- 2024 Putování vodníkovou krajinou 3
- Zahradou poznání
- 2023 Putování vodníkovou krajinou 2
- 2022 Putování vodníkovou krajinou 1
- 2021 Putování chráněnou krajinou
- 2020 Putování chráněnou krajinou
- 2019 Putování chráněnou krajinou
- 2018 Putování vědeckou krajinou
- 2017 Putování filmovou krajinou
- 2016 Putování dramatickou krajinou
- 2015 Putování malovanou krajinou
- 2014 Putování básnickou krajinou
- 2013 Putování románovou krajinou
- 2012 Šel tudy, měl dudy
- 2011 Stíny lesa tajemné
- 2010 Pěšinkami zámeckých parků
- 2009 Na vlnách stříbrných rybníků
- 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky
- 2007 Město v přírodě, příroda ve městě
- 2007 U pramenů živé vody
- 2006 U pramenů živé vody
- 2005 Regionem ve stínu památných stromů
- Strakonice kvetou
- Zimní radovánky
- Ostatní
Zemí zamyšlenou 7.
Kafkovy duby v Oseku (obvody kmenů: 435 a 385 cm, výška 25 a 22 m, přibližné stáří 250 let)
Zeyerův dub v k.ú. Pražák (obvod kmene 410 cm, výška 25 m, přibližné stáří 210 let)
“Vesnice ležela v hlubokých závějích. Zámecký vršek nebylo vůbec viděti, mlha a tma jej zahalovaly, ani nejslabší světelná záře nenaznačovala veliký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě, jenž vedl ze silnice ke vsi a vzhlížel do té zdánlivé prázdnoty. Pak vykročil, aby si našel nocleh. . .”
Německý spisovatel židovského původu, narozený v Praze, Franz Kafka, rozhodně dovedl ve svých dílech navodit ponurou, tajemnou atmosféru. Celý jeho život byl takový. Tajemstvím kupříkladu zůstává, jaké místo vybral předlohou svému nejslavnějšímu románu “Zámek”, z kterého je úvodní ukázka. A protože Kafkův děda žil v Oseku, kde byla velmi silná židovská komunita, najdeme mezi aspiranty i zámek osecký. Rozřešení necháme odborníkům, ale jisté je, že mladý Kafka sem za dědou občas jezdil.
Zámek tehdy ještě nesloužil jako léčebný ústav, ale dva mohutné duby u silnice před ním tehdy již rozhodně rostly. Nejspíš byly vysazeny v souvislosti s rekonstrukcí zámeckého parku, podobně jako tsugy. Škoda že Franz Kafka nejezdil do Oseka častěji. Možná by vlídné a klidné prostředí zámeckého parku ovlivnilo jeho pozdější myšlenky optimističtěji. Ale možná ne, jak dokládá příklad Kafkova předchůdce, Julia Zeyera. Oba spisovatelé “oživovali” vnitřně psychologicky rozervané postavy, hledajících své místo ve společnosti a oba takovými “rozervanci” vlastně byli.
Nejšťastnějších třináct let života prožil básník Zeyer ve Vodňanech, v kruhu svých přátel, Františka Heritese a Otakara Mokrého. Jejich společné vycházky často končívaly u hájovny na hrázi Záhorského rybníka na Pražáku, kde ve stínu rozložitého dubu tak chutnalo čerstvé studené mléko i domácí chléb s máslem od paní hajné. A pohled na blízký Koráz ve Svobodných Horách se stal Zeyerovi námětem pro psychologické dílo Paměti Víta Choráze. Nebylo však dopřáno básníkovi být pohřben v milovaných jižních Čechách, na blízkém Lomečku u Libějovic nebo v klášterní cele lnářského kláštera. Osud určil jinak.
Osud, s kterým neustále zápasili nevyrovnaní hrdinové Julia Zeyera i Franze Kafky. Jejich díla se nečtou snadno. Jsou “těžká” jako duby, kterým spisovatelé propůjčili svá jména. Ale v jejich šumění možná duše obou “ztracenců” konečně nalezly ten věčně hledaný klid . . .
Soutěžní otázky na 31. března 2005:
7.1 Uveďte alespoň tři díla Franze Kafky ?
7.2 Co je ona “tsuga”, rostoucí v oseckém zámeckém parku ?
Odpovídejte, spolu s odpověďmi z 31. března do pondělí 4. dubna na adresu Listů Strakonicka.
Text a foto: Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP