7. Přírodní rezervace Skočický Hrad aneb Na kameni kámen ….

výměra: 29 ha
katastrální území: Skočice (Vodňansko)
nadmořská výška: 588 – 667 m n.m.
vyhlášení: 1985
„Kostelík Svatého Vojtěcha nad rybníky u strakonické silnice, byl téměř denním cílem procházky Zeyerovy, hlavně ve večerním soumraku, kdy slunce už zapadlo za Skočickou horu, louky voněly rosou a stromy se měnily v živé bytosti jeho hrdinů a vysněných postav.“
(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s.63)

Mezi Zeyerovy hrdiny a vysněné postavy určitě nepatřil loupežník Úskok. Pověstný darebák, podle něhož se jmenuje vesnice Skočice i nad ní se zdvíhající majestátní vrch – Hora, Hrad - geologicky poslední výběžek Šumavy, kde měl mít Úskok sídlo. V lesích nad Skočicemi k němu vystoupáme červenou turistickou značku, kolem upravené lesní kapličky Sv. Václava. Už nadmořská výška Hradu, 666,6 m n.m., dává tušit nějakou čertovinu. Vrcholovou část, kde rulové balvany nahrazuje tvrdá vyvřelá žula, dělí mělké sedlo na dvě části. Nižší je obehnána kamenným valem, tzv. „markomanským Kolem“, pozůstatkem sídliště z doby bronzové, později železné, využívaném i Germány a Slovany. Z hlediska obrany vynikající strážní místo na boční trase Zlaté stezky z Prachatic na Prahu, nazývané Vidice, od slova „viděti“, s krásnou, ale stále více zarůstající Šumavskou vyhlídkou na pásma šumavských hor, počínající Boubínem a Bobíkem.

Druhý vrchol, vyšší, ostřejší a kamenitější, Hrad, je zakončen opravenou (2004) kamennou pyramidou s německým nápisem. Jde o malou slovní hříčku. Český překlad zní: NA ČERNÉM KOPCI (německý originál ZU SCHWARZEN BERG) VŠECHNY CESTY ZBUDOVÁNY 27. ČERVNA 1705. Ale současně lze nápis přeložit jako: ZA SCHWARZENBERGA VŠECHNY…atd. Knížecí rod Schwarzenbergů získal skočické panství roku 1700 a podle blízkého názvu U altánku tu kdysi byla pro panstvo upravena pohodlná vyhlídka.

Množství kamenů obrostlých zeleným mechem, tvořících až suťová pole nebo malé jeskyně, doprovází krásné bukové lesy, z nichž nejcennější části chrání přírodní rezervace Skočický Hrad, vyhlášená již v roce 1985. Jde o další regionální biocentrum, charakterizované jako: Skalnatý hřeben a prudké balvanité svahy pod ním s porostem starých mohutných buků, častý smrk a jedle a významná bylinná společenstva květnatých bučin. Chráněné území má proto režim zvláštního hospodaření a cílem je zachování a prohloubení přirozeného charakteru stávajících porostů. Lesnatý skalnatý hřeben, výrazně se zdvíhající z roviny Vodňanské pánve, tak skrývá jedinečný komplex přirozených porostů suťového lesa. Reliktní (zbytkový) bor, stáří 1300 – 170 let, přechází do listnatých partií lipových bučin a do čistých květnatých bučin. Místy je přimísen dub, javor a jilm, takže mluvíme o lipových doubravách. Jednoznačně převažující buk doprovází jedle a smrk

Bylinné patro ovládají stínomilné druhy, přizpůsobené podmínkám lesního zápoje a dokazující oprávnění názvu květnatá bučina. Bělostné konvalinky, vonné kokoříky, zlaté lilie, planí orlíčci, vzácný hrachor černý. Z podrostu zamrká i vraní oko čtyřlisté, v doprovodu zlomocného rulíku. Jeho velké černé bobule obsahují prudce jedovaté alkaloidy atropin a scopolamin a rulík drží neradostný primát v počtu otrav u nás, především u dětí. Výtažek z něho sloužil v minulosti kráse žen, (latinské druhové jméno – belladona – znamená krásná žena). Kapáním do očí totiž způsobuje výrazné rozšíření zorniček (třeba Kleopatra by mohla vyprávět…). Ale tady na Hradě se snadno rozšíří i bez rulíku. Například nečekaným setkáním s černým čápem, baculatým kulíškem, doupňákem a hřivnáčem nebo s jeřábkem lesním, potvrzujícím, že jde opravdu o poslední výspu Šumavy.

