Zemí zamyšlenou 3.

Cehnické lípy v k.ú. Cehnice (obvod kmene ve výšce 1,30 m: 315 a 420 cm, výška 26 a 28 m, přibližné stáří 300 let)
Dřešínští ořešáci (obvod kmene : 222, 260, 300, 270 cm, výška 17, 22, 26, 20 m, stáří asi 90 let)

“Osamělá lípa s bílou kapličkou mě ukázala cestu do Cehnic, odkud se na jaře rozjíždívaly “světácké” kapely k cirkusovým manéžím, aby se na podzim vracely do rodného hnízda s mnohou zkušeností i našetřenými groši. Už pominula sláva světoběžnická, ale muzika v Cehnicích nevymřela . . .”

Jak vidno, už před padesáti lety, kdy Ladislav Stehlík, procházel svou zamilovanou “zemí zamyšlenou”, byly cehnické lípy nepřehlédnutelnou krajinnou dominantou. Jde o klasický příklad vysazení stromů při nově zbudované sakrální stavbě, zde při výklenkové kapličce Svatého Jana. Nápis ANNO DOMINI 1693, přesvědčivě dokládá, že byla vybudována v době tuhé rekatolizace českých zemí. Zároveň jde o stromy hraniční, na hranicích katastru obcí, takže si na ně činí nárok jak Jinín, tak Cehnice. Naštěstí jsou lípy dvě, takže ideálním řešením bude přiznat každé obci jednu. V jejich chladivém stínu odpočívaly celé generace rolníků a Svatý Jan, dříve ze dřeva vyřezán, dnes již jen namalovaný, nad nimi držel ochrannou ruku. Ale chudým polím ani přímluva svatého nepomohla a tak těžko říci, který cehnický “Karas” se první upsal kočovnému cirkusovému životu. Možná to opravdu bylo podobné jako u Bassova “Humberta. Skutečností ale je, že právě muzikanti z téhle končiny patřily mezi evropskými cirkusy k velmi vyhledávaným.
Stejně jako “světáci z Podlesí”, kteří byli skutečnou předlohou pro Bassův román. Lidé pracovití a veselí, se srdcem na dlani. Takže je klidně možné, že odněkud z Evropy si jednou “Podlešáci” z Dřešína přivezli na památku tvrdé plody černého ořešáku, které při rozpůlení vytvoří dvě srdíčka. Ořechy zasadili a někdy před sto lety mladé stromky vysadili jako stromořadí při silnici do Čestic. Zachovaly se čtyři. Jeden přímo před obecním úřadem ve Dřešíně, nejkrásnější pak u železného křížku na Čestice. Nejsou nijak zvlášť nápadné, ačkoli ořešáky (a u nás především ořešáky vlašské) jsou nejmohutnějšími ze všech ovocných stromů, a proto o nich mnoho lidí ani neví. A možná ani nemají nic společného se “světáky”, ale vysadili je sem členové řádu Dominikánů, kterým před sto lety patřilo zdejší panství. Nevadí. Tak či tak, zůstávají “exotickým” doplňkem k rudým jeřabinám, erbovnímu znamení čarovné krajiny Podlesí . . .

Soutěžní otázky na 15. března 2005:
3.1 Co u sakrálních (církevních) staveb znamená nápis ANNO DOMINI ?
3.2 Odkud vzal ořech vlašský své druhové jméno ?

Odpovídejte, spolu s odpověďmi na otázky ze 17. března, do pondělí 21. března na adresu Listů Strakonicka.

Text : Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
Foto : Brůžek Jaroslav, Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP