9. Schwarzenberský ekonomický zázrak aneb Najděte si vzorového hospodáře…

SCHWARZENBERG Jan Adolf II. (1799 Vídeň-1888 Hluboká)
HORSKÝ František (1801 Bílina – 1877 Býchory)

Chápu, že jste tu nezahlédl vyjíždět na koni z lesního průseku schwarzenberskou kněžnu Adu (onu krutou a marnivou loutku z epopeje Holečkovy), která bičíkem šlehá stařičkou vesnickou matku jen proto, že že si dovolila z panského lesa odnést v nůši trochu chrastí…František Horský, libějický ředitel panství, zřídil v dvoře Rábíně v padesátých letech minulého století rolnickou školu, první v celém rakousko-uherském mocnářství… “ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, , s.82 a 61)

Region Prácheňska a přeneseně jižních Čech byl vždy specifický absencí těžkého devastujícího průmyslu. Malebnost a vlídnost vystavěl od středověku na „přírodních“ oborech. Zemědělství, lesnictví, rybníkářství, zahradnictví nebo ovocnářství. Zároveň měl v různých historických dobách štěstí na dobré hospodáře, počínaje regenty, správci a fišmistry renesančních pánů z Růžové hory a pokračující například nepřehlédnutelnými stavbami velkostatků na panstvích jejich pozdějších následovníků, pánů z Černé hory. Ukázkovým příkladem budiž panství Libějovice u Vodňan, v našem putování již několikrát zmiňované. Pro Rožmberky „rodinné stříbro“, držené do posledních chvil rodu Petrem Vokem. Pro Schwarzenbergy výnosné panství, na němž se tak trochu psala historie českého a středoevropského moderního zemědělství…

Libějovické panství zakoupili roku 1801 od rodu Buquojů, v době, kdy Evropu zmítaly napoleonské války. Zatímco kníže Karel Schwarzenberg ještě velí spojeneckým vojskům u Lipska v Bitvě národů proti Napoleonovi (1813), jeho současníci přemýšlí, jak lépe vést hospodářství, překonávající důsledky kontinentální blokády a dlouhých válek. Je třeba spoustu ovcí na sukno, je třeba naučit se pěstovat cukrovou řepu, je třeba zrušit zastaralé osevní systémy, je třeba ekonomicky hospodařit, protože pracovních sil ubývá a nevolnictví již dávno odzvonilo, je třeba uživit nový společenský řád, který se klube na svět pomalu nastupující vědeckotechnickou revolucí, je třeba, je třeba, je třeba…

Schwarzenbergové si velmi dobře uvědomuje, že veškerá další nadstavba je možná pouze při dobře prosperujícím vlastním hospodářství. A k tomu je třeba kvalifikovaného úřednictva. A kvalifikované úřadnictvo se musí někde naučit. Ale kde, když žádná škola, zaměřená na zemědělství neexistuje ? Nezbývá, než školu založit. Z vlastního a na vlastním. V tomto případě jako schwarzenberské hospodářské učiliště v Českém Krumlově. Tehdy jediná zemědělská škola v Čechách. Roku 1818 je sem přijat mladý František Horský, rodák z Bíliny. Výborný žák se zajímá o polní hospodářství a do učiliště jej doporučí kníže Lobkowic, v jehož službách pracuje Horského otec. Vynikající studijní výsledky znamenají po škole putování po velkostatcích s nezbytnou praxí a získávání si výborného jména. Zejména statek Mšeno se stává pro Horského místem nebývalého rolnicko zemědělského růstu. Vysloveně „padne do oka“ majiteli panství Janu Adamovi II. ze Schwarzenberga. Modernímu šlechtici, na základě osobního poznání obdivovateli všeho anglického.

Roku 1833 přebírá Jan Adolf II. vládu nad celým rodovým majetkem v jižních Čechách jako vévoda krumlovský. Zamiluje si zdejší kraj natolik, že zámku Hluboká vtiskne přestavbou neopakovatelný styl windorské gotiky a pro letní pobyt si zvolí Nový zámek v Libějovicích u Vodňan, přestavěný a zvelebený jeho otcem Josefem Schwarzenbergem, prvotním tvůrcem následného Schwarzenberského hospodářského zázraku. A protože přilehlému panství se hospodářsky vede ne přiliš dobře, povolává ze Mšena svého oblíbence, který mezitím stihl v Praze představit nového zemědělského pomocníka, hrůbkové řádkové rozsévadlo. František Horský přichází do Libějovic roku 1836 a jde o spojení více než šťastné. Revoluční reformy v zemědělství, lesnictví i rybníkářství dostávají zelenou…

Jako nový ředitel panství si po prvních obhlídkách a s vědomím historické souvislosti s rodem Rožmberků okamžitě uvědomuje obrovský hospodářský potenciál panství. Nastoluje nové osevní postupy, střídání plodin, hnojení chlévskou mrvou, vysazuje ovocné sady, podporuje lihovary, pivovary, ovčíny a chov skotu, kam jsou dovážena plemenná zvířata ze zahraničí. Samozřejmě z Anglie, ale také ze Švýcarska, Štýrska, Tyrolska a Uher. Za pouhých deset let zvyšuje naturální výtěžek libějovického panství téměř o 400 % (přesně 396 %). A od Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda získává zlatou čestnou medaili za zásluhy o zvelebení rolnictví a průmyslu hospodářského. Po zásluze odjíždí do Vídně jako poslanec českého hospodářského sjezdu a výsledkem je souhlas se vznikem dvou rolnických škol. Jedné v Libverdě a druhé jen nedaleko Libějovic, v Rabíně. Prvních rolnických škol v Čechách. Ředitelem rabínské se samozřejmě stává František Horský. A nový císař, František Josef I., mu za příkladné vedení školy uděluje rytířský kříž, za zásluhy o zemědělství.

