4. Přírodní rezervace Kněží hora u Katovic a Přírodní rezervace Bažantnice u Pracejovic aneb V údolí zlaté řeky

výměra: 13,50 ha Kněží hora a 21,9 Bažantnice
katastrální území: Katovice a Nové Strakonice
nadmořská výška: 404 - 493 m n.m. Kněží hora
394 – 398 m n.m Bažantnice
vyhlášení: 1985
„I tato skrytá tvář má něco z kraje: baladičnost a mythus. "Kátoucká" hora není daleko a tam cítíme obojí. Pravěké spečené valy strmí nad tuhovými doly, pod nimi se rozsadil starý můstek, jakoby vyňatý z Alšova "Rukopisu zelenohorského", kamenný epitaf s nečitelným nápisem - tucha pověsti. I onu zveršoval mladý Čelakovský pod názvem "Svatební den". Ludmila, dcera rytíře Zicha, pána na Střele, se vdávala za neznámého rytíře, kterým nebyl nikdo jiný než sám satanáš. Jejich dramatická svatební jízda skončila tragicky skokem splašených koní i s kočárem do vln Otavy.“ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. )

Studánka Jakubka, kde se podle pověsti o polednách zjevují víly, poskytne osvěžení před výstupem na Katovickou jinak též Kněží horu, západně od Katovic, strmě se svahem vypínající nad soutokem řeky Otavy a Březového potoka. Strategickou polohu nad širokým říčním údolím využili již naši prapředkové k vybudování mocného hradiště. Spolu s Hradcem u Řepice a Hradištěm u Sousedovic spoluvytvářelo dokonalý obranný trojúhelník strakonické kotliny. Kotliny s páteří zlatonosné řeky Otavy. Bohužel, obranyschopnost místa určoval nikoli příkrý jižní svah, ale mnohem pozvolnější, mírně se svažující svah severní. A tak ve výsledku, během bouřlivých věků, zůstaly z mocného hradiště jen zbytky žárem spečených valů, překrytých všemocnou přírodou.

Ale také již zmiňovaný, místy až padesáti stupňový jižní svah, v roce 1985 vyhlášený přírodní rezervací na ochranu jedinečného a cenného zbytku lesního porostu teplomilné doubravy a lesostepních společenstev. Logicky, protože jde v rámci jihočeského regionu o jednu z nejteplejších lokalit. Porost tvoří především dub zimní (poznáme podle tzv. „šponovek“), lískou a hlohem. Raritou je výskyt dubu žlutavého, jinak známého jen z oblasti Českého krasu. Z bylin zaujme posmutnělý hrachor černý, neméně veselý plicník tmavý, o černohlávkovi ani nemluvě. Nejtypičtějším představitelem ale zůstává všudypřítomná tolita lékařská a řada druhů travní teplomilné vegetace.

Největším nebezpečím skalnaté lesostepní stráně byla v nedávných letech přítomnost stáda muflonů. Okusování mladých dřevina výrazná půdní eroze vedly k oplocení nejcennějších částí rezervace a zásah byl úspěšný. Mufloní stádo odtáhlo severním směrem do rozlehlých zemědělských lánů a často se stále stává zdrojem problémů. Nikoli přírodně ochranářských ale pro změnu zemědělských. A protože obnova grafitového ložiska ze západního úbočí hory nehrozí a zamřížované štoly dobře chrání kolonie netopýrů, zůstává posledním úkolem ochrany přírody provést rekonstrukci severního svahu, spočívající v postupném nahrazení smrkového porostu listnatými původními dřevinami. Nutno říci, že zhoršující klimatické podmínky, spolu s nekontrolovanou invazí lýkožrouta smrkového, vycházejí v tomto případě zájmům ochrany přírody vyloženě vstříc.

Na skalnatém ostrohu nad řekou Otavou prý sedával i F.L. Čelakovský a básnicky místo využil v básni „Svatební den“. Jako zdatný turista a milovník přírody určitě znal i další Otavina zákoutí. Pokud se brouzdal v téměř neprostupné džungli na pravém břehu mezi Pracejovicemi a Strakonicemi, měl o další zážitek postaráno.

