9. Světovým prezidentem loutek … aneb Dávám Ti do vínku, můj milý Hurvínku…

Josef SKUPA (16. ledna 1892 Strakonice – 8. ledna 1957 Praha)

„Málokdo si uvědomuje, že Strakonice jsou rodištěm národního umělce Josefa Skupy, loutkáře, jenž se svým Spejblem a Hurvínkem obveseloval dětské diváctvo po celém světě… Dojeli jsme sem od Mladějovic, vsi s renesanční tvrzí a přízemní školou, kde strávil několikeré prázdniny svých mladých let národní umělec Josef Skupa.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 270 a 287 )

Nenápadný, jakoby „useklý“ rohový dům na Velkém náměstí ve Strakonicích nese číslo 140. Pamětní deska z roku 1958 připomíná, že téměř před stoletím a čtvrt se v něm narodil Josef Skupa, tvůrce moderního českého loutkového divadla. Není to úplně přesné. Josífek se narodil tady, ale v části již zbořené, v rohovém hostinci U Varausů, později zvaném U Švehlů, který si strakoničtí ještě velmi dobře pamatují. Do třetice tím byla dodržena místní „záliba“ v boření rodných domů významných strakonických osobností. Po Plánkovi a Čelakovském, se dočkal i Skupa… Tatínek byl povoláním četník, i když pocházel ze selského, zatímco maminka si zakládala na měšťanském původu. Celým křestním jménem Josef Alois se možná inspiroval současný český komik Náhlovský…

Pouhých pět let se mohl prohánět po strakonickém „Velkém náměstí“ a potom jej vyměnil za mnohem rozsáhlejší náměstí plzeňské, kam se celá rodina přestěhovala. Školní začátky nebyly vůbec veselé. Rodičům nakonec nezbylo nic jiného, než milého Pepíka poslat zpátky na jih, do Mladějovic, kam jezdíval jen na prázdniny. K tetičce Vilemíně a strýci Antonínu Kubešovi, zároveň řídícímu učiteli v mladějovické škole. Tady, jako jedenáctiletý, dokončil pátý ročník obecné školy a přeci jen, pod citlivým strýcovým vedením, začal s učením sympatizovat.

Navíc dobře kreslil a našel zalíbení v loutkovém divadle. S místním kamarádem Vaškem stloukli z bedniček jeviště, namalovali papírové loutky i kulisy a u božích muk před vsí sehráli kus „Jdeš z tý hrušky dolů…“ Příběh o dvou klucích, kteří loupí hrušky na pracharandu a přistihne je hlídač…Typický příběh z jihočeské vesnice té doby, kdy ještě klucí uměli lézt po stromech a pokud byli chyceni, rozhodně se nešlo pro pár facek žalovat rodičům…
Po návratu z vesnického „azylu“ již nebyly s učením problémy, takže od roku 1911 začíná studovat v Praze na UMPRUM. Spolužákem a možná i komediální inspirací, je mu ještě neznámý Franta Fiala, pozdější slavný komik a filmový herec Ferenc Futurista. Veškeré další plány ale ruší první světová válka. Skupa rukoval do Uher, ale naštěstí byl přeložen do plzeňské Škodovky a nemusel “do pole“. Přesto z vyprávění kamarádů dobře poznal nesmyslnost a hrůzy války. Ve spolupráci s Loutkovým divadlem v Plzni a se „spřízněnými dušemi“, zakládá ještě před koncem války Loutkové divadlo feriálních osad.

