Ekologická soutěž "U pramenů živé vody" 2006

“Patřilo k pasácké služebnosti zahnat “ze škody” dědečkovy zatoulané krávy a doskočit ke studánce namočit tvrdý chléb . . .
(L. Stehlík, Země zamyšlená I,1985, s. 8)

Projekt je spolufinancován z grantu poskytnutého Jihočeským krajem na podporu enviromentálního vzdělávání a osvěty.

Živá voda. Malé děti ví, že leží daleko, předaleko, až v pohádkové zemi a jen ptáci k ní znají cestu. Když je nejhůř, doletí s lahvičkami za sedmero či devatero hory, lesy a řeky a pohádkový příběh se posune vytouženým směrem, k dobrému konci. Tedy pokud ji uživatel nesplete s mrtvou vodou. Zlatovláska by mohla vyprávět . . .

Starý pohanský obyčej přikazoval vždy první jarní den omýt celé tělo studenou pramenitou vodou. Člověk se tím měl zbavit všech neduhů a získat celoroční zdraví. Jinými slovy, díky vodě člověk “znovu ožil” do dalšího roku. Obyčej byl tak silný, že i pozdější náboženství jej raději vzalo za své, čímž dodnes dělá radost, všem, kteří si umí užívat pěkně “zmáchané” Velikonoce.

Ještě před několika desítkami let bylo běžné napít se vody volně v přírodě, ze studánky, z pramene, někde i z potůčku. Ne, že by to dneska nešlo, jde spíše o následné břišní problémy, které mohou nastat. Jak jsme si ustlali, tak si leháme. A vodu si kupujeme v plastových obalech za drahé peníze . . .

Dobrá Voda, Hojná Voda, Boží Voda, Zdravá Voda. Studánky Brdlavka, Kloubovka, Bělička. Jména míst, ke kterým lidé vzhlíželi s úctou, nadějí a s vírou v uzdravení z nemocí, nad kterými už všichni ostatní zlomili hůl. Jako lidé, ani vody nejsou stejné. Chuť, sílu či energii jim dává podloží kterým protékají a lidé si téhle vlastnosti již dávno všimli. Rituální pohanské omývání bylo nahrazeno pitím vod a pro větší úctu věřících při obzvláště významných pramenech a studánkách postaveny boží muka, kapličky, kaple a někdy celá lázeňská města. Víra v sílu přírody byla dána do souladu s vírou náboženskou a je na každém k čemu se přikloní.

Nad léčivými prameny a studánkami převzali patronát svatí, hlavně Panna Maria, Svatá Anna a nebo Svatá Máří Magdaléna, případně památné stromy, což vydrželo do dnešních časů, jak se přesvědčíte při čtení nového soutěžního seriálu, který dneškem začíná.

Budeme se znovu procházet regionem “Země zamyšlené” Ladislava Stehlíka. Po Strakonicku, Blatensku, Vodňansku a nejbližším okolí a setkávat se u zapomenutých nebo téměř zapomenutých pramenů, studánek či lázniček “živých vod” a nebudou to setkání samoúčelná. Vždy půjde o vodní zdroj, který byl ve své době vyhlášený široko daleko a určitě je dobré vědět proč tomu tak bylo a jaká je situace dneska, kdy některé lokality jsou stále lidmi využívány. Podrobné rozbory, včetně obsahu radonu budou dány k dispozici příslušným obecním úřadům, které ať si samy rozhodnou, co se získanými informacemi dál. Zároveň s přírodními charakteristikami, se čtenář dozví i zajímavosti z historie a dále souvislosti každého jednoho místa s některými z lázeňských měst. Během dvanácti setkání tak navštívíme všechna současná lázeňská města v Čechách.

Voda v dnešním světě je stále vzácnější a dražší a člověk by před ní měl mít přirozenou úctu. Hlavním záměrem seriálu je připomenout tuhle pravdu a informovat o věcech zapomenutých, leč přesto aktuálních. Závěrem bych rád vyzval širokou veřejnost o spolupráci při hledání “živých” a zapomenutých vod našeho regionu, neboť dvanáct vybraných je jen zlomek ostatních. Pokud víte o nějaké studánce, pramenu nebo místu, který by si zasloužilo pozornost, poskytněte nám prosím takovéto informace a třeba se díky Vám setkáme zase za rok “u dalších pramenů živé vody Země zamyšlené . . .”.

Organizační informace
Na soutěžní otázky je nutno odpovídat vždy do úterka příštího týdne a vylosovaní výherci z řad čtenářů budou odměněni publikací Toulavá kamera.

Pro školy probíhá soutěž po samostatné linii.

Soutěžní článek je k dispozici každou středu na :

www.souteze.strakoncie.eu

Odpovědi nutno zasílat vždy do úterý příštího týdne na adresu :

miroslav.sobr@mu-st.cz

nebo písemně odevzdat do INFOCENTRA Strakonice na Velkém náměstí

Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor životního prostředí