- 2024 Putování vodníkovou krajinou 3
- Zahradou poznání
- 2023 Putování vodníkovou krajinou 2
- 2022 Putování vodníkovou krajinou 1
- 2021 Putování chráněnou krajinou
- 2020 Putování chráněnou krajinou
- 2019 Putování chráněnou krajinou
- 2018 Putování vědeckou krajinou
- 2017 Putování filmovou krajinou
- 2016 Putování dramatickou krajinou
- 2015 Putování malovanou krajinou
- 2014 Putování básnickou krajinou
- 2013 Putování románovou krajinou
- 2012 Šel tudy, měl dudy
- 2011 Stíny lesa tajemné
- 2010 Pěšinkami zámeckých parků
- 2009 Na vlnách stříbrných rybníků
- 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky
- 2007 Město v přírodě, příroda ve městě
- 2007 U pramenů živé vody
- 2006 U pramenů živé vody
- 2005 Regionem ve stínu památných stromů
- Strakonice kvetou
- Zimní radovánky
- Ostatní
Zemí zamyšlenou 8.
Rošický (Šaldův) klen v k.ú. Jindřichovice (obvod kmene 445 cm, výška 25m, přibližné stáří 200 let)
Dobršský (Valdtův) klen u kostela Sv. Jana a Pavla (obvod kmene 360 cm, přibližné stáří 150 let)
“Sedím v zeleném stínu pod rozložitým klenem u rošické myslivny. Vánek míchá vůni voňavých jedlí z lesa s vůní schnoucího sena, zvlhly trávy a jen cvrček, tambor tmy, vytrvale crčí do ticha. Větvovím prosvítají hvězdy, v hnízdě zatikl probuzený pták.”
Nejen Ladislavu Stehlíkovi učarovaly Rošice, pohádkové místo v rozsáhlých lesích mezi Čekanicemi a Jindřichovicemi na Blatensku. Své by mohl vyprávět také F.X. Šalda, který sem jezdil coby student pražského gymnasia k tetičce. Jaká to musela být změna pro městského hocha, trávit prázdniny na hájovně, v krajině, kde sytá zeleň nekonečných lesů přechází do stříbrných šupin rybníků. Rád sedával s knihou pod šumícím javorem nebo se strýcem, panem lesním, odcházel podávat pravidelná hlášení do bratronického zámku. Rozpadla se již stará hajnice u myslivny a kamenný křížek u kmene javoru je jím poznenáhlu pohlcován. Proč zde byl kdysi zasazen a pro koho ? Těžko říci. Utichl ruch a shon, který zde dříve panoval, ale líbeznost místa se nezměnila. Mohutný javor dál chrání poutníky před slunečními paprsky i před deštěm a zcela po právu se stal stromem památným, natruc všem těm lipám a dubům, kteří kategoriím památných stromů vládnou.
Druhou výjimkou potvrzující pravidlo je jeho mladší kamarád javor ze šumavského Podlesí. U původně románského kostela Sv. Jana a Pavla v Dobrši byl vysazen už před více než půlstoletím a prožil všechnu slávu i pády Dobrše. Vždyť zde jsou dva kostely, fara, hřbitov, tvrzohradozámek, bývalé rodové sídlo Koců z Dobrše, ale její sláva malého městečka už je opravdu ta tam. Dobršské zvony, rozhánějící bouřku prý byly slyšet až do Prahy a zdejší pilné včely létaly na sběr medu dokonce s konvičkami zavěšenými na krku.
Zdejší javor klen byl pravděpodobně vysazen za farářování vlasteneckého faráře Ondřeje Františka de Waldta, který psal svá drobná dílka jadrnou češtinou. Proslavil obec, podobně jako “poslední šumavský rytíř” Menšík, který v brnění držel stráže na zpustlém hradě.
Javor mezitím vyrostl do krásy. Patří k dobršským kostelům a krajině, stejně jako pan farář, který dokáže svým kázáním dát náboženství a víře obyčejný lidský rozměr a rozum, o který se pracovití lidé na Podlesí vždycky opírali. A tak by to mělo být vždycky. A všude.
Soutěžní otázky na 5. dubna 2005:
8.1 Jak vypadá erb rodu Koců z Dobrše ?
8.2 jaký typ listu a plodu má javor ?
Odpovídejte, spolu s odpověďmi ze 7. dubna do pondělí 11. dubna na adresu Listů Strakonicka.
Text : Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
Foto : Jaroslav Brůžek, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Ing. Vokrojová Radka, MěÚ Blatná, odbor ŽP