9. Rybníky zkázonosné…

„Kamenné náhrobky šednou lišejníkem, pod thujemi na hrobech rozkvétá vřes, z puklé zídky se ozývá cvrček, vánek zachvívá květy zvonků, starčků a chrastavce, za oranicemi se zamýšlí zamlžený kraj. V jemném odstínění siluet tušíš za zídkou Oujezd, za vlnou lesa Předmíř, Zámlyní s leskem rybníků, hladinu rybníka Metelského a za ním vzadu obrys Třemšína.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s 49)

Vodní díla byla vždy budovány s dobrými úmysly, ale přírodní síly jsou mocnější než nejlepší dobré úmysly a čas od času předvedou i našemu civilizovanému a „všemurozumícímu“ světu, svou nespoutanou sílu. A rybníky jsou pro ni ideálním prostředkem předvádění. Romantické stříbrné vlnky za relativně pevnými, avšak stále „jen“ přírodními hrázemi, se během několika hodin mohou stát nespoutanou masou temné vody, ničící obrazně i doslova vše živé. Naši předci rybníkáři si dobře uvědomovali bezpečnostní význam obvodových a napájecích stok v kontrastu s rybníky průtočnými, kde lze spousty vody regulovat pouze pomocí bezpečnostních přelivů. Proto se při defilé zkázonosných povodní, vyvolaných protrženými a podemletými hrázemi budeme pohybovat zejména na Lnářsku a Blatensku.

Přes osmnáct rybníků včetně mnoha mlýnů a také části blatenské zámecké obory bylo zničeno při rozsáhlé povodni roku 1586. Přesně o sto let později vzala voda rybníky Horní a Dolní Zástavu na Sedlicku. Horní Zástava si katastrofu, spolu s mlýnem, zopakovala roku 1827 a věnovala tím celému národu lidovou písničku „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn..“. Obrovskou povodeň způsobila roku 1895 bouře s průtrží mračen nad Třemšínem, kdy za tři hodiny spadlo na 1 m2 136 mm srážek, tolik co v průměru za tři měsíce! Soustava lnářských rybníků na Smolíveckém potoce byla zničena, zatopena byla Blatná. Před hrozbou opakování katastrofy byla vypracována studie na regulaci Smolíveckého potoka. Bohužel se nikdy nerealizovala a v roce 1987 se situace na lnářských a tchorovických rybnících opakovala. Ani tentokrát nebyla přijata žádná opatření pro budoucnost a pomalu se přiblížil nešťastný 13. srpen 2002, který má většina z nás ještě v živé paměti. Dvě dešťové vlny v jihozápadních Čechách s úhrny srážek kolem 180 mm/ m2 nemohly zůstat bez odezvy…

V živé paměti jsou ještě obrazy vrchem přetékající Orlické nebo Husinecké přehrady, zničený starobylý most v Písku, zatopené Kampy, metra a Karlína v Praze či obrovské jezero v Polabí. Ale symbolem ničivých povodní se přesto stala malá obec Metly u Předmíře na Lnářsku. V brzkém ránu se přes ni přehnala dvěma obrovskými průrvami mohutné hráze Metelského rybníka vlna o výšce telegrafních sloupů, obrazně i doslova beroucí vše živé. Vybrala si i daň nejvyšší, lidský život a dále ničíce Předmíř, Lnáře, Blatnou, Buzice, odstartovala další mohutnou a spontánní vlnu, tentokráte však lidské solidarity a pomoci. Metelský rybník, čili Metelák patří s více než 51 ha a objemem zadržené vody přes ¾ milionu m3 k největším rybníkům Blatenska. Průtočný, s rozsáhlým povodím téměř 16 km2 a s absencí funkčního bezpečnostního přelivu byl hrozbou, částečně v minulosti kompenzovanou vrchností velkostatku lnářského možností odběru vody, sečení trávy, napájení dobytka i těžby písku. Bohužel, poté, co se do něho přivalily vlny z protrženého dvanáctihektarového Melína u Pozdyně, nevydržel. Příval poničil lnářské rybníky a téměř rozebral most i s komunikací před zámkem, zpětným válcovým proudem „podfrézoval“ mohutnou hráz Hořejšího tchořovického, zničil sádky a pokračoval na Blatnou.

