- 2024 Putování vodníkovou krajinou 3
- Zahradou poznání
- 2023 Putování vodníkovou krajinou 2
- 2022 Putování vodníkovou krajinou 1
- 2021 Putování chráněnou krajinou
- 2020 Putování chráněnou krajinou
- 2019 Putování chráněnou krajinou
- 2018 Putování vědeckou krajinou
- 2017 Putování filmovou krajinou
- 2016 Putování dramatickou krajinou
- 2015 Putování malovanou krajinou
- 2014 Putování básnickou krajinou
- 2013 Putování románovou krajinou
- 2012 Šel tudy, měl dudy
- 2011 Stíny lesa tajemné
- 2010 Pěšinkami zámeckých parků
- 2009 Na vlnách stříbrných rybníků
- 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky
- 2007 Město v přírodě, příroda ve městě
- 2007 U pramenů živé vody
- 2006 U pramenů živé vody
- 2005 Regionem ve stínu památných stromů
- Strakonice kvetou
- Zimní radovánky
- Ostatní
Zemí zamyšlenou 3.
Cehnické lípy v k.ú. Cehnice (obvod kmene ve výšce 1,30 m: 315 a 420 cm, výška 26 a 28 m, přibližné stáří 300 let)
Dřešínští ořešáci (obvod kmene : 222, 260, 300, 270 cm, výška 17, 22, 26, 20 m, stáří asi 90 let)
“Osamělá lípa s bílou kapličkou mě ukázala cestu do Cehnic, odkud se na jaře rozjíždívaly “světácké” kapely k cirkusovým manéžím, aby se na podzim vracely do rodného hnízda s mnohou zkušeností i našetřenými groši. Už pominula sláva světoběžnická, ale muzika v Cehnicích nevymřela . . .”
Jak vidno, už před padesáti lety, kdy Ladislav Stehlík, procházel svou zamilovanou “zemí zamyšlenou”, byly cehnické lípy nepřehlédnutelnou krajinnou dominantou. Jde o klasický příklad vysazení stromů při nově zbudované sakrální stavbě, zde při výklenkové kapličce Svatého Jana. Nápis ANNO DOMINI 1693, přesvědčivě dokládá, že byla vybudována v době tuhé rekatolizace českých zemí. Zároveň jde o stromy hraniční, na hranicích katastru obcí, takže si na ně činí nárok jak Jinín, tak Cehnice. Naštěstí jsou lípy dvě, takže ideálním řešením bude přiznat každé obci jednu. V jejich chladivém stínu odpočívaly celé generace rolníků a Svatý Jan, dříve ze dřeva vyřezán, dnes již jen namalovaný, nad nimi držel ochrannou ruku. Ale chudým polím ani přímluva svatého nepomohla a tak těžko říci, který cehnický “Karas” se první upsal kočovnému cirkusovému životu. Možná to opravdu bylo podobné jako u Bassova “Humberta. Skutečností ale je, že právě muzikanti z téhle končiny patřily mezi evropskými cirkusy k velmi vyhledávaným.
Stejně jako “světáci z Podlesí”, kteří byli skutečnou předlohou pro Bassův román. Lidé pracovití a veselí, se srdcem na dlani. Takže je klidně možné, že odněkud z Evropy si jednou “Podlešáci” z Dřešína přivezli na památku tvrdé plody černého ořešáku, které při rozpůlení vytvoří dvě srdíčka. Ořechy zasadili a někdy před sto lety mladé stromky vysadili jako stromořadí při silnici do Čestic. Zachovaly se čtyři. Jeden přímo před obecním úřadem ve Dřešíně, nejkrásnější pak u železného křížku na Čestice. Nejsou nijak zvlášť nápadné, ačkoli ořešáky (a u nás především ořešáky vlašské) jsou nejmohutnějšími ze všech ovocných stromů, a proto o nich mnoho lidí ani neví. A možná ani nemají nic společného se “světáky”, ale vysadili je sem členové řádu Dominikánů, kterým před sto lety patřilo zdejší panství. Nevadí. Tak či tak, zůstávají “exotickým” doplňkem k rudým jeřabinám, erbovnímu znamení čarovné krajiny Podlesí . . .
Soutěžní otázky na 15. března 2005:
3.1 Co u sakrálních (církevních) staveb znamená nápis ANNO DOMINI ?
3.2 Odkud vzal ořech vlašský své druhové jméno ?
Odpovídejte, spolu s odpověďmi na otázky ze 17. března, do pondělí 21. března na adresu Listů Strakonicka.
Text : Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
Foto : Brůžek Jaroslav, Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP