováno brzo zrána, za chladu, dokud jsou živitelé méně pohybliví, protože ve formě motýlka už feromony nechrání a mraveniště urychleně opouští. Komu se někdy dostali do kalhot zrzaví mravenci, což jsou odborně právě mravenci žahaví, dravci mezi dravci, ví proč. Ani Mravenec Ferda, práce všeho druhu, nemá na setkání se svými zrzavými souputníky nejlepší vzpomínky.

Přírodní památka Onšovice-Mlýny proto byla díky přírodní důležitosti pro zachování modráska bahenního zařazena v rámci NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita a v roce 2014 převedena so soustavy zvláště chráněných území v kategorii přírodní památka. Mokřadním charakterem a vzdušnou vzdáleností něco kolem čtyř kilometrů tvoří s PP Chvalšovické pastviny dvojici kdysi hojně rozšířených podmáčených přírodních stanovišť šumavského Podlesí. Bohužel stále více mizejících. A s vodou odchází život. Vždy to tak bylo a bude…

Je třeba připomínat tuhle pravdu, při pohledu na „chaloupky pod horama“ s červenými střechami, nemocné lesy, oorané remízky, vyklučené stráně, sady, trnkové a šípkové meze, zavážené úvozy polních cest, znovu meliorované louky a potoční nivy šumavského Podlesí. Odsud odchází šumavské a pošumavské vody do dalekého studeného Severního moře. Možná s údivem, proč je tak rychle pakujeme pryč. Pokud by bylo po jejich, určitě by se v našem krásném kraji chtěly zdržet co nejdéle. Ale to už závisí jenom na nás…

Soutěžní otázky č. 3
3.1. Odkud vzal kosatec své latinské jméno a jaký typ květenství má krvavec toten ?
3.2. Jak starý je ke dnešnímu dni Ferda Mravenec Ondřeje Sekory a jakou barevnou kombinaci má jeho nepostradatelný šátek ?

Na otázky 3. dílu lze odpovídat do středy 11. března 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1. Neoficiálním symbolem Šumavy je hořec panonský. Ve znaku NP Krkonoše je hořec tolitovitý.
1.2. V Miletíně se narodil obrozenecký básník a spisovatel Karel Jaromír Erben.
2.1. Celík zlatobýl je bylina. U nás žijí otakárek fenyklový a otakárek ovocný.
2.2. V Nahořanech i v Zechovicích se v režii Zdeňka Podskalského natáčela (1980) česká filmová komedie Trhák.

Mimosoutěžní otázka:
Látro je stará česká délková míra (plus mínus dva metry), užívaná před zavedením metrické soustavy. Původně vzdálenost mezi patou a konečky prstů u ruky vzpažené nad hlavu. Proto se říká „natáhnout se jako látro“, tj. jak dlouhý, tak široký…

Výherci 1. kola: Veronika Kozáková, Pavel Prančl a Michal Tesař
Výherci 2. kola: Rudolf Prušák, Lucie Koudelková a Hana Křížková

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
4. března 2020