6. Vím jedno údolí, vím já pěknej mlejn… aneb Třikrát je tak akorát…

Princezna ze mlejna 1994
Tři životy 2007
Boží pole s.r.o., 2014
Dva na koni jeden na oslu, 1986
O zatoulané princezně, 1988
Anička s lískovými oříšky, 1993
O bílé paní, 2008
Dešťová víla, 2010

„Bílá věž gotického chrámu nanebevzetí Panny Marie i celá stavba se odráží od temného pozadí vodňanských hor a působí nad skromnými střechami městečka opravdu majestátně. Tato rožmberská architektura z konce století čtrnáctého je takové krásy, že se nad ní tají dech, poněvadž je málokde vídína a v tomto venkovském městečku nečekaná.Mnoho motivů z okolí Bavorova namaloval Miloslav Holý, který se v třicátých letech ubytoval v domě na náměstí. Už tehdy objevil barevnou krásu Čichtic, které se staly malířským rájem jinému krajináři, Františku Zikmundovi.“
(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená 2, 1985, str. 75 a 77)

Hrad Helfenburk i okolní „bavorovská krajina filmově „osiřela“ na dlouhých patnáct let. Ale vrátila se s plnou parádou! Pohádkový režisér Zdeněk Troška přichází roku 1994 s Princeznou ze mlejna. Pohádkovým příběhem o hledání obyčejné a přesto pohádkové lásky, překonávající všechny nástrahy. A jako pravý jihočech z Hoštic samozřejmě na pozadí kouzelné jihočeské krajiny, s mlýnem a rybníky, s místními písničkami, kde nemůže chybět dudák i s krojovanými Prácheňáky, dotvářejícími „domácí“ kolorit pohádky. Jako v málokteré je krajina tolik spjata s příběhem a proběhne naším regionem od severu k jihu. Silueta vesnice chasníka Jindřicha, s typickou cibulovou bání kostelíka, jsou Radobytce u Písku, ale jeho rodný domek už stojí na návsi v pošumavských Nahořanech. Zatímco tancovačka probíhá v prastaré, památkově chráněné hospodě v Myšticích u Blatné, do světa Jindra vyráží už zase z Nahořan od kapličky. Zastaví se na vyhlídce Skočického Hradu s úchvatnými pohledy do krajiny a u Velkého Oseckého rybníka zahlédne i siluetu kostela Svatého Jana Křtitele nad Radomyšlí. Ještě neví, že na konci pohádky se právě tady ožení s vysněnou „princeznou“...

Než ji ale dostane, musí překonat úklady knížepána a odolat svodům dvou veselých pohádkových kumpánů, malého šikovného čertíka a nesmělého zeleného hastrmana v zelených šatech, botkách rudých... O úplňku jej pod slibem opravdové zakleté princezny vylákají na hrad Krákorku, aby odpoutali jeho pozornost od mlynářovic Elišky. A tady přichází další slavná filmová role hradu Helfenburk. Bohužel role noční. Přesto pohádková Krákorka působí na pozadí kulatého měsíce impozantním a strašidelným dojmem. Jindřich se tmou drápe kamenitou strání a odměnou jsou mu dokonce dvě zakleté princezny, Vodněna a Belzeba. Zdá se, že je u konce svého snažení, ale jedna je taková nějaká nazelenalá a mokrá, druhá zase kulhá a má kopýtko…. Čert aby se v tom vyznal… Jindřichovi se naštěstí ohledně princezen konečně rozsvítí a včas opouští Krákorku/Helfenburk, kde s interiéry slavnostního pokoje „vypomohl“ zámek v Březnici u Blatné. Během pohádky se pod hrad Helfenburk, kde má sídlo i láskychtivá čarodějnice, ještě vrátí, když je uvázán u obrovských zdejších mravenišť. Díky hodné lištičce ale nakonec svou princeznu „ze mlýna“, Elišku, získá nejkrásnější písničkou a nejkrásnějším dárkem na hrázi rybníka Lhotka u Čichtic.

Kdo místo zná, nepoznal by a ani nevěřil, že pod hrází malého rybníčka stál mlýn, chlévy, stodola, vůbec celý pohádkový objekt, s funkčním mlýnským kolem, dýmajícím komínem i s Božími mukami v blízké stráni, kde Eliška často bělila prádlo. Ačkoli pohádka má jen dva díly, celkem třikrát se celá stavba, ze dřeva, polystyrenu a papundeklu zničehonic objevila pod hrází a třikrát zase zmizela. Možná, že kdyby se poprvé postavil opravdový cihelný mlýn a vše ostatní, mohlo zde být třeba malé muzeum filmových pohádek, ale ani v pohádkách se nehraje na „kdyby“… Lhotecký mlýn u Čichtic si příroda znovu vzala pod svá křídla. Nikdo už nechodí po hladině, nikdo už nediriguje pěvecký sbor zdejších žab, nikdo neříká muzikantům, „ to jste si zašli, touhle cestou do Hoštic…“ a na místě mlýna s voňavými buchtami šumí už vysoký olšovojívový háj. Aby ne, když od poslední (1999) filmové klapky, uzavírající příběh Elišky a Jindřicha v pokračování Princezna ze mlejna 2, uplynulo dlouhých osmnáct let…

