7. Soutěž "Peklov potok aneb Elce pelce do pekelce"

(k.ú. Vacov, Zálesí, Chvalšovice, Dřešín, Čestice, Střídka, Nihošovice, Němětice)

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesa na chvilku zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.219)

Svým jménem je potok Peklov přímo předurčen k vystupování v černých hodinkách, kdysi běžných nejen na chalupách šumavského Podlesí. Pravdou je, že jméno zní mnohem romantičtěji než dříve užívané jméno potok Přečínský a pravdou je dále, že samotné hledání pramene Peklova je zapeklitý, ba přímo čertovský oříšek, rozlousknutý ďábelským zjištěním, že hlavní prameny jsou tři. Za prvním nutno vystoupat až k Zálesí, pod hájovnu Korytský, za druhým právě do mokrých luk kolem Přečína. Za třetím, s trochu pohádkovým strachem, už musí Nebojsové až do zapomenutého Černého lesa v údolí slatinných luk mezi Ptákovou Lhotou a Vacovicemi, na místo příznačně zvané V peklovech.

Abychom nepohádkově odlehčili, tak mezi Ptákovou Lhotou a Vacovicemi se postupně nacházejí : Peklo, V peklovech a Peklova. Ve staré češtině se podobnými termíny totiž také označovaly hřbety a hřebeny vrchů či hor, takže nepřekvapí, že ve stejném území zároveň nalezneme názvy: Na hrbech, Malý Vrch, Za vrchem, Kalený vrch nebo Čistá hora. Jsme zkrátka na šumavském Podlesí a potok Peklov si jej nese ve svém názvu od samého počátku s plnou parádou. Pro úplnost a spravedlnost však třeba dodat, že jméno si vysloužil i prudkými, strach nahánějícími výkyvy vodnatosti, například vlivem přívalových dešťů. Tehdy se během několika minut mění v bouřlivou, po čertech jankovitou říčku, se kterou si není radno zahrávat. V tom je podobný řece Volyňce, jejímž je také druhým největším přítokem, hned po říčce Spůlce.
Všechny tři potůčky se spojí až u Chvalšovic, kde zároveň přijmou čtvrtého do „pekelského“ mariáše, pramen, vytékající přímo z prameništních slatinných luk zvláště chráněného území Chvalšovické pastviny. A jím končí pohádkový úvod a nastupuje každodenní práce, původně spočívající především v pohonu mlýnů a pil. „Spojenému“ Peklovu začínala na mlýnu Bezděkov u Lepů rybníka, kterým potok protéká. Postupně do něj nanesl tolik materiálu, že odbahnění před několika roky bylo opravdovou zkouškou techniky i nervů všech dotčených. A informace, že v rybníce jsou možná zbytky munice ustupující německé armády z roku 1945, byla opravdu už jen čertovskou třešničkou na bahnitém dortu.

Přes rekreační mlýn pod Dřešínem a zcela zachovalý mlýn Za horou spěje Peklov pod čestickou Kalvárií k soutoku s potokem Hoslovickým, nyní po čertech populárním zachovaným středověkým mlýnem v Podhoslovičkách ze 14. století, prvním jihočeským skanzenem. S panem otce, stárkem, mládkem, sekerníkem i vodníkem se sice ocitáme v pohádce, ale osud a život posledních majitelů by spíše vydal na strhující román o nespravedlnosti a křivdě.Soutokem nad Střídkou se jednak zásadně mění směr toku ze severního na východní a navíc se Peklov stává opravdovou říčkou, jak dokumentuje změna správce vodního toku, kterým se místo Zemědělské a vodohospodářské správy Strakonice stává Povodí Vltavy s.p., opět středisko Strakonice.

Obec Střídka, na soutoku s Němčickým potokem, přitékajícím od pohádkového zámku, byla vždycky známá svými pilami i mlýnem, nyní již samozřejmě nevázanými na vodní sílu, stejně jako lokalita na Špicu svou zájezdní hospodou a dalším skvostným mlýnem za mostem, pod nímž údajně vždycky úřadoval vodník. Kdeže však loňské sněhy jsou… A vodník prý se odstěhoval výše po proudu pod mostek v Radešově. Nuzínský potok pak přináší pozdravy z Prkošína, osady opět pohádkového jména, o níž si někteří myslí, že ani neexistuje a do pohádek opravdu patří a Peklov se dál pomalu zklidňuje a zvodňuje.

