5. Přírodní rezervace Záhorský rybník u Vodňan a Přírodní rezervace Radomilická mokřina (Dříteň) aneb Jede, jede mašinka, koukejte se z okýnka ….


PR Záhorský rybník
výměra: 33,50 ha
katastr. území: Vodňany
nadm. výška: 406 - 412 m n.m.
vyhlášení: 1997

PR Radomilická mokřina
výměra: 45,50 ha
katastr. území: Záblatí (Dříteň)
nadm. výška: 393 – 400 m n.m.
vyhlášení: 1991


„Básníku-patříte této krajině, sice ne rodem, ale inspirací. Cítíme tu problematiku české duše – země a křídla. Ale vždycky dvojí zrcadlení: oblaků a vod, výšek a hlubin, nitra a světa. Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.“ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.)

Krajině Vodňanska patří básník Julius Zeyer v lyrických slovech Ladislava Stehlíka. Nikoli náhodou. Tolik si zamiloval zdejší krajinu, že si přál být tu pohřben. S přáteli, Otakarem Mokrým a Františkem Heritesem prožil nejšťastnější roky života. A příroda, lidé, víra i husitská historie se výrazně odrazily v tvorbě. Příkladem je románové jméno Víta Choráze. Zračí se v něm výrazný zalesněný vrch Koráz, po staru Horáz, zdvíhající se západně od Vodňan z rovinatého údolí řeky Blanice nad osadou Pražák. Za ním, z pohledu vodňanských „za horou“, se rozkládá nejoblíbenější výletní místo vodňanských literárních mušketýrů, Záhorský rybník.

Díky autokempu Pražák při jeho východním okraji zůstalo oblíbeným dodnes. I s tím dvojím zrcadlením. Protože přes veškerý civilizační tlak je rybník s přilehlými loukami přírodní rezervací. Postrádá blatenskou zadumanost a melancholii. Na ni si rybníky vodňanské soustavy, budované od 15. století tolik nepotrpí. Jsou veselé, podobné rybím šupinám, navlečeným na stříbrný řetízek řeky Blanice. A „Záhorák“, především v létě, je veselý dvojnásob, nejen houkáním těsně projíždějících vláčků do Bavorova. Po chladivém koupání je zážitkem okružní procházka po hrázi, lemované mohutnými duby. Největší z nich, nesoucí jméno spisovatelů Zeyera a Heritese, byly vyhlášené stromy památnými. I když Heritesův najdeme až za hlavní silnicí nad kempem. Snad „svůj“ památný strom získá jednou i poslední z trojice, Otakar Mokrý… Pod hrází pospíchá Blanice, nad modrou hladinou rybníka šustí rákosiny, orobince, zblochany, ostřice…

V jižní části přechází litorální porosty do podmáčených rašelinných luk, které postupně zarůstají vrbinami. V západní části, přes porosty křovinných vrb pak do lužního podmáčeného olšového lesa. Část vznikla přirozenou cestou, náletem, část cestou kulturní, vysazením člověkem. Olšiny jsou nejcennější částí rezervace. Zdobí je květy bazanovce kytkokvětého i žluť vzrostlých kosatců nebo žluťuchy lesklé. Liány tropických pralesů úspěšně nahrazuje popínavý divoký chmel. Nad rybníkem kroužící velký dravec je určitě moták pochop. Siluetou připomíná hojně rozšířené káně lesní, ale černé konce křídel jsou jednoznačným určujícím znamením. Rybník je v současnosti využíván k chovu kapří násady a hospodářský cyklus je jednohorkový. Je to nutné, protože obsádky velkých ryb by pořádně zacvičily s cennými rákosinami. Jejich ochrana je nutná, stejně jako ponechání olšin přirozenému vývoji. Jedině tak zůstane i pro příští generace zachované to krásné dvojí vodňanské zrcadlení…

