1. Přírodní rezervace Kuřidlo aneb Milíř nebo svatyně…?

výměra: 8,74 ha
katastrální území: Strakonice
nadmořská výška: 465 – 546 m n.m.
vyhlášení: 1985

„A což Kuřidlo ? Tucha pohanské dávnověkosti slovanské ovane vás z tohoto jména a na tomto vrchu ještě dnes spatříte mezi smrkovými pařezy výhonky rašících lip. Ano, tady je skutečně kraj mohyl, hradišť a pověstí.“. (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.260 )

Strakonice. Menší město českého jihu, s centrem prastarého kamenného hradu od středověku postupně vznikající spojením osad v údolnicích řek Otavy a Volyňky a šplhající se do okolních svahů. Kuřidlo, Oupeřová, Hliničná, Ryšovy, Holý vrch a Šibeniční vrch jsou jejich součástí a přirozená hradba, chránící celou kotlinu od severozápadu. V třetihorách, někdy kolem 20 milionů let nazpátek, zároveň hraniční vrchy výběžku velkého sladkovodního jezera, vyplňujícího Třeboňskou, Vodňanskou a Českobudějovicku pánev.
S 546 m nad mořem (nikoli nad jezerem), je nejvyšším vrchem od západu k východu protažené Kuřidlo. Podle pověstí pod ním chodíval bájný dudák Švanda z rodných Strakonic do blízkého Dražejova (dnes Starý Dražejov). Ponurý dvouvrch, zdvíhající se z pravěké říční roviny a oboustranně se ostře svažující severojižním směrem, je tajemný již názvem. Na blízkých vrších se v opevněných hradištích měli čile k světu naši slovanští i předslovanští předci. Hradec u Řepice, Kněží hora u Katovic, Hradiště u Sousedovic . . . Na Kuřidle nikoli. Nejspíš šlo o pouze o kultovní místo pohanských rituálů v lipových a dubových posvátných hájích a jméno mu dal dým stoupající z obětišť. Pozdější vysvětlení, že název podmínil dým, stoupající z bukových milířů na výrobu dřevěného uhlí, je sice méně romantický, ale v kontextu historie jej nelze vyloučit.
V dobách starých Slovanů pokrýval les téměř celé území našeho regionu. V říčních nivách lužními lesy olšovými a jasanovými, na proteplených slunečných svazích lipovými doubravami a na svazích studených temnými jedlovými bučinami. Z důvodu potřeby orné zemědělské půdy se historickým vývojem nejprve klučí a žďáří lesy lužní a doubravy. Na přelomu 14. až 15. století již v našem širším Pootaví neexistují nekonečné lesní komplexy (snad jen s výjimkou tzv. Královského Brda na Volyňsku) a s nárůstem potřeby stavebního dřeva se začínají mýtit i lesy bukové. Mimo jiné i pro výrobu dřevěného uhlí pomocí milířů (jak se milíř staví už díky aktivitám svého krále Miroslava dobře ví i původně pyšná princezna Krasomila …). Výsledkem je postupná nutnost plánovité obnovy lesů, ovšem za účelem hospodářským, takže přirozené doubravy se mění na teplomilné sosnové bory a bučiny podléhají tlaku smrkových monokultur. Několik staletí poměrně solidně vycházející model se začíná silně zadrhávat právě dnes. Ničivé orkány, sucho, brouk kůrovec… A do toho hloupé politické ambice hloupých…
Kuřidlo je výrazně zmenšený model výše uvedeného. Severojižní orientace svahu a geologický podklad dolomitického vápence, vytvořily dvě naprosto rozdílná společenstva. Severní, pozvolnější zastíněný svah původně ovládly vápencomilné bučiny. Asi před stošedesáti lety je však definitivně nahradily smrkové monokultury. Kyselé jehličí postupně změnilo chemismus půdy a původní světlomilná bylinná společenstva boj o své „místo na slunci“ ve stálezeleném přítmí prohrála.
