- 2024 Putování vodníkovou krajinou 3
- Zahradou poznání
- 2023 Putování vodníkovou krajinou 2
- 2022 Putování vodníkovou krajinou 1
- 2021 Putování chráněnou krajinou
- 2020 Putování chráněnou krajinou
- 2019 Putování chráněnou krajinou
- 2018 Putování vědeckou krajinou
- 2017 Putování filmovou krajinou
- 2016 Putování dramatickou krajinou
- 2015 Putování malovanou krajinou
- 2014 Putování básnickou krajinou
- 2013 Putování románovou krajinou
- 2012 Šel tudy, měl dudy
- 2011 Stíny lesa tajemné
- 2010 Pěšinkami zámeckých parků
- 2009 Na vlnách stříbrných rybníků
- 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky
- 2007 Město v přírodě, příroda ve městě
- 2007 U pramenů živé vody
- 2006 U pramenů živé vody
- 2005 Regionem ve stínu památných stromů
- Strakonice kvetou
- Zimní radovánky
- Ostatní
1. Rozum nebo víra ?
aneb Renesanční Itálie „po jihočesku“
Jan starší Hodějovský z Hodějova (1496 - 1566)
Jan Kumpán Campanus – Vodňanský (1572 - 1622)
„Století šestnácté přisoudilo Řepici sehrát velkou roli v humanistické kultuře celého národa. Jen si vzpomeňte na pana místosudího Království českého Jana staršího Hodějovského z Hodějova, jenž si zde na sklonku šestnáctého věku bohatě žil obklopen družinou humanistických básníků, kteří mu do jeho „Farragines“ psali latinské oslavné verš, hladce vybroušené, byť někde akademicky chladné. Jeho knihovna byla svého času z nejbohatších v celých Čechách. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli, zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolika nádher…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.276 )
Jihočeská krajina je bezesporu krajinou básníků. Určitě i díky velkému mecenáši své doby, Janu staršímu Hodějovskému z Hodějova. Místosudí Království českého, renesanční šlechtic ve stylu známějšího Petra Voka z Rožmberka, zakoupil r. 1552 panství v Řepici a učinil jej centrem vzdělanosti tehdejší doby. Vydal čtyřdílný soubor latinské poezie českých básníků Farragines poematum (Směs básní), ale již v roce 1550 založil při vysokém učení pražském stolici básnictví duchovního. Těžko říci, jak se na Řepici psalo „zajištěným“ básníkům, protože pravé básnictví vyrůstá z nesnází, nedostatku, strádání a dalších životních úskalí. Zkrátka „s plným břichem“ se dobrá báseň těžko napíše. Ale básnická družina Hodějovského v sobě měla cosi z Boccacciova Dekameronu, tedy společnost lidí s podobným přístupem ke světu a užívající si života a určitě majících rádi přírodu.
Cihlově rudý zámek, rozlehlý park s botanická zahradou, první v Čechách, ovocným sadem, zelinářsku zahradou, potokem a rybníčky, usazený do historické krajiny s památným vrchem Hradcem a zaniklou slovanskou vesnicí Limůzy, vytvořil uzavřený svět renesanční Itálie „po jihočesku“. Přitom stačilo málo a Řepice mohla zůstat obyčejným bezvýznamným panstvím. Jenže spory s vyšší vrchností, zvíkovským purkrabím, donutily Jana Hodějovského prodat rodný statek Kotýřinu u Kovářova nedaleko Milevska a vrátit se zpět do kraje, z něhož Hodějovští pocházeli. Památkou na rodiště zůstala pamětní deska na místě bývalé tvrze, s textem : "Zde na tvrzi Chotěřínské se narodil slavný humanista Jan Hodějovský z Hodějova (1496-1566), místosudí království Českého a později pán na Řepici, štědrý podporovatel humanistického básníctví. Věnovali rodáci z kovářovského okolí r.1938."
Adam Rosacius, Prokop Lupáč, Jan Šentygar, Petr Fux-Vulpinus, Matouš Collinus, jsou jen některá umělecká a zlatinizovaná jména renesančních umělců z kotýřinské, později řepické básnické skupiny. Jan Šentygar, synek ze selského gruntu z Hvožďan u Blatné, nepatří ani mezi drobné šlechtice ani „měšťáky“, což se výrazně projevuje v jeho „venkovské“, byť latinsky psané poezii. A rodné vesnici a chudému Blatensku-Podtřemšínsku, věnuje upřímné vyznání:
A již na voze taženém čtvero koňmi
Vjíždím do své rodné vísky, toť Hvožďany,
Drsný venkovský kraj,
Kde jsme kdys dávno jako malí chlapci
Pískávali písničky na kratičkou píšťalku
Či rákos dlouhý.