V úvodu bylo naznačeno, že dramatické vrcholové partie Hradu jsou zdrojem řady pověstí. Nejznámější, zasazená do 13. století, vypráví o zlém loupežníku Úskokovi, sídlícím na Kole (později Hradu), který olupoval kupce na obchodní stezce. Řádění zamezil až jeden ze strakonických Bavorů, který tlupu rozprášil a Úskoka po dlouhém zápase přemohl v údolí řeky Blanice. Za odměnu dostal území kde bojoval a založil na něm město Bavorov.

Nekonečný komplex Hradu se východní „panožkou“ u Vitic řeky Blanice opravdu dotýká. Nabízí turistovi jedinečnou možnost spojit požitek téměř horské tůry s proplutím původního přírodního koryta řeky s hlinitými meandry a štěrkovými náplavy. Hippostezka z Vitic, vedoucí kolem několika pramenů, pro masív Hradu typických, poslouží i cyklistům a další lesní zákoutí poznávají účastníci pionýrského tábora Na Kocandě. Milovníci tajemna stále hledají souvislosti mezi Pekelnou strouhou pod Kostelním lesem a neobvyklými čtyřmi šestkami vrcholové kóty, zatímco romantikům postačí návštěva kamenitého Růžového vrchu. Jen zoologové musí omluvit absenci jelenů v Jelením vrchu nad Budyní a spokojit se s „náhražkovým“ farmovým chovem daňků na jejím okraji.

Hrad je díky smíšeným lesům, kamenným hřebenům, pramenům a duchem místa krásným v každém ročním období a množství barev během roku vystřídá v zimě stříbřitě ojíněná čepice. Ale pozor ! Když se ocitnete sami, nedej Bože k večeru, mimo turistickou značku, mezi rozviklanými kameny s kluzkým mechem, vítr se prohání v korunách starých buků a jediným hlasem široko daleko je zakrákání krkavce nad kamennými valy zaniklého hradiště, snadno uvěříte v existenci loupežníka a rychle se vrátíte zpátky do našeho „jistého“ civilizovaného světa, ačkoli i ten je, bohužel, plný jiných „Úskoků“…

Soutěžní otázky č. 7
7.1. Jaký je rozdíl mezi žulou a rulou ?
7.2. Kdo jsou „doupňák“ a „hřivnáč“ a proč se tak jmenují ?

Na otázky 7. dílu je možno odpovídat do středy 10. dubna 2019, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č.6
6.1. Kuše (samostříl) je střelná zbraň, natahovaná velkou silou (např. mechanickým zařízením nebo oběma rukama při sešlápnutí kuše k zemi), luk je natahován pouze jednou rukou střelce. Obě zbraně vystřelují šípy. Sudlice je sečná a bodná zbraň, vzniklá přeměnou z kosy. Řemdih je železná koule s hroty, připevněná řetězem k násadě. Obě jsou středověké husitské zbraně.
6.2. Další naše „masožravky“ jsou například bublinatka jižní, tučnice česká, tučnice obecná, aldrovandka měchýřkatá, aj.

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Marta Kodýdková, Jiřina Dobešová a Jana Svobodová
Výherci 4. kola: P. Tomanová, T. Taubrová, Eliška Králová a Tomáš Kapr
Výherci 5. kola: Vlasta Černíková, Eliška Tyšerová a Matyáš Červenka
Výherci 6. kola: Alena Košáková, Z. Koutenská a Věra Brejchová

Důležité upozornění !!!
Ceny pro všechny výherce jsou již k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav (a hrnečky jsou letos mimořádně hezké :o)).

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
2. dubna 2019