Závěrem lze říci, že s navazujícím komplexem mokřadních olšin a vlhkých rašelinišť v údolní nivě Blanice, je Přírodní rezervace Záhorský rybník, vyhlášená roku 1997, nejmladším zvláště chráněným územím regionu. Chráněným rostlinám, živočichům a také hmyzu, včetně houbaři neoblíbeným bedlobytkám, jen málo vadí částečné rekreační využívání. Koupající si totiž dobře rozmyslí výlet do západní části, kde se mohou snadno srazit s plovoucími utrženými rašelinnými ostrůvky. Mimochodem, rybník i s kempem se objevily v dětském komediálním seriálu Chobotnice z II. patra. „Zelenej a modrá“, malé šikovné chobotničky, jej s dětmi navštívily ve druhém díle, Blesky nad Čertovkou. Naopak mnohem méně veselý je mravoučný román Mezi lesy, na základě skutečnosti napsaný Vlastou Javořickou. Smutný příběh o nesmyslné vraždě mlynářky, utopené manželem v tůni řeky Blanice kvůli nové mladé lásce, se částečně odehrává na hájovně u Záhorského rybníka.

Do krásné literatury se dostalo i bažinaté území jihovýchodně od Vodňan, směrem na Dívčice. Podle románu Zlatá stezka od Václava Písaře, odehrávajícího se v 15. století, byla údolnice Radomilického potoka, s velkými rybníky Strpský a Černoháj, nebezpečím i pro jezdce na koních, mizejících v bezedných rašelinných tůních, plných nebezpečného plynu. I Josef Holeček, ve druhém díle románové epopeje Naši, popisuje strach rodiny Kojanovy, když se jejich malý Bartoloměj vydal v rámci „hauzírů“ právě k Černoháji na blata Radomilického potoka a s večerem se nevracel domů. Unikající bahenní plyn, za nocí v podobě bludných světélek tančících nad tůněmi, inspiroval kdysi Víta Fučíka (1719-1804), zvaného Kudlička z místní samoty Klůs. S pomocí vysušených ovčích žaludků, naplněných plynem, uvázaných kolem pasu a vyřezávaných křídel, se stal následník bájného Ikara prvním českým a možná i světovým vzduchoplavcem.

Přes stále intenzivnější zemědělské obhospodařování přetrvala částečná přírodní divokost a nespoutanost území až do našich dnů a v roce 1991 podnítila vyhlášení přírodní rezervace Radomilická mokřina mezi Záblatíčkem, Radomilicemi a Fučíkovou samotou Klůs. Od hranice strakonického okresu leží pouhých padesát metrů a díky špatnému přístupu je paradoxně nejlépe vidět z oken projíždějícího vlaku na trati Protivín – Zliv. Zabírá nivu Radomilického potoka s menším rybníkem a kromě cenných mokřadních společenstev (např. hrachor bahenní, žebratka bahenní nebo hořec hořepník) je významným hnízdištěm vodního ptactva (např. čejka chocholatá, vodouš rudonohý, bekasina otavní) a chrání i obojživelníky (kuňka obecná, skokan ostronosý, rosnička zelená). Právě kvůli výskytu kuňky obecné (ano, to je hlasově proslavená žabka „Vejš, Radime, vejš“ z filmu Na samotě u lesa) byla Radomilická mokřina v roce 2004 vyhlášena také jako EVL, čili evropsky významná lokalita. Je důležité pokud možno zachovat stávající hospodaření podle fungujícího plánu péče a zabránit vysoušení území, což v posledních suchých letech není vůbec jednoduché. Ochrana přírody tady musí sehrát zásadní roli, abychom v budoucnu nemuseli říkat při jízdě vlakem, „Pamatujete, tady ještě nedávno byla taková krásná divoká mokřina plná života“…

Soutěžní otázky č. 5
5.1. Proč klidní, hodní a tiší houbaři z duše nenávidí bedlobytky ?
5.2. Co znamená v rybníkářství „jednohorkový“ cyklus ?

Na otázky 5. dílu je možno odpovídat do středy 27. března 2019, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č.4
4.1. Žluna hnízdí v dutinách stromů, žluva si hnízdo splétá v korunách stromů.
4.2. List habru je na rozdíl od listu buku ostře zoubkovaný a ochlupený. List buku je hladký a bez zoubků (celokrajný).

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Marta Kodýdková, Jiřina Dobešová a Jana Svobodová
Výherci 4. kola: P. Tomanová, T. Taubrová, Eliška Králová a Tomáš Kapr

Stále ještě důležité upozornění !!!
Z technických důvodů zatím ceny pro výherce nelze vyzvednout, jsou ještě ve výrobě. O možnosti vyzvednutí budete včas informováni a určitě o ně nepřijdete :o)).

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
20. března 2019