Hvožďany nejsou jedinou vesničkou, která se může pochlubit renesanční básní. Samotnou Řepici se starým hradem a novým zámkem, které později smete ohnivý vír třicetileté války, opěvuje ve verších Prokop Lupáč. Přímo o Hodějově, kolébce rodu Jana staršího se rozepsal Petr Fux, mimo jiné původně farář v blízkém Kraselově. A přírodní lyrika šumného lesa, prastarých stromů a kouzelných bylin zaznívá v oslavné básni Šimona Enia, Hory a les Vostrý, končící nadčasovým veršem „… Fialky trhají zde dívky v máji a věnečky z nich vijí pro milé…“
Pozn.: Po více než tři sta letech nikoli fialky, ale Chudobky, natrhala a do sbírky plné přírodní poetiky uvila řepická rodačka Albína Dvořáková-Mráčková (1850-1893). Upřímnými verši zaujala i Vítězslava Hálka, básníka v oboru přírody nepřekonatelného a v almanachu Ruch publikovala vedle ikony českého ženského básnictví, Elišky Krásnohorské. Příliš brzo ale odešla na cestu bez návratu, s naléhavými verši na pomníčku Olšanského hřbitova…
„Až nad mým rovem,
v nějž po žití boji věčného klesnu spánku ku pokoji,
tajemným vzdechem větřík zaletí,
můj obraz v mnohých zbledne pamětí,
a nikdo slzu neuroní za mne – nezapomeň na mne! „
Smrtí Jana Hodějovského končí básnický život na Řepici. Ale nový právě počíná v nedalekých Vodňanech. Jako opožděný vánoční dárek se v rodině chudého rolníka Martina Kumpána narodil synek Jan. Inteligentní, bystrý, opustil rodnou krajinu plnou rybníků a vydal se za vzděláním do světa. Možná jej ještě provázely dozvuky řepické literární tradice, neboť kromě rektora University Karlovy se stal i nejvýznamnějším latinsky píšícím básníkem své doby, uznávaným i v Evropě. Pod jménem Jan Campanus, s přídomkem Vodňanský. Po vzoru prozaika Jana Hájka z Libočan, který na Řepici napsal část svého „bestselleru“ Kronika česká, zveršoval Campanus české dějiny do sbírky Cechias (1616). A verše věnoval i obrovské povodni ze srpna 1598, která po třídenních vytrvalých deštích zaplavila celé Čechy i Prahu
„Pohleďte na ty záplavy vod, jak proudy se valí,
vzduté vltavské proudy urvaly majetek váš.
Tam plují zbytky mlýna a tam zase požaté klasy, na této zase straně řítí se hromada dřev.“
Ale přichází mnohem větší katastrofa, vyvolaná nenávistí „ve jménu víry“, likvidující renesanční rozum. Zkázonosná třicetiletá válka. Ve smutné básni Řeč mrtvé dcerušky, o smrti dcery se proto mihne obraz zničeného vypáleného Písku (1620). Rodné Vodňansko do básnického díla nezahrnul, ale určitě jej nosil ve svém srdci. Spolu s myšlenkami jiného jihočeského myslitele, Petra Chelčického. Smutný osud básníka Jana z Vodňan, který se jako rektor marně snaží před jezuity zachránit univerzitu a nakonec volí sebevraždu, věrně zachytil spisovatel Zikmund Winter v románu Mistr Kampanus.
Je dobře, že Campanus nezažil pokračování ničivého konfliktu. Básně se z české krajiny ztratily, přednější bylo zachování holého života. Násilná rekatolizace, spojená s bezprávím, s tisíci vystěhovaných rodin pro víru, i s tisíci spálenými českými knihami, je výmluvně popsána v románu Aloise Jiráska, Temno. Přes všechny monumentální stavby i drobné kapličky a boží muka, tvořící základ dnešní krajiny, zůstává pro českou kulturu období baroka opravdu temným. A v kontextu s politickými třenicemi dnešní doby, se na něj velice často zapomíná, protože se zkrátka „nehodí“… Smutné, ale pravdivé…
Český jazyk přežívá další staletí pouze pod doškovými střechami na vesnicích a v řeči obyčejných lidí. Renesanční rozum střídá barokní slepá poslušnost. Osvícená doba císaře Josefa II. sice přináší zrušení nevolnictví, ale pod úřednickým pláštěm i nebezpečí jediné státní řeči, německé. Národní obrození je proto logickým vyústěním na záchranu českého jazyka. Básníci a jižní Čechy v něm opět sehrají jednu z vůdčích rolí...
A v Řepici budou včely bzučet v korunách obrovské kvetoucí lípy, kterou možná kdysi zasadili rozverní básníci Jana Hodějovského jako odkaz svým „vlasteneckým“ následovníkům…
Soutěžní otázky č. 1
1.1. Jak by znělo v češtině jméno řepického básníka Petr Fux-Vulpinus ?
1.2. Jak zní botanické odborné jméno chudobky a která květinka se skrývá pod jménem Campanula ?
Protože soutěž se rozbíhá, je možno na otázky mimořádně odpovídat až do pondělí 10. března 2014, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.
Ceny pro výherce jsou na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.
Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
25. února 2014