4. Divadlem za vlast… aneb Strakonický dudák

Josef Kajetán TYL (1808 Kutná Hora – 1856 Plzeň)

„Jméno tohoto města však nejvíce zpopularizoval Tylův Strakonický dudák, zdramatizovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 271)

Málokteré město je tak spojeno se svým symbolem, jako Strakonice s dudákem Švandou. Folklórními soubory, sochou na náměstí, freskami na hlavních budovách, tematickými knihami, naučnou stezkou, pivovarem, nikoli hanlivým názvem „Dudákov“ a nejvíce mezinárodním dudáckým festivalem. A za všechno může pokračující české národní obrození a dramatik, jehož životní osudy by vydaly na několik románů. Josef Kajetán Tyl.
Pod jménem Josef Till se narodil v Kutné Hoře, ale krajina jihozápadních Čech ho věrně provázela životem. Celým dramatickým životem mělo by se správně říci. Začínal zde, končil zde, nalezl tu životní lásku (y), našel inspiraci k nejkrásnější české dramatické báchorce. Není to zrovna málo… Muzikálně, po otci, byl velmi hudebně nadaný. Studoval v Praze, kde bydlel přímo v rodině samotného Václava Klimenta Klicpery. Není divu, že vlivem uznávaného dramatika také podlehl múze Thálii. Múze veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů, dnes přeneseně spojenou s udělováním nejprestižnějších hereckých cen. V řecké mytologii je jejím otcem sám nejvyšší Zeus a matkou Mnémosyné, bohyně paměti, k níž se určitě celý život modlí všichni herci (pokud pomineme milovníky improvizace)…Josef Kajetán prožil s Thálií dobré i zlé a jako málokterý doopravdy poznal, co obnáší skutečný život kočovného herce i život autora divadelních her.

Svou první „kočovnou“ štaci, z Písku pěšky přes Strakonice, Volyni a Klatovy do Domažlic, absolvoval jako nadšený ochotník Hilmerova divadla roku 1829. Mladý muž plný ideálů, lásky k divadlu, k vlasti, k ženám. Ještě neví, že Strakonice a vůbec první zkušenost s kočovným divadlem, jej budou provázet celý život. Zatím je ubytován ve strakonické kupecké rodině Ventů. Pilně se zúčastňuje vlasteneckých akcí, organizovaných truhlářem Janem Vlastislavem Plánkem, mezi které samozřejmě kočovné, česky hrající divadlo, patří. Občas možná hodí očkem nebo zaflirtuje s krásnou dcerou svých hostitelů, Márinkou. Ta, jako každá mladá krásná dívka, čeká na osudovou lásku, která za rok opravdu přijde v osobě básníka Františka Čelakovského…

Strakonice té doby jsou významným centrem národního obrození. Lidového písmáka J. V. Plánka (1789-1865) navštěvuje například Josef Jungmann, spoluautor spisovné češtiny i uznávaný přírodovědec J.E. Purkyně. Do vlasteneckého kolektivu patří i nejznámější strakonický rodák, syn tesaře, básník František Ladislav Čelakovský (1799-1852), jehož postoj k národu, vlasti a jazyku o deset let starší přítel Plánek formuje. Dokonce jej seznamuje i s pozdější manželkou Marií z již zmiňované rodiny Ventů.

Při posezeních přijdou na přetřes aktuální události, politické klípky i různé příběhy a vyprávění. Plánek se může pochlubit básní. Inspiroval se nejvýznamnější událostí roku 1820, kdy Strakonicemi projížděl rakouský císař František I. s císařovnou Karolinou Augustou. Při obědě na tehdejší poště jim vyhrávala vojenská kapela 25.pěšího pluku z Písku i s exoticky oděným dudákem. Císařovnu natolik zaujal svým zjevem i uměním, že houdka“, bohatě obdarovala a nechala jej vymalovat místním malířem A. Zellerinem. Obraz byl umístěn ve vídeňské císařské obrazárně. Plánek si skutečný příběh básnicky spojil s prácheňskou pověstí, znovuobjevenou Šebestiánem Hněvkovským, o dudákovi, který o půlnoci hraje nečistým silám na popravišti.