Feriální osady byly dobročinná zařízení pro chudé školáky, především z měst, za účelem zdravého pobytu na vesnici a v přírodě. Zjednodušeně předchůdce dnešních „škol v přírodě“. Při herecké práci poznává Skupa Jiřinku Schwarzovou, která se stává jeho životní i pracovní oporou.
Loutkové divadlo Feriálních osad fungovalo až do roku 1930. Pro děti i pro dospělé. Začínalo s Kašpárkem a s ostatními dřevěnými herci, mezi které v roce 1919 přibyla postava Špajbla. Jakýsi uvaděč scén, žertovná, rádoby intelektuální postava ve fraku, s bílými rukavicemi, ale na nohou dřeváky. Připomíná postavu Škrholy z počátků českého loutkářství. Velmi dobře se s ní dají parodovat lidské neřesti. Měl být karikaturou měšťáků, kteří máločemu rozumí, ale do všeho se pletou. Právě hlupáci a popletové se na Plzeňsku hanlivě označují poněmčelým slovem „Bejbl“. Odsud byl jen krůček ke Špajblovi a ještě menší krůček ke Spejblovi, definitivnímu jménu. Podle Skupova návrhu ji ušila nejprve už známá teta Vilemína a později vyrobil řezbář Karel Nosek.

Ale „duchaplné“ Spejblovy rozhovory s Kašpárkem nebyly úplně to pravé ořechové. Proto o sedm let později (1926) přichází na svět malý uličník s velkýma ušima. Nejprve Spejblík nebo Spejblátko. Pro Skupu jde o překvapení, realizované tentokrát Gustavem Noskem, synovcem Karla Noska. Vlastně to ani neměl být Spejblův syn, pouze herecký protějšek a kolega. Jenže otcovsko-synovské spojení se přímo nabízelo. Během krátkého času se Spejbl stává otcem a neposedný, zvědavý rošťák s vykulenýma očima, už oficiálně pojmenovaný Hurvínek, Hurvajz, právoplatným členem rodiny. Podle jedné varianty jde o zdrobnělinu původního Hurvín (podobně jako Ervín), podle druhé o slovní spojení věštby sudiček, „hurá do vínku“.
Loutku vodí Skupova manželka Jiřinka a protože vlastních dětí se nikdy nedočká, Hurvínka svým způsobem „adoptuje“. Nově vzniklá komická dvojice exceluje v představeních pro děti i pro dospělé a pozorný posluchač prvních scének v nich najde inspiraci ve forbínách a vtípcích tehdy velice populární komediální dvojice Voskovce a Wericha. Spejblův bas a Hurvínkova fistulka, obě mluvené Josefem, navíc hereckou komiku doplňují i o komiku zvukovou.

V roce 1930 zakládá Skupa vlastní zájezdový soubor, Plzeňské loutkové divadlo. První profesionální loutkové divadlo u nás. Objíždí s velkým úspěchem celou republiku, nezapomínaje samozřejmě na rodné Strakonice. Ve stejném roce se objevuje další postava, někdy k „nevydrženívzorná“ Mánička, opět podle Skupova návrhu ztvárněná Gustavem Noskem a zvířecí element v podobě foxteriéra Žeryka. Za devět let definitivně doplní divadelní rodinu Mániččina „Bábinka“ Kateřina, celým jménem Drbalová. Skupova divadelní hvězda stále stoupá, divadelní skeče jsou nahrávány na gramofonové desky prestižních společností, mimo jiné i His Masters Voice (ano, etiketa se psem poslouchajícím hlas svého pána…) a přicházejí i zahraniční zájezdy. Jako čestnou navíc přijímá v roce 1933 funkci prezidenta mezinárodní loutkářské federace UNIMA. Doživotně.
Druhá světová válka je dalším dramatickým předělem. Josef Skupa využívá dřevěné herce k šíření národních myšlenek, takže roku 1944 je zatčen a uvězněn v Drážďanech. Tady přežije asi nejděsivější letecký nálet ve válečné historii, když v noci z 13. na 14. února 1945 spojenecké bomby historický skvost na Labi promění v ruiny. Díky náletu se mu podaří uniknout a ve zdraví se dočká konce války.

