Soutěž 4.týden - Lázně Svatá Anna u Horažďovic


“Z historie Horažďovic jen tolik podotkněme, že u mlýna Jarova zemřel morem při obléhání města první Habsburk na českém trůně. A historici doby Poděbradského by nám mohli potvrdit horažďovickou chloubu, která tvrdí, že se zde v čísle pátém na den svatého Jiří-drakobijce, léta Páně 1420, narodil paní Anně z Kunštátu syn, který byl jménem tohoto světce pokřtěn.”
(L. Stehlík, Země zamyšlená,1986, s. 255)

Historií zvoní kroky mezi Horažďovicemi a Katovicemi. Zlatonosná Otava by mohla vyprávět. Její bohatství začali využívat nejprve staří Keltové, kteří jí dali příznačné jméno (Atawa znamená Bohatá voda) a pozadu nezůstali ani nově přicházející Slované. Nepřehlédnutelným pozůstatkem pohanských dob jsou vrchy Prácheň a Slavník u Horažďovic. Prácheň byla mocným hradištěm, naproti ležící Slavník a pod ním se rozkládající osada Svaté Pole zase bezpečně prozrazují přítomnost posvátného území, z kterého nastupující křesťanství učinilo místo svaté. Mnohotvářnost přírodních bohů byla zapomenuta, stejně jako vousatí druidové se zlatými srpy a kněžky v bílých řízách.

Mohutný pramen, vytékající z boku Slavníku, od nejstarších dob považovaný za léčivý, se však nezměnil. Jen pohanskou svatyni vystřídala křesťanská kaplička přímo nad pramenem, zasvěcená Svaté Anně, postupem času rozšířená na poutní kapli. Obřad čištění pramene mladými dívkami tak výrazně přetrvával v mysli lidí, že byl církví “vzat za své” a jen doplněn svěcením vody knězem na Boží Hod Svatodušní. Lidé věřili v léčivou sílu vody, obsahující údajně hodně vápence, síry a také železa. Vzhledem ke geologické stavbě místa, potvrzující přítomnost vápenců se zdá takováto víra oprávněná.

Léčivých účinků vody a věhlasu poutního místa se od poloviny 18. století snažily využít malé lázně. U kaple vyrostly lázeňské budovy a léčba, kromě pití vody, zahrnovala i zábaly a koupele v horké či studené vodě. Bohužel, sláva netrvala dlouho, přestože výsledky léčení byly mnohdy pozoruhodné. Zájem klientů upoutala bouřlivě se rozvíjející a stále dopravně dostupnější lázeňská města, především v západních Čechách, s prokazatelně léčivějšími prameny. A tak byly lázničky u Svaté Anny, fungující spíše na principu pravidelného pitného režimu, klidného prostředí, vycházek a zdravého vzduchu, než díky výjimečné léčivosti pramenů, postupně opouštěny. A Horažďovice měly rázem o jednu historickou zajímavost méně.

Naštěstí dvě jiné z úvodního citátu Ladislava Stehlíka jim nikdo nevezme a osobou českého husitského krále Jiřího z Poděbrad se přeneseme do nejmladších českých lázní. V roce 1905 měla být na dvoře poděbradského zámku vyvrtána studna na pitnou vodu. V uvedené hloubce se na ni však nenarazilo a bylo tudíž vrtáno stále dál a dál. Až devadesátý osmý metr přinesl kýžený výsledek, jenže k překvapení všech nešlo o pitnou, ale o silně mineralizovanou minerální vodu !

Výzkumy prokázaly, že hydrogenuhličitano-chloridová, sodno-vápenatá kyselka, ukrytá v permském pískovci, je výborná na léčení srdečních a cévních onemocnění. Lázeňská sezóna byla zahájeno roku 1908, postupně bylo vyvrtáno dalších třináct pramenů a slogan “Na srdce jsou Poděbrady” se rozletěl do světa. Zasloužili se o to i mnozí přední světoví kardiologové, využívající nevelké vzdálenosti lázní od hlavního města.

V dnešní době se Poděbrady stále specializují na choroby srdce, cév a žilní choroby, ale nově přibylo i léčení chorob civilizačních, například cukrovky, arteriosklerózy, obezity nebo duševního stresu, pro které je město plné zelených hájů pravým požehnáním.

Naši pohanští předci tohle věděli už dávno. Nebyli hloupí, ale všímaví. Své duševní stresy, tedy pokud nějaké měli, léčili skupinovou terapií právě v posvátných hájích, léčivou vodou, při tanci, zpěvu a pohybu na zdravém vzduchu. S trochou nadsázky vlastně na takových staroslovanských technopárty.

Až pojedete hodně využívanou cyklostezkou ze Strakonic podél řeky Otavy do Horažďovic, vzpomeňte si na ně. Stezka vás do míst bývalého posvátného háje a bývalých lázniček Svaté Anny neomylně zavede. Nově opravená kaple, klid, čerstvý vzduch, stromy, šumící voda. Místo, kterého si lidé stále váží. Stačí jen zvednout dřevěný poklop a osvěžit se pramenitou vodou z útrob vápencového Slavníku. Pro poznání, že nejsme jiní než byli naši předci.