Vlídné přijetí, vlastenecká nálada mezi přáteli a pohádkový příběh o dudákovi s čarovnými dudami, zanechaly v mladém dramatikovy velký dojem. Zatím odjíždí se společností směrem k Domažlicům, kde jej v nemoci čeká první osudové setkání s budoucí manželkou, herečkou Magdalenou Forheimovou. Dudákův pohádkový příběh ještě zdaleka není na pořadu dne. Opouští nejistý kočovný život a nastupuje jako furýr (vojenský zásobovač) u pluku, kde byl kdysi jeho otec hudebníkem. A zahajuje literární dráhu. Časopis Květy, Pražský posel, občas výjezd s kočovným divadlem…Roku 1829 s ním hostuje i ve Volyni a ve Strakonicích.

Mimo jiné s Karlem Hynkem Máchou, zakládá ochotnické Kajetánské divadlo. Později se s dobrým hercem, ale prudkým a žárlivým básníkem, ne právě v dobrém, rozchází. Roku 1834 je na prknech Stavovského divadla uvedena Tylova divadelní hra Fidlovačka, ze života pražských ševců. Poprvé zde zazní pozdější národní hymna Kde domov můj. Následují další divadelní hry, úspěchy, sláva, popularita, funkce dramatika Stavovského divadla. Tyl postupně plní svůj cíl: vytvořit moderní původní české a vlastenecké divadlo. Jenže vlastenectví je, zdá se, už příliš...

Roku 1845 vydává novelu Poslední Čech. Nejprve je opět přijímána s nadšením, jako významný vlastenecký počin, ale přijde neobyčejně kritická reakce tehdy téměř neznámého novináře Karla Havlíčka Borovského. Prudká, nesmiřitelná a dnes již víme, že ne spravedlivá. Havlíček si díky ní vydobyl místo na slunci, úspěšný Tyl byl náhle zatracovaný a jeho tolik záslužná práce pro národ přehlížena a urážena. Přišel o divadlo, o práci a útočiště ke sbírání nových sil nalezl u přítele, vlastence Josefa Gabriela, v Loučové u Hartmanic na Sušicku, kde s ním pobýval i strakonický přítel, páter Josef Šmidinger. Bohužel, jiný strakoňák, básník F.L. Čelakovský se postavil po bok K.H. Borovského a zle Tyla obvinil z naivity a z prázdného vlastenčení. Autor české hymny byl odsouzen veřejností k opětovné bídě a k putování s kočovným divadlem…Věrní přátelé zůstali. Mezi nimi Božena Němcová. Sama nalézala útěchu v nejtěžších chvílích psaním pohádek a totéž navrhla Tylovi. Přes dvacet let v paměti dramatika uschovaný příběh strakonického dudáka, se stal aktuálním….

Klid lesů, krása šumavské přírody a blízcí přátelé přeci jen vrátily Tyla k divadlu. A protože postava dudáka byla od počátků národního obrození symbolem češství a národního uvědomění, spojil Tyl vlasteneckou angažovanost s pohádkou. Plánkovo dávné vyprávění zpracoval do dramatické báchorky. Pod názvem Strakonický dudák aneb Hody divých žen měla premiéru v roce 1847 a okamžitě si získala oblibu diváků. Kromě okouzlení pohádkovou přírodou Tyl skvěle vystihnul „národní“ povahové rysů Čechů. Hlavní hrdina, mladý dudák Švanda, pochází, stejně jako přítel Kalafuna, ze vsi nedaleko Strakonic. Nepoznal matku ani otce, vychoval jej ovčák a na dudy naučil hrát moudrý starý dudák Tomeš. Švanda miluje Dorotku, dceru hajného Trnky a odejde do světa vydělat peníze. Ve spánku mu očarují dudy lesní víly, mezi nimi Rosava, Švandova matka. Čarovné dudy a vychytralý sekretář Vocilka dovedou nakonec Švandu až na popraviště, kde o svatojánské noci hraje duchům a divým ženám. Bez lásky věrné a statečné Dorotky by byl ztracen…