Před Nihošovicemi je občas zneklidňován hukotem motokrosových strojů po straně levé a hned naproti pravidelnými odstřely lomového kamene, kterého si bohatě užívá ve fortelně částečně vykameněném korytě skrz vesnici, než se znovu rozběhne do němětických rovin vstříc řece Volyňce. Po mlýnech, pilách a lomech ještě zašplouchá u Konopice, další připomínky kdysi čistě zemědělského Volyňska. Konopice, nazývané také pazderny, byla malá stavení, stojící z důvodu možného požáru vždycky mimo vesnici o samotě u vody, v nichž se zpracovával, sušil a lámal len, původně konopí.

Šlo o vysloveně ženskou práci, jejímž zakončením byla „konopická“, rozverná zábava žen a dívek pouze a jen u nás na Prácheňsku, s Konopičkou a Konopičákem, občas ještě nastudovávanou lidovými soubory. Blankytně kvetoucí len bohužel postupně zmizel z našich polí a jen čas od času nám jeho osudy připomene roztomilý krtek se svými kalhotkami s vééélikými kapsami :o) …

Je-li u Peklova po čertech zašmodrchaný začátek, platí stejná čertovina i pro soutok s řekou Volyňkou u Podhorského mlýna. Díky jezu pro mlýn se musí potok spokojit jen s bočním říčním ramenem, do kterého nenásilně vplyne a takto „naředěn“ se konečně dostane na místo určení – do řeky, která ještě chvilku bude sama řídit osudy vod tak trochu pohádkového potoka, než její vlastní osudy převezme ve stínu pohádkového strakonického hradu Otava.

Ale protože všechno jsou vody šumavské a šumavského Podlesí, kraje světáků, budou si mít ve svých „vodních černých hodinkách“, než dorazí do dalekého studeného Severního moře, stále co vyprávět…

Nadmořská výška pramene (Pod Korytským u Zálesí): 750 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Němětice, ústí): 428 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 322 m
Délka: 18,3 km
Průměrný průtok: 360 l/sec
Plocha povodí: 80,5 km2

Potok Peklov je typickým tokem šumavského Podlesí, v minulosti významně využívaným pro mlynářství a pohon vodních pil. Díky časté povodňové činnosti se vyznačuje značně poškozenými břehy a nátržemi. Na jeho toku se jen částečně uplatnily rekultivace a stejně jako říčka Kolčava (4. díl), ani Peklov se nijak výrazně neuplatňuje při budování rybníků. Malé množství rybníků je pro oblast Pošumaví poměrně charakteristické. Přestože se jedná o podhorský tok, je zde již od horního úseku velice výrazné mikrobiální znečištění, pravděpodobně způsobené absencí čističek v obcích, jimiž Peklov protéká. Svazek obcí Peklov, který v regionu funguje, by se měl na tento problém významně zaměřit.

Soutěžní otázky :
7.1. Co je to „pekelec“ ?
7.2 Proč se tolik vesniček v šumavském Podlesí i jinde v Čechách jmenuje „lhota“ nebo „lhůta“ a znáte ve svém okolí alespoň tři ?

Správné odpovědi a výherci na otázky 5. dílu:
5.1. Larvy kůrovců (nejznámější lýkožrout smrkový) se živí lýkem dřevin, čímž dochází k oslabení, posléze až k uschnutí dřeviny.
5.2. Hamr-kovářská dílna, Puchr-zařízení na drcení rudy, obě při využití vodní energie.Tavící kmen:tekutá směs surovin pro výrobu skla (písek, soda, potaš, vápenec, křemičitany, a pod.)

Vyhodnocení:
Knihu Toulavá kamera V., tričko, hrneček a samolepky s logem soutěže získává ZŠ Štěkeň, 7. třída,
hrneček, tričko a samolepky s logem soutěže Pavel Stejskal, ZŠ TGM Blatná a 7.B ZŠ Povážská

Ceny nutno vyzvednout na MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Smetanova ul.(bývalý okresní úřad), 3. patro, kancelář č.57, Ing. Šobr

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 28.dubna včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
17. dubna 2008