Jako kdysi opustil Strakonice i Plzeň už je mu malá. Odchází do Prahy a zakládá Divadlo Spejbla a Hurvínka. Zahraniční i domácí úspěchy nezastaví ani rok 1948, v němž mimochodem Skupa získává titul národní umělec. Spejbl s Hurvínkem jsou nadčasoví, nedají se zatáhnou do politiky a šíří slávu českého divadla i v zahraničí. Ve Skupově alternaci se objevuje Miloš Kirschner, který je schopný mluvit obě postavy i ve světových jazycích a Divadlo S+H se stává opravdu „světovým“…

Ubývající síly přimějí Josefa Skupu, že oficiálně jmenuje Miloše Kirschnera svým nástupcem. Naposledy se představí publiku na podzim roku 1956 ve hře Spejbl na Venuši. Představení je mimořádné i tím, že poprvé v historii divadla dojde k hlasovému rozdělení herců. Skupa mluví Spejbla, Kirschner Hurvínka. Elegantní předání žezla předznamenává novou éru divadla. Duchovní otec obou slavných loutek umírá v lednu 1957, pár dnů před šedesátými pátými narozeninami…

Pískovcový pomník, odhalený o dva roky později, na plzeňském Ústředním hřbitově, navrhuje přítel a kamarád Jiří Trnka s malířem Janem Laudou. Pod vytesanou rozevřenou oponou loutkového divadla se modlí klečící Hurvínek… Strakoničtí si slavného rodáka připomínají názvem ulice a od roku 1965 každoročně pořádanými krajskými soutěžemi loutkových divadel Skupovy Strakonice. Již 51. ročník proběhl na jaře 2016. Pozadu nezůstaly ani Mladějovice. Velké setkání rodáků v létě 2013 vyvrcholilo slavnostním odhalením dřevěného sousoší Spejbla a Hurvínka před mladějovickou školou. Současně se zřízením pamětní síně Josefa Skupy, jehož jméno je zároveň součástí místního divadelního ochotnického spolku. Slavnostního proslovu se ujala Helena Štáchová, současná ředitelka Divadla S+H v Praze.

Nikoli poprvé. V roce 2006 slavnostně odhalila „Veselý pomník Hurvínka“ v obci Chrást u Plzně, kam Josef Skupa jezdil na svůj letní byt. A v samotné Plzni najdete sousoší Spejbla a Hurvínka v Šafaříkových sadech, jen kousek od budovy Západočeského muzea… Možná se jednou, spolu se svým tvůrcem, dočká celosvětově uznávaná loutková dvojice důstojného pomníku i ve Strakonicích…

Soutěžní otázky č. 9
9.1 Jaké je křestní jméno pana Spejbla a kdo v současné době propůjčuje hlas Spejblu a Hurvínkovi ?
9.2 Co je to pracharanda a které koření v pokrmech často nahrazovala ?

Nesoutěžní otázka:
Jak by se celým jménem úředně jmenovala Mánička, pokud předpokládáme, že má stejné příjmení jako „bábinka“ Kateřina ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 2. května 2016, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 8.
8.1. Punčem jsou nazývány alkoholické i nealkoholické nápoje, obsahující ovoce nebo ovocnou šťávu. V Čechách je nejpopulárnější horký punč, podávaný na předvánočních trzích. Ponocným v Honicích se stal Valentin Bláha.
8.2. Zajíc polní se smí lovit pouze od 1. listopadu do 31. prosince každého roku. Tak byla otázka myšlena. Velmi správná je připomínka, že z logiky věci, se nyní, tedy v dubnu, lovit nesmí :o).

Nesoutěžní otázka: Mladý Stroupežnický nemohl na ondatry chodit k žádnému rybníku, protože ondatra pižmová byla v Čechách poprvé vysazena až v roce 1905 v Dobříši. Stroupežnický zemřel 1892.

Výherci 8. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Eliška Čechová, Stanislava Košáková , Diana Králová a Natálie Tocksteinová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP,
25. dubna 2016