„Po celém území se poměrně vhodně střídají staré skupiny dřevin, nejstarší jedinci ve věku 200 až 300 let, s podrostem stromů mladších věkových kategorií. Typické je velmi husté křovinné i bylinné patro. Lze konstatovat, že značná část porostů dosahuje pralesovitých parametrů“. Tolik výňatek z odborného posudku pro zbytek listnatého lužního lesa na pravém břehu řeky Otavy u Pracejovic, v lokalitě zvané Bažantnice.

Přírodní rezervace tady vzácně zachovává přirozený charakter lužních dubohabřin, jinde v regionu už dávno neexistujících, druhotně vzniklých na bývalých sejpech po rýžování zlata. Naši předkové, ať dávní Keltové nebo mladší Slované tu proprali tisíce a tisíce tun říčního písku kvůli třpytivému lesku zlatěnek. Propraný písek sypali na hromady a postupně vytvořili v některých částech otavní nivy písečné „vlnobití“, jen chudě zarostlé vřesem a vytrvalými travami. A mohutná hradiště bedlivě střežila celé zlatonosné údolí.

Ale zpátky do „pralesa“. Rozpoznáváme tzv. „tvrdý luh“, tvořený dubem, habrem, jasanem a tzv, „měkký luh“ s převahou olše a vrby. Nevhodně vysázené smrky, silně napadené červenou hnilobou a v posledních letech všudypřítomným kůrovcem, jsou v rámci plánu péče postupně nahrazovány právě listnáči. Charakteru lužního lesa nejvíce prospívají každoroční pravidelné záplavy při jarním tání. Samozřejmě, že ty nepravidelné, například obrovská povodeň v srpnu 2002 také. Právě při ní lužní les plně osvědčil svou funkci. Absorbovat co nejvíce vody a zároveň zpomalit tok dravého proudu. Sice jen střípek povodňové mozaiky, ale přispěl k minimálním škodám ve Strakonicích. Pamětníci vědí, že temná masa vody se pomalu a tiše sunula nocí jen pár centimetrů pod spodní částí mostu na soutoku Otavy s Volyňkou. Kdyby se dostala na most…Svou neocenitelnou službu ale podmáčená Bažantnice „odstonala“ rozsáhlými vývraty dubů při následné vichřici.

Zejména na jaře, než se vnitřek lesa změní v neprostupnou džungli bezů, kalin, střemchy, zimolezů, léčivých kostivalů, jedovatých omějů a toužících tužebníků, je návštěva nevšedním zážitkem. Tůňky v proláklinách mezi sejpy plné obojživelníků, ptačí zpěv, v němž vyniká melodický flétnový hlas žluvy hajní, mohutné duby s pozadím věčně stejné a přeci stále jiné šumící řeky…Zlatonosné řeky, jejímž příběhům nikdy není konce…

Soutěžní otázky č. 4
4.1. Jaký je rozdíl mezi hnízdem žluny a žluvy ?
4.2. Jak podle listu rozeznáme habr od buku ?

Na otázky 4. dílu je možno odpovídat do středy 20. března 2019, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č.3
3.1. Čečetka (zimní, tmavá) je pěnkavovitý ptáček z řádu pěvců. Cvrčilka (zelená, slavíková, říční) cvrčilkovitý pták z řádu pěvců. Čičorka (pestrá) je rostlina z čeledi bobovitých.
3.2. Mykolog se zabývá studiem hub, entomolog studiem hmyzu a ornitolog studiem ptactva.

Výherci 1. kola: Klára Peroutková, Nathaniel Radeljak a Linda Novotná
Výherci 2. kola: Pavel Prančl, Jan Keller a Tereza Křiváčková
Výherci 3. kola: Marta Kodýdková, Jiřina Dobešová a Jana Svobodová

Důležité upozornění !!!
Z technických důvodů zatím ceny pro výherce nelze vyzvednout, jsou ještě ve výrobě. O možnosti vyzvednutí budete včas informováni a určitě o ně nepřijdete :o)).

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
12. března 2019