10. Přírodní rezervace Sedlická obora aneb Království za kamennou zdí …

výměra: 20,38 ha
katastrální území: Holušice u Mužetic
nadmořská výška: 465 - 483 m n.m.
vyhlášení: 1985
„Můžeme si domýšlet a dokreslovat mnohý tvar dávného života, když sovy houkají ze tmy a pod lunou teplé noci májové tu rozkvétají konvalinky. Naši ustálenou představu o košatosti lip mění zdejší lipový les, rozsahem snad největší v Čechách, jehož vysoké štíhlé kmeny nesou koruny zúžené k nepoznání. Torzo „lobkovického buku“ je tu zachováno na památku.“ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.86)

Básník Ladislav Stehlík ještě mohl brouzdat travnatými cestami Sedlické obory, která dnešním turistů zůstává skrytá za dlouhou a vysokou kamennou zdí. V 17. století ji jako oboru jelení, na necelých 260 ha pravidelného podlouhlého šestiúhelníku, rozděleného na osm částí, založil bohatý šlechtický rod Lobkoviců, jímž tehdy patřila blízká Sedlice. V pravidelných průsecích a na lesních loukách již dávno dozněly ozvěny loveckých štvanic a jelení troubení vystřídalo „rochání“ kapitálních daňků a chrochtání neméně vzrostlé černé zvěře – divočáků. Při mysliveckých výstavách a oceňování trofejí se exempláře ze Sedlické obory často umisťují na nejčelnějších místech. V posledních letech vlastník obory, společnost Lesy České republiky, s.p., navíc úspěšně rozvíjí i chov menšího druhu jelena – siky Dybowského a hned za vstupní branou ve starém hospodářském domku vybudoval i malé oborní muzeum, přístupné s průvodcem po předchozí domluvě.

Záležitostí ochrany přírody je ale unikátní dvacetihektarová část obory, tvořená přirozenými zachovalými lesními porosty lipových doubrav a lipových bučin s bohatým bylinným podrostem. Vůbec nejhodnotnější částí přírodní rezervace je asi pětihektarové území více než dvěstěletého porostu. S osmdesáti procenty v něm dominuje lípa, doplněná bukem a dubem. Staré lípy jsou charakteristické zvláštními zúženými korunami, nesoucími mohutné trsy jmelí.

Kdysi jej žaly zlaté srpy keltských druidů do čistého plátna pro výrobu podivuhodných lektvarů, později srpy lovců – čižbařů, pro výrobu lepu na odchyt drobných ptáčků zpěváčků a naposledy srpy obchodníků pro potěchu vánočních příbytků. S možnou keltskou historií místa to není vůbec přehnané, protože obora kromě tří rybníků, Kamenný, Močený a Bojíčov, mezi nimiž se skrývá mohylové pohřebiště Posvátného vrchu, nabízí i obětní kameny s vysekanými stružkami, údolí zvané „Pohřebiště“ a malou zříceninu na jedné z pasek, „Starý zámek“ o jejímž původu a významu není nic známo.

Spíše pro ukázku krásy lesnické české řeči, než pro zapamatování, je zajímavé hodnocení zdejších lesních typů. Převažuje hlinitá dubová bučina šťavelová, dále jedlodubová bučina žindavová, o něco méně svěží dubová bučina šťavelová a biková s ostřicí a konečně podmáčená dubová jedlina ostřicová. Z toho lze charakterizovat původní lesní porosty jako jedlodubové bučiny, s pravděpodobně vysokým zastoupením lípy a s přimíšenými dalšími dřevinami (javor, habr nebo olše).

Přes převahu lip střeží klid obory obrovitý majestátní dub u bývalého “Vachthausu“, strážního domku, S obvodem kmene přes sedm metrů se s ním nemůže srovnávat žádný jiný strom Blatenska. Jen torzo pak zbylo z tzv. „Lobkovického buku“, pamatujícího založení obory a podle rodové pověsti, bohužel několikrát ověřené, odpadnutím některé ze silných větví předpovídající úmrtí ve šlechtické rodině Lobkowiczů.

Kolorit listnatých a smíšených hájů dotváří čtyřicet pět hnízdících druhů ptáků. Málokde pohromadě lze potkat jak datla černého, strakapoudy malého i prostředního a zelenou i šedou žlunu. Raritou je hnízdění divokého holuba doupňáka a tlustozobého dlaska, stejně jako v rybnících se udržující populace skokana krátkonohého. Obora je svým způsobem svět sám pro sebe, kam přes silné kamenné zdi nepronikají problémy okolního světa s takovou intenzitou.

Oáza relativního bezpečí (odstřeloví daňci, kňouři a siky prominou), chráněná lidským rozumem a všudypřítomným duchem pravěkého tajemna. Ochranářská budoucnost počítá s hospodařením, jehož výsledkem bude další přiblížení se stávajícího stavu k původnímu typu listnatého lesa. Výsledek sice ocení až budoucí generace, ale každý by měl veškeré své konání činit s myšlenkou, že s ním svět nekončí…

Soutěžní otázky č. 10
10.1. Jaký je rozdíl mezi kňourem, bachyní a lončákem ?
10.2. Co jsou žindava a bika ?

Na otázky 10. dílu je možno odpovídat výjimečně do čtvrtka 2. května 2019, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 9
9.1. Alabastr nebo také úběl je čistě bílá odrůda sádrovce.
9.2. Plodem buku jsou trojboké nažky v číšce (bukvice), plodem jilmu křídlaté nažky, plodem dubu jednosemenná nažka v číšce (žalud) a plodem lípy jednopouzdrý oříšek.

Výherci 9. kola: Ester Vávrová, Barbora Matoušková a Jan Jakubec

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Marta Kodýdková, Jiřina Dobešová a Jana Svobodová
Výherci 4. kola: P. Tomanová, T. Taubrová, Eliška Králová a Tomáš Kapr
Výherci 5. kola: Vlasta Černíková, Eliška Tyšerová a Matyáš Červenka
Výherci 6. kola: Alena Košáková, Z. Koutenská a Věra Brejchová
Výherci 7. kola: Lucie Matějovicová, Marie Žídková a Zdena Hradská
Výherci 8. kola: Ema Mlsová, Radka Albrechtová a Jan Keller

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav (a hrnečky jsou letos mimořádně hezké :o)).

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
24. dubna 2019