Během deseti let Horského ředitelování opouští rabínskou školu přes 200 absolventů, odborníků a specialistů, kteří jsou hnacím motorem nového způsobu zemědělského hospodaření. Ředitel zároveň písemně popularizuje své poznatky. Především střídavý systém hospodaření, nové způsoby orby a využití chlévské mrvy, nové postupy při obdělávání okopanin, nové způsoby řádkového setí i nové zemědělské stroje, které odborníci z Evropy mohou shlédnout na výstavách v Drážďanech, v Londýně i v Paříži. Trvá na důležitosti hluboké orby a populární ruchadlo bratranců Veverkových proto opatřuje ještě tzv. podrývkou. Podporuje také hrůbkový způsob pěstování okopanin. Vědomosti a osvětu šíří na odborných přednáškách majitelů menších hospodářství, kdy se vždy snaží najít mezi zájemci jednoho „vzorového hospodáře“, kterého vybaví svými moderními stroji a nářadím a ostatní se od něho učí.

Pro shrnutí, co se Horskému podařilo na Libějovicku: Zavedl pěstování a zpracování průmyslových plodin, řepky, brambor a chmele. Řepkový olej se využíval ke svícení, z brambor se vyráběl líh. Libějovický mlýn se změnil na olejnu, lihovar byl součástí dvora Rabín. Dvě chmelnice dostatečně zásobily zdejší pivovar. Nechal zorat úhory a osel je hrachem, jetelem nebo lnem. Zavedl hnojení sádrou, pro zlepšení kvality půdy a zaměřil se na melioraci pozemků. Výsledkem byl brzo přebytek píce pro hospodářská zvířata, takže se začala přikupovat další. Zavedl ošetřovatele pro zvířata a zkvalitnil jejich výživu. Rozšířil ještě více chov ovcí, s nimiž vypásal dna vypouštěných a letněných rybníků, takže je zároveň hnojil. Obrovský rozvoj zaznamenalo ovocnářství, kde bylo celkem vysázeno přes 100.000 stromů a stalo se základem dnešní Chelčicko-lhenické ovocnářské oblasti. Díky moderním a úsporným postupům se mu podařilo překlenout i nedostatek pracovních sil, který v zemědělství nastal po revolučním roce 1848, kdy císař na návrh Říšského sněmu přijal patent rušící robotu a všechny ostatní poddanské povinnosti.

František Horský byl hnacím motorem zásadních zemědělských změn českého zemědělství a spolutvůrce Schwarzenberského hospodářského zázraku, který je svým způsobem předchůdcem pozdějšího, ale již zcela průmyslového, systému firmy Baťa. Patřilo k němu například i zajištění pro staré pracovníky v prvních „domovech důchodců“, například ve Skočicích u Vodňan nebo výchova vlastních odborných kádrů. Zemědělský „boom“ té doby se výrazně odrazil i v literatuře. Jindřich Šimon Baar v románu Jan Cimbura píše o moderním zemědělském systému píseckého osvíceného knížete Schwarzenberga, vrcholícím založení střední zemědělské školy v Písku. V trochu jiném duchu píše Josef Holeček, rodák ze Stožic, v desetidílném románu Naši, který se přímo týká libějovického panství a okolí. Rozmarná kněžna Ada a kníže Egon, jejichž předobrazem byli Schwarzenberkové, jsou vyobrazeni jako příslušníci přežilého světa a příznivci starých „robotních“ pořádků. Holeček vycházel ze zkušeností obyčejných sedláků a poddaných, z jejichž práce, určitě ne spravedlivě oceněné, se rodilo bohatství panských statků. Určitě se zadostiučiněním se roku 1925 osobně zúčastnil parcelace schwarzenberských pozemků nedaleko Rabína, na kterých vznikla nová osada, na počest tehdy již slavného spisovatele českého jihu nazvaná Holečkov.

Parcelace proběhla v rámci pozemkové reformy nového státu z roku 1923, kterou éra hospodářského zázraku skončila. Vládnoucí kníže Jan ze Schwarzenberka ztratil statek v Libějovicích, pole, lesy a dvůr připadl státu, zámek s parkem přešel do majetku řádu redemptoristů a nastala nová éra plná zvratů a kotrmelců, která stále ještě nekončí… František Horský se jí nedožil. Na vlastní žádost odešel do penze v roce 1855, ale přesto ještě zakoupil další zpustlý velkostatek na Kolínsku, kde se věnoval své největší a stálé lásce, zemědělství. Za celoživotní zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu, s přízviskem Horský z Horskyfeldu, tedy Horský z Horského pole. Co více si mohl přát… Možná, aby dnešní „přemoudřelí“ následovníci četli jeho více než stopadesátileté myšlenky o zemědělském hospodaření. Jinak by nemohli hospodařit současným stylem po nás potopa…

Soutěžní otázky č. 9
9.1. Co znamená pojem „letnění“ rybníků ?
9.2. Co se v hospodářství skrývá pod pojmy: valach, kapoun a skopec ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 25. dubna 2018, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 8:
8.1. Dronte mauricijský čili blboun nejapný vyhynul nejpozději do roku 1715. Václav Bojer se s ním již nemohl setkat ?
8.2. Z rodu Boletus (hřibovité) nedáme do smaženice jedovatý hřib satan naopak z rodu Amanita (můchomůrkovité) si jako pochoutku usmažíme muchomůrku růžovku čili masák.

Výherci 8. kola: E. Čechová, Z. Koutenská a E. Králová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.