2. Přírodní památka Na Opukách, Přírodní památka Na Vysokém aneb Opukově vápencové Podlesí…

PP Na Opukách
výměra: 35,5 ha
katastrální území: Zechovice, Nišovice
nadmořská výška: 524-592 m n.m.
vyhlášení: 1996

PP Na Vysokém
výměra: 0,48 ha
katastrální území: Krušlov
nadmořská výška: 703-710 m n.m.
vyhlášení: 1990

„Zechovická náves tvoří nejpůvabnější kulisu, jakou jsem v kraji viděl. Zdejší štíty a vjezdy mají všechny atributy lidových architektur vlachobřezského Jakuba Bursy, jejichž poznávacím znamením jsou empírové sloupky a symbol božího oka… Vpodvečer jsem potkával samé pasáky, stáda kraviček na rozsáhlých drahách, potom vedla cesta stále do kopce až k Nahořanům, odkud jsem na severní stranu pozdravil Třemšín a z jihovýchodního obzoru kynul svou zříceninou hrad Helfenburk.“(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.218 a 224 )

Vítr tady ostřeji fouká, sněhové vločky jsou tu chlupatější, stejně jako knedlíky, jeřabiny červenější než omrzlé nosy a lidé tu mají pootevřená srdce. . . Kde ? Na šumavském Podlesí, v kraji muzikantů, světáků a vůbec lidí světem jdoucích. Vždycky chudý kraj (v Nuzíně ví své…) často nemohl uživit a i dnes znovu těžko uživí ty, kterým se stal domovem. Skrývá mnoho krásy, objevované po kouscích a jen těmi, kdo chtějí vidět. Vystoupáme za ní postupně a nejprve trochu pohádkově. Příběhem o šípkové Růžence. Její postýlka by totiž klidně mohla být nad Zechovicemi u Volyně. Dva mělce zaoblené vrchy, podle map a bývalého kamenolomu nazývané Na Opukách, místně však Na kozách, protože se tam odedávna páslo, jsou největší pokladnicí planých šípkových růží široko daleko. A nejen růží. Vápencové podloží jednoho vrchu, silikátové podloží druhého, obě s řadou výjimečných květin, věncovité mezičky s teplomilnými křovinami po úbočích, opuštěné vápencové - opukové lomy, vše zasazeno v zeleni kulturní, pastvou a sečením udržované louky.

Pozn: Opuka je kámen, v prehistorických dobách vznikající z mořského sedimentu mělkých křídových moří a charakteristický pouze pro naší českou kotlinu. Zjednodušeně poměrně dobře opracovávatelný tvrdý druh vápence, v době románské a gotické náš nejrozšířenější stavební materiál a využívali jej i staří Slované při stavbě pevných hradišť. Dnes zažívá svou renesanci.

Výsledkem je přírodní památka stepního charakteru Na opukách, s více než 35 ha největší zvláště chráněné území našeho regionu. Jako jediné vyhlášené i prostě proto, že je tady krajinářsky krásně. Nejkouzelnější dálkové pohledy jsou určitě při příjezdu do Zechovic od Nuzína a z odpočivadla vrchu Betaň nad zlešickými zatáčkami. A pohledy z blízka ? Kvetoucí tařice skalní, krvavec menší, lomikámeny, kukačky, vřesoviště, mateřídoušky a samozřejmě plané růže, růže a zase růže. . . A také květy létající. Nikde jinde, než na výslunné zechovické travnaté lesostepi nelze spatřit tolik motýlů pohromadě. Modrásci. Nejvzácnější z nich, černočárný, je opravdovou raritou. Duhoví batolci, opravdu se tak jmenují, i když k batolatům mají hodně daleko. Celoevropsky ohrožený bělopásek topolový. Žlutí žluťásci, bílí bělásci, hnědí hnědásci, perleťoví perleťovci, okatí okáči, babočky, exotičtí otakárkové, mihne se i oranžový ohniváček celíkový.

Pásové keřové porosty růží, hlohu, trnek či svídy jsou ideálním úkrytem i hnízdištěm pro opeřence. Na zemi křepelky a koroptve, nad zemí třeba ťuhýci nebo všechny čtyři druhy našich pěnic. A vůbec jim nebude vadit, když se podaří zachovat pastevní režim na okolních lukách. Právě naopak. Opuštěný lom pomalu zarůstá, nad kvetoucími stráněmi stojí polední slunce, voní plané růže a poletují motýli . . A pod kopcem honosné štíty zechovických statků stylu selského baroka, doklad šikovnosti zdejších zedníků a kameníků, pracujících s místní opukou, dokreslují celkovou atmosféru místa. Všechno láká napodobit šípkovou Růženku, natáhnout se do trávy, lidově řečeno, jako látro a spát a spát a spát. Ale šumavské Podlesí, které tolikrát, včetně Zechovic, vyhlášených vesnickou památkovou zónou, učarovalo i filmovým režisérům, spát nedovolí…

Vzdušnou čarou asi čtyři kilometry přímo na západ a výškově o sto dvacet metrů výše leží další přírodní památka, Na Vysokém. Ani ne půlhektarová loučka, obkroužená borovým lesíkem, s nádherným výhledem přes panorama Podlesí až k vrcholkům Brd. Téměř uprostřed trojúhelníku vesnic Krušlov, Nuzín a Nahořany. Právě podle úpravných, dokonale filmově využitých a památkově chráněných Nahořan (vesnická památková rezervace) už pěkných pár metrů nad mořem, což znamená přesně 716 metrů vrcholové kóty kopce Na Vysokém.

