4. Od černokněžníka k ďáblu… aneb Kdo zvedne můj štít…

Tři chlapi na cestách 1973
Kouzelní galoše 1986
O zapomnětlivém černokněžníkovi 1991
Hurá na medvěda, 2000, Jabloňová panna 2000 Rok ďábla 2002, Doblba 2005, Tři životy, 2007

„Ten jednonohý husopas, belhající se s psíkem na sejpech pod Rábím, nepřimotal se do obrazu jenom tak. Patří do krajiny a vyjadřuje kus jednoho sociálního údělu. Přišel o nohu při úrazu ve vápencových lomech, nikoho už nemá a proto si s tou němou tváří náramně dobře rozumí… Kolik malířů už malovalo hrad Rábí, ale nikdo z nich si nevybral pohled od starého židovského hřbitova, kde šeď omšelých náhrobků tak citlivěkoresponduje se siluetou melancholických zdí a vysoké thuje tento dojem jen zdůrazňují…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 113 )

Nejdražší, umělecky nejhodnotnější a jinak zajímavá díla, která vstoupila do historie české kinematografie, se na pootavském hradu Rabí, největší hradní zřícenině v Čechách, točila hned v prvních letech jeho filmového „objevení“. Posledním byl filmový přepis části života Emy Destinnové v Božské Emě. V následujících letech musel magický hrad vzít zavděk zcela jinými žánrovými kategoriemi. Ještě před nástupem pohádkových let se v roce 1973 mihnul, stejně jako část pootavské krajiny, v komedii o zájezdu družstevníků z Ouplavic do západních Čech, Tři chlapi na cestách. Sice jen na několik sekund, ale poprvé si zahrál sám sebe, což dokládá věta průvodkyně s nataženou ukazující rukou: „A teď přijíždíme k hradu Rabí“. Po silnici kolem Otavy na Sušici pak autobus s výletníky míří dál na západ. Protože filmové Ouplavice dědy Potůčka, jsou ve skutečnosti vesničky na Volyňsku, Jiřetice a Čepřovice, setkáme se s filmem v jiném povídání.

Rabí i pootavská vápencová krajina na dlouhé roky filmově usnuly, aby se probudily do pohádkového období. A v souladu se zajímavou tradicí slovenských umělců na zdejším hradě za pomoci režiséra Juraje Herze. V roce 1986 si Rabí vybral pro filmový přepis pohádky Hanse Christiana Andersena, Galoše štěstí. O kouzelných botkách, přezůvkách, které každému, kdo si je obuje splní právě pronesené přání. Jenže ne všechna přání jsou myšlena vážně, což ovšem kouzelným botkám vůbec nevadí, aby je nesplnila. Jeden z vážených měšťanů se díky tomu ocitne v drsném, špinavém a vůbec nepříjemném středověku, filmově se odehrávajícím právě na Rabí. Protože se jedná o noční scény, hrad se nemohl nijak výrazně „zviditelnit“, ale lepší roky už jsou na cestě...

Režisér Hynek Bočan dostává roku 1991 zvláštní úkol. Jakýsi kanadský producent si ve studiu Barrandov objednal nákladné kulisy pro natáčení. Jenže projekt nevyšel a aby se dekorace alespoň částečně využily, vznikl narychlo komediální film pro děti i dospělé, O zapomnětlivém černokněžníkovi. Celá úvodní pohádková filmová pasáž se odehrává na Rabí, které poněkud roztržitý čaroděj procupitá opravdu důkladně. A když vystoupá na věžní cimbuří, na vyhlídku, aby zjistil, co je ve světě nového, kouzelný dalekohled alespoň na pár chvilek obsáhne celé údolí řeky Otavy směrem západním, na obzoru úmyslně se zcela nepohádkovými kouřícími chladícími bloky jaderné elektrárny Temelín.

Při pozorování krajiny mimoděk vyslechne vzdálený rozhovor jakéhosi filmového režiséra na pražském Barrandově, že …“snad není takovej problém sehnat běžnýho blbýho pitomýho černokněžníka“. Následuje odlet z hradu do světa filmu a celá řada komických situací, které nutně nastanou, když se mezi filmaře natáčející pohádku a partu zvědavých dětí zamotá opravdový pohádkový černokněžník, navíc bravurně ztvárněný Karlem Heřmánkem. Po roli vládce pekel v pohádce S čerty nejsou žerty další skvěle využitá příležitost.