Na jižním, příkřejším svahu, se původně nacházel smíšený les s převahou dubu a lípy (ideální kombinace pro milovníky slovansko germánské vzájemnosti). Ani on neodolal civilizačnímu tlaku, ale po plošném vykácení zůstaly zachovány pařezové výmladky a svah byl dosazen borovicí. Po dalším vykácení borového lesa již byly výmladkové duby a lípy na části svahu ponechány, což jsou poslední zbytky kdysi původního porostu. A to jsou nejcennější části přírodní rezervace, vyhlášené v roce 1985. Cenné především díky zachování původního bylinného, světlomilného vápencomilného, bylinného patra s chráněnými rostlinami. „Vlastenecky“ určitě orientované trvalky okrotice červená a okrotice bílá, křehká dekorativní květinka časného jara sasanka lesní, květinová královna lilie zlatohlavá, omamně vonící kokořík vonný jsou jen některé z nich.
V době vyhlašování zvláště chráněného území se objevil nečekaný nepřítel. Probouzející se částečně odlesněnou jižní stráň začal dobývat nevítaný přistěhovalec trnovník akát. Díky kořenovému vlášení s nitrogenními bakteriemi kolem sebe nesnese konkurenci, zcela v duchu moudrého konstatování našich předků: „Kde jen chvíli akát roste, tam za vše ostatní proste“. V pravý čas podali pomocnou ruku studenti strakonického gymnázia, sdružení v tehdy nově vzniklou organizaci Českého svazu ochránců přírody. Formou brigád vyřezávali invazní akát a vysazovali původní druhy stromů. Největší akcí byla v roce 1993 výsadba sto padesáti kusů odrostků lípy ze zámeckého parku ve Štěkni. Jde o nekončící boj, ale v dlouhodobém pohledu se zdá být úspěšný. Členové ČSOP pokračují v pomoci i neúnavnou likvidací také invazivní netýkavky malokvěté.
Na časy se blýská i svahu severnímu. Jako každé zvláště chráněné území má i přírodní rezervace Kuřidlo zpracován tzv. návrh opatření, podporující zájmy ochrany přírody. V praxi to znamená, že pokud se na severním (ale samozřejmě i na jižním) svahu chráněného území kácí, návrh opatření předepisuje, jaké dřeviny zde mají být nově vysazeny. A protože borovice i smrky v konfrontaci současných rizikových faktorů sucha, brouka, větru, chtě nechtě tahají za kratší konec pilky (obrazně), jejich místa výsadbami zaujímají znovu původní duby, buky, lípy a jedle. Asi už se nedočkáme zbudování rozhledny na vrcholu Kuřidla, jak si přáli (a vyprojektovali) naši předkové přes devadesáti lety, ale záchrana jižního svahu a změna severního svahu na původní bukový les, podle navrženého plánu péče, v našich silách určitě je. Návštěvník může veškeré změny sledovat z turistické vrcholové trasy, populární i pro milovníky cyklokrosu, kde nově narazí na ocelový stožár, v květnu se státní vlajkou. Je připomínkou konce války roku 1945, kdy ji 4. května vztyčili tehdejší strakoničtí odbojáři na nejvyšším stromě Kuřidla, aby oznámila světu, že československý národ už je zase svobodný.
Přírodní rezervace v těsné blízkosti rychle se rozšiřujícího města, umožňuje zájemcům snadno a dostupně poznat chráněnou přírodu a kromě informačních tabulí se státním znakem ji v terénu vyznačují také červené dvoupruhy na stromech. Jeden pruh je vždy úplný, t.j kolem dokola kmene. Druhý pod ním neúplný, přičemž neúplná část prostorově vymezuje plochu chráněného území. Systém, fungující u všech maloplošných chráněných území v naší republice. Nebojte se přijít ho vyzkoušet a prozkoumat do Přírodní rezervace Kuřidlo. Za několik dnů se do lesů vrátí nádherný „jarní aspekt“ a vrcholové putování v jeho odlescích patří k nejkrásnějším darům naší přírody…

Soutěžní otázky č. 1
1.1. Jaká je vzdálenost vzdušnou čarou od sochy dudáka Švandy na strakonickém náměstí, na vrchol Kuřidla ?
1.2. Z jakého kontinentu k nám „přicestoval“ nežádoucí trnovník akát ?

Protože soutěž se rozbíhá, je možno na otázky mimořádně odpovídat až do středy 6. března 2019, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
19. února 2019