Ta v té chvíli měla za sebou již dvě zkoušky, režírované rybníky na Závišínském potoce, patřící do stejného povodí jako Metelák. Dramatické scény, naštěstí bez obětí na životech, se odehrály po protržení nejprve Luhu a pak Velkého bělčického čili Huteckého rybníka (46 ha), kdy ve dvě hodiny v noci, ve stálém dešti smetl mocný proud most i s projíždějící sanitkou. Blatná se naplnila vodami rybníků a Závišínského potoka, které společně rozebraly hráz rybníka Pustého přímo ve městě a zdálo se, že nejhorší chvíle jsou pryč. Od Tchořovic však teprve nyní dorazil hlavní zkázonosný proud. Prolétl městem a pokračujíce mohutnou řekou Lomnicí dále na východ, zcela „ubrousil“ boční hráz Buzického rybníka, který vytekl do řeky …

Blatenské a Lnářské rybniční soustavy zaplatily tvrdou daň. Rybníky zbytku regionu přežily řádění živlu relativně bez větší úhony, přestože obyvatelé Rojic s Velkorojickým rybníkem a obyvatelé Mladějovic s rybníkem Mlýnským nad hlavami prožili bezesnou noc. Hráze opřené o skalní výchozy však vydržely. Na Vodňansku byla jen protržena hráz rybníka Mlýnského u Strpí a mezi Drahonicemi a Skočicemi Horní Mlýnský názorně předvedl spodní rotační proud. Téměř do poloviny „podkousnul“ státní silnici na České Budějovice, ačkoli vodě, přetékající silnici stálo v cestě jen obyčejné kukuřičné pole.

Rekapitulace jihočeské povodně byla krutá. Postiženo přes polovinu území jižních Čech, škody se vyšplhaly do výše 16 miliard korun a celkem přišlo o život ať již ve vlnách nebo i vyčerpáním či v jiných souvislostech osm lidí. Přesto rybniční soustava Třeboňska zadržela na 150 milionů m3 (soustava přehrad Lipno, Římov, Orlík „jen“ 70 milionů ) a zásadním způsobem přispěla ke zmírnění povodňových škod především v Praze. Rybník Rožmberk, vybudovaný mimo jiné právě pro ochranu Prahy po obrovské povodni v roce 1544 splnil svůj úkol. Nikdy ve své historii neprošel těžší zkouškou, když při odhadované zatopené ploše 2 200 ha zadržoval přes 70 milionů m3.
Naši předci nám zachovali unikátní rybniční díla, za která se nemusejí stydět. Po povodni roku 2002 jsou již všechna znovu obnovena, plně funkční a záleží na novodobých hospodářích aby je ve zdaru a poučeni z chyb minulosti předali dalším generacím…

Soutěžní otázky :
9.1. Jaký byl maximální průtok a výška hladiny řeky Otavy ve Strakonicích při povodni v srpnu 2002 ?
9.2. Které přehrady v pořadí od pramene tvoří soustavu Vltavské kaskády a která z nich je nejstarší ?

Na otázky je možno odpovídat do úterý 5. května 2009 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 8. dílu:
8.1. Bitva u Sudoměře proběhla v pondělí 25.3. 1420. Demarkační linie odděluje dvě soupeřící strany nebo státy a užívá se pro oddělení území, které spadají pod kontrolu různých zemí. Na konci druhé světové války vedla přes naše území ve směru Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice a oddělovala vojska americké a sovětské armády.
8.2. Jaroslav Foglar se o Kudličkovi zmiňoval v souvislosti s létajícím kolem Jana Tleskače. Všichni chtěli vyndat ježka z klece, protože obsahoval právě plánek létajícího Tleskačova kola.

Výherci 8. kola:
Strakonického „žabáka“, tričko,hrneček a samolepky s logem soutěže vyhrává Střelka Čestice, Renata Gerlichová za ZŠ Dukelská a Stanislav Kosák

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
27. dubna 2009