Silueta Rabí i hradní interiéry se v pohádce objeví mnohokrát a do světa lidí se přenese nejen kouzelný dalekohled, ale i věrný černý hlídací pes. Tvůrce filmu nejspíš mimoděk připomenul místní pověst, podle které jeden chalupník kdysi našel na hradě poklad, na kterém seděl velký černý pes koulející ohnivýma očima. Chalupník chtěl psa odehnat opaskem, aby si mohl nabrat peníze, ale pes na něj skočil, povalil a když se nešťastník probral, bylo všechno pryč. Zapomněl důležité ponaučení z lidových pověstí, že když člověk najde poklad, musí přes něj nejprve přehodit něco posvěceného, aby si jej mohl vzít…

Možná, že Karlu Heřmánkovi natolik učarovalo Rabí, že jej znovu navštívil i se svou rodinou a se švagrovou Danou. Tu zná celý národ, nejen dětský, jako etérickou vílu Leontýnku, dceru pána Brtníka z Brtníku, nosící „tašku“ na hradě Krakovec v polopohádce Ať žijí duchové ! Leontýnka, čili Dana Vávrová, se později provdala do Německa, kde pokračovala v herectví a navíc se stala režisérkou (obojí spojila při svém druhém porodu, který se stal přímou součástí jejího filmu). Hrad Rabí využila v roce 2000, jako útočiště pro partu dětí, snažící se zachránit cirkusového medvěda před náruživými lovci. V česko-německém příběhu Hurá ne medvěda !, který samozřejmě dobře skončí, se proběhneme pootavskou krajinou a mimo jiné zaběhneme i k malému, ale velice populárnímu jezírku, ukrytému v kamenitém lesíku Kočí břehy asi kilometr nad Čimicemi. Ve spojení s nádhernými výhledy nad vsí, lákají kolmé skály bývalého vápencového lomu a kulisa opuštěného jezírka stále nové a nové generace a také filmaře. Bohužel, Leontýnku již nepřiláká, protože předčasně odešla, určitě do filmového pohádkového nebe…

V roce 2000 hostilo Rabí ještě jeden umělecký štáb. Milan Cieslar, absolvent filmové školy v Čimelicích, sem umístil scény pohádkového příběhu Jabloňová panna. Na tajemném hradě zlá macecha zaklela Jabloňovou panu a jejího bratra Jiří
do jablíček. Mladý kníže, od dětství tajemný hrad se zakletou pannou hledající a nakonec nacházející, zruší kletbu vodou ze studně. Studna má i v pokračování příběhu zásadní roli. Macecha do ní svrhne Jabloňovou panu a donutí hořet i vodu, aby dokázala svou moc. Až čistá a vroucí láska dovede pohádku ke šťastnému konci. Kníže má svou Jabloňovou pannu a jeho sestra Běla zase Jiřího, kterého zachránila před orlem, když měl ještě podobu holuba. Filmové zpracování využilo zejména interiéry hradu, když exteriérově „zastoupil“ Rabí daleký Bezděz a knížecí sídlo o něco bližší Točník.

Příběh občasnou ponurostí, spojením s přírodou (jabloň) a vítězstvím lásky nad prokletím trochu připomíná Radúze a Mahulenu, o kterém jsme již v souvislosti s Rábím mluvili. Zajímavostí je, že samotný hrad se může pochlubit jednou z nejhlubších studní u nás. Ve vápencovém podloží, s příměsí křemene byla vylámáno do hloubky přes šedesát metrů za pánů z Rýzmberka. Traduje se, že s většími náklady než samotná stavba hradu.