Zatímco v Princezně ze mlejna účinkoval hrad Helfenburk v nočním hávu, denní krásu představil až roku 2007, v pohádkovém příběhu režiséra Jiřího Stracha, Tři životy. Tentokrát dokonce se třemi zakletými princeznami! Šanci na vysvobození přinášejí taktéž tři vojenští zběhové, ukrývající se na zpustlém hradě před pronásledovateli. V žádném jiném filmovém díle nebyl hrad představen důkladněji a jeho vábení určitě neodolá řada nových návštěvníků. Bohužel, vábení krásných zakletých princezen dokázal odolat pouze Jakub a za odměnu si od zachráněné princezny vysloužil kouzelné sokolí pírko, kterým může třikrát vrátit život. Pro pohádku naprosto zásadní scény se odehrají hned na počátku. Zbylí dva kamarádi vojáci zkamení, nevysvobozené princezny zůstanou zaklety ve vlčích podobách a hrad Helfenburk se znovu propadá do filmového zapomnění...

Jakub si ve světě vyhlédne kovářovu dceru Aničku a přes řadu nástrah a vlastní smrt si ji nakonec znovu, už navždycky vybojuje před západočeským hradem Švihov. Samotná Anička také projde smrtí, když ji zlý poručík shodí ze skály do jezera v bývalém vápencovém lomu v Čimicích (připomínali jsme ve druhém filmovém povídání o hradu Rabí). Kamera zároveň ukáže řadu neokoukaných záběrů pošumavské a šumavské krajiny, včetně říček, květnatých luk, dalekých obzorů a kostela Svatého Mouřence nad Annínem. Pohádka množstvím dramatických a místy ponurých scén osloví spíše dospělejší než dětské diváky, ale nakonec přeci jen končí tak, jak má…

Na rozdíl od hradu Helfenburka, se rovinatá krajina kolem řeky Blanice ještě jednou na filmovém plátně objeví. Dokonce téměř jako hlavní hrdinka ve filmu Boží pole s.r.o, když uvážíme kolik dlouhých záběrů z kokpitu malého sportovního letadélka děj nabízí. Osudy party nadšenců, zřizovatelů malé letecké firmy, se odvíjejí na letišti ve Strunkovicích nad Blanicí i na silnici před Bavorovem a film ocení především milovníci létání, protože jinak se životní osudy a příběhy proplétají stejně na zemi, jako ve vzduchu… A kde jinde by se hlavní hrdina mohl nakonec zase vrátit ke svému Boeingu, i když ten už ze strunkovického letiště samozřejmě nestartoval…

Podobně se i Jindřich vrátil do mlýna za svou princeznou, když mu dárky od pohádkových kamarádů zachránily život v bitvě s pohanskými Turky (mimochodem skvěle natočené v prostorech kaolínového dolu Kaznějov na Plzeňsku), aby si mohl vesele zpívat při práci: Žádnej neví jako já, jak se seče otavička, žádnej neví jako já, jak se seče otava, kosa zpívá píseň tenkou a já spěchám za panenkou, žádnej neví jako já, jak se seče otava… „
A protože nějak často se nám ve filmových příbězích začínají objevovat záběry z vesniček Volyňska a šumavského Podlesí, podíváme se na ně v příštím putování důkladněji…

A jedno upozornění na závěr. „Náš“ Helfenburk není jediný. Hrad stejného jména se nachází v severních Čechách nedaleko Úštěka a filmaři jej objevili poprvé roku 1986 filmem ze smutného období třicetileté války, Dva na koni jeden na oslu. Potom již následovaly pouze pohádky, takže až budete sledovat příběh O zatoulané princezně, O Aničce s lískovými příšky, O bílé paní a Děšťovou vílu, už vás jméno Helfenburk určitě nezmate...

Soutěžní otázky č. 6
6.1. Který známý český básník poprvé oblékl vodníka do „zelených šatů, botek rudých a v který den v týdnu se jeho „mokrý hrdina“ v novém kabátku ženil ?
6.2. Jaký je rozdíl mezi senem a otavou ? Jaký je původ slova „otava“ ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 19. dubna 2017, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 5
5.1. Pod akcemi StB, označenými K se skrývala Akce Kulak (od r. 1951 do ledna 1954 a postihla na 4 000 selských rodin a téměř 20 000 rodinných příslušníků) a akce Kláštery (duben 1950, násilná likvidace klášterů a mužských katolických řeholních řádů, zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno přes 2.300 řeholníků). Za správnou odpověď je brána jak Akce Kulak, tak Akce Kláštery nebo obě odpovědi.
5.2. Arabela pravděpodobně vznikla z latinského „orabilis“, tedy modlící se, případně se španělského překladu, znamenající „malá Arabka“.

Výherci 5. kola: Monika Baborová, Václav Poklop a Jana Kohoutová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 12. dubna 2017