Nejsme hloupí, jen méně všímaví. Hlavně k přírodě. Alespoň prozatím . . .

A co nám ukázaly rozbory o posvátném prameni z vrchu Slavník ?
Výhodou je, že máme k dispozici i rozbor, provedený v květnu 2005, takže je možno srovnávat a také rozbor z dubna roku 2000, takže je možné srovnávat ještě víc . . .

Co se týká radonu, naměřená hodnota 19,4 Bq/l, je mnohem nižší než povolený limit pro pitnou vodu (50 Bq/l) a patří k nejnižším ze všech odebíraných vzorků celého seriálu. Takže i v minulosti provozované lázně, kdy se klienti při procedurách pohybovali v uzavřených koupelnách, byly z dnešního “radonového rizika” zcela bezpečné.

Do ostatních charakteristik se výrazně promítlo vápencové podloží vrchu Slavník, díky němuž není zdejší voda kyselá, jako ve většině případů, ale s pH 7,2 jde již o vodu lehce zásaditou (neutrální pH je 7). Tomu odpovídá i vysoký obsah vápníku, 136 mg/l (doporučená hodnota dle normy pro pitnou vodu je 80 mg/l). Jen pro zajímavost, minerální voda Poděbradka na našich stolech obsahuje vápníku 172 mg/l. Zároveň byla potvrzena i vyšší (94 ml/l) přítomnost síranů, ovšem nijak dramatická, neboť již zmiňovaná Poděbradka jich obsahuje 83 ml/l. Naopak tvrzení o železité vodě se zdaleka nepotvrdilo

Díky vápníku, a nemůže to ovlivnit ani velmi nízká hladina hořčíku, dosahuje zdejší voda tvrdosti 3,8 (v roce 2000 to bylo 3,71), což v šestibodové stupnici (od velmi měkké po velmi tvrdou vodu) znamená, že je tvrdá.

Hodnota dusičnanů 38mg/l je velmi dobrá (50 mg/l je limit pitné vody) a velice stálá, jak dotvrzuje údaj 38 mg/l z května 2005 i 29 mg/100 ml z roku 2000.
Bohužel, normě nevyhovují mikrobiologické ukazatele, díky přítomnosti 15 KTJ/100 ml (KTJ-kolonie tvořící jednotku) coliformních bakterií i bakterií Escherichia coli, přičemž v teplejších měsících (květen 2005) činila hodnota u obou ukazatelů 84 KTJ/100 ml ! A přitom ještě v roce 2000 byla voda bez přítomnosti jakýchkoli bakterií !

Z rozborů vyplývá, že voda zpod vrchu Slavník sice neodpovídá určeným kriteriím pro pitnou vodu, ovšem pouze v obsahu coliformních bakterií, které při přímém pití vody bez převaření mohou způsobit střevní patálie. Posudek říká, že mikrobiologická závadnost zdroje může být odstraněna asanací okolí zdroje, případně účinnou desinfekcí. Ta by, zdá se, díky zhoršující se mikrobilogické kvalitě vody, měla být provedena co nejdříve.

Ale protože v ostatních ukazatelích jde o vodu velmi kvalitní, výrazně ovlivněnou podložím, kdo ví, třeba obnova “vápenco síranových” lázniček u Svaté Anny není až tak úplnou utopií . . .

Závěrem upozorňuji, že jakoukoli vodu ve volné přírodě lze pít jen na vlastní riziko a nebezpečí, ale na druhé straně, kdo o vodách něco ví a trochu rozumí rozborům, jeho “žíznivé” rozhodování je mnohem snažší a samozřejmě je nutné vzít v úvahu, že rozbory provedené v parném létě mohou mít podstatně jiné charakteristiky než rozbory zimní. Na druhou stranu, žízeň je žízeň !

4. soutěžní otázka na 8.3. 2006:
1) Mohl se, alespoň teoreticky, Jiří z Poděbrad setkat s Břeňkem Švihovským z Dolan, který velel husitským bojovníkům v bitvě u Sudoměře ?
2) Znáte jména alespoň tří pohanských bohů starých Slovanů?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
Co musel vypít Maxipes Fík, aby konečně přestal růst ?

Z důvodu jarních prázdnin (od 6.3. do 12.3) mohou školy na otázky odpovídat do středy 22.3. 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP

Výsledky 2. kola soutěže :
1) Nadmořská výška skočického Hradu je 666 m nad mořem (za správné je považován i údaj do 668 m nad mořem)
2) Hostýn je vrch Hostýnských vrchů na Kroměřížsku, kde se nachází Svatý Hostýn, jedno ze dvou nejnavštěvovanějších poutních míst na Moravě (spolu s Velehradem). Ambit je zpravidla čtvercový, obvykle klenutý ochoz, otevřený arkádami do dvora. Velmi často jej najdeme u klášterních a poutních kostelů.

2. knihu Toulavá kamera získává za správné odpovědi Anna Polanková ze Strakonic.