Bývalá lesní pastvina byla vyhlášena chráněným územím, na rozdíl od Zechovických opuk, v regionu Strakonicka nejmenším, z důvodu ochrany kriticky ohroženého hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica). V plném květu, tj. od srpna do září, připomíná křehká rostlinka malý vánoční stromeček s fialovými ozdůbkami. Kvůli ní je třeba zabezpečovat pravidelné účelové kosení loučky, narušovat travní drn a nedovolit nežádoucí hnojení. S těmito opatřeními se zároveň „svezou“ i ostatní, ne zrovna běžní obyvatelé palouku. Sluníčkově zlatá, chráněná, jedovatá i léčivá prha arnika, stejně jako sluníčkově zlatý, nechráněný, nejedovatý a neléčivý hadí mord nízký. Sluníčko na zem spadlé pak nejvěrněji připomíná za zelena i za sucha krásná pupava bezlodyžná, jejíž květní lůžko chutná jako kedluben. Ještě více ale milovníkům hub chutnají zdejší vysokonohé bedly, v plné sezoně hojností připomínající rozevřené slunečníky na mořské pláži.

Škoda, že podobné neplatí i o hořečku. Mnohotvarém českém, ještě na počátku minulého století ve většině Čech typické rostlině luk a pastvin, raději sušších. Ale opět hospodářské změny, odklon od pastvy, rozorání, postupné zarůstání křovinami, eutrofizace, intenzifikace a chemizace, jej postupně zatlačily pouze na Šumavu a její podhůří. Dokonce se statutem kriticky ohrožené rostliny. Nápadná podobnost třeba s osudem koroptve polní určitě není náhodná. A že stále více mizí drobné ptactvo i hmyz z původně různorodé přírodní zemědělské krajiny, je logickým pokračováním trvalé neúcty ke krajině jako takové. Zajímá nás pouze její využití za jakoukoli cenu, nejlépe přes zaklínací slovo dotace, s výmluvami na dědictví minulosti. Ale tomu při pohledu na dnešní zemědělskou bezohlednou velkovýrobu rozumný člověk těžko může věřit…A chybí voda, odcházejí lesy, přemnožují se škůdci. Dobře to děláme...

Lokalita Na Vysokém je bohužel v kritickém stavu. Včely z proslulého krušlovského Machova včelína musí sladkou (nebo snad hořkou?) potravu fialových květů hledat jinde. Pokud se nebojí 823 metrů vysokého masivu Vacovického vrchu, tak na další Přírodní památce, Čisté hoře, západně od Horysedel. Hora má paradoxně výšku o 50 metrů nižší než Vacovický vrch a na severovýchodním svahu chrání malou loučku, pro hořečky jako stvořenou. Počátkem léta tu navíc vykvétá i malá populace prstnatců májových.

A nejodvážnější včely mohou zamířit ještě o dva kilometry jižněji, kde je u Onšovic čeká „ostrůvkovitá“ přírodní památka Háje. Na čtyřech vápencových vrších chrání teplomilnou květenu s typickými pošumavskými jalovci a nejsevernější „ostrov“ hostí jednu z nepočetnějších populací trápeného hořečku mnohotvarého českého v naší republice. Alespoň tady se mohou případné hořkomilné včelky vyřádit. Floristickou bohatost „souostroví“ doplňují na zbylých vrších vznešená lilie zlatohlavá a orchidejový kruštík tmavočervený. Posledně jmenovaný se ještě usídlil na sousední stráni s vápencovými výchozy, přírodní památce U Narovců, kde našla útočiště, kromě netřesků i celá řada teplomilného hmyzu.

Na okolních svazích se i dnes pasou stáda dobytka, dokreslující vždycky zemědělský charakter Podlesí. Tak jako v minulosti se do údolí nese hlas zvonů a zvonků ohlašujících klekání. I lidé stále odcházejí do světa za prací jako dříve. Jako kdyby se tady zastavil čas. Ale on se tady, stejně jako nikde jinde, nezastavil. A pokud by se zdálo, že Pošumaví je plné romantických „růžových“ pohádek a suchých stepních přírodních památek, není to pravda. Už v příštím putování doslova a do písmene „poteče do bot“ a vládu převezmou mocnosti pekelné…

Soutěžní otázky č. 2
2.1. Kdo nebo co je „celík“, který má ve jméně motýl ohniváček a jak se jmenují u nás žijící dva druhy otakárků ?
2.2. Která zná má česká komedie se natáčela v Nahořanech (také v Zechovicích) a kdo jí režíroval?

Mimo soutěž: Co je nebo bylo „látro“ ?

Na otázky lze odpovídat do středy 4. března 2020, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
25. února 2020