Jakousi perličkou na pomyslném filmovém dortu roku 2000 bylo pro Rabí natáčení úvodních scén slavného francouzského filmu Les Misérables, Bídníci. Gérard Depardieu, coby trestanec Jean Valjean, tu pobývá jako vězeň na nucených pracích. Koneckonců, dřívější těžba okolního kvalitního vápence v řadě lomů se svou náročností nuceným pracím možná vyrovnala…

Každý den v roce má své kouzlo, na hradě i v podzámčí, ale jen jeden den, vlastně noc, je naprosto výjimečná… Noc svatojánská. Skály a zemské hlubiny s poklady se otevírají a v lesích rozkvétá zlaté kapradí. I na hradní zřícenině se mohou otvírat skryté kouty a možná se na chvíli objeví i stříbrné sošky apoštolů, podle pověsti ukrytých právě ve studni. O černém psu s ohnivýma očima, hlídající poklad již víme. Naprosto výjimečná ovšem byla Svatojánská noc roku 2001 (23.6.), kdy se na hradním nádvoří sešli k společnému koncertování Jarek Nohavica a hudební skupina Čechomor. Jedinečnou atmosféru koncertu alespoň částečně přibližují některé pasáže z filmu Rok ďábla, který v roce 2002 vytvořil režisér Petr Zelenka. Zachycují vypjaté životní okamžiky folkového zpěváka Jarka Nohavicy, s podporou přítele hudebníka Karel Plíhal a skvělé muzikantské party Čechomor.

Jde o druhý film, ve kterém si Rabí zahrálo samo sebe, tentokrát jako kulisu večerního koncertu. Do posledního místa zaplněný přírodní amfiteátr hradního nádvoří připravil všem účinkujícím i divákům neopakovatelnou magickou atmosféru, tryskající i z filmového plátna. Nejen při písni „Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít“, doslova běhá mráz po zádech…

O tři roky později se do sušického Pootaví ještě vypravil téměř „domácí“ režisér, rodák ze Strakonic, Petr Vachler. Ve filmu Doblba! našel protiváhu rušné velkoměstské Prahy v klidných pohledech na Žihobce s bílým kostelem a zelenou střechou, kam za svými rodiči příjíždí pro králíka hlavní hrdina, zatajující rodinnou hrobku. Především dálkové pohledy na obec určitě pohladí po duši.

Ze Žihobec není daleko k Čimickému jezírku, u kterého děti schovávaly medvěda. A do jeho vln chtěl zlý poručík schovat i svou nepohodlnou očarovanou milenku Annu v pohádce Tři životy, když ji bezohledně svrhnul z vápencových skal. Ještě že má věrný vojenský zběh Vojta Dyk očarované pírko, vracející život… V pohádce zaujmou krásné přírodní záběry pošumavské a šumavské krajiny, například kostel Mouřenec nad Annínem nebo bývalé sklárny Frauenthal v Prášilech. A roličku dostane i řeka Otava, ještě pod dívčím jménem Křemelná. Ale protože samotný příběh začíná na hradě Helfenburk u Bavorova, vrátíme se k němu později.

Loučíme se s filmovou krajinou horního Pootaví, se zlatonosnou a perlorodnou Otavou, střeženou monumentální zříceninou. Možná ji i hrad někdy brzy zahlédneme ve filmu Poslední rytíř, natáčeném loni (2016) zahraničními filmaři. Bude opět dokladem přírodně kulturně historické krásy naší české krajiny…

Soutěžní otázky č. 3
3.1. Mohl se Jarek Nohavica setkat s autorem textu své písně Kdo na moje místo ?
3.2. Kolikrát je roční výroba elektrické energie Jaderné elektrárny Temelín větší než roční výroba Vodní elektrárny Orlík ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 5. dubna 2017, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 3
3.1. Lazar je biblická postava, vzkříšená Ježíšem. K Vladimíru Menšíkovi patří v Markétě Lazarové beránek a v Radúzovi a Mahuleně hraje pasáka ovcí.
3.2. Včelí dělnice se v létě dožívá 4 až 6 týdnů. V zimě 7 až 9 měsíců. Trubec asi 7 týdnů. Včelí královna až 6 let. Při rychlém kmitání včelích křídel začne rezonovat jejich hrudník a to slyšíme jako bzučení.

Výherci 3. kola: Frederika Nuslová, Eliška Čechová a Jitka Bromová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 29. března 2017