Možná, že ve Švandovi viděl Tyl mladého sám sebe když chtěl dobýt svět a nevěděl si rady s láskou. Ale možná si spíše rozuměl s rolí Kalafuny, obyčejného českého muzikanta, již moudrého životem, starajícího se o rodinu. Samotné jméno Švanda si „vypůjčil“ od mladšího kolegy a přítele, Pavla Švandy ze Semčic (1825-1891), později majitele slavné kočovné společnosti a Švandova divadla na Smíchově. V roli prohnaného sekretáře a světáka Pantaleóna Vocilky si vyrovnal účty se všemi „rádoby vlastenci“, kteří se snaží bez práce a podvodem přijít k velkým penězům. Protipólem světa lidí je čarovný svět lesních panen (s ryze českými jmény Lesana, Bělena, Květena, Lupina, Jarona a Rosava) a divých žen (Divuka, Mihulice), výrazným způsobem posunující děj.

Švanda nakonec pochopí, že jedině po boku své Dorotky a doma v Čechách dosáhne pravého štěstí, stává se panským hajným a pohádka relativně dobře dopadne i pro matku Rosavu, znovu přijatou mezi lesní panny.

Již zmiňovaná premiéra „národní pohádky o třech jednáních“, na podzim roku 1847, se setkala s nadšeným ohlasem diváků. Pochvalně se o ní vyjádřil také již uznávaný kritik Borovský. Možná už věděl, že svou kritikou Posledního Čecha před dvěma lety uškodil nejen českému národu, ale i samotnému člověku Tylovi. A zanedlouho Havlíček sám pozná, jak těžký a nespravedlivý umí být život…

Spolu s Jiráskovou Lucernou, Němcové Babičkou a Smetanovou Prodanou nevěstou patří Strakonický dudák k pokladům národního kulturního dědictví. Není divadla, ať již ochotnického nebo profesionálního, včetně nejvzácnějšího, národního, na jehož „prknech“ by Švanda během následujících stosedmdesáti let nezadudal. Ve Strakonicích aktuálně díky ochotnickému souboru Čelakovský (první zmínka již r. 1888), s nezapomenutelnou inscenací na hradním nádvoří, s pozadím monumentálního Rumpálu.

A po více než 160ti letech, v listopadu 2011 byla ve Strakonicích také odhalena bronzová socha dudáka na Velkém náměstí, vítající příchozí. Pod vyústěním ulice Na Stráži, kde se podle pověsti Švanda narodil a kde v 16. století hrály obří dudy rožmberského velkopřevora.
V prvních verzích díla Tyl předpokládal, že Švandu osvobodí sama matka Rosava, ale nakonec uznal, že život není pohádka a zvítězit může jedině lidská láska a poctivost. S nimi se totiž, na rozdíl od pravdy, nedá tolik manipulovat. Současnost i nedávná historie budiž jasným důkazem . . .

Soutěžní otázky č. 4
4.1. Která z lesních panen (viz text) nese jméno opravdové rostliny ?
4.2. Kde jsou pohřbeni věrní strakoničtí přátelé, F.L. Čelakovský a J.V. Plánek ?

Z důvodu Velikonočních svátků lze na otázky odpovídat do úterý 29. března 2016, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 3.
3.1. Pírko označuje v myslivecké mluvě ocásek prasete divokého, králíka divokého nebo zajíce polního. Z logiky věci lze za správnou považovat i odpověď, že myslivec střílel na jakéhokoli opeřence, patřícího mezi lovnou zvěř.
3.2. Čerchov (1042 m n.m.) je nejvyšším vrcholem Českého lesa (případně Haltravské hornatiny). Božena Němcová se výhledy z Kurzovy rozhledna nemohla kochat, protože zemřela r. 1862 a Kurzova rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 1905.

Výherci 3. kola:
Václav Poklop, Radka Albrechtová a Pavel Konvička.

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
22. března 2016