Soutěž 3.týden - Studánka u kapličky Panny Marie Bolestné ve Škvořeticích

“Kdykoliv jsem šel do Škvořetic, vždycky mě proháněl déšť, pokaždé jsem viděl oráče proorávat kvetoucí brambory a před vsí v rybníce se koupaly děti. Jen jednou jsem bylo slunečno, proto jsem odbočil z polní cesty k zalesněnému vrchu Křesovci, abych viděl sličný barok kostela Proměnění Páně, který dala roku 1763 zbudovat hraběnka Serenyová a nebyl jsem zklamán. Škvořetice byly známy svou léčivou studánkou a poutěmi. Chodívala na ně i Alšova (Mikoláše Alše, pozn.) maminka s chlapci a kupovala si tu písničky, z nichž vznikl její špalíček. (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 82)

Památný list, sepsaný při stavbě nové kaple Panny Marie Bolestné ve Škvořeticích a vložený do základního kamene 11.5. 1884, praví :

“Na severní straně obce Škvořetické u posledních chalup, stála od nepamětných dob kaplička se sochou Panny Marie. K soše té lnul lid od dávných již časů se zvláštní úctou, ano, připisována jí také moc zázračná, jakož i vodě ze blízké studně. Každoročně přicházelo množství nábožných poutníků, aby u sochy pobožnosti vykonali a bohorodičku o přímluvu prosili. Také množství dárků ukládáno tu jako oběť a pověst o soše, jakož i putování k ní, udržováno od pokolení do pokolení. Původ kapličky Škvořetické Panny Marie Bolestné není znám, sahá do dávné minulosti a není pamětníkův, aniž nalezeny spisy, dle kterých by se vypátrati dal rok založení jejího a osoba, která ji založila.”

Samé od nepaměti, od dávných časů, obětí, pamětníků ... Vše vysvětluje terasovitý vrch Hradiště, západně od obce. Skýtal přirozenou ochranu zdejším pohanským obyvatelům a protilehlý vrch Křesovec byl zase místem kultovním, s posvátným hájem. Naši předci uctívali přírodu, slunce, stromy, zvířata a také vodu. O tu se staraly kněžky Vodolenky, později, zejména při tzv. rusalných svátcích o jarním slunovratu, mladé dívky čistící studánky, kdy je nesměl nikdo rušit. Kronikář Kosmas dosvědčuje, že ještě v 11. století konali Češi oběti studánkám a o století později biskup pražský dokonce musel vydat zákaz konání obětí u pramenů. Ozvěnu těchto zvyků lze snadno vystopovat ve folklorním obyčeji “otvírání studánek”, které se nejlépe zachovalo na Českomoravské Vysočině a v pohádkách plných vodních víl, rusalek nebo vodníků.

Zdá se, že pramenem ve Škvořeticích měl v mysli zdejších obyvatel tak důležité místo, že jej respektovala i samotná církev. U studánky vystavěla nejprve kapličku a ochranu místo mladých dívek symbolicky převzala jejich patronka, Panna Marie. A nedaleký pohanský vrch Křesovec byl pro jistotu “odpohanštěn” výstavbou kostelíka s případným jménem Proměnění Páně. Při pozdějších procesích proto poutníci navštěvovali obě lokality a domů si odnášeli lahvičky zázračné vody (pohanský aspekt) a požehnání od Panny Marie (křesťanský aspekt). Lidé si časem zvykli a na takovémto principu vlastně vznikla většina poutních, případně lázeňských míst.

Nejznámějším, s kultem Panny Marie se staly, jak jinak, Lázně Mariánské. Již roku 1528, na příkaz krále Ferdinanda I, byl dělán rozbor vody z teplých pramenů v okolí Úšovic a od 1609 se k léčení začal používat minerální pramen Smrdutý (jméno díky obsahu sirovodíku). Když k němu kdosi na strom zavěsil obrázek Panny Marie, byl přejmenován na pramen Mariin, určitě ku prospěchu dalších pokolení, protože koho by lákaly k návštěvě Smrduté Lázně, že ? Vzniklo u něho srubové stavení s koupelnami, Mariánské Lázně, které dalo roku 1808 jméno celé okolní osadě, do té doby zvané U kyselky. V roce 1812 získala osada statut města a 1818 byla vyhlášena veřejnými lázněmi. A původně slatiniště s močály a s vývěry oxidu uhličitého, který se rozpouští v povrchové vodě začalo dobývat svět.

Dnes jsou Mariánské Lázně druhé nejznámější a největší lázně u nás a v blízkém okolí je známo na 140 pramenů, přičemž 40 je jich využíváno k léčebným účelům. Bažinaté údolí se proměnilo v přírodní park s kolonádami, fontánami, lázeňskými pavilony a empírovými stavbami, kde se setkávají lidé z celé Evropy. Koncem 19. století se jich zde ročně vystřídalo na 20 000. I to bylo důvodem, že Mariánské Lázně se staly prvním elektrifikovaným městem v Rakousku-Uhersku a dnes návštěvníky, mimo jiné, uchvacuje třeba “Zpívající fontána” u proslulé Křížové litinové kolonády, vybudovaná v roce 1986.

Prameny Křížový, Excelsior, Rudolfův, s vysokým obsahem kysličníku uhličitého a železa (odtud název kyselky pro některé minerální vody) a další, léčí zejména poruchy látkové výměny, choroby dýchacích ústrojí, choroby kožní či poúrazové stavy. A díky místní stáčírně minerálních vod se s nimi můžeme setkat každý den v našich obchodech, stejně jako s populárními lázeňskými oplatkami, pocházejícími také z Mariánských Lázní.

Pohanský pramen ve Škvořeticích proslulosti svých západočeských kolegů bohužel nedosáhl. Spíše naopak. Slavné poutě i procesí se staly minulostí, kněžky Vodolenky zůstaly jen v bájích a pověstech, volně přístupná studánka se změnila na studnu, o které již téměř nikdo neví a nebylo z ní možné ani získat vzorek vody na rozbor. Bohužel, i takové mohou být konce “živé vody”, která byla v minulosti pokladem celého kraje. Měli bychom si takových pokladů určitě vážit víc . . .

3. soutěžní otázka na 1.3. 2006:
1) Kdo je autorem hudby a kdo básnického textu u skladby Otvírání studánek?
2) Z jakého latinského slova vzniklo slovo “fontána” a co toto slovo znamenalo?

A jedna mimo soutěž pro mateřské školy:
Jestlipak víte, podle Večerníčku o loupežníku Rumcajsovi, co se stane s rusalkami, které neuhlídají studánku a ona jim vyschne ?

Z důvodu jarních prázdnin (od 6.3. do 12.3) mohou školy na otázky odpovídat do středy 15.3. 2006 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP

Výsledky 1. kola soutěže :
1) Archivář František Teplý žil v letech 1867 – 1945, narodil se v Marčovicích a je pohřben v Malenicích.
2) Manželé Pierre a Marie Curieovi získali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1903, za zkoumání radioaktivních jevů, spolu s A. Becquerelem. Marie Curieová-Sklodowská dále získala roku 1911 Nobelovu cenu za chemii za objev polonia a radia (její manžel zemřel roku 1906 při dopravní nehodě).

1. knihu Toulavá kamera získává za správné odpovědi Tereza